Ve věci návrhu na zrušení § 6, 11, § 12 odst. 3, § 18 odst. 1 písm. a), c) a § 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb. 207/1994 účinný od 11.11.1994
| Schválené: | 13.09.1994 |
| Účinnost od: | 11.11.1994 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Nabývání státního občanství. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. září 1994 v plénu o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení § 6, 11, § 12 odst. 3, § 18 odst. 1 písm. a), c) a § 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb., takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Dne 14. dubna 1994 obdržel stavn soud Česk republiky nvrh skupiny 46 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky na zahjen řzen o zrušen ustanoven 6, 11, 12 odst. 3, 18 odst. 1 psm. a), c) a 18a psm. a), b) zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., o nabvn a pozbvn sttnho občanstv Česk republiky, ve zněn zkona č. 272/1993 Sb.
Protože podn nvrhu splnilo podmnky uveden v 64 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, a nvrh byl přpustn podle 66 thož zkona, zahjil stavn soud řzen a poždal Parlament Česk republiky, aby se v zkonn lhůtě k nvrhu psemně vyjdřil. Podle ustanoven 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb. zaslal tento předmětn nvrh k vyjdřen Poslaneck sněmovně. Předseda Poslaneck sněmovny dr. Milan Uhde potvrdil stanovisko Poslaneck sněmovny vyjdřen jejm hlasovnm. Uvedl, že smyslem přijatho zkona je - vzhledem ke vzniku samostatnho sttu - Česk republiky, upravit nově institut sttnho občanstv a řešit ho komplexně. Poukazuje na to, že zkon vychz ze zsady, podle kter by každ občan měl mt pouze jedno sttn občanstv, kdy takovto prvn prava existuje v mnoha dalšch sttech Evropy a nen nov ani v našem prvnm řdu. Dle zdůrazňuje zsadu, že každ občan by měl mt možnost za dodržen zkonem stanovench podmnek nabt nebo pozbt sttn občanstv Česk republiky. Proto vedle stanoven podmnek bylo třeba co možn nejpřesněji stanovit důvody, ze kterch je možn někter podmnky pro sttn občanstv prominout. Ve vztahu ke sttnm občanům Slovensk republiky obsahuje potom zkon zvlštn postup, kter umožňuje při splněn stanovench podmnek nabyt sttnho občanstv Česk republiky. Přijat novela zkona pak řeš situace vznikl aplikac zkona, kdy ze zskanch poznatků vyplynulo, že někter ustanoven zkona mohou bt určitmi skupinami občanů pokldna za přliš tvrd. Zvěrem uvd, že přijat zkon se zce vže na vznik samostatnho českho sttu, obsahuje kompletn prvn pravu sttnho občanstv v souladu s mezinrodně chrněnmi lidskmi prvy a zkladnmi svobodami. Ve svm vyjdřen předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky zroveň potvrdil z hlediska ustanoven obsaženho v 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., že zkon Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. byl schvlen potřebnou většinou poslanců dne 29. prosince 1992 a zkon č. 272/1993 Sb. byl stejnm způsobem schvlen dne 12. řjna 1993. Oba zkony byly podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a byly řdně vyhlšeny.
Podle 42 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj vyždal jako listinn důkazy od Poslaneck sněmovny přslušn tisky v souvislosti s projednvnm uvedench zkonů (Česk nrodn rada, 1992, VII. volebn obdob, tisk č. 208, Parlament ČR, Poslaneck sněmovna, 1993, I. volebn obdob, tisk č. 473), obsahujc projevy jednotlivch poslanců k předloze zkona.
Pro zskn přehledu o praktickm uplatněn, přp. dopadu zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. a zkona č. 272/1993 Sb. vyždal soudce zpravodaj tak zprvu od Ministerstva vnitra o počtu osob, kter zvolily sttn občanstv Česk republiky prohlšenm ve smyslu ustanoven 6 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., přp. kolik jich bylo nespěšnch, dle potom zprvu o počtu udělench vjimek Ministerstvem vnitra z hlediska ustanoven 11, 12 odst. 3 cit. zkona a jejich skladbě a konečně i o sdělen, kolik občanů Slovensk republiky poždalo o sttn občanstv Česk republiky z hlediska ustanoven 18 odst. 1 psm. a), c) cit. zkona a z hlediska ustanoven 18a odst. 1 psm. a), b) zkona č. 272/1993 Sb., a kolik takovch žadatelů sttn občanstv Česk republiky obdrželo.
Ze zprvy Ministerstva vnitra, a to vrchnho ředitele II. sekce, plyne, že Ministerstvo vnitra a okresn řady vyřdily v obdob 1992 až červen 1994 cca 319 tis. podn tkajcch se sttnho občanstv Česk republiky. Z hlediska ustanoven 6 odst. 1 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. zprva uvd, že se jedn o zcela vjimečn přpady, a to maximlně v počtu 10 osob za obdob 1993, 1994, kdy jde o osoby, kter měly k 31. prosinci 1992 občanstv Česk a Slovensk Federativn Republiky, ale narodily se v cizině, nikdy nežily v Česk republice ani v Slovensk republice a ani jejich rodiče před odchodem do ciziny neměli pobyt v Česk nebo Slovensk republice. Vzhledem k těmto skutečnostem proto nebylo možn podle zkona Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb., o nabvn a pozbvn sttnho občanstv Česk socialistick republiky, určit, že jsou sttnmi občany Česk republiky, a nebylo možn ani určit podle zkona Slovensk nrodn rady č. 206/1968 Sb., o nabvn a pozbvn sttnho občanstv Slovensk socialistick republiky, že jde o občany Slovensk republiky.
Co se tče přpadů, kdy byla Ministerstvem vnitra prominuta podmnka stanoven v 11 a 12 odst. 3 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., zprva uvd, že evidence v tomto směru nen vedena a vzhledem k počtu ždost a rozsahu zjišťovn požadovanch dajů je nereln ji zpracovat. Pouze pokud jde o prominut složen sttoobčanskho slibu podle 12 odst. 3 cit. zkona se uvd ve zprvě, že toto ustanoven se užv zcela ojediněle a složen tohoto slibu je promjeno jen osobm přestrlm a osobm zdravotně postiženm.
