Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 1 odst. 2 písm. b), § 2 odst. 2 věty druhé, § 3, § 4 odst. 2 písm. b), § 5 odst. 2 věty druhé a § 6 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů 211/2003 účinný od 23.07.2003
| Schválené: | 09.07.2003 |
| Účinnost od: | 23.07.2003 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | ZÁJMOVÉ ORGANIZACE OBČANŮ. SPOLEČENSKÉ ORGANIZACE. SPOLKY. SPOLČOVÁNÍ, Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic., Česká republika. Česko., Převody vlastnictví a práva hospodaření., Práva a rovnost účastníků řízení., Právo vlastnit majetek., Právo na soudní ochranu. Právo na spravedlivý proces., Kraje. Vyšší územní samosprávné celky., Obce jako subjekty práv a povinností. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Jménem České republiky
JUDr. Holeček v. r.
Předseda Ústavního soudu
Ustanovení § 3 a § 6 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, se zrušují dnem 31.12.2003.
Ve zbytku se návrh zamítá.
Odůvodněn
I.
Skupina 45 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky podala dne 24.2.2003 stavnmu soudu podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky (dle jen "stava") nvrh na zrušen ustanoven 1 odst. 2 psm. b), 2 odst. 2 věty druh, 3, 4 odst. 2 psm. b), 5 odst. 2 věty druh a 6 zkona č. 290/2002 Sb., o přechodu některch dalšch věc, prv a zvazků Česk republiky na kraje a obce, občansk sdružen působc v oblasti tělovchovy a sportu a o souvisejcch změnch a o změně zkona č. 157/2000 Sb., o přechodu některch věc, prv a zvazků z majetku Česk republiky, ve zněn zkona č. 10/2001 Sb., a zkona č. 20/1966 Sb., o pči o zdrav lidu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon" nebo "zkon č. 290/2002 Sb.").
Po rekapitulaci jednotlivch ustanoven napadenho zkona navrhovatel v odůvodněn svho nvrhu tvrd, že zkonn ustanoven jednostranně, bez možnosti dotčench krajů a obc vyjdřit relevantně svoji souhlasnou či nesouhlasnou vůli, určuj, že na tyto samosprvn celky přechz ze sttu vybran věci, prva i zvazky dosud nležejc sttu a současně určuj, že se z vymezench organizačnch složek sttu a sttnch přspěvkovch organizac stvaj organizačn složky či přspěvkov organizace přslušnch samosprvnch celků. Navrhovatel zkonu vytkaj, že neřeš takov zsadn otzky, jako je otzka hrady zvazků sttu vzniklch do 31.12.2002, kter přechzej dnem 1.1.2003 na kraje či obce. Nen řešena ani otzka hrady zvazků sttnch přspěvkovch organizac, ze kterch se 1.1.2003 staly přspěvkov organizace krajů a obc; v přpadě zrušen takovch přspěvkovch organizac by zvazky přešly na zřizovatele, po 1.1.2003 tedy na kraj nebo obec ( 27 odst. 3 zkona č. 250/2000 Sb., o rozpočtovch pravidlech zemnch rozpočtů). Zkon tmto podle navrhovatelů nepřpustně zatěžuje finančn pozici zemnch samosprvnch celků (dle tak jen "SC"), kter jsou samostatnmi prvnickmi osobami, odlišnmi od sttu, a vůči kterm může stt zasahovat jen z důvodů ochrany zkona. Kraje totiž při hradě takovchto zvazků budou nuceny využt vlastn finančn prostředky, a nastane tak situace, kdy samosprvn celky budou z finančnch prostředků určench k samosprvnm aktivitm hradit zvazky sttu či zvazky přspěvkovch organizac vzniklch v době, kdy stt byl jejich zřizovatelem. Neždoucm důsledkem toho pak může bt skutečnost, že na samosprvnou činnost SC bude vydno podstatně mně peněz, než kolik bylo původně určeno a bylo by vydno v přpadě, kdy by stt sv zvazky či zvazky svch přspěvkovch organizac na tyto SC nepřevedl. V tto souvislosti navrhovatel zdůrazňuj, že stěžejn čst nabytho majetku - nemovit věci - nemohou bt po dobu 10 let využvny k jinmu čelu, než ke ktermu byly užvny ke dni 1.1.2003. Situaci podle nich nelze řešit ani na zkladě prvnho nzoru zastvanho některmi představiteli sttu, totiž nzoru, že stt ruč za zvazky bvalch sttnch přspěvkovch organizac, kter vznikly do 31.12.2002. Je totiž otzkou, zda v přpadě přeměny těchto organizac na přspěvkov organizace krajů či obc k 1.1.2003 nezaniklo tmto dnem ručen sttu, kter existovalo podle 74 zkona č. 218/2000 Sb., o rozpočtovch pravidlech a o změně některch souvisejcch zkonů (rozpočtov pravidla). I kdyby však takov ručen sttu i po uvedenm datu existovalo, nebyl by tm řešen problm nepřpustnho zadlužen jednotek zemn samosprvy. Pokud by totiž stt jako ručitel hradil zvazky bval sttn přspěvkov organizace, vznikl by sttu - s ohledem na prvn důsledky ručen - regresn nrok vůči rozpočtov organizaci kraje či obce, přpadně přmo vůči kraji či obci, a relativn finančn nezvislost těchto samosprvnch celků na sttu, zejmna na exekutivě, by byla ve svm obsahu v podstatě popřena, neboť by zviselo na vůli sttu, zda uplatn vůči nim svůj regresn nrok či nikoliv. Takovto stav je podle navrhovatelů v rozporu s stavnm pojetm samosprvy tak, jak je obsahuje stava v čl. 99, čl. 100 odst. 1 a čl. 8. Navrhovatel zdůrazňuj, že součst prva SC na samosprvu je i prvo na přiměřen finančn zabezpečen činnost vykonvanch těmito celky ve veřejnm zjmu, kter jim zkonodrce zkonem svěř. Tomuto pojet prva na samosprvu tž odpovd ustanoven čl. 3 odst. 1 Evropsk charty mstn samosprvy (dle tž "Charta"), kter za mstn samosprvu označuje nejen prvo, ale tak schopnost mstnch společenstv v mezch danch zkonem na svou odpovědnost a v zjmu mstnho obyvatelstva upravovat a spravovat podstatnou čst věc veřejnch. Jednm z předpokladů schopnosti SC realizovat svou samosprvnou činnost je tž jejich dostatečn finančn zajištěn. Je přirozeně věc moci zkonodrn, jakm způsobem uspořd systm dan, poplatků a jinch přjmů sttu a SC, avšak ve vsledku mus tento systm zaručit dlouhodobou finančn stabilitu uvedench subjektů veřejnho prva. V opačnm přpadě by se relativn autonomie těchto celků stala przdnm pojmem.
