Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání 199/2003 účinný od 02.07.2003

Schválené: 11.06.2003
Účinnost od: 02.07.2003
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Nabývání vlastnictví., Právo vlastnit majetek., Právo spolčování a sdružování., Svobodná volba povolání a přípravy k němu. Právo podnikání.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání 199/2003 účinný od 02.07.2003
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 199/2003 s účinností od 02.07.2003
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

199/2003 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem České republiky

Ustanovení § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, se dnem 31. března 2004 zrušuje.

Odůvodněn

I.

stavn soud obdržel dne 8. listopadu 2002 nvrh skupiny 52 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky na zrušen ustanoven 7 zkona č. 2/1991 Sb., o kolektivnm vyjednvn.

Navrhovatel vodem rekapituluje obsah napadenho zkonnho ustanoven, jež umožňuje, aby Ministerstvo prce a socilnch věci (dle i jen "ministerstvo") stanovilo prvnm předpisem, že kolektivn smlouva vyššho stupně je zvazn i pro zaměstnavatele, kteř nejsou členy organizace zaměstnavatelů, kter tuto smlouvu uzavřela. Připomn, že prvn prava rozlišuje kolektivn smlouvu uzavranou mezi přslušnm odborovm orgnem a zaměstnavatelem (tzv. podnikovou) a kolektivn smlouvu uzavranou pro větš počet zaměstnavatelů mezi přslušnm vyššm odborovm orgnem a organizac nebo organizacemi zaměstnavatelů (tzv. kolektivn smlouvu vyššho stupně), přičemž odkazuje na ustanoven 20 zkonku prce a na zkon o kolektivnm vyjednvn. Z pohledu jejich obsahu pak upozorňuje, že tyto smlouvy maj zčsti normativn povahu, a to ve vztahu k nrokům zaměstnanců z pracovnho poměru, a zčsti povahu obligačn, tj. stanov vzjemn zvazky stran smlouvy. Z hlediska posouzen obecn povahy kolektivnch smluv řad je navrhovatel ke smlouvm soukromoprvnm, pro něž je typick, že strany smlouvy upravuj vzjemn vztahy dobrovolně, na zkladě svobodnho projevu vůle. Prvn pravu, jež by u soukromoprvnch smluv svobodnou vůli kontrahentů omezovala, pak považuje za stojc v rozporu s čl. 1 stavy Česk republiky (dle i jen "stava"), jenž stanov, že Česk republika je demokratickm prvnm sttem. Mezi atributy prvnho sttu pak řad navrhovatel i svobodu vstupovat do soukromoprvnch vztahů.

V rozporu s takto nastněnm důsledkem čl. 1 stavy pro prvn pravu svobody smluvnch vztahů, dle nzoru navrhovatele, ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn umožňuje, aby ministerstvo stanovilo prvnm předpisem (vyhlškou), že kolektivn smlouva vyššho stupně je zvazn i pro zaměstnavatele, kteř nejsou členy organizace zaměstnavatelů, kter tuto smlouvu uzavřela. Dle jeho přesvědčen je tmto narušena prastar prvn zsada, kter je součst evropsk prvn kultury, a to že smlouva může upravovat jen vztahy mezi zčastněnmi stranami, když si stt osobuje prvo rozšiřovat činnost celho obsahu kolektivn smlouvy vyššho stupně podle vlastnho uvžen i na jin subjekty, než kter ji uzavřely, a kter tedy neprojevily vůli upravit sv vzjemn vztahy tmto způsobem. Navrhovatel v tto souvislosti reflektuje i praxi ministerstva, jež se sice zaměstnavatelů, kteř nejsou členy zaměstnavatelskch svazů, psemně dotazuje na stanovisko k rozšřen zvaznosti smlouvy, avšak k samotnmu rozšřen přistupuje bez ohledu na jimi projeven postoj.

K obsahu zvazků plynoucch pro zaměstnavatele z kolektivnch smluv vyššho stupně navrhovatel uvd, že jde zejmna o stanoven mzdovch podmnek, prodloužen dovolen na zotavenou a stanoven dalšch, zpravidla nadstandardnch, pracovněprvnch nroků zaměstnanců, přičemž tyto zvazky jsou stanoveny pouhm podzkonnm aktem (vyhlškou) a jsou přitom vynutiteln v soudnm řzen ( 20 odst. 3, 207 zkonku prce). Tento postup, založen ustanovenm 7 zkona o kolektivnm vyjednvn pak, dle jeho přesvědčen, zakld rozpor i s čl. 2 odst. 4 stavy a s čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), jež kladou stavn hranice pro možnost zkonnho omezen svobody, a dle i s čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny v souvislosti s omezenm vlastnickho prva spjatm s rozšřenm zvaznosti kolektivnch smluv vyššho stupně.

Navrhovatel poukazuje dle na skutečnost, že institut přesahu zvaznosti kolektivn smlouvy vyššho stupně může mt i nepřzniv dopady pro zaměstnance, kdy podle 4 odst. 2 psm. c) zkona č. 2/1991 Sb. je kolektivn smlouva (podnikov) neplatn, zaručuje-li zaměstnancům mzdov nroky ve většm rozsahu, než je rozsah stanoven kolektivn smlouvou vyššho stupně jako nejvše přpustn, a to v čsti přesahujc tento nejvše přpustn rozsah.

Za dalš deficit napaden zkonn pravy považuje navrhovatel skutečnost, že zaměstnavatel, na kterho se zvaznost smlouvy rozšiřuje, nem prakticky ani možnost se proti takovmu postupu brnit. Ministerstvo totiž při rozšiřovn zvaznosti kolektivnch smluv nevydv ždn rozhodnut, kter by se vztahovalo k jednotlivm zaměstnavatelům (tj. rozhodnut s charakterem sprvnho rozhodnut), proti ktermu by existoval opravn prostředek. Z pohledu k ochraně prva možnch procesnch prostředků připomn, že vydn vyhlšky nelze považovat za opatřen ve smyslu zkona o stavnm soudu a proces, kter před vydnm vyhlšky o rozšřen zvaznosti kolektivn smlouvy vyššho stupně probh, je procesem legislativnm a tedy z pozice adrestů j založench povinnost nepodlh možnmu prvnmu přezkumu. Upozorňuje, že zařazen určitho konkrtnho zaměstnavatele do seznamu tvořcho přlohu vyhlšky dle 7 zkona o kolektivnm vyjednvn, je svoj povahou de facto rozhodnutm způsobilm zashnout do prv zaměstnavatele, jemuž se ale nedostv procedurln ochrany ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv zkladnch svobod (dle jen "mluva").