Ohledně přpadů využit volby sttnho občanstv Česk republiky sttnmi občany Slovensk republiky se ve zprvě prav, že tato volba probhala do 30. června letošnho roku a dosud bylo kladně vyřzeno cca 319 tis. podn. Takto nabylo sttnho občanstv Česk republiky podle zkona Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb. (tj. ždosti podan koncem roku 1992) 65 tis. osob, podle 18, 18a zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., tj. volbou občanstv, 240 tis. osob a podle 19 a 7 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., tj. udělenm, 14 tis. osob. Současně bylo vydno cca 100 zamtavch rozhodnut ve věci udělen nebo volby občanstv Česk republiky. Z těchto skutečnost je zřejm, že naprost většině občanů Slovensk republiky, kteř poždali o česk občanstv, bylo vyhověno, neboť podmnky pro volbu a udělen občanstv splnili.
II.
Z obecnho hlediska lze sttn občanstv definovat jako časově trval, mstně neomezen prvn vztah fyzick osoby a sttu, kter je proti vůli fyzick osoby zpravidla nezrušiteln, na jehož zkladě vznikaj jeho subjektům vzjemn prva a povinnosti, spočvajc zejmna v prvu fyzick osoby na ochranu ze strany sttu na jeho zem i mimo ně, v prvu pobytu na jeho zem a na prvu časti na jeho sprvě veřejnch zležitost. Povinnost občana je předevšm věrnost sttu, zvazek k jeho obraně, vkon určitch funkc, ke kterm je povoln, a dodržovn prvnch předpisů sttu i mimo jeho zem. Konkrtn obsah sttnho občanstv je určen zkonodrstvm jednotlivho svrchovanho sttu. Je vsostnm prvem sttu určovat podmnky, za kterch se nabv a pozbv sttn občanstv.
Sttn občanstv je jednoznačně institutem vnitrosttnho prva, ostatn stty jsou vedeny zsadou nevměšovat se do vnitřnch věc sttu. Avšak důsledky sttnho občanstv maj dopad i navenek vzhledem k tomu, že sttn občanstv zaručuje fyzick osobě, kter je jeho nositelem, ochranu i na zem jinho sttu. V takovm přpadě samozřejmě může dojt ke střetu zjmů a institut sttnho občanstv se tak dostv i do pozornosti mezinrodnho prva. Mezinrodn aplikace uznn sttnho občanstv v každm jednotlivm přpadě mus bt založena na nrodnm prvu dotčenho sttu, rozhodnut sttu o udělen svho vlastnho občanstv nemus bt mezinrodně přijmno bez otzek. V přpadě Nottebohm Mezinrodn soudn dvůr judikoval, že "stt nemůže očekvat, že pravidla (upravujc zskn sttnho občanstv), kter zakotv, maj nrok na uznn jinm sttem, pokud nejedn v souladu s všeobecnm clem prvnho zvazku sttnho občanstv, podle něhož je jedinec v "genuine" (opravdovm) spojen se sttem, kter chrn sv občany proti jinm sttům". (ICJ Rep, 1955 s. 23). Jinmi slovy z mezinrodnho pohledu nemus bt akceptovn jinm sttem přpad udělen sttnho občanstv fyzick osobě, kter nen v blzkm vztahu ke sttu udělujcmu občanstv. I když rozhodnut Mezinrodnho soudnho dvora zavazuje jen stty, kter jsou častny sporu, lze z pohledu obecnho mezinrodnho prva konstatovat, že s vjimkou aplikace některch mezinrodnch smluvnch zvazků (prava udělen občanstv včetně stanoven kategori osob, jimž může bt občanstv uděleno, podmnek a postupu udělovn sttnho občanstv, kter musej tyto fyzick osoby splnit), je zležitost každho sttu, kter je určuje samostatně (Nottebohm case, ICJ Rep, 1955, s. 20).
III.
V souvislosti s ustanovenm 6 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. navrhovatel namtaj jeho rozpor s čl. 1 stavnho zkona Česk nrodn rady č. 4/1993 Sb., o opatřench souvisejcch se znikem Česk a Slovensk Federativn Republiky. Ustanoven 6 cit. zkona upravuje způsob nabyt sttnho občanstv Česk republiky prohlšenm, a to osobami, kter k 31. prosinci 1992 byly sttnmi občany Česk a Slovensk Federativn Republiky, ale nebylo možn určit ani občanstv Česk republiky ani občanstv Slovensk republiky. Podle nzorů navrhovatelů formulace 6 cit. zkona připoušt, aby podle něj česk sttn občanstv pouhm prohlšenm nabyli ciz sttn přslušnci. Dle uvděj, že "k 1. lednu 1969 a k 31. prosinci 1992 tedy bylo vyloučeno, aby někdo byl československm sttnm občanem a nebyl zroveň sttnm občanem Česk (nebo Slovensk) republiky. Neexistovala množina jednotlivců, kteř by byli československmi sttnmi občany a kteř by nebyli zroveň českmi nebo slovenskmi sttnmi občany". Toto tvrzen však neobstoj. Ustanoven 6 cit. zkona totiž nen ve svm zněn aplikovateln na cizince (tedy osoby s ciz sttn přslušnost), protože zkladn podmnkou pro použit tohoto ustanoven je sttn občanstv Česk a Slovensk Federativn Republiky existujc k 31. prosinci 1992. V vahu by připadala pouze takov prvn situace, kdy by sttn občan Česk a Slovensk Federativn Republiky byl současně i sttnm občanem jinho sttu (tedy bipolita). Z hlediska ustanoven 6 cit. zkona však nepřipad v vahu nmitka cizho sttnho občanstv, protože toto ustanoven neobsahuje nov nabyt sttnho občanstv udělenm cizinci, kdy mus bt splněna podmnka propuštěn z původnho sttnho svazku, ale pouze potvrzen existujcho původnho sttnho občanstv Česk a Slovensk Federativn Republiky a jeho transformaci ve sttn občanstv Česk republiky. Existence druhho (cizho) sttnho občanstv nen v danm přpadě rozhodujc.