Jak navrhovatel dle uvděj, přechod prv a povinnost ze sttu na kraje, resp. obce zkonem by mohl bt v souladu s stavou, pokud by byl doprovzen takovm systmem finančnho zabezpečen kolů spojench s přechzejcm majetkem, kter by zajistil dlouhodobou finančn rovnovhu krajů a obc i po takto provedenm přechodu. Zkonodrce však zejmna na kraje převd v podobně nemocnic a jinch zdravotnickch zařzen z větš čsti takov organizačn složky či přspěvkov organizace, kter jsou zatženy rozshlmi dluhy. Tyto dluhy nejenže za stvajcho systmu financovn zdravotn pče nemohou bt novmi nabyvateli v dohledn době uhrazeny, ale naopak lze očekvat jejich setrval nrůst, a to v rozsahu, kter může vžně ohrozit finančn stabilitu krajů. K důkazu o tom, že systm financovn zdravotnictv nen v současn době finančně soběstačn, jakož i k tomu, že řada nemocnic, kter přechzej na kraje, je dlouhodobě zadlužena, navrhli navrhovatel proveden důkazu zprvou vldy či Ministerstva zdravotnictv a stanoviskem Asociace krajů Česk republiky. Navrhovatel tak poukazuj na to, že napadenou prvn pravou dochz nejen k nepřpustnmu zsahu do samostatnosti samosprvnch celků, ale hroz i zhoršen pozice věřitelů z těchto zvazků, kteř vstupovali do smluvnch vztahů se sttem nebo se sttn přspěvkovou organizac s vědomm, že jejich dlužnkem je přmo či nepřmo stt, a v důsledku přijet zkona se však dlužnkem stv jin ekonomick subjekt. Upozorňuj tak na to, že zkon č. 172/1991 Sb., o přechodu některch věc z majetku Česk republiky do vlastnictv obc, kter řešil srovnateln problm - majetkovou zkladnu nově vzniklch obc - určil, jak věci z majetku sttu přechzej na obce, aniž by však tyto obce zatěžoval do t doby vzniklmi zvazky sttu či sttnch organizac.
Konečně pak s poukazem na čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), s ohledem na to, co již bylo k převděnmu majetku uvedeno, navrhovatel dovozuj, že prvo krajů jako vlastnků majetku svobodně rozhodovat o svm vlastnictv je vrazně relativizovno a na zkladě rozhodnut sttu vyprzdněno. Dle jejich nzoru je tak otzkou, zda napaden ustanoven neporušuj stavn princip rovnosti vlastnictv a vlastnick svobody, neboť nut jin osoby něco vlastnit, když činnost zkona došlo vlastně k přikzn vlastnictv - zkon přikzal krajům vlastnictv určitch věc a postaven dlužnka v určitch zvazkovch soukromoprvnch vztazch, což by zajist vůči jinm osobm učinit nemohl. Prvě v tom spatřuj navrhovatel vžn porušen principu, že vlastnick prvo všech vlastnků m stejn obsah a požv stejn ochrany. Vedle tohoto porušen pak jde i o zvažn omezen vlastnick svobody, resp. stavnho postultu, že vlastnictv je chpno jako prvo, nikoliv jako povinnost, z vlastnictv totiž mohou povinnosti teprve nsledně vzniknout. Povinnost vlastnit dost dobře nelze uložit, a kraj tak jako osoba soukromho prva pozbyl oprvněn rozhodovat o tom, zda určitch věc nabude. Z uvedench důvodů maj proto navrhovatel za to, že došlo k porušen prva na samosprvu, zaručovanho čl. 8 a čl. 100 odst. 1 stavy, k porušen prva na vlastnictv, zaručovanho čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i k porušen principů, na zkladě kterch byla přijata Evropsk charta mstn samosprvy, a navrhli proto, aby stavn soud shora označen ustanoven zkona nlezem zrušil.
stavn soud vyždal v souladu s 69 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen obou komor Parlamentu Česk republiky.
Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen, podepsanm jejm předsedou, po rekapitulaci obsahu nvrhu a jednotlivch napadench ustanoven uvd, že zkon č. 290/2002 Sb. byl připraven v rmci realizace druh fze reformy veřejn sprvy a vyplynul z potřeby vypořdat majetek sttu, se kterm hospodařily organizačn složky sttu a sttn organizace regionlnho charakteru, u nichž vykonvaly zakladatelskou a zřizovatelskou funkci okresn řady. Nejedn se o přenesen vkonu sttn sprvy na SC, ale o změnu vlastnka a s tm souvisejc změnu prvnho postaven uvděnch sttnch instituc. Zkon je transformačnm zkonem jednorzovho charakteru s čelem vybavit SC dalšmi soubory majetku, kter by měly užvat k poskytovn služeb občanům krajů a obc. Majetek v souladu s tmto zkonem přešel do samostatn působnosti krajů a obc dnem 1.1.2003, a lze tedy konstatovat, že zkon byl již konzumovn.
K nmitce navrhovatelů, že zkonem byla porušena prva na samosprvu, vnucena vůle a došlo k nepřpustnmu finančnmu zatžen krajů a obc, vyjdřen odkazuje na nlezy stavnho soudu sp. zn. Pl. S 1/96 [vyhlšen pod č. 294/1996 Sb.; uveřejněn ve Sbrce nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 6, nlez č. 120] a sp. zn. Pl. S 34/02 (vyhlšen pod č. 53/2003 Sb.; bude uveřejněn ve Sbrce rozhodnut, svazek 29, nlez č. 18) a důvody tam uveden.
Z ustanoven stavy i Charty lze dovodit, že zkonn omezen pro působen zemn samosprvy jsou přpustn a mohou bt poměrně přsn a svazujc, jsou-li k tomu důležit důvody. Takovm zkonem je i zkon č. 290/2002 Sb., přičemž pod toto zdůvodněn lze přiřadit i napaden ustanoven 3 a 6 zkona, kdy stt využil oprvněn dan mu tehdy platnm ustanovenm 19 zkona č. 129/2000 Sb., o krajch (krajsk zřzen), a tehdy platnm ustanovenm 40 zkona č. 128/2000 Sb., o obcch (obecn zřzen), a stanovil podmnky nakldn s bezplatně nabytm nemovitm majetkem a určil dobu zachovn čelu, ktermu majetek sloužil. Obdobn prava směřujc k ochraně čelu dosavadnho využit nemovitho majetku byla použita již v zkoně č. 137/1991 Sb., kterm se měnil a doplňoval zkon č.403/1990 Sb., o zmrněn nsledků některch majetkovch křivd, ve zněn zkona č. 458/1990 Sb.