Z pohledu empirickho uvd pak navrhovatel, že jen v roce 2001 byla vyhlškami č. 238/2001 Sb., č. 300/2001 Sb., č. 303/2001 Sb. a č. 417/2001 Sb. rozšřena zvaznost sedmi kolektivnch smluv vyššho stupně na celkem 3860 zaměstnavatelů - prvnickch a fyzickch osob. V roce 2002 se tak ke dni podn nvrhu stalo vyhlškami č. 81/2002 Sb., č. 223/2002 Sb., č. 300/2002 Sb., č. 301/2002 Sb., č. 302/2002 Sb., č. 409/2002 Sb. a č. 410/2002 Sb. na celkem 2282 zaměstnavatelů. Někter kolektivn smlouvy vyššho stupně jsou tak, dle navrhovatele, na zkladě podzkonnho prvnho předpisu zvazn pro větš počet zaměstnavatelů, než je počet těch, pro něž byly uzavřeny. Tmto, dle jeho nzoru, menšina zaměstnavatelů vnucuje svoji vůli většině v danm odvětv či oboru, což považuje za rozporn s prvy plynoucmi z čl. 26 Listiny.

V tto souvislosti poukazuje na skutečnost, že ačkoli dle 7 odst. 2 zkona o kolektivnm vyjednvn lze rozšřit zvaznost kolektivn smlouvy vyššho stupně jen na zaměstnavatele s obdobnou činnost a obdobnmi ekonomickmi a socilnmi podmnkami, uplatňovan postup ministerstva nezaručuje dodržen tohoto pravidla, neboť - při tak velkm počtu dotčench zaměstnavatelů - nejsou a ani nemohou bt zkoumny individuln podmnky jednotlivch zaměstnavatelů. Pro uveden se řada z nich může dostvat do obtžn ekonomick situace, což plat zejmna o malch podnicch.

Z hlediska určitosti a srozumitelnosti textu napadenho zkonnho ustanoven považuje navrhovatel vraz "zaměstnavatel s obdobnou činnost a obdobnmi ekonomickmi a socilnmi podmnkami, kteř maj sdlo na zem přslušn republiky" za sporn vzhledem k naplněn v něm obsažench znaků.

Navrhovatel polemizuje i s čely institutu rozšřen působnosti kolektivnch smluv. Připomn, že spočvaj ve snaze o vytvořen stejnch anebo srovnatelnch podmnek v konkurenčnm prostřed, jakož i stejnch, resp. srovnatelnch socilnch podmnek zaměstnanců. Dle přesvědčen navrhovatele ale rozšřen zvaznosti kolektivn smlouvy vyššho stupně, tak jak je zakotveno v 7 zkona č. 2/1991 Sb., však nejenže nepodporuje konkurenci, ale naopak ji omezuje tm, že stanov podmnky podnikn i pro zaměstnavatele, kteř nejsou členy přslušnho zaměstnavatelskho svazu - bez ohledu na jejich konkrtn možnosti. Jestliže stt podřd zaměstnavatele, kteř nejsou členy přslušnho svazu zaměstnavatelů, prvnmu režimu, kter je vsledkem kolektivnho vyjednvn, pak, dle navrhovatele, tyto zaměstnavatele diskriminuje a zroveň nepřmo nut k tomu, aby vstupovali do svazu zaměstnavatelů, což považuje za rozporn s prvem svobody sdružovn dle čl. 27 odst. 1 Listiny.

S ohledem na všechny uveden argumenty navrhovatel navrhuje, aby stavn soud ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn zrušil pro rozpor s čl. 1 a čl. 2 odst. 4 stavy, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 Listiny, a to dnem vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů.

II.

Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud předmětn nvrh Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky. V vodu svho vyjdřen ze dne 17. prosince 2002 předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky PhDr. Lubomr Zaorlek uvd, že mluva Mezinrodn organizace prce č. 98, o provděn zsad prva organizovat se a kolektivně vyjednvat, (1948) stanov prvo na sttn podporu dobrovolnho jednn o kolektivnch smlouvch mezi zaměstnavateli a organizacemi zaměstnavatelů na jedn straně a organizacemi zaměstnanců na straně druh tak, aby byly upraveny podmnky zaměstnvn tmto způsobem. Obdobně Evropsk sociln charta (1961) ukld smluvnm stranm podporovat, tam, kde je to potřebn a vhodn, mechanizmy pro dobrovoln vyjednvn mezi zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů a organizacemi zaměstnanců za čelem stanoven podmnek zaměstnvn kolektivnmi smlouvami. Doporučen Mezinrodn organizace prce č. 91, o kolektivnch smlouvch, (1951) předpokld rozšřen zvaznosti kolektivn smlouvy na dalš zaměstnavatele a zaměstnance, i když sami kolektivn smlouvu nepodepsali, přičemž maj bt splněny někter podmnky, a to, že kolektivn smlouva sama již zavazuje reprezentativn počet zaměstnavatelů a zaměstnanců, ždost o rozšřen bude podna jednou či vce organizacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů zčastněnch jako strany dan smlouvy, a že zaměstnavatel i zaměstnanci, na něž m bt zvaznost kolektivn smlouvy rozšřena, budou přizvni k vyjdřen svch stanovisek.