Důležit je však odpovědět na otzku, zda k 31. prosinci 1992 mohly existovat fyzick osoby, kter byly sttnmi občany Česk a Slovensk Federativn Republiky, aniž bylo určeno jejich sttn občanstv Česk republiky nebo Slovensk republiky. Rozborem předchozch prvnch prav ohledně nabvn a pozbvn sttnho občanstv lze bezpochyby dospět k zvěru, že takov prvn stav byl relně možn. Institut sttnho občanstv Česk socialistick republiky byl konstituovn zkonem Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb. Podle 2 odst. 1 cit. zkona byl sttnm občanem republiky ten, kter měl k 1. lednu 1969 sttn občanstv Československ socialistick republiky, jestliže se narodil na zem Česk socialistick republiky. Podle 2 odst. 2 cit. zkona byl sttnm občanem Česk socialistick republiky i sttn občan Československ socialistick republiky, kter se narodil v cizině, jestliže byl k 1. lednu 1969 přihlšen k trvalmu pobytu na zem Česk socialistick republiky, eventulně jestliže před odchodem do ciziny měl on anebo jeho rodiče na zem Česk socialistick republiky posledn trval pobyt. Zkon Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb. však obsahuje i ustanoven (ve svm 3) řešc situaci fyzickch osob, kter měly sttn občanstv Československ socialistick republiky, ale sttn občanstv (Česk republiky nebo Slovensk republiky) nebylo možn určit. Uveden prvn stav, tedy existence sttnho občanstv Československ socialistick republiky, aniž by bylo možno určit sttn občanstv Česk socialistick republiky nebo Slovensk socialistick republiky, mohl relně existovat, neboť sttn občanstv nrodn republiky se tvořilo v roce 1969 dodatečně. Podle předchozch prvnch prav (zkon č. 194/1949 Sb., o nabvn a pozbvn československho sttnho občanstv) se sttn občanstv nabvalo narozenm na zem Československ republiky z rodičů, kteř jsou občany (zkladn způsob -- 1 odst. 1 cit. zkona), a to i tehdy, jestliže dle 1 odst. 1 cit. zkona se dtě narodilo v cizině, byli-li otec i matka občany Československ republiky. Za tto podmnky mohla fyzick osoba mt československ občanstv (podle zkona Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb. i sttn občanstv Československ socialistick republiky a nsledně i Česk a Slovensk Federativn Republiky), ale nebyly splněny i podmnky trvalho pobytu u n ani u rodičů. I u těchto rodičů totiž mohlo československ sttn občanstv vzniknout "zděděnm" po předcch. Podle ustanoven 3 zkona Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb. mohly tyto fyzick osoby nabt sttnho občanstv Česk socialistick republiky prohlšenm. Toto prohlšen je však prvem fyzick osoby, v danm přpadě sttnho občana Československ socialistick republiky, nikoliv jeho povinnost. Současně nutno ovšem zdůraznit, že citovan prvn prava nestanovila ždnou lhůtu pro vkon tohoto prva a nestanovila ani prvn nsledky pro přpadn nevyužit danho prva. Z těchto skutečnost lze potom snadno vyvodit, že prvo prohlšenm nabt sttn občanstv Česk socialistick republiky bylo stanoveno jako prvo časově neomezen a plynutm času nezanikajc. Je tedy zřejm, že může existovat prvn stav, kdy fyzick osoba m sttn občanstv Československ socialistick republiky (a poslze i Česk a Slovensk Federativn Republiky) a současně nem sttn občanstv Česk republiky nebo Slovensk republiky, a kdy za současnho prva tedy může prohlšenm určit, zda jeho nrodn občanstv je vzno k Česk nebo Slovensk republice. Tuto prvn pravu potom beze zbytku převzal i zkon Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb.
Nelze proto souhlasit s tvrzenm navrhovatelů, že prohlšenm podle 6 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. může sttn občanstv Česk republiky nabt kterkoliv cizinec. Vždy mus bt vyjdřena vazba na původn stt (Českou socialistickou republiku, Československou socialistickou republiku, Českou a Slovenskou Federativn Republiku) a tato vazba mus bt nepřetržit a trvajc i z hlediska zsady cives origo facit. V rmci prohlšen se nezkoum otzka eventulně jinho sttnho občanstv, kter mohla fyzick osoba zskat, protože se zde vychz z prvnho zkladu existence sttnho občanstv Česk a Slovensk Federativn Republiky a je pouze konkretizovno občanstv nově vznikl Česk republiky. Podmnka propuštěn z jinho sttoobčanskho svazku, jak již řečeno vše, nen zkoumna, protože se zde nejedn o nově udělovan občanstv. Nutno tž připomenout, že zprva Ministerstva vnitra potvrdila, že se jedn o zcela vjimečn přpady (maximlně 10 osob v průběhu jednoho roku).
Z uvedench skutečnost potom nelze nijakm způsobem dovodit, že ustanoven 6 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. je v rozporu s ustanovenm čl. 1 stavnho zkona Česk nrodn rady č. 4/1993 Sb., protože k 1. lednu 1969 i k 31. prosinci 1992 existoval prvn stav, kter umožňoval podle 3 zkona Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb. sttnm občanům Československ socialistick republiky s časově neomezenm prvem zvolit si prohlšenm sttn občanstv Česk socialistick republiky.
IV.
Nvrh skupiny poslanců dle směřuje proti ustanovenm 11 a 12 odst. 3 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., kter jsou podle navrhovatelů v rozporu s ustanovenm čl. 67 odst. 1 stavy Česk republiky, a uvd, že podle tohoto ustanoven na vrcholn rovni ve věcech vkonu sttn moci odpovd vlda, nikoliv Ministerstvo vnitra. Dle uvd, že jde o rozpor s ustanovenmi čl. 2 odst. 2, čl. 9 odst. 2 stavy a čl. 1, čl. 2 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), s tm, že sttn moc mus sloužit všem občanům v souladu s podstatnmi nležitostmi demokratickho prvnho sttu bez vzanosti na nějakou vlučnou ideologii nebo nbožensk vyznn a při respektovn rovnosti všech lid v prvech.
V ustanoven 11 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., je obsaženo prvo Ministerstva vnitra prominout žadateli
- podmnku stanovenou v 7 odst. 1 psm. a) cit. zkona (tedy nepřetržit trval pobyt alespoň pět let na zem republiky), pokud jsou splněny dalš podmnky uveden v 11 odst. 1 psm. a) až f), tedy že se narodil na zem Česk republiky nebo žije na zem Česk republiky nepřetržitě alespoň 10 let nebo měl v minulosti sttn občanstv Česk republiky, přp. sttn občanstv Česk a Slovensk Federativn Republiky nebo byl osvojen sttnm občanem Česk republiky nebo jeho manžel (manželka) je sttnm občanem Česk republiky anebo jehož alespoň jeden z rodičů je sttnm občanem Česk republiky,
- podmnku stanovenou v 7 odst. 1 psm. b) cit. zkona (tedy propuštěn ze sttnho svazku jinho sttu) při splněn dalšch podmnek uvedench v 11 odst. 2 cit. zkona (tedy m-li žadatel na zem Česk republiky nepřetržit trval pobyt alespoň po dobu pěti let, pokud prvn předpisy sttu, jehož je žadatel sttnm občanem, neumožňuj propuštěn ze sttnho svazku nebo pokud tento stt odmt vydat doklad o propuštěn žadatele ze sttnho svazku),
- podmnku stanovenou v 7 odst. 1 psm. d) cit. zkona (tedy znalost českho jazyka) v přpadech hodnch zvlštnho zřetele.
V ustanoven 12 odst. 3 cit. zkona je pak obsaženo prvo Ministerstva vnitra prominout složen sttoobčanskho slibu.
Nvrh skupiny poslanců namt, že "vkon tohoto prva byl svěřen do vlučn a od vldy izolovan pravomoci Ministerstva vnitra a nebyla zkonem upravena možnost přezkoumn zkonnosti jeho rozhodnut v těchto věcech, což je porušenm ustanoven čl. 2 odst. 1, čl. 67 odst. 1 stavy a čl. 2 Listiny, podle nichž mus sttn moc bt vykonvna hierarchickm způsobem tak, aby za ni v nejvyšš rovni odpovdala vlda a aby sloužila všem občanům v souladu se všemi podstatnmi nležitostmi demokratickho prvnho sttu (čl. 9 odst. 2 stavy). Při rozhodovn o udělovn sttnho občanstv je prioritn veřejn zjem, kter je vymezen dělbou sttn moci (čl. 2 stavy) a demokratickmi hodnotami, a kter nesm bt diktovn ideologickmi ani nboženskmi motivy (čl. 2 odst. 1 Listiny) ani individulnmi zjmy jen některch fyzickch osob (čl. 1 Listiny o rovnosti lid v prvech)".
Ždn z vše uvedench člnků stavy nebo Listiny nen napadenmi ustanovenmi v 11, 12 odst. 3 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. porušen a v tomto směru nebyla určena či prokzna souvislost. Je conditio sine qua non každ demokratick vldy, že rozhodovn o řadě odbornch otzek svěřuje svm členům a jejich řadům, a to i z hlediska běžn a nutn dělby prce. Vlda je vrcholnm orgnem vkonn moci ( 67 odst. 1 stavy). Ostatn orgny vkonn moci jsou tak vldě přirozeně podřzeny. Ministerstva jsou vldou řzena nejen prostřednictvm prvnch předpisů jako obecně zvaznch normativnch aktů, ale i prostřednictvm internch normativnch instrukc a individulnch aktů ( 21 zkona Česk nrodn rady č. 2/1969 Sb., o zřzen ministerstev a jinch střednch orgnů sttn sprvy Česk socialistick republiky, podle kterho se ministerstva ve vešker sv činnosti řd stavnmi a ostatnmi zkony a usnesenmi vldy). Zkon Česk nrodn rady č. 2/1969 Sb. tak vztah ministerstva a vldy vslovně vyjadřuje v 28 odst. 1, podle kterho činnost ministerstev řd, kontroluje a sjednocuje vlda Česk republiky. Vlda je současně jako vrcholn orgn vkonn moci jejm představitelem i ve vztahu k Poslaneck sněmovně. Ministerstva zpracovvaj na svch secch otzky svěřen do jejich působnosti a ve stanovench oblastech sttn politiky je předkldaj vldě jako celku k projednn. Ta s nimi v podobě obecnch dokumentů a zprv nebo v podobě zkonodrn iniciativy vystupuje před Poslaneckou sněmovnou.
Nositelem stavně politick odpovědnosti za činnost ministerstva je přslušn ministr, kter je v tomto směru kontrolovn běžnmi prostředky parlamentn demokracie, jako jsou interpelace (čl. 53 odst. 1, 2 stavy), citačn prvo Poslaneck sněmovny a jejch orgnů nebo vyšetřovac komise (čl. 30, čl. 38 odst. 2 stavy). Dalšm kontrolnm mechanismem, kterm je sledovna činnost a voln k stavněprvn odpovědnosti ministr, je i možnost jeho odvoln z funkce. Podle čl. 74 stavy tento kontroln mechanismus přsluš předsedovi vldy (nvrh na odvoln ministra) a prezidentovi republiky (odvoln samotn). Z těchto skutečnost potom jednoznačně plyne, že činnost ministerstva jako orgnu sttn sprvy, ktermu je zkonem (a je bezpochybn, že zkonem Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., se tak stalo - čl. 79 odst. 1 stavy) svěřena pravomoc k udělovn sttnho občanstv, je podrobena všem postupům, kter jsou běžn v systmech parlamentnch demokraci, může bt těmito prostředky kontrolovna a tak může bt vyvozena stavně prvn odpovědnost přslušnho ministra, pokud při sv činnosti porušuje stanoven pravidla chovn.
Tvrzen, že udělovn českho sttnho občanstv bylo svěřeno do vlučn a od vldy izolovan pravomoci Ministerstva vnitra, tedy neodpovd skutečnosti.
Vzhledem k uvedenmu lze mt za to, že ustanoven 11 a 12 odst. 3 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., nejsou v rozporu s těmi ustanovenmi stavy a Listiny, jak uvd navrhovatel, a nebyla prokzna ani souvislost mezi tvrzenm navrhovatele a porušenm uvedench ustanoven.
V.
Nvrh skupiny poslanců se konečně dotk i ustanoven 18 odst. 1 psm. a), c) a 18a psm. a), b) zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., kdy uveden ustanoven upravuj volbu sttnho občanstv Česk republiky sttnmi občany Slovensk republiky.
Podle ustanoven 18 cit. zkona měl občan Slovensk republiky do 30. června 1994 prvo zvolit sttn občanstv Česk republiky, jestliže splňoval podmnky stanoven v odstavci 1 psm. a) až c).
Tyto podmnky zahrnovaly
- nepřetržit trval pobyt na zem Česk republiky alespoň po dobu dvou let,
- propuštěn ze sttnho svazku Slovensk republiky,
- bezhonnost (nebyl v poslednch pěti letech pravomocně odsouzen pro mysln trestn čin).
V 18a cit. zkona je potom upraveno nabyt sttnho občanstv Česk republiky volbou občanů Slovensk republiky, kteř se narodili na jejm zem do 31. prosince 1939 a jejichž rodiče, popřpadě alespoň jeden z nich, se narodili na zem Česk republiky nebo doshli nejpozději v roce 1993 věku 60 let za současnho splněn dvou podmnek, a to
- nepřetržitho trvalho pobytu na zem Česk republiky po dobu alespoň dvou let,
- bezhonnosti (nebyl v poslednch pěti letech pravomocně odsouzen pro mysln trestn čin).
Podle nvrhu skupiny poslanců jsou tato ustanoven diskriminačn povahy proto, že stanov občanům Slovensk republiky, kteř původně byli tak sttnmi občany Česk a Slovensk Federativn Republiky, zvlštn podmnky pro zskn sttnho občanstv Česk republiky, tedy podmnky, kter předchoz zkonodrstv společnho sttu neznalo. M tak bt v rozporu s ustanovenm čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech, podle něhož jsou si všichni lid rovni a maj obecn prvo na stejnou a činnou ochranu proti diskriminaci z jakchkoliv důvodů.
vodem k tto problematice nutno zdůraznit, že po vzniku československ federace byla provedena prvn prava na seku sttnho občanstv čl. 5 stavnho zkona č. 143/1968 Sb., o československ federaci, ve zněn stavnho zkona č. 125/1970 Sb., v zkoně č. 165/1968 Sb., v zkoně Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb., ve zněn zkonnho opatřen Předsednictva Česk nrodn rady č. 124/1969 Sb., a v zkoně Slovensk nrodn rady č. 206/ /1968 Sb. Text čl. 5 stavnho zkona č. 143/1968 Sb. vychzel z principu prvotnosti sttnho občanstv Česk republiky nebo Slovensk republiky (přičemž sttn občan každ republiky je zroveň občanem Československ republiky), novela tohoto člnku proveden stavnm zkonem č. 125/1970 Sb., kterm se měn a doplňuje stavn zkon č. 143/1968 Sb., o československ federaci, již deklaruje, že československ sttn občanstv je jednotn a že každ československ občan je zroveň občanem Česk republiky nebo Slovensk republiky; toto ustanoven mělo bt konkretizovno zkony obou republik. Tak se nestalo a v teorii i praxi převažovaly nzory, že republikov sttn občanstv je prvotn. Dle člnek obsahoval zmocněn, že zsady nabvn a pozbvn sttnho občanstv republiky stanov zkon Federlnho shromžděn. Tm se stal zkon č. 165/1968 Sb., kter stanovil kritria pro určen, kteř českoslovenšt občan jsou občany Česk republiky a kteř občany Slovensk republiky, dle stanovil, že nabytm (pozbytm) sttnho občanstv Česk republiky nebo Slovensk republiky se nabv (pozbv) současně i občanstv československ, a určil, že dosavadn občan jedn republiky, kter nabyl občanstv druh republiky (např. volbou nebo udělenm), pozbyl sttn občanstv druh republiky. Tato prvn prava vychzela ze zsady, že fyzick osoba může bt občanem vždy jen jedn republiky, ke ztrtě sttnho občanstv jedn republiky tak dochzelo automaticky okamžikem nabyt sttnho občanstv druh republiky.
V zkonech Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb. a č. 206/1968 Sb. byly stanoveny podrobnosti pro určen občanstv Česk republiky a Slovensk republiky dosavadnch občanů unitrnho sttu, podmnky pro volbu občanstv jedn republiky občanem druh republiky (kdy volbu bylo možn provst do 31. prosince 1969), způsoby nabvn a pozbvn občanstv republiky. Po uplynut lhůty pro volbu občanstv Česk republiky mohl sttn občan Slovensk republiky poždat o udělen sttnho občanstv Česk republiky a musel splňovat pouze podmnku trvalho pobytu v Česk republice, jejž splněn bylo možn prominout. Jakmile mu bylo uděleno občanstv Česk republiky, pozbyl automaticky občanstv Slovensk republiky a nepředkldal proto doklad o propuštěn ze svazku Slovensk republiky.
V souvislosti s předpokldanm rozdělenm Česk a Slovensk Federativn Republiky nutno připomenout, že byly hledny cesty pro co možn nejjednodušš a nejrychlejš řešen otzky sttnho občanstv. Vychzelo se z principu předchzen vzniku dvojho sttnho občanstv a zabrněn vzniku bezdomovectv. Vychzelo se ze zsady, že změna dosavadnho sttnho občanstv fyzick osoby je možn jen na zkladě jejho vlastnho projevu vůle. Vychzelo se ze skutečnosti, že k 31. prosinci 1992 byl každ občan Česk a Slovensk Federativn Republiky občanem Česk nebo Slovensk republiky. Optimlnm se jevilo přijet dvoustrann smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou, jejž nvrh byl zpracovn i českou stranou předložen. Smlouva vychzela z nsledujcch zsad:
- fyzick osoby, kter měly k 31. prosinci 1992 sttn občanstv jedn republiky, jsou sttnmi občany tto republiky i od 1. ledna 1993,
- umožnit proveden volby občanstv Česk republiky dosavadnmu občanovi Slovensk republiky a naopak (pro volbu se stanovila lhůta šesti měsců a podmnkou byl třlet trval pobyt na zem republiky, jejž občanstv si fyzick osoba vol),
- nabytm sttnho občanstv jedn smluvn strany se automaticky pozbv sttn občanstv druh smluvn strany,
- předchzen vzniku dvojho sttnho občanstv u dět, u kterch je jeden z rodičů občanem jedn smluvn strany a druh sttnm občanem druh smluvn strany, kdy rodičům se umožňovalo proveden volby sttnho občanstv pro dtě a zroveň se stanovila kritria pro určen sttnho občanstv jen jedn smluvn strany pro dtě, nebyla-li volba občanstv rodiči provedena.
Z uveden zprvy Ministerstva vnitra, a to vrchnho ředitele II. sekce, tak plyne, že by se maximlně zjednodušil postup při zskn sttnho občanstv jedn smluvn strany občanem druh smluvn strany a současně by se předešlo i vzniku dvojho sttnho občanstv a bezdomovectv. Z tže zprvy potom plyne, že slovensk strana tento nvrh neakceptovala a přiklonila se k možnosti dvojho sttnho občanstv.
Česk republika proto řešila otzku nabvn sttnho občanstv Česk republiky vnitrosttnm předpisem, kterm je zkon Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., kde je obsažena zsada předchzen vzniku dvojho sttnho občanstv a zamezen vzniku bezdomovectv. Takto bylo navzno na prvn pravu platnou na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky a vychzeno ze skutečnosti, že obdobn zsady jsou uplatněny i v prvnch předpisech jinch evropskch sttů.
Sttn občan Slovensk republiky, kteř do 31. prosince 1992 nepodali ždost o udělen sttnho občanstv Česk republiky, mohli nabt sttn občanstv Česk republiky podle zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., a to
- volbou občanstv podle 18 a 18a (do 30. června 1994),
- udělenm podle 19 do 30. června 1994,
- udělenm podle 7 (tento způsob nen časově omezen).
Zmněn způsob nabvn občanstv byl omezen lhůtami, a to podle 18 a 19 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., kdy toto prohlšen mohlo bt učiněno nejpozději do 31. prosince 1993, a nsledně i nařzenm vldy Česk republiky č. 337/1993 Sb. ze dne 15. prosince 1993, kdy tyto lhůty byly prodlouženy do 30. června 1994. stavnm zkonem č. 542/1992 Sb., o zniku Česk a Slovensk Federativn Republiky, došlo k 31. prosinci 1992 k zniku Česk a Slovensk Federativn Republiky jako samostatnho sttu a dnem 1. ledna 1993 vznikly dva nov samostatn stty, kter bezpochyby maj svrchovanou pravomoc upravovat sv vnitřn zležitosti. Takovou vnitřn zležitost je samozřejmě i nabvn sttnho občanstv. Lze plně souhlasit s tvrzenm navrhovatele, že sttn občan Slovensk republiky se znikem společnho sttu stali na zem Česk republiky cizinci (samozřejmě i naopak). Ovšem tvrzen, že k zniku Česk a Slovensk Federativn Republiky a tedy i sttnho občanstv došlo bez přmo projeven vůle sttnch občanů Česk a Slovensk Federativn Republiky a v nezjištěnm počtu přpadů proti jejich vůli, je za dan situace neopodstatněn a spekulativn. Naopak nutno zdůraznit, že dnem vzniku samostatnch sttů, a to Česk a Slovensk republiky, se sttn občan jednoho sttu dostvaj do postaven cizince na zem sttu druhho. Česk republika jako samostatn stt může tedy stanovit podmnky pro nabyt občanstv zcela nezvisle na prvn pravě jinho sttu (Slovensk republiky). Toto prvo bylo vyjdřeno přijetm zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., ve kterm mimo jin bylo stanoveno i nabyt sttnho občanstv cizincem. Neobstoj tvrzen navrhovatele, že v přpadě sttnho občana Slovensk republiky nejde o cizince, a neobstoj ani tvrzen, že volbu vyvolanou znikem federlnho sttnho občanstv může podmiňovat pouze subjektivn vůle občana a jeho tzv. objektivn vztah k zem. Prvě tento vztah mus bt odpovdajcm způsobem vyjdřen (tedy vztah k Česk republice), a to nejen k zem, ale mus bt i objektivizovn k Česk republice jako takov. Prvě toto vyjdřen je obsaženo v podmnkch, za kterch bylo lze sttn občanstv Česk republiky nabt. Znovu nutno opakovat, že každ suvernn stt m prvo stanovit podmnky, za kterch lze zskat jeho občanstv. Tvrzen navrhovatele, že jestliže nebylo bezhonnost podmněno trvn dulnho sttnho občanstv Česk a Slovensk Federativn Republiky a Česk republiky, že tedy tomu nemůže tak bt i nyn, je irelevantn. Nejsou stanovena dodatečně zkonn omezen na prvn stav a skutečnosti, kter nastaly před nabytm činnosti novho zkona, ale ke dni jeho činnosti a dle do budoucna. Jak již řečeno, při volbě sttnho občanstv Česk republiky sttnmi občany Slovensk republiky nutno vychzet obecně z režimu, ktermu podlhaj v souvislosti s občanstvm prvě cizinci jako takov. Podmnky stanoven v těchto směrech pro občany Slovensk republiky jsou jin a prvě pro ně přznivějš. To samozřejmě z hlediska minulho soužit v rmci společnho sttu a společenskch, pracovnch i rodinnch vazeb, kter se za tu dobu vytvořily, obecně tedy z důvodů, kter lze veskrze označit za humnn. Ani v tto oblasti však nelze uvažovat voluntaristicky. Stanoven podmnky jsou přiměřen nastal situaci, dostatečně objektivizuj vztah k Česk republice a nejsou nikterak diskriminujc. K těmto podmnkm je potom namstě uvst nsledujc: u pojmu trval pobyt se dle nzoru stavnho soudu jedn o faktick vyjdřen trvalho pobytu, a tedy o trval pobyt nikoliv ve smyslu evidenčnm -- přihlšen se k trvalmu pobytu na přslušnm řadě -- ale ve smyslu faktickm. Trvalm pobytem je třeba takto rozumět pobyt v mstě stlho bydliště člověka, tj. zpravidla v mstě, kde m rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnn a v němž se tak zdržuje s myslem zdržovat se zde trvale (v souladu s rozhodnutm Vrchnho soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 76/93). Dvoulet trval pobyt jako podmnka pro volbu občanstv byl stanoven i s ohledem na zkon Slovensk nrodn rady č. 206/1968 Sb., kter jako podmnku pro udělen občanstv Slovensk republiky občanovi Česk republiky stanovil dvoulet pobyt na zem Slovenska. V době přijmn zkona o nabvn občanstv Česk republiky tento zkon Slovensk nrodn rady ještě platil, a proto v souladu se zsadou vzjemnosti lze tuto lhůtu považovat za přiměřenou. Je na mstě připomenout, že i v přpadě kratšho trvalho pobytu mohlo Ministerstvo vnitra sttn občanstv Česk republiky žadateli udělit podle 19 nebo podle 7 zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. K otzce pravomocnho odsouzen pro mysln trestn čin v poslednch pěti letech je nutno zdůraznit, že se jedn o trestn čin mysln (nikoliv tedy nedbalostn), a v tto souvislosti nutno uvst i s ohledem na důvodovou zprvu k přijatm zkonům o sttnm občanstv Česk republiky, že pokud jde o osoby, kter byly pravomocně odsouzeny pro mysln trestn čin, budou splňovat shora uvedenou podmnku pro udělen sttnho občanstv Česk republiky po zahlazen svho odsouzen soudem. V souladu s trestnm zkonem a trestnm řdem se pak na tyto osoby pohlž jako na osoby, kter nebyly odsouzeny, a ve vpisu z rejstřku trestů se již odsouzen neuvd. Nutno tak dodat, že např. drobn krdeže jsou zpravidla projednvny jako přestupek, u trestnho činu krdeže se jedn o protiprvn jednn, kterm si pachatel přivlastnil ciz věc větš hodnoty. Určit zvlštnosti plynouc ze zniku federace tak byly zohledněny prvě v dočasnm zvlštnm režimu určenm pro možnost volby sttnho občanstv Česk republiky. Poněkud vhodnějš podmnky volby, stanoven pro skupinu občanů Slovensk republiky, kteř se zdržuj v cizině a před odchodem do ciziny měli trval bydliště na zem Česk republiky, je nutno chpat znovu jako humnn gesto, kter respektuje možn rodinn a jin obecně lidsk vazby, kter tito občan mohou k Česk republice mt. Je samozřejmě nadbytečn zmiňovat se o možnostech těchto emigrantů zskat občanstv Česk republiky v době předchozho režimu. K tto skutečnosti nutno dle uvst, že tyto osoby se zdržuj mimo zem Česk republiky v naprost většině přpadů vce než pět let, a tak nemohly bt odsouzeny na zem Česk republiky (rejstřk trestů vede pouze odsouzen, ke ktermu došlo na zem Česk republiky), a vyžadovn takovho dokladu od cizozemskch orgnů se jev problematick, neboť někter stty takov doklad fyzick osobě nevydvaj, a i v přpadech, kdyby byl vpis předložen, by bylo obtžn posoudit charakter trestn činnosti, kdy dalš problmy by zjevně nastaly, kdy takovto osoba by žila ve vce sttech. Nelze tedy v těchto souvislostech hovořit o diskriminaci určit skupiny osob. Pokud vůbec, pak tedy pouze o diskriminaci v pozitivnm smyslu, tedy že cizincům -- občanům Slovensk republiky bylo prvn pravou přiznno vhodnějš postaven než cizincům -- občanům jinch sttů mimo Slovenskou republiku nebo apolitům jako důsledek pravy prv při rozdělen sttu z hlediska mezinrodnho prva.
Z hlediska praktickho stavu, jak plyne z uveden zprvy Ministerstva vnitra, občan Slovensk republiky, kteř nepodali ždost o udělen občanstv Česk republiky a měli trval pobyt v Česk republice k 31. prosinci 1992 a tento pobyt trv, mohou podat ždost o povolen trvalho pobytu v Česk republice. Tito žadatel nepředkldaj doklady stanoven pro jin cizince, ale pouze prokž zpisem v občanskm průkazu trval pobyt a prokž občanstv Slovensk republiky. Prvn postaven občanů Slovensk republiky s trvalm pobytem v Česk republice je tměř shodn s postavenm občana Česk republiky. Za tm čelem bylo uzavřeno mezi Českou a Slovenskou republikou přes 40 mezinrodnch smluv, ze kterch stejně jako z řady prvnch předpisů plyne, že např. prvo na bezplatn vzděln, zdravotn pči, dvky v nezaměstnanosti, sociln dvky apod. jsou vzny na trval pobyt a nikoliv na sttn občanstv. S institutem sttnho občanstv Česk republiky je spojeno volebn prvo, prvo vykonvat někter zaměstnn (soudci, vojci, sttn zstupci), brann povinnost.
Je konečně na mstě připomenout, že Česk republika nen vzna prvn pravou sttnho občanstv Česk a Slovensk Federativn Republiky vzhledem k tomu, že tento institut znikem Česk a Slovensk Federativn Republiky zanikl tak. stavnm zkonem Česk nrodn rady č. 4/1993 Sb., o opatřench souvisejcch se znikem Česk a Slovensk Federativn Republiky, kter nabyl činnosti dnem 31. prosince 1992, byly převzaty prvn předpisy platn před vznikem Česk republiky, nelze však použt ustanoven podmněn toliko existenc Česk a Slovensk Federativn Republiky a přslušnost Česk republiky k n. Zkon Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb. nabyl činnosti dnem 1. ledna 1993 a v 28 bodech 1, 2 zrušil původn prvn pravu, tedy zkon Česk nrodn rady č. 39/1969 Sb., ve zněn zkona Česk nrodn rady č. 92/1990 Sb., a zkon č. 165/1968 Sb.
S ohledem na uveden skutečnosti dospěl stavn soud k zvěru, že ustanoven 18 odst. 1 psm. a), c) a 18a psm. a), b) zkona Česk nrodn rady č. 40/1993 Sb., ve zněn zkona č. 272/1993 Sb., nejsou v rozporu s ustanovenm čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech, jak uvd navrhovatel, a nebyla prokzna ani souvislost mezi tvrzenm navrhovatele a porušenm uvedenho ustanoven.
III. Odlišná stanoviska Odlišné stanovisko soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského k rozhodnutí o návrhu na zrušení § 18 odst. 1 písm. a), c) a § 18a písm. a), b) napadeného zákona 1. Ústava České republiky v článku I prohlašuje Českou republiku za demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Kromě toho se Ústava ve své preambuli hlásí k tradicím československé státnosti, což, mimo jiné, je vyjádřeno i převzetím právního řádu bývalého státu a částečně i jeho symbolů. Přihlásila se tedy k myšlenkám, podle kterých mělo být Československo stabilizujícím demokratickým útvarem ve střední Evropě, založeným na humanistických principech a na principech demokracie. Preambule Ústavy zdůrazňuje občanský a nikoliv národní princip nového státu. Stát, který chce být demokratickým právním státem, musí nutně uznat povinnost svého ústavního sebeomezení, neboť k tomuto pojmu nezbytně přináleží uznání nadstátního původu základních lidských práv, tedy uznání autonomie člověka a občanské společnosti. Pro stát, na rozdíl od občana, nemůže platit, že dovoleno je vše, co není výslovně zapovězeno. V souvislosti se zánikem společného státu tedy Česká republika výslovně deklarovala ve své Ústavě, že se cítí být pokračovatelkou československé státnosti. Tato státnost pak není pouhou abstrakcí, ale její obsah je a byl naplňován konkrétními subjekty, tedy především občany tohoto státu. Dalo by se proto očekávat, že zákon, který na tuto Ústavu bezprostředně navazuje, a který upravuje nejen nabývání a pozbývání státního občanství ČR, ale který také obsahuje zvláštní ustanovení v souvislosti se zánikem ČSFR, bude výše zmíněné principy a ideová východiska vůči bývalým občanům společného státu respektovat. Takový postup by se dal očekávat o to více, jestliže Ústava Slovenské republiky, stojící spíše na principu národním a ve své preambuli společnou československou státnost opomíjející, je realizována zákonem, který osobám, které byly k 31. 12. 1992 státními občany ČSFR, ale nebyly státními občany Slovenské republiky, umožňuje volbu občanství SR bez jakýchkoliv podmínek (§ 3 zákona č. 40/1993 Zb.). 2. Nepochybně nelze nic namítat proti tvrzení, že Česká republika jako samostatný stát může stanovit podmínky pro nabytí občanství zcela nezávisle na právní úpravě jiného státu, tedy i na právní úpravě Slovenské republiky. Názor podepsaných soudců však je ten, že u občanů ČSFR bylo toto občanství občanstvím de facto prioritním, a to především v právním vědomí občanů státu. Z mezinárodněprávního hlediska pak bylo občanstvím jediným. Kritéria transformace státního občanství pro občany federace, kteří byli občany Slovenské republiky, by tedy měla být výrazně jiná, než kritéria pro nabytí občanství cizinci. Tvrzení, že úprava obsažená v ustanovení § 18 resp. 18a zákona č. 40/1993 Sb. výrazně jiná a zvýhodňující skutečně je, je nepřesvědčivé. Zmíněná ustanovení zařazená do části třetí nazvané " Zvláštní ustanovení o státním občanství České republiky v souvislosti se zánikem ČSFR", jsou v podstatě zvláštní jen svým názvem. Jedinou "výhodou", kterou tato ustanovení skýtají občanům Slovenské republiky žijícím na území České republiky oproti skutečným cizincům, je snížení délky nepřetržitého trvalého pobytu z pěti let na dva roky, resp. byly odstraněny určité tvrdosti pro starší občany (dodatečně připojený § 18a). Stanovené podmínky tedy rozhodně nezakládají opční právo, jehož zakotvení by se dalo očekávat u státu, který si dal do vínku principy a právní kontinuitu tak, jak jsou zmíněny v odst. 1. tohoto stanoviska. Lze souhlasit s názorem skupiny poslanců, že těmito ustanoveními byly zavedeny diskriminační podmínky pro získání státního občanství bývalými státními občany ČSFR, kteří se tak v části své původní vlasti stali cizinci. Dodatečně byla stanovena zákonná omezení na právní stav a skutečnosti, které nastaly a existovaly před nabytím účinnosti zákona č. 40/1993 Sb. Navíc byla tato práva omezena způsobem, který z těžko pochopitelných důvodů ani není stejný pro všechny občany Slovenské republiky. Za diskriminující lze především považovat, že ti občané Slovenské republiky, kteří svůj vztah k nově vzniklé České republice mohli doložit dlouhodobým trvalým pobytem na jejím území, mají pro získání občanství podmínky nejméně výhodné. Pouze na ně se totiž vztahuje, tak jako na skutečné cizince, neprominutelná podmínka pětileté beztrestnosti, která se nevyžaduje pro ty slovenské občany, kteří trvale žijí v cizině a před odchodem do ciziny měli trvalý a časově nevymezený pobyt na území České republiky. Podstatně výhodnější podmínky, přesněji čisté právo opce, pak platí pro bývalé občany ČSFR, u kterých není možné určit občanství některé z republik (§ 6 zák. č. 40/1993 Sb.). Podepsaní soudci zastávají názor, že princip volby státního občanství tak, jak je upraven v § 6 předmětného zákona, je standardním řešením ve státě, který chce být demokratickým právním státem a který se upřímně hlásí k tradicím československé státnosti. Jakákoliv úprava pod tento standard je diskriminující.