Z uvedench důvodů Poslaneck sněmovna dovozuje, že napaden ustanoven nemohou bt v rozporu s stavou, prvnm řdem, ani Chartou mstn samosprvy. V zvěru vyjdřen je pak vyjdřeno stanovisko, že zkonodrn sbor jednal při projednvn tohoto zkona ve shodě s prvn procedurou a v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky.
Sent Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen, podepsanm jeho předsedou, připomn, že nvrh zkona Sent vrtil Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy, Poslaneck sněmovna však nvrh zkona schvlila dne 13.6.2002 ve zněn postoupenm Sentu. V obecn rozpravě mj. zaznělo, že přechod některho majetku, kter měl spolu s institucemi přejt na obce, nebyl s přslušnmi obcemi projednn, a ty ve sv podstatě s přechodem nesouhlas. Dle bylo konstatovno, že přechod knihoven na obce msto na kraje zatž přslušn obce vysokmi nklady, kter dostanou obce do finančnch obtž, kter by mohly vystit až k neždoucmu zrušovn knihoven. Nzor, že knihovny by měly přejt spše na kraje, se pak odrazil v jednom z pozměňovacch nvrhů. V obecn rozpravě dle zazněla i kritika nesystmovho postupu při přechodu zdravotnickch zařzen a zchrannch služeb na kraje, nicmně plnum Sentu se přiklonilo k nzoru, že v situaci, kdy je třeba počtat se zrušenm okresnch řadů, je lepšm řešenm přijmout nezbytn technick změny navrhovanho zkona než pravu přechodu zdravotnickch zařzen z nvrhu plně vyloučit.
Dle se ve vyjdřen k nmitce navrhovatelů, že již v minulosti přešel majetek ze sttu na obce, aniž by stt obce zatžil svmi zvazky, uvd, že je nesporn, že zkon č. 172/1991 Sb. řešil pouze přechod vlastnictv věc ze sttu na obce, avšak např. na zkladě 68 zkona č. 367/1990 Sb., o obcch (obecn zřzen), přešla i vešker prva i zvazky mstnch nrodnch vborů a městskch nrodnch vborů ze sttu na obce, v nichž měly ke dni činnosti tohoto zkona tyto nrodn vbory sdlo. K obdobnmu postupu došlo i u obvodnch nrodnch vborů některch měst. Dle podle 67 odst. 1 citovanho zkona funkce zakladatele a pravomoc zřizovat, řdit a zrušovat organizace, kterou vykonvaly mstn a městsk nrodn vbory, přešla na obce, ve kterch měly tyto organizace sdlo. Univerzln přechod prv a zvazků organizac a zařzen v přpadě reformy veřejn sprvy je standardnm postupem, kterm se zajišťuje určit stupeň prvn jistoty i věcn kontinuita. Bez možnosti univerzlnho přechodu prv a zvazků a přechodu vlastnictv k věcem ze zkona by nebyla jakkoliv reforma veřejn sprvy uskutečniteln. Je pravda, že ne vešker majetek nrodnch vborů byl obcm podle tehdy platnch předpisů "přikzn" zkonem. Podle 67 odst. 2 zkona 367/1990 Sb. obce mohly poždat stt o přenesen funkce zakladatele a pravomoci zřizovat, zrušovat a řdit organizace a zařzen okresnch nrodnch vborů a krajskch nrodnch vborů. Pokud poždaly, byly tyto organizace převedeny jako celky včetně zvazků. Tento postup byl umožněn tehdejšm systmem sttn sprvy, neboť byly zroveň zřzeny okresn řady, kter mohly bezproblmově a s věcnou znalost mstnch poměrů majetek bvalch nrodnch vborů převzt a hospodařit s nm. Při posuzovn danho problmu je třeba vzt v vahu, že završen druh etapy reformy veřejn sprvy znamenalo zrušen okresnch řadů, a stt tak nem v současn době k dispozici organizačn strukturu, kter by mohla se znalost mstnch podmnek efektivně, nikoliv z centra, hospodařit s majetkem sttu, kter nem nadregionln vznam. Stt při schvalovn koncepce přechodu majetku na kraje a obce byl nepochybně veden myšlenkou vybavit kraje a obce nezbytnm majetkem, kter je třeba pro vkon jejich působnosti, ať už přenesen nebo samostatn. Ustanoven 3 a 6 napadenho zkona bylo do nich vtěleno z důvodu, aby stt po přechodu majetku měl zajištěno užvn majetku pro veřejně prospěšn čely, tj. zejmna pro oblasti činnost, kde sttu, krajům nebo obcm je uložena povinnost zajišťovat některou ze svch působnost. Na druh straně je na stavnm soudu, aby zvžil, zda uplatněn omezen v těchto ustanovench jsou "ještě" konformn s stavnm pořdkem Česk republiky, zejmna s ustanovenm čl. 1 a 4 Listiny. V tto souvislosti se vyjdřen zamšl nad důsledky eventulnho zrušen některch ustanoven, a v tomto směru zdůrazňuje, že napaden zkon je zkonem transformačnm a že ustanoven navržen ke zrušen byla již naplněna. Zvazky, kter na kraje a obce na zkladě napadench ustanoven přešly, "pouhm" zrušenm čsti zkona stavnm soudem nepřejdou automaticky bez dalšho na stt. stavn soud podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy rozhoduje o zrušen zkonů nebo jejich jednotlivch ustanoven, jsou-li v rozporu s stavnm pořdkem, a tm vytvř prostor pro novou pravu s stavnm pořdkem konformn. Pokud stt po eventulnm zrušen dotčench ustanoven nepřevezme vše uveden zvazky na zkladě smlouvy nebo jin skutečnosti nebo se s SC nevyrovn jinak, lze pouze spekulovat o tom, jak postup tyto celky zvol, aby se domohly zadostiučiněn. Je nepochybn, že stt m povinnost poskytnout SC určit finančn prostředky, aby mohly vykonvat jak působnost, kterou stt na ně přenese, tak i samostatnou působnost. Jak již konstatoval stavn soud v odůvodněn nlezu č. 53/2003 Sb., zkonn ustanoven o přspěvcch sttu na vkon přenesen působnosti jsou stroh, avšak lze je ještě vykldat stavně a mezinrodně konformnm způsobem. Vše přspěvku na vkon přenesen působnosti SC stanovuje sice exekutiva, ta se ale může, zejmna co do vše přspěvků, pohybovat jen v rmci danm zkonem o sttnm rozpočtu. Nadto zkon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovm určen vnosů některch dan zemnm samosprvnm celkům a některm sttnm fondům (zkon o rozpočtovm určen dan), ve zněn pozdějšch předpisů, zaručuje těmto celkům podl na přjmech, kter stt zsk vběrem některch dan, a tm zaručuje do značn mry i stabilitu finančnho postaven obc a krajů. Na cel problm je třeba pohlžet komplexně, neboť vše prostředků, kterou může stt vynaložit na činnosti zemnch samosprvnch celků, je omezena ekonomickou vkonnost a hospodřskou situac sttu, resp. sttnm rozpočtem. Veřejn rozpočty je třeba vnmat do určit mry jako spojen soustavy. Stt může vynaložit prostředky nikoliv podle požadavků SC, ale podle možnost, tedy podle vše svch přjmů. Z tohoto hlediska lze spše souhlasit s nzorem, že jde o problm ekonomick, tedy předevšm politick, nikoliv o problm prvn.
V souladu s ustanovenm 49 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. byla vyždna tak stanoviska Ministerstva zdravotnictv a Asociace krajů Česk republiky.
Ve vyjdřen Ministerstva zdravotnictv se uvd, že přijetm napadenho zkona byla završena druh fze reformy veřejn sprvy souvisejc s ukončenm činnosti okresnch řadů a přenesenm jejich působnosti na SC. V rmci realizace postupu tto reformy bylo nutn vypořdat tak majetek sttu, se kterm hospodařily organizačn složky sttu a sttn organizace regionlnho charakteru, u nichž okresn řady vykonvaly zakladatelsk či zřizovatelsk funkce. Nejednalo se tedy o přenesen vkonu sttn sprvy na SC, ale o změnu vlastnka a s tm souvisejc změnu prvnho postaven uvedench sttnch instituc. Usnesenm vldy č. 765 ze dne 25.7.2001 byl k tomuto čelu schvlen Harmonogram legislativn přpravy zabezpečen druh fze reformy veřejn sprvy a Ministerstvu financ ve spoluprci s přslušnmi resorty bylo uloženo vypracovat nvrh zkona o přechodu majetku sttu a o převodu zřizovatelskch funkc z okresnch řadů k přspěvkovm organizacm a organizačnm složkm sttu. Dnem 1.7.2002 tak nabyl činnosti napaden zkon, na jehož zkladě se ke dni 1.1.2003 staly sttn přspěvkov organizace, u nichž funkci zřizovatele vykonvaly k rozhodnmu dni okresn řady, přspěvkovmi organizacemi krajů. Tyto organizace zůstaly nositeli všech zvazků existujcch k rozhodnmu dni a zůstaly i nositeli prv a povinnost z pracovněprvnch vztahů. Na jednotliv kraje ke stejnmu dni přešla vešker prva a jin majetkov hodnoty sttu, se ktermi byly tyto organizace k rozhodnmu dni přslušn hospodařit. Změnou zřizovatele nedošlo tak k přerušen činnosti přspěvkovch organizac, neboť ty nezanikly, ale změnilo se pouze jejich prvn postaven ze sttnch na nesttn. Nevznikaj proto ani jejich prvn nstupci a organizace nadle funguj pod jinm zřizovatelem se stejnm IČ při nezměněnch smluvnch i pracovněprvnch vztazch.
Ministerstvo zdravotnictv podle ustanoven 10 zkona č. 2/1969 Sb., o zřzen ministerstev a jinch střednch orgnů sttn sprvy Česk socialistick republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, a podle zkona č. 20/1966 Sb., o pči o zdrav lidu, ve zněn pozdějšch předpisů, řeš předevšm otzky v oblasti poskytovn zdravotn pče v souladu s potřebami společnosti a vytyčuje hlavn směry rozvoje zdravotnictv. Ministerstvo zdravotnictv nen a nebylo podle platn prvn pravy [zkon č. 218/2000 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů; zkon č. 320/2001 Sb., o finančn kontrole ve veřejn sprvě a o změně některch zkonů (zkon o finančn kontrole), ve zněn pozdějšch předpisů; zkon č. 147/2000 Sb., o okresnch řadech, ve zněn zkona č. 320/2001 Sb.] oprvněno řešit problematiku financovn ani jinm způsobem zasahovat do řzen zdravotnickch zařzen v přpadě, že nen jejich zřizovatelem. Hospodařen sttnch zdravotnickch zařzen jako přspěvkovch organizac upravuj obecně platn prvn předpisy, kter se do konce roku 2002 vztahovaly i na zařzen v působnosti okresnch řadů. Nabytm činnosti zkona č. 218/2000 Sb. byly okresn řady a jimi zřizovan a řzen subjekty součst přslušn rozpočtov kapitoly - 380 v působnosti Ministerstva financ. S ohledem na to Ministerstvo zdravotnictv ve vyjdřen konstatuje, že nemůže nst odpovědnost za individuln konkrtn vsledky hospodařen zdravotnickch zařzen v působnosti jinch zřizovatelů.
Z vyždanho vyjdřen Asociace krajů Česk republiky ze dne 22.5.2003 je patrno, že Asociace se ztotožňuje se stanoviskem nvrhu a potvrzuje skutečnost, že dluhy zdravotnickch zařzen za stvajcho systmu financovn zdravotn pče nemohou bt kraji v dohledn době uhrazeny. Na finančn uhrazen těchto dluhů by kraje musely použt finančn prostředky určen na financovn jinch jim zkonem uložench povinnost v oblasti např. školstv, dopravy, kultury, životnho prostřed, socilnch věc apod. Nevyřešen dlouhodobě podceňovan situace v oblasti zdravotnictv může v brzk době vžně ohrozit finančn stabilitu krajů nebo dostupnost poskytovan zdravotn pče.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve svm nvrhu problm zvazků akcentuj zejmna v souvislosti s přechzejcmi zdravotnickmi zařzenmi, vyždal stavn soud tak "zprvu vldy o stavu zadluženosti sttnch nemocnic, o řešen těchto dluhů a prvnm zajištěn převodu nemocnic na kraje" ze dne 5.12.2002, kterou vlda projednala dne 5.12.2002, a vzala ji na vědom Poslaneck sněmovna na sv 8. schůzi dne 10.12.2002. V tto zprvě se po vodnm konstatovn změn, kter přinš zkon č. 290/2002 Sb., mj. uvd, že "otzka postaven zdravotnickch zařzen měla bt vyřešena zkonem č. 219/2000 Sb., o majetku Česk republiky a jejm vystupovn v prvnch vztazch, k čemuž nedošlo. Dlouze se diskutovalo v nvaznosti na finančn indispozice nemocnic o budoucm prvnm postaven zdravotnickch zařzen, předevšm o tom, zda zdravotnick zařzen budou zařzenmi sttnmi nebo nesttnmi. Nakonec byla zvolena varianta tzv. zakonzervovn přspěvkovch organizac, potažmo i zdravotnickch zařzen do doby speciln prvn pravy, čmž došlo k omezen jakchkoliv zřizovatelskch pozic. Zadlužen lůžkovch zdravotnickch zařzen, jejichž zřizovatelem je okresn řad, nen problm, kter by vyvstal až okamžikem převodu na kraje. Někter nemocnice se v hrnu v určit rovni zadlužen pohybuj po celou dobu existence v systmu hrad ze zdrojů zdravotnho pojištěn. V jednotlivch etapch dochzelo k pokusům o řešen tohoto stavu, např. v roce 1995 dlč změnou relnho způsobu ze zdravotnch pojišťoven přechodem na hradu stanovenm paušlem, kter byl konstruovn za určitho referenčnho obdob v roce 1997, a současnm poskytnutm věrů několika velkm nemocnicm a jednotlivm subjektům zdravotnch pojišťoven, naposledy v roce 1997, tzv. plošn oddlužen. S dvouletm odstupem se realizoval konkrtn komplexn program, kter reagoval na nejstarš zvazky po lhůtě splatnosti zdravotnickch zařzen, kter splňovala stanoven kritria. Zdrojem tohoto programu bylo čstečně omezen investičnho rozvoje navrhovanho v rozpočtu pro přslušn rok. Při obecnm přesvědčen a jistotě, že se nepodař vrazně navšit zdroje z HDP pro zdravotnictv, byly v průběhu minulch obdob opakovaně předkldny nvrhy na změny způsobu financovn zdravotn pče většho či menšho rozsahu. Většina jich nebyla realizovna". Dle se v tto zprvě uvd, že "sttn rozpočet pro rok 2002 ani nvrh rozpočtu pro rok 2003 nedisponuje zdroji pro vyrovnn bilanc jednotlivch převděnch nemocnic. Je proto nezbytn postupovat v souladu se zkonem č. 290/2002 Sb., kter specifikuje pln těchto převodů s tm, že existuj vrazn diference ve stavu hospodařen individulnch zdravotnickch zařzen, kde nezastupiteln podl m dosavadn zřizovatel, kter měl bezprostředn vliv na řzen, a tm i hospodařen nemocnic". Zprva konstatuje, že hodnota převděnho majetku značně přesahuje dosavadn stupeň zadlužen, k 30.9.2002 činily pohledvky u těchto zařzen přibližně 3,1 miliardy korun, zvazky pak 3,8 miliardy korun. Hodnota dlouhodobho majetku představuje objem zhruba ve vši 42,2 miliard korun, kter se převd na kraje. Konkrtn řešen problmů dluhů zatěžujcch přechzejc zdravotnick zařzen zprva postrd. Z jejch přloh je pak patrno to, co je v textu konstatovno, totiž, že existuj vrazn diference ve stavu hospodařen jednotlivch zdravotnickch zařzen. Promtnuto do situace v jednotlivch krajch jsou zvazky nemocnic (po odečten pohledvek) nsledujc: Hlavn město Praha - 6 875 000 Kč, Středočesk kraj - 213 013 000 Kč, Jihočesk kraj - 60 001 000 Kč, Plzeňsk kraj - 47 579 000 Kč, Karlovarsk kraj - 87 100 000 Kč, steck kraj - 131 186 000 Kč, Libereck kraj - 13 741 000 Kč, Krlovehradeck kraj 151 312 000 Kč, Pardubick kraj - 100 951 000 Kč, Kraj Vysočina - 88 708 000 Kč, Jihomoravsk kraj - 66 852 000 Kč, Olomouck kraj - 0, Zlnsk kraj 146 909 000 Kč, Moravskoslezsk kraj 154 600 000 Kč.
II.
stavn soud v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů posuzuje obsah zkona podle kritria obsaženho v ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, tedy z hlediska jeho souladu s stavnmi zkony. Dřve než přistoupil k vlastnmu meritornmu projednn nvrhu, přezkoumal rovněž ve shodě se svou povinnost plynouc z citovanho ustanoven (in fine), zda byly splněny formln podmnky přijet zkona a napaden zkon byl přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
V tomto směru z těsnopiseck zprvy o 43. a 47. schůzi Poslaneck sněmovny, 3. volebn obdob, zjistil, že Poslaneck sněmovna zkon č. 290/2002 Sb. schvlila po řdnm projednn na sv 47. schůzi konan dne 27.3.2002 (usnesenm č. 2208), když z přtomnch 159 poslanců jich pro nvrh hlasovalo 85 a 69 proti. Z těsnopiseck zprvy ze 17. schůze Sentu, 3. funkčn obdob, bylo dle prokzno, že dne 14.5.2002 (usnesenm č. 384) pro nvrh ve zněn touto komorou Parlamentu přijatch pozměňovacch nvrhů hlasovalo z přtomnch 64 sentorů 55, proti nvrhu byli 2 sentoři. O nvrhu vrcenm Sentem (ve zněn jeho pozměňovacch nvrhů) poslze hlasovala Poslaneck sněmovna na sv 51. schůzi dne 13.6.2002 tak, že z přtomnch 188 poslanců se 91 vyslovilo pro a 80 jich bylo proti. Tmto hlasovnm tedy nedošlo k přijet nvrhu v jeho Sentem upraven podobě. V nslednm hlasovn o nvrhu, v souladu s čl. 47 odst. 3 stavy tentokrte ve zněn, v němž byl postoupen Sentu, se pro předmětn nvrh (usnesenm č. 2317) vyslovilo z thož počtu přtomnch zkonodrců 108 pro a 65 bylo proti. Pot byl zkon č. 290/2002 Sb. podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně publikovn v čstce 106 Sbrky zkonů, kter byla rozeslna dne 28.6.2002. Předmětn zkon nabyl činnosti dne 1.7.2002.
Na zkladě těchto zjištěn je možno konstatovat, že zkon č. 290/2002 Sb. byl řdně přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem ( 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů), v důsledku čehož je nvrh způsobil věcnho projednn ve smyslu posouzen jeho souladu s stavnmi zkony, resp. stavnm pořdkem [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy].
(Pro plnost třeba dodat, že zkon č. 290/2002 Sb. byl novelizovn zkonem č. 150/2003 Sb., kter nabyl činnosti dne 23.5.2003, tato novelizace se však ani jednoho z nvrhem skupiny poslanců napadench ustanoven nedotkla).
III.
Posuzovan zkon č. 290/2002 Sb. je zkonem transformačn povahy, kter byl přijat v rmci provděn II. fze reformy veřejn sprvy. Na zkladě dikce jeho 1 odst. 1 přešly dnem 1. ledna 2003 z vlastnictv Česk republiky do vlastnictv krajů věci, se ktermi k 31. prosinci 2002 byly přslušn hospodařit organizačn složky sttu a sttn přspěvkov organizace, u nichž funkci zřizovatele vykonvaly k naposled uvedenmu dni okresn řady. Tyto organizačn složky a sttn přspěvkov organizace se zroveň dnem 1. ledna 2003 staly ze zkona organizačnmi složkami a přspěvkovmi organizacemi přslušnch krajů ( 2 odst. 1 a 2 zkona č. 290/2002 Sb.). Dnem 1. ledna 2003 přešly na kraje mimo jin jednak i zvazky sttu, u nichž uveden organizačn složky sttu ke dni 31.12.2002 zabezpečovaly koly podle zkona č. 219/2000 Sb. (o majetku Česk republiky a jejm vystupovn v prvnch vztazch), a dle přspěvkov organizace krajů tmto zkonem transformovan ze sttnch přspěvkovch organizac zůstaly ex lege nositeli zvazků, včetně prv a povinnost z pracovněprvnch vztahů, jejichž nositeli byly do uvedenho data jmenovan bval sttn přspěvkov organizace [ 1 odst. 2 psm. b), 2 odst. 2 zkona č. 290/2002 Sb.]. K obdobnmu přechodu došlo rovněž ve vztahu k obcm [ 4 odst. 2 psm. b), 5 odst. 1 a 2 zkona č. 290/2002 Sb.].
Podle navrhovatelů těmito ustanovenmi dochz k nepřpustnmu zsahu do stavnho prva na zemn samosprvu, porušuj stavně zaručen vztahy mezi sttem a SC, nepřpustně zasahuj do soukromoprvnho postaven třetch osob a taktž porušuj prvo na vlastnictv, garantovan Listinou. Zkladnm důvodem, kter navrhovatele vedl k podn nvrhu jak vslovně uvděj - je to, že v důsledku zkona přechzej na kraje, obce a jejich přspěvkov organizace bez dalšho zvazky nležejc dosud sttu, když stt takto nepřpustně řeš zadluženost svou a svch organizac, zejmna v oblasti zdravotnictv.
stavn soud nejprve posuzoval ustanoven 1 odst. 2 psm. b), 2 odst. 2 věty druh, 4 odst. 2 psm. b) a 5 odst. 2 věty druh zkona.
Již ve sv dřvějš rozhodovac praxi dal stavn soud najevo, že mstn samosprvu považuje za nezastupitelnou složku demokracie a opakovaně konstatoval, že mstn samosprva je vrazem prva a schopnosti mstnch orgnů v mezch danch zkonem, v rmci sv odpovědnosti a v zjmu mstnho obyvatelstva regulovat a řdit čst veřejnch zležitost [nlezy sp. zn. Pl. S 1/96 (viz vše), sp. zn. Pl. S 17/98 (vyhlšen pod č. 28/1999 Sb.; uveřejněn ve Sbrce rozhodnut, svazek 13, nlez č. 6)].
K zkonnmu vyjdřen reformy veřejn sprvy, souvisejc s jej decentralizac a dekoncentrac, spojen s konstituovnm krajů, rozšřenm vkonu sttn moci v přenesen působnosti krajů a obc a zrušenm okresnch řadů se pak stavn soud vyjdřil v nlezu sp. zn. Pl. S 34/02, jmž byl zamtnut nvrh skupiny sentorů Parlamentu Česk republiky na zrušen bodů 2, 5, 6, 7, 8, 9 a 11 čl. CXVII zkona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušen některch zkonů v souvislosti s ukončenm činnosti okresnch řadů. V odůvodněn tohoto nlezu stavn soud konstatoval, že stavn garance zemn samosprvy podle stavy je lakonick. stava zakld prvn subjektivitu SC a počt s tm, že samosprvn subjekty maj vlastn majetek a hospodař podle vlastnho rozpočtu (čl. 101 odst. 3 stavy). Počt tak vslovně s podlem SC na vkonu sttn moci na zkladě zkonnho zmocněn (čl. 105 stavy). Posledně citovan nlez tak zdůraznil, že česk stavn standard zemn samosprvy je doplněn a obohacen standardem, kter vyplv z mezinrodnch zvazků Česk republiky, jmenovitě Charty mstn samosprvy, sjednan 15.10.1985, jež vstoupila v činnost pro Českou republiku 1.9.1999 publikac v Česk republice pod č. 181/1999 Sb. s tm, že prva zaručovan Chartou zemn samosprvě smluvnch stran jsou rmcov. Charta tak sama v řadě svch ustanoven počt s podrobnou vnitrosttn prvn pravou a nezaručuje plnou svobodu zemn samosprvy. Zkony, popř. dalš předpisy, podle volby a tradic smluvnch stran mohou proto podrobněji vymezovat obsah zležitost spravovanch zemn samosprvou, včetně těch, kter m samosprva za povinnost sledovat, jej organizaci a tak určovat rmec pro hospodařen, přiznvat majetek a jej finančn zdroje, nicmně, pokud jde o finančn zdroje, stanov čl. 9 odst. 1 Charty, že mstn společenstv maj v rmci hospodřsk politiky sttu prvo na přiměřen vlastn finančn zdroje, se ktermi mohou v rmci svch pravomoc volně nakldat, a ty by měly bt měrn odpovědnosti stanoven stavou a zkonem (čl. 9 odst. 2 Charty). Již ve zmněnm nlezu stavn soud konstatoval, že rmec financovn SC (stejně jako vymezen jejich kolů) nesm vst při zachovn hospodrnosti k jejich finančnmu kolapsu. (Uvedl tak, že pohled na autoritativn delimitaci a působen delimitovanch pracovnků rušench okresnch řadů v rmci krajů pověřench měst a obc ve světle Charty i stavy proto mus odviset od způsobu financovn vkonu přenesen působnosti sttem, se zvěrem, že nedostatečn financovn vkonu sttn moci v přenesen působnosti ohrožuje samotnou existenci funkc zemn samosprvy.) Na tyto vahy lze co do jejich argumentačnho zkladu, s ohledem na posuzovanou materii, obdobně navzat i v nyn projednvan věci.
Dle vchoz teze, na nž je koncepce samosprvy vybudovna, je zkladem svobodnho sttu svobodn obec, dle potom z pohledu vznamu regionlnho na vyššm stupni zemn hierarchie samosprvn společenstv občanů, jmž je podle stavy kraj. Při tomto pojet veřejn sprvy budovan zezdola mus bt samosprvě, jakožto vznamnmu prvku demokratickho prvnho sttu, imanentn postult, dle něhož SC mus mt relnou možnost zležitosti a otzky mstnho vznamu, a to i ty, jež pro svou povahu přesahuj regionln rmec a o nichž rozhoduje ve sv samostatn působnosti, řešit na zkladě svho svobodnho uvžen, kdy je formou zastupitelsk demokracie realizovna vůle zastoupench na lokln a regionln rovni a toliko odpovědnost k voliči a na zkladě zkonnho a stavnho rmce ve svm konkrtnm projevu poslze limitovna (čl. 101 odst. 4 stavy). zemn samosprvn celky reprezentujc zemn společenstv občanů mus tak mt - prostřednictvm autonomnho rozhodovn svch zastupitelskch orgnů - možnost svobodně rozhodnout, jakm způsobem nalož s finančnmi prostředky, jimiž jsou pro plněn kolů samosprvy vybaveny. Prvě hospodařen se svm majetkem samostatně na vlastn čet a vlastn odpovědnost je atributem samosprvy. Nutnm předpokladem naplněn efektivnho vkonu funkc zemn samosprvy je tedy i existence vlastnch a dostatečnch finančnch, resp. majetkovch zdrojů.
V uvažovanm oboru rozebran problematiky je třeba mt na zřeteli zejmna stav těch organizac, jimiž jsou z nepominuteln čsti zdravotnick zařzen. U těch převažuj - jak plyne i z vyjdřen Asociace krajů Česk republiky - nezanedbateln dluhy, dosahujc v jednotlivch přpadech řdově i destek až stovek milinů korun, jež jsou způsobil rozpočet zemnho samosprvnho celku vraznm způsobem ovlivnit, a to zejmna tam, kde je takto dluhy zatžench zdravotnickch zařzen v rmci danho SC větš počet. Zkon č. 250/2000 Sb., o rozpočtovch pravidlech zemnch rozpočtů, ve zněn pozdějšch předpisů, sice určuje pravidla pro hospodařen s finančnmi prostředky, jejichž přjem do budoucna je SC jinmi zkony zajišťovn - zejmna zkonem č. 243/2000 Sb., o rozpočtovm určen vnosů některch dan zemnm samosprvnm celkům a některm sttnm fondům (zkon o rozpočtovm určen dan), ve zněn pozdějšch předpisů - to však neměn nic na tom, že v samotnm počtku činnosti těchto subjektů jsou tyto subjekty zatěžovny břemenem, kter bylo vyvolno činnost sttu či jeho organizac, a je tak zřejm, že tento fakt může vraznm způsobem ovlivňovat samosprvn aktivity a zabrnit zemnm samosprvnm celkům vynakldat finančn prostředky určen k vlastnm samosprvnm činnostem tak, aby sloužily předvdanmu čelu (čl. 101 odst. 3 stavy). Nicmně opodstatněnost kroku, kdy stt v rmci reformy veřejn sprvy převedl na SC určit majetek, však zpochybňovat nelze, neboť ta je dna důvody, kter vychzej z historicky potvrzenho přesvědčen, na zkladě něhož předevšm prvě ti, jichž se zležitosti s nm spjat tkaj a jimž tento majetek ve svch funkcch bezprostředně slouž, jsou schopni a z povahy věci i ochotni a motivovni k tomu, aby jej spravovali s pč řdnho hospodře, a to mnohdy lpe než centrlně organizovan sttn moc, a mnohem činnějšm, plnohodnotnm způsobem. Decentralizace kolů a s tm souvisejc převod majetku tak nen něčm stavně nepřijatelnm. Spojen tohoto kroku s nslednm převodem či dalšm trvnm zvazků s tmto majetkem spjatch však předpokld dalš řešen, a to v nvaznosti na systm dan, dotac a podobnch dvek. Stt by se totiž neměl - bez dalšho - zbavovat odpovědnosti za dluhy, jež vznikly v době jeho hospodařen s převděnm majetkem a kter jsou důsledkem předchoz ztrtov realizace vlastnickho prva, přpadně i nedodržovn prvnch předpisů [ustanoven 53 a nsl. zkona č. 218/2000 Sb., o rozpočtovch pravidlech a o změně některch souvisejcch zkonů (rozpočtov pravidla)]. Již vůbec by tak činit neměl v relaci k takovm subjektům, jejichž prostřednictvm by měly bt plněny i jeho koly spočvajc v zajišťovn zkladnch prv plynoucch z čl. 31 Listiny, garantem jejichž dodržovn je on sm. Takov jednn suverna již navozuje vahy o zneužiti sttn moci na kor SC. Byť se jedn o diametrlně odlišnou situaci, nabz se v danm kontextu i poukaz na v horizontln rovině v soukromm prvu vyjdřenou a obecně spravedlivou premisu, dle nž za dluhy vznouc na věci - i v přpadech bezplatnho převodu - zsadně odpovd zcizitel ( 500 odst. 2 občanskho zkonku), a to i z pohledu argumentu a minori ad maius.
S nzorem Sentu, že problm deficitu předchozho hospodařen je třeba řešit komplexně, je možno souhlasit, nem-li však pokračovat setrvačnost v zadlužen předmětnho majetku, nutno ze strany sttu vyvinout snahu k odstraněn tohoto neždoucho stavu. Jeho dalš trvn by již bylo způsobil ohrozit jak vkon funkc samosprvy, tak i postaven věřitelů, zabezpečen jejichž prv by v prvnm sttě mělo bt samozřejmost.
Samotn zsah stavnho soudu spočvajc ve zrušen shora uvedench ustanoven by však tento neždouc stav neodstranil. Podle 71 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb., kter upravuje prvn činky zrušujcch nlezů stavnho soudu (a jmž je stavn soud ve smyslu ustanoven čl. 88 odst. 2 stavy vzn), zůstvaj prva a povinnosti z prvnch vztahu, vzniklch před zrušenm prvnho předpisu, nedotčena. stavn soud tedy musel brt v vahu, že jak již shora zdůrazněno, napaden zkon je zkon transformačn, jednorzov povahy. Prvn nsledky s posuzovanmi zkonnmi ustanovenmi spojen a tmto zkonem předpokldan nastaly ex lege již k 1.1.2003, a způsobilost těchto norem vyvolat v budoucnu prvn nsledky je tak plně vyčerpna. Vyhovujc nlez stavnho soudu, majc činky ex nunc, by tak již neměl schopnost na nastalm stavu i s ohledem na citovan ustanoven 71 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb. ničeho změnit. Z tohoto důvodu tak stavnmu soudu nezbylo, než nvrh navrhovatelů v tto čsti zamtnout.
IV.
Poněkud jin je však podle stavnho soudu situace při posuzovn ustanoven 3 a 6 zkona č. 290/2002 Sb., jimiž je nov vlastnk (obec, kraj) ve vztahu k nemovitm věcem omezen v jejich užvn, a to po dobu deseti let ode dne jejich nabyt, pouze k čelu, ke ktermu byly užvny ke dni přechodu s tm, že stanou-li se před uplynutm tto doby pro obec (kraj) podle mstnch předpokladů a zvyklost pro tento čel nepotřebnmi a ta (ten) je nevyužije k socilnm, školskm či zdravotnickm čelům, mus bt nabdnuty k bezplatnmu převodu do vlastnictv sttu.
Jak je patrno z konstrukce tto prvn pravy, jakož i z důvodov zprvy k nvrhu zkona č. 290/2002 Sb., předmětn omezen si klade za cl reflektovat potřebu zachovat minimlně po určitou dobu užit samosprvnmi celky nabytch nemovitch věc pro čely, jimž do dne přechodu sloužily, či umožnit jejich užit pouze pro čely sloužc ostatnm taxativně vyjmenovanm veřejnm zjmům.
Na toto omezen je třeba podle přesvědčen stavnho soudu nahlžet (mimo dle uveden vvody) i v kontextu s již dřve uvedenmi zvěry a tak z pohledu čl. 11 odst. 3 Listiny, podle něhož vlastnictv zavazuje a nesm bt zneužito na jmu prv druhch anebo v rozporu se zkonem chrněnmi obecnmi zjmy.
Omezen vlastnickho prva, v tomto přpadě stanoven zkonem, s přesnm, konkrtně vymezenm a určitm stanovenm čelu tohoto omezen ve vše zmněnm veřejnm zjmu nevykazuje při jeho stanoven prvky libovůle a se zřetelem k argumentům, o něž se opr, nenaplňuje znaky protistavnosti (na rozdl od stavu ve věci sp. zn. Pl. S 1/02, nlez publikovan pod č. 404/2002 Sb. a uveřejněn ve Sbrce rozhodnut, svazek 27, nlez č. 104). Takto přijat zvěr je třeba chpat v souvislosti s probhajc transformac provděnou v rmci reformy veřejn sprvy. V rmci tohoto procesu lze přisoudit veřejnmu zjmu způsobilost bt v obecn rovině přpustnm, rozumně ospravedlnitelnm důvodem omezen vlastnickho prva zemnch samosprvnch celků.
Z rozhodovac praxe stavnho soudu plyne, že k omezen zkladnch prv a svobod může dojt v přpadě jejich kolize s jinou stavně chrněnou hodnotou, jež nem povahu zkladnho prva či svobody, a to i v přpadě nalhavho veřejnho zjmu. Uvažovan omezen je pak nutno posuzovat z pohledu principu proporcionality - nlezy stavnho soudu ve věcech sp. zn. Pl. S 4/94 (vyhlšen pod č. 214/1994 Sb.; uveřejněn ve Sbrce rozhodnut, svazek 2, nlez č. 46), sp. zn. Pl. S 15/96 (vyhlšen pod č. 280/1996 Sb.; uveřejněn ve Sbrce rozhodnut, svazek 6, nlez č. 99), sp. zn. Pl. S 25/97 (vyhlšen pod č. 159/1998 Sb.; uveřejněn ve Sbrce rozhodnut, svazek 11, nlez č. 53), sp. zn. Pl. US 16/98 (vyhlšen pod č. 68/1999 Sb.; uveřejněn ve Sbrce rozhodnut, svazek 13, nlez č. 25), sp. zn. Pl. S 3/02 (vyhlšen pod č. 405/2002 Sb.; uveřejněn ve Sbrce rozhodnut, svazek 27, nlez č. 105) z nichž nlez sp. zn. Pl. S 15/96 se rovněž zabval stavnost omezen vlastnickho prva samosprvnho celku, přičemž na zvěry v uvedenm nlezu přijat lze navzat i v nyn projednvan věci.
Takto je třeba řci, že předmětn omezen vlastnickho prva umožňuje doshnout sledovanho cle, jmž je respektovn legitimnho veřejnho zjmu na existenci socilnch, školskch a zdravotnickch zařzen (kritrium vhodnosti, resp. princip způsobilosti naplněn čelu). Kritrium potřebnosti coby dalš komponent principu proporcionality potom vyplv již ze samotn nutnosti kontinulnho zachovn (po určit časov obdob) existence těchto zařzen, a to i se zřetelem na zkladn prvo zakotven v čl. 31 Listiny. Rovněž při posuzovn zvažnosti obou chrněnch hodnot se poslze nejev dan omezen obsahově neměrn a ve světle obecně akceptovateln a sdlen hierarchie hodnot je nelze v danch souvislostech odmtat absolutně. Jeho časov omezen by však mělo bt determinovno toliko relativně krtkm přechodnm časovm sekem, v němž by mělo dojt k zskn potřebnch poznatků umožňujcch zodpovědně s nabytm majetkem naložit způsobem dle vlastnho svobodnho uvžen vlastnka, tj. přslušnho SC. Desetiletm obdobm limitovan jma na zkladnm prvu zaručovanm čl. 11 odst. 1 Listiny se však jev jako zjevně nepřiměřen ve vztahu k zamšlenmu cli, neboť toto prvo již omezuje natolik, že svmi negativnmi důsledky pro svou z pohledu časovho nadmru konstruovanou "dočasnost" - přesahuje pozitiva, jež představuj sledovn veřejnho zjmu. Nen tak evidentně z pohledu principu proporcionality v napadench ustanovench naplněno kritrium přiměřenosti v užšm smyslu. Ve vztahu k stavnmu požadavku šetřen podstaty a smyslu omezovanho vlastnickho prva (čl. 4 odst. 4 Listiny) je v posuzovan věci ze zkladn vlastnick tridy (ius possidendi, ius utendi et ius fruendi, ius disponendi) dotčeno prvo majetek užvat a s nm disponovat ve smyslu jeho zcizen, a to po dobu deseti let, kdy s odkazem na vše uveden nelze považovat přijat řešen, co do jeho časovho aspektu, za odpovdajc principu přiměřenosti, a kter tedy vykazuje znaky protistavnosti. Prvn rmec 3 a 6 zkona č. 290/2002 Sb. v tomto směru zřetelně vybočuje z mez a hledisek přpustnosti zsahu do vlastnickho prva, neboť desetilet doba tohoto omezen se v danch souvislostech, s přihldnutm ke všem aspektům uvažovan problematiky, nejev jako adekvtn.
Ve vztahu k napadenmu (dočasnmu) omezen vlastnickho prva nen možno tudž na jedn straně přehlžet jeho přesně stanoven, určit, rovn a tedy i stavně akceptovateln podmnky (čl. 11 odst. 1 Listiny, čl. 1 odst. 1 stavy), stavn soud je však na druh straně přesvědčen o tom, že s požadavkem plynoucm z čl. 4 odst. 4 Listiny může korespondovat pouze takov prvn prava, jež by toto omezen zakldala pouze ve zcela nezbytnm časovm rozsahu, kterm lze rozumět toliko minimln časov, a to zřetelně prima facie "přechodn" dob.
stavn soud tak dospěl k zvěru, že omezen vlastnickho prva v ustanoven 3 a 6 zkona č. 290/2002 Sb. nesplňuje ve vztahu ke všem principem proporcionality požadovanm komponentům podmnky omezen zkladnho prva, a proto tato ustanoven pro jejich rozpor s čl. 4 odst. 4 ve spojen s čl. 11 odst. 1 Listiny zrušil ( 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů). Vykonatelnost nlezu v tto čsti však odložil do 31.12.2003, aby tak Parlament Česk republiky měl dostatečn prostor pro stanoven nov lhůty.