Vychzeje z tohoto nstinu, dochz častnk řzen k zvěru, že mezinrodn smlouvy dvaj přednost tomu, aby prava minimlnch mzdovch a dalšch pracovnch podmnek byla zajištěna kolektivnmi smlouvami (jejich normativnmi ustanovenmi), a to přednost před pravou stanovenou zkonnmi nebo podzkonnmi předpisy, přičemž na lohu, kterou maj kolektivn smlouvy plnit, zejmna jako prameny prva, je navzno vznamn pravidlo, a to rozšřen působnosti kolektivn smlouvy (tzv. extenze). Toto pravidlo, dle vyjdřen předsedy Poslaneck sněmovny, umožňuje zaručit jednotn standard pracovněprvnch a mzdovch podmnek pro skupiny podniků s obdobnou činnost, ekonomickmi a socilnmi podmnkami zpravidla pro určit hospodřsk odvětv či obor a dle uveden pravidlo zabraňuje i spekulativnmu jednn některch zaměstnavatelů, kteř by mohli vyloučit zvaznost kolektivn smlouvy pro svůj podnik tm, že by se nestali členy zaměstnavatelsk organizace.

Z těchto důvodů je pak častnkem řzen vyvozovn zvěr, dle něhož rozšřen působnosti kolektivn smlouvy vyššho stupně samo o sobě nen v rozporu s mezinrodnmi mluvami, ktermi je Česk republika vzna.

Dle předsedy Poslaneck sněmovny prvn předpis, jmž se rozšiřuje zvaznost kolektivn smlouvy, se liš od jinch pracovněprvnch předpisů tm, že jeho obsahem nen vlastn prava pracovněprvnch vztahů, nbrž skutečně jen rozšřen zvaznosti již dan prvn pravy (prvnho pramene) na dalš pracovněprvn subjekty, a tm i vztahy. Tento předpis tedy, dle něj, nepřejm ustanoven kolektivn smlouvy jako sv vlastn ustanoven; kolektivn smlouva se vůči dotčenm třetm osobm neměn v ministersk předpis vydan samostatně na zkladě zkona a v jeho mezch, nbrž zůstv i nadle kolektivn smlouvou.

Dle se ve vyjdřen kriticky konstatuje, že, na rozdl od mezinrodnch mluv a tak od Doporučen č. 91 Mezinrodn organizace prce, prvn prava obsažen v ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn je velice stroh a neodpovd požadavkům zmněnho Doporučen. častnk řzen zastv nzor, že je nesporn, že zkon sm by měl stanovit určit podmnky rozšiřovn a neponechvat věc sttn sprvě k jejmu naprosto volnmu a bezbřehmu uvžen, že by zde měla bt stanovena povinnost sttn sprvy posoudit potřebu rozšřen, stanovit kritria pro posouzen tto potřeby, dle kritria pro posouzen reprezentativnosti dan kolektivn smlouvy, jakož i kritria pro stanoven obecnho zjmu na rozšřen jej zvaznosti s clem vyloučit i ekonomick postižen některch zaměstnavatelskch subjektů. Za tm čelem by měla zkonn prava, dle předsedy Poslaneck sněmovny, zajistit, že budou provedena potřebn zjištěn, zejmna tž zjištěn stanovisek těch subjektů, kter maj bt rozšřenm dotčeny, a dle by prava měla obsahovat alespoň nejzkladnějš procesn pravidla, zejmna co do projednn prvnho předpisu, jmž m bt zvaznost kolektivn smlouvy rozšřena, mimo obvykl legislativn projednn. Přes tyto vhrady považuje častnk řzen napaden zkonn ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn za souladn s mezinrodnmi mluvami (a to s mluvou č. 98, o provděn zsad prva organizovat se a kolektivně vyjednvat, Evropskou sociln chartou), jakož i s čl. 2 stavy a čl. 2 a čl. 4 Listiny.

V zvěru vyjdřen se pak konstatuje, že je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost uvedenho ustanoven a vydal přslušn rozhodnut.

Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud předmětn nvrh i Sentu Parlamentu Česk republiky. Ve svm vyjdřen ze dne 19. prosince 2002 jeho předseda doc. JUDr. Petr Pithart k vhradě navrhovatelů ohledně samotnho čelu rozšiřovn zvaznosti kolektivnch smluv vyššho stupně konstatuje, že hlavnm clem tohoto institutu je vytvřen srovnatelnho konkurenčnho prostřed u zaměstnavatelů působcch v podobnch oborech činnosti, což znamen vytvřen srovnatelnch podmnek v jejich hospodřsk soutěži. V tomto směru, dle jeho nzoru, zcela zřejmě převažuje veřejnoprvn charakter kolektivnch smluv vyššho stupně, což vyplv jednak z toho, že kolektivn smlouva (jak podnikov, tak i vyššho stupně) z hlediska svho normativnho obsahu je pramenem prva a vztahuje se vždy na všechny zaměstnance přslušnho zaměstnavatele včetně těch, kteř nejsou členy odborov organizace, kter kolektivn smlouvu uzavřela. Pro uveden vyjadřuje pochybnosti o argumentaci navrhovatele, kter nestavnost tohoto institutu dovozuje z toho, co je vlastn pro soukromoprvn vztahy a soukromoprvn smlouvy.

Ve vyjdřen je poukazovno na skutečnost, že v přpadě rozšiřovn zvaznosti kolektivnch smluv vyššho stupně jde o institut, kter byl na zem Česk republiky uplatňovn - po určitm vvoji zhruba od počtku 20. stolet - již v obdob tzv. předmnichovsk republiky, kdy se kolektivn smlouvy v dnešnm pojet označovaly jako hromadn smlouvy pracovn. Tyto smlouvy byly nejprve uplatňovny na zkladě principu subsidiarity (tj. mzdov a dalš dohodnut podmnky platily pro zaměstnance smluvnch stran, pokud nebylo v individulnch pracovnch smlouvch dohodnuto něco jinho), poslze se staly zvaznmi (jestliže byly individulně dohodnuty horš podmnky, než podmnky v hromadn smlouvě pracovn, uplatňovala se přznivějš prava obsažen v hromadn smlouvě pracovn). V určitm obdob prvn prava umožňovala, jak se dle uvd ve vyjdřen, aby byla - za stanovench podmnek - hromadn smlouva pracovn prohlšena za zvaznou v určit oblasti, a to i když zaměstnavatel nebo zaměstnanec, popřpadě oba, nebyli členy organizac, kter ujednaly hromadnou smlouvu pracovn. Tak tomu bylo např. podle vldnho nařzen č. 102/1935 Sb. z. a n., jmž se upravuj na přechodnou dobu v textiln vrobě pracovn podmnky dělnictva, nebo podle vldnho nařzen č. 141/1937 Sb. z. a n., o zvaznosti hromadnch smluv pracovnch.

Z pohledu prvně-srovnvacho předseda Sentu uvd, že obdobn institut je uplatňovn i v jinch evropskch zemch. Např. ve Spolkov republice Německo zkon o kolektivnm vyjednvn obsahuje v 5 pravu, umožňujc za stanovench podmnek rozšiřovat zvaznost kolektivnch smluv tak na zaměstnance a zaměstnavatele, kteř nejsou členy ždn z organizac, kter kolektivn smlouvu uzavřely.

Postup, kter lze do jist mry, dle nzoru častnka řzen, přirovnat k institutu rozšiřovn zvaznosti kolektivnch smluv, je uplatňovn tž v prvu Evropsk unie. Čl. 139 Amsterodamsk smlouvy stanov, že "přej-li si to sociln partneři, může jejich dialog na rovni Společenstv vst ke smluvnm vztahům, včetně uzavřen dohod. Dohody uzavřen na rovni Společenstv se provděj buď v souladu se zvyklostmi a postupy, jež jsou vlastn socilnm partnerům a členskm sttům, nebo v oblastech, na kter se vztahuje čl. 137, na zkladě společn ždosti signatřů, rozhodnutm Rady na nvrh Komise." V poslednch letech tak byla v několika přpadech přijata směrnice Rady Evropskch společenstv, jejmž obsahem byla rmcov dohoda obsahujc pravu přslušn oblasti pracovnho prva, kterou uzavřeli sociln partneři, a to Konfederace evropskch odborovch svazů (ETUC), Svaz průmyslu Evropskho společenstv (UNICE) a Evropsk centrum pro veřejn podnikn (CEEP). Na zkladě takto přijat směrnice pak člensk stty mus ve sv působnosti přijmout prvn předpisy nebo jin opatřen, kter budou v souladu se směrnic, tj. zajistit platnost a činnost rmcov dohody na svm zem. Ve sv podstatě je tmto způsobem, dle nzoru obsaženho ve vyjdřen předsedy Sentu, na všechny zaměstnavatele v členskch sttech rozšiřovna zvaznost rmcovch dohod uzavřench mezi socilnmi partnery. Jako přklad častnk řzen uvd směrnici 96/34 ES, o Rmcov dohodě o rodičovsk dovolen, uzavřen mezi organizacemi UNICE, CEEP a ETUC, směrnici 97/81 ES, kter se tk Rmcov dohody o prci na čstečn vazek, rovněž uzavřen mezi organizacemi UNICE, CEEP a ETUC, přpadně směrnici 1999/70 ES, tkajc se Rmcov dohody s organizacemi UNICE, CEEP a ETUC o pracovnch smlouvch na dobu určitou. Důvody, kter vedou k tomuto postupu, jsou podrobně vyjdřeny v preambulch přslušnch směrnic, z nichž mimo jin vyplv, že takov postup je v Evropsk unii v určitch přpadech považovn za vhodn a ždouc. V tto souvislosti se ve vyjdřen uvd, že jednm z důvodů zmněnch v preambuli směrnice je tž skutečnost, že Rada nerozhodla (tj. nedošlo ke konsensu) o nvrhu přslušn směrnice v oblasti pracovnch vztahů, předložen s ohledem na narušen hospodřsk soutěže, a vyzvala sociln partnery k uzavrn přslušnch dohod "s clem zvyšovn ... konkurenceschopnosti podniků". Z toho častnk řzen dovozuje zvěr, že v rmci Evropsk unie je v oblasti pracovnch vztahů rovněž akcentovn aspekt tkajc se srovnatelnch podmnek v hospodřsk soutěži. Předseda Sentu upozorňuje na skutečnost, že obsah těchto rmcovch dohod socilnch partnerů působcch na rovni Evropsk unie bude zavazovat i všechny naše zaměstnavatele, resp. v některch přpadech již zavazuje, protože např. směrnice 96/34 ES, o Rmcov dohodě o rodičovsk dovolen, uzavřen mezi organizacemi UNICE, CEEP a ETUC, byla v rmci harmonizace našeho prvnho řdu s prvem Evropsk unie promtnuta do zkonku prce již při jeho novelizaci, proveden zkonem č. 155/2000 Sb.

Pokud jde o vhrady navrhovatele tkajc se nedostatečnosti zkonn pravy rozšiřovn kolektivnch smluv vyššho stupně, včetně uvděnch argumentů, lze jim, dle předsedy Sentu, v zsadě přisvědčit, neboť proti vydn ždnho prvnho předpisu nelze podat opravn prostředek v rmci sprvnho řzen nebo sprvnho soudnictv. V tomto směru, jak dle uvd, by bylo zřejmě čeln v prvn pravě blže vymezit vlastn mechanismus rozšiřovn kolektivnch smluv vyššho stupně, včetně vymezen kritri rozhodnch pro posuzovn, zda jsou v konkrtnm přpadě naplněny podmnky pro rozšřen. Je však otzkou, zda v samotn skutečnosti, že zkonn prava se jev jako přliš stručn, lze spatřovat jej nestavnost, jak dovozuje navrhovatel. I takovou zkonnou pravu totiž lze, dle přesvědčen častnka řzen, uplatňovat stavně konformnm způsobem (postupem předchzejcm vydn prvnho předpisu o rozšřen zvaznosti kolektivn smlouvy vyššho stupně tak, aby byly beze zbytku naplněny stvajc zkonn podmnky tohoto rozšřen). Bližš prvn pravu by tak bylo možno, dle předsedy Sentu, zvžit buď v rmci v současn době připravovan celkov rekodifikace pracovnho zkonodrstv (připravovanho novho zkonku prce a změn s tm souvisejcch zkonů), popřpadě i dřve v rmci "běžně" provděnch změn pracovněprvnch předpisů.

Vychzeje z možnosti dan ustanovenm 49 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., a jelikož aplikace ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn se bezprostředně dotk Ministerstva prce a socilnch věc, obrtil se stavn soud na uveden ministerstvo se ždosti o vyjdřen k předmětnmu nvrhu.

Ve svm vyjdřen ze dne 23. prosince 2002 ministerstvo k rozšiřovn zvaznosti kolektivnch smluv vyššho stupně uvd, že představuje institut, jenž se stal součst modernch prvnch řdů demokratickch evropskch zem a jeho použvn je rozšřeno v různch formch v mnoha sttech, např. v Rakousku, Belgii, Francii a Německu (podrobn přehled je obsažen v přloze tohoto vyjdřen). čelem institutu rozšřen zvaznosti kolektivnch smluv je, dle ministerstva, sil zabrnit neodůvodněn konkurenčn vhodě těch zaměstnavatelů, kteř se brn kolektivnmu vyjednvn, nebo sice kolektivně vyjednvaj, ale nechtěj poskytovat svm zaměstnancům vhody, kter jsou u obdobnch zaměstnavatelů obvykl a přiměřen, čmž si vytvřej vhodnějš cenu prce a lepš postaven na trhu na kor svch zaměstnanců. Zroveň je rozšiřovn zvaznosti kolektivnch smluv vyššho stupně uznvno jako opatřen sttu na podporu kolektivnho vyjednvn podle mluvy mezinrodn organizace prce č. 98, o provděn zsad prva organizovat se a kolektivně vyjednvat (č. 470/1990 Sb.).

K navrhovatelem tvrzenmu rozporu napadenho zkonnho ustanoven s čl. 2 odst. 4 stavy a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny ministerstvo uvd, že povinnosti dle Listiny ukld stt prostřednictvm svch orgnů, kdy vrazu "na zkladě zkona" je přitom třeba rozumět tak, že "povinnosti mohou bt uloženy zkonem nebo jinou normou, než je vyjdřena v zkoně, ale pouze v přpadě, že k tomu byla tato norma zmocněna předpisem s prvn silou alespoň zkona". Rovněž "meze určujc ukldn povinnosti mohou bt", dle ministerstva, "stanoveny jen předpisy s prvn silou alespoň zkona". Za zkon, jenž tyto meze určuje, dle něj, nutno považovat i zkon o kolektivnm vyjednvn, kter v 7 odst. 1 zmocňuje k rozšřen zvaznosti kolektivn smlouvy vyššho stupně, tedy k uložen povinnosti, prvn předpis (vyhlšku); v 7 odst. 2 pak stanov meze ukldn povinnost, připoušt rozšřen pouze u zaměstnavatelů, kteř maj obdobnou činnost a obdobn ekonomick a sociln podmnky.

Stt nepostupuje při rozšřen zvaznosti kolektivnch smluv vyššho stupně, dle přesvědčen ministerstva, svvolně, když takov rozšřen mus splňovat zkonn podmnky. Ve vyjdřen se zroveň konstatuje, a to i s poukazem na usnesen stavnho soudu sp. zn. IV. S 587/01, že ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn je kus, pročež ministerstvo v průběhu uplynul doby na zkladě dialogu se socilnmi partnery usilovalo o naplněn dikce zkona postupem, dohodnutm v Radě hospodřsk a sociln dohody. Při aplikaci podmnky "obdobn činnosti" pro rozšřen zvaznosti kolektivn smlouvy vyššho stupně se v současn době vychz z dajů Administrativnho registru ekonomickch subjektů Ministerstva financ, v němž je u ekonomickch subjektů uvedena jejich činnost podle Odvětvov klasifikace činnost, veden Českm statickm řadem, kter vychz z dajů samotnch zaměstnavatelů. Dalšm kritriem hodnocen jednotlivch subjektů ze strany ministerstva je i počet zaměstnanců, kter je prověřovn ze tř nezvislch zdrojů (dajů smluvnch stran předmětn kolektivn smlouvy vyššho stupně, Administrativnho registru ekonomickch subjektů Ministerstva financ a Registru Česk sprvy socilnho zabezpečen), přičemž na subjekty s počtem zaměstnanců nižšm než 20 se zvaznost kolektivn smlouvy vyššho stupně nerozšiřuje.

V praxi je, dle ministerstva, proces rozšiřovn zvaznosti kolektivnch smluv vyššho stupně zahjen tm, že alespoň jedna ze smluvnch stran pod řdně odůvodněn nvrh. Nepodaj-li nvrh obě smluvn strany společně, mus bt k němu přiloženo vyjdřen druh strany. V přpadě nesouhlasu druh smluvn strany s nvrhem je tento nesouhlas předložen k posouzen poradnmu orgnu ministra prce a socilnch věc - Komisi pro rozšiřovn zvaznosti kolektivn smlouvy vyššho stupně na dalš zaměstnavatele (dle jen "Komise"). Komise je složena ze tř zstupců zaměstnavatelů a tř zstupců odborů, kteř jsou jmenovni po dohodě a na nvrh vrcholnch orgnů organizac zaměstnavatelů a odborů. Předsed j nměstek ministra, kter však při jednn nehlasuje. Ačkoli v dosavadn praxi v Komisi vždy došlo k dohodě mezi stranami, nebylo-li by j dosaženo, pak rozhodnut nlež ministrovi. Dle ministerstvo posuzuje, zda kolektivn smlouva vyššho stupně neobsahuje ustanoven, kter jsou v rozporu s prvnmi předpisy; zjist-li takov rozpory, vede se stranami jednn o jejich npravě.

Zaměstnavatele, na kter bylo rozšřen zvaznosti kolektivn smlouvy navrženo, vyzve ministerstvo k zaujet stanoviska, jež je posuzovno Komis. Informuje je zroveň, že neobdrž-li toto stanovisko ve stanovenm termnu, je tm presumovn souhlas s navrhovanm rozšřenm zvaznosti. Tento mechanizmus je ministerstvem považovn za určitou ochranu zaměstnavatelů, kteř se z konkurenčnch důvodů mohou zdrhat informovat o nadstandardnch vhodch zaměstnanců, přpadně o svch ekonomickch změrech. Nen-li u konkrtnho zaměstnavatele prokzno řdn doručen vyždn stanoviska, zvaznost se na něj nerozšiřuje. Splněn zkonem o kolektivnm vyjednvn vyžadovanch podmnek u každho zaměstnavatele, na kterho je rozšiřovna zvaznost kolektivn smlouvy vyššho stupně, posuzuje Komise zvlšť a předkld v tomto směru ministru doporučen.

V zvěru svho vyjdřen pak ministerstvo konstatuje, že nvrh vyhlšky o rozšřen zvaznosti kolektivn smlouvy prochz obvyklm legislativnm procesem, tj. projednnm se všemi připomnkovmi msty a poslze v orgnech Legislativn rady vldy, popř. v Legislativn radě vldy, a to v souladu s Legislativnmi pravidly vldy.

III.

Podle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., stavn soud při rozhodovn v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů posuzuje obsah těchto předpisů z hlediska jejich souladu s stavnm pořdkem, popřpadě zkony, jedn-li se o jin prvn předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydny v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Pokud stavn soud v rmci kontroly norem posuzuje stavnost kompetence normotvornho orgnu a stavnost normotvornho procesu, vychz z ustanoven 66 odst. 2 zkona o stavnm soudu, dle něhož je nvrh v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů nepřpustn, jestliže stavn zkon, nebo mezinrodn smlouva, s nimiž jsou podle nvrhu přezkoumvan předpisy v rozporu, pozbyly před doručenm nvrhu stavnmu soudu platnosti. Z uvedenho vyplv, že u prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy Česk republiky, zkona č. 1/1993 Sb., je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence. (Viz nlez sp. zn. Pl. S 9/99, publikovan ve Sb. n. u., sv. 16, s. 13-14.)

Uveden interpretace ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., v plnm rozsahu dopad i na posuzovanou věc, kdy zkon č. 2/1991 Sb., byl bvalm Federlnm shromžděnm ČSFR schvlen dne 4. prosince 1990, činnosti nabyl dne 1. nora 1991, tj. před nabytm činnosti stavy Česk republiky, přičemž nvrhem napaden ustanoven 7 uvedenho zkona ždnou z jeho novel (tj. zkony č. 519/1991 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 155/1995 Sb., č. 220/2000 Sb. a č. 151/2002 Sb.) nebylo dotčeno.

IV.

Dikce nvrhem napadenho ustanoven 7 zkona č. 2/1991 Sb. je nsledujc:

" 7

(1) Ministerstvo prce a socilnch věc republiky může stanovit prvnm předpisem, že kolektivn smlouva vyššho stupně je zvazn i pro zaměstnavatele, kteř nejsou členy organizace zaměstnavatelů, kter tuto smlouvu uzavřela.

(2) Rozšřit zvaznost kolektivn smlouvy vyššho stupně podle předchozho odstavce lze jen na zaměstnavatele s obdobnou činnost a obdobnmi ekonomickmi a socilnmi podmnkami, kteř maj sdlo na zem přslušn republiky a nen pro ně zvazn kolektivn smlouva vyššho stupně."

V.

Prvn institut kolektivnch smluv je v českm prvnm řdu zakotven zejmna ustanovenmi 20 až 22, 30, 32, 35, 60a, 73, 74, 83a, 85, 88, 92, 95, 96, 99a, 102, 105, 111, 119, 120, 124-126, 128, 129, 131, 140, 143 a 200 zkonku prce a zkonem č. 2/1991 Sb., o kolektivnm vyjednvn, ve zněn pozdějšch předpisů. Kolektivn smlouvy představuj přitom vsledek kolektivnho vyjednvn socilnch partnerů. čelem prvn pravy kolektivnho vyjednvn v evropskm demokratickm kontextu, a v jeho rmci i kolektivnch smluv, je zajištěn socilnho smru, utvořen mechanismu průběžn sociln komunikace a demokratickho procedurlnho řešen možnch konfliktů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Systm kolektivnho vyjednvn přitom zrcadl vvoj evropsk demokracie v druh polovině 19. a v prvn polovině 20. stolet, zrcadl hledn mechanismu pokojnho, nensilnho řešen relevantnch tenz, ohrožujcch vnitřn mr.

Relnost fungovn tohoto mechanismu je dna akceptac vsledku socilnho vyjednvn ze strany sttu (a to za určitch podmnek, v českm prvu obsažench např. v 4 zkona o kolektivnm vyjednvn), tj. přiřazenm kvality pramenů prva normativnmu obsahu kolektivnch smluv, z nichž pak plynou nroky uplatniteln i soudn cestou.

Mechanismus kolektivnho vyjednvn přitom nachz uplatněn i v jinch oblastech, než jsou vztahy pracovněprvn. Analogickm přkladem je ustanoven 17 odst. 2 zkona č. 48/1997 Sb., o veřejnm zdravotnm pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů, dle kterho prava věcnho plněn při poskytovn zdravotn pče pojištěncům je dna rmcovou smlouvou, kter je vsledkem dohodovacho řzen mezi zstupci svazů zdravotnch pojišťoven a zstupci přslušnch skupinovch smluvnch zdravotnickch zařzen zastupovanch svmi zjmovmi sdruženmi, přičemž jednotliv rmcov smlouvy jsou předkldny Ministerstvu zdravotnictv, kter je posoud z hlediska souladu s prvnmi předpisy a veřejnm zjmem a pot je vyd jako vyhlšku.

Ve svobodn společnosti, v nž nelze pro zaměstnance ani zaměstnavatele koncipovat msto prva povinnost se sdružovat (čl. 27 Listiny), je institut kolektivnho vyjednvn, stc do kolektivnch smluv, pravidelně spjat s extenz jejich normativn působnosti mimo rmec působnosti obligačn. Mechanismus tto extenze může bt přitom již pojmově obsažen v samotn kolektivn smlouvě, aniž by pak takov extenze vyžadovala přijet dalšho normativnho aktu (přkladem je prvn prava ve Velk Britnii), anebo tento mechanismus předpokld vydn specilnho normativnho aktu extenzi působnosti zakldajcho. Evropsk pojmov standard v tto souvislosti vychz z předpokladu, dle něhož by pojet kolektivnch smluv ve smyslu prvnho konu zavazujcho toliko smluvn strany neumožnilo doshnout zkladnho čelu kolektivnho vyjednvn.

Je-li čelem kolektivnho vyjednn bt mechanismem sociln komunikace a demokratickho procedurlnho řešen potencilnch konfliktů ohrožujcch vnitřn mr, pak je spjat i s požadavkem legitimity (reprezentativnosti). Za takovou považuje kupř. prvn prava německ ( 12 odst. 1 zkona o tarifn smlouvě) hranici 50% zaměstnavatelů působcch v danm oboru. Jinmi slovy, ministr prce a socilnch věci Spolkov republiky Německo může prohlsit určitou kolektivn smlouvu (Tarifvertrag) za všeobecně zvaznou toliko tehdy, participovalo-li na jejm uzavřen v rmci zčastněnch zaměstnavatelskch svazů nejmně 50 % zaměstnavatelů danho oboru.

V./a

Nmitky navrhovatele, skupiny poslanců, proti deficitům stavnosti 7 zkona o kolektivnm vyjednvn lze roztřdit do čtyř skupin. Prvn tvoř nmitky tkajc se omezen smluvn svobody na kolektivnch smlouvch vyššho stupně neparticipujcch zaměstnavatelů, druhou absence možnosti soudn ochrany těchto zaměstnavatelů, třet pak nmitka neurčitosti napadenho zkonnho ustanoven a konečně čtvrtou omezen svobody se sdružovat.

V./b

Dle ustlenho nzoru stavnho soudu (viz nlezy sp. zn. Pl. S 24/99, Pl. S 5/01, Pl. S 39/01 - publikovan ve Sb. n. u., sv. 18, s. 135 a nsl., sv. 24, s. 79 a nsl. a sv. 28) nezbytnou součst demokratickho prvnho sttu je i ochrana svobody smluvn vůle, jež je derivtem stavn ochrany prva vlastnickho dle čl. 11 odst. 1 Listiny (jehož zkladnm komponentem je ius disponendi). Se samotnou povahou a čelem kolektivnho vyjednvn spjat institut jejich extenze, tj. možnost rozšřen normativnho nad obligačn dopad kolektivn smlouvy, z pohledu stavněprvnho tudž zakld kolizi mezi omezenm prva vlastnickho dle čl. 11 Listiny a veřejnm statkem ve smyslu čl. 6 Evropsk sociln charty, publikovan pod č. 14/2000 Sb. m. s., ve spojen s čl. 1 stavy a čl. 27 Listiny.

Extenze působnosti kolektivn smlouvy vyššho stupně představuje pak svoj obecně ekonomickou povahou cenovou regulaci, a to pravou mezd a pracovnch podmnek zaměstnanců (pozitivněprvn vymezen pojmu cenov regulace dle zkona č. 526/1990 Sb., o cench, ve zněn pozdějšch předpisů, je přitom užš). Pro přpustnost cenov regulace stavn soud vymezil ve vztahu k zkonodrci v předchoz judikatuře určit stavn rmec. Kautelami tto přpustnosti se zabval v kontextu akceptovatelnosti stanovovn hodnoty bodu ve zdravotnm pojištěn, dle akceptovatelnosti regulace njemnho a konečně akceptovatelnosti produkčnch kvt zemědělskch a potravinřskch vrobků.

V nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 24/99 v souvislosti se stanovovnm hodnoty bodu ve zdravotnm pojištěn uvedl: "Nezbytnou součst demokratickho prvnho sttu je i ochrana svobody smluvn vůle, jež je derivtem stavn ochrany prva vlastnickho dle čl. 11 odst. 1 Listiny (jehož zkladnm komponentem je ius disponendi). Cenov regulace je proto opatřenm vjimečnm a akceptovatelnm pouze za zcela omezench podmnek. Jakkoli se zkladnho prva obsaženho v čl. 26 odst. 1 Listiny lze ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny domhat pouze v mezch provděcho zkona, pro zkonodrce, resp. pro normotvůrce, plat i pro tento přpad hranice stanoven čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu. Sttn (veřejn) regulace, a to vychzejc ze zohledněn důležitch faktorů (v dan oblasti vše vybranho pojistnho, vše nkladů při poskytovn zdravotn pče atd.), mus při stanoven ceny zohlednit i možnost tvorby zisku. Důsledkem absence tto maximy při regulaci cen se může stt znemožněn určit oblasti podnikatelsk aktivity a vytvořen sttnho monopolu, tj. dotčen podstaty a smyslu zkladnho prva, plynoucho z čl. 26 Listiny."

V nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 3/2000 - publikovanm ve Sb. n. u., sv. 18, s. 287 a nsl., stavn soud opakovaně řešil otzku cenov regulace, tentokrte v souvislosti s posuzovnm stavnosti prvn pravy njemnho. Vychzel přitom zejmna z čl. 1 odst. 2 Dodatkovho protokolu č. 1 mluvy, jenž poskytuje sttům prvo přijmat takov zkony, kter považuj za nezbytn ke kontrole užvn majetku v souladu s obecnm zjmem, a dle z judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva. Podle n jsou takov zkony obzvlště potřebn a obvykl v oblasti bydlen, jež se v modernch společnostech stv středn otzkou sociln a hospodřsk politiky, přičemž za tm čelem mus legislativa mt širok prostor k vaze (hodnocen) ("margin of appreciation"), a to jak při zjišťovn, zda existuje veřejn zjem opravňujc k uplatněn usměrňujcch (kontrolnch) opatřen, tak rovněž co se tče vběru podrobnch pravidel pro uskutečněn takovch opatřen. Jak Evropsk soud pro lidsk prva zdůraznil v přpadě James et al., zasahovn sttu mus respektovat princip přiměřen (spravedliv) rovnovhy ("fair balance") mezi požadavkem obecnho zjmu společnosti a požadavkem na ochranu zkladnch prv jednotlivce. Mus zde existovat rozumn (opodstatněn) vztah proporcionality mezi použitmi prostředky a sledovanmi cli. stavn soud v tto věci tudž akceptoval možnou cenovou regulaci njemnho, avšak za podmnky uplatněn principu proporcionality (komplexně ke všem komponentům principu proporcionality viz nlezy stavnho soudu sp. zn. Pl. S 4/94, Pl. S 15/96, Pl. S 16/98 - publikovan ve Sb. n. u., sv. 2, s. 57 a nsl., sv. 6, s. 213 a nsl. a sv. 13, s. 177 a nsl.). Jakkoli stavn soud uznal přtomnost prvnho z komponentů, tj. vhodnosti použitho prostředku ve vztahu ke sledovanmu cli, konstatoval nedodržen zsady potřebnosti, tj. subsidiarity použitho prostředku ve vztahu k jinm možnm prostředkům, a to z pohledu tm omezenho zkladnho prva (v dan věci vlastnickho): "Aby již konstatovanm povinnostem vlastnci njemnch domů mohli dostt a aby se tak relně dostalo ke slovu i prvo jednotlivce na řdn bydlen ve smyslu čl. 11 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech (dle jen "Pakt"), mohla bt kupřkladu zvolena cesta, kterou šlo již prvorepublikov zkonodrstv, kter v ustanoven 9 odst. 4 zkona č. 32/1934 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, umožňovalo zvšen njemnho z důvodu hrady nkladu učiněnho na občasn nebo mimořdn nutn opravy a obnovy domu." Na zkladě uveden argumentace dospěl stavn soud k zvěru o porušen čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny, a to ve spojen s čl. 11 odst. 1 Listiny. Z obecnho hlediska stavn soud v předmětnm nlezu formuloval i dalš kritrium posuzovn stavnosti cenov regulace: "Cenov regulace, nem-li přeshnout meze stavnosti, nesm evidentně snžit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokzanm a nutně vynaloženm nkladům eliminovala možnost alespoň jejich nvratnosti, neboť v takovm přpadě by vlastně implikovala popřen čelu a všech funkc vlastnictv."

Na okraj stavnch kautel kvotace vroby potravinřskch a zemědělskch produktů stavn soud v nlezech sp. zn. Pl. S 39/01 a Pl. S 5/01 zdůraznil, že ani stavn pořdek ani mezinrodn smlouvy o lidskch prvech a zkladnch svobodch nezakazuj zkonodrci omezen množstv produkce, distribuce nebo spotřeby statků. Zkonodrce proto sm (v mezch danch stavně garantovanmi zkladnmi zsadami, lidskmi prvy a svobodami) podle sv vahy zavst cenovou nebo kvantitativn regulaci produkce v určitm odvětv hospodřstv, vymezit či ovlivnit druh a počet subjektů v něm působcch či omezit smluvn svobodu při uplatňovn produkce na trhu či při nkupu surovin a vrobnch zařzen. stavn soud neshledal jako hodnotu stavn důležitosti voln trh prost vešker regulace. Poukzal přitom na meze svobody podnikn v Evropsk unii, kde se tržn hospodřstv přmo deklaruje jako stavn zsada ve zřizovac smlouvě. Zdůraznil, že nrok na dosažen určit ceny na trhu však nen zkladnm prvem. Připomněl, že soustava produkčnch kvt představuje formu kontroly užvn majetku, jež je zavedena kvůli veřejnmu zjmu. Odkzal dle na judikaturu Evropskho soudnho dvora. Ten ve svm rozsudku o žalobě Metallurgiki Halyps proti Komisi (258/81) zdůraznil, že komunitrn omezen produkce oceli ve veřejnm zjmu, byť dokž ohrozit rentabilitu podniku, nepředstavuj ždn porušen prva na vlastnictv. Poukzal přitom na skutečnost, že Evropsk soud pro lidsk prva nikdy nehodnotil obecn prvn opatřen členskch sttů Rady Evropy, jež regulovala objem hospodřsk produkce s ohledem na jejich slučitelnost s evropskm standardem zkladnho prva na vlastnictv. Upozornil, že současn judikatura stavnch a nejvyššch soudů členskch sttů Evropsk unie ani dalšch demokratickch prvnch sttů nenaznačuje, že by omezen vroby z důvodů stabilizace cen na trhu na určit vši, jsou-li spravedlivě uložena všem stvajcm vrobcům, byla považovna za neslučiteln s nrodnm standardem vlastnictv. Toto konstatovn samozřejmě nevylučuje jejich politickou kritiku, jež je siln. stavn soud ale nenalezl důvod, aby vykldal čl. 11 Listiny jinak. Zaveden produkčnch kvt v posuzovanch přpadech kvalifikoval jako odůvodněn, neboť sleduje veřejn zjem, za nějž označil garanci minimln ceny v prostřed, kde sttn subvence přispvaj ke zvyšovn vroby, kter by poptvka nevyvolvala. Sttn zsahy do zemědělstv jsou motivovny jeho socilnmi, ekonomickmi a ekologickmi zvlštnostmi. stavn soud uznal, že soustavy produkčnch kvt zemědělskch vrobků existuj v Evropsk unii, a odmtl, že by vnitrosttn standard lidskch prv požadoval čistou tržn ekonomiku, prostou sttnch zsahů. Vyjdřil se přitom zdrženlivě k požadavku, aby podroboval přsn kontrole z hlediska jej nezbytnosti a skutečn potřebnosti prvn pravu, jž stt zasahuje do hospodřstv. Zdůraznil, že k volbě hospodřsk politiky je přslušn Parlament Česk republiky jako politick orgn, jenž nese politickou odpovědnost vůči voličům za rozpoznvn problmů v hospodřstv a za vběr nstrojů k jejich řešen.

Ve věci stavnosti 7 zkona o kolektivnm vyjednvn stavn soud dospěl k zvěru o důvodnosti se od dosavadnch nlezů sp. zn. Pl. S 5/01 a Pl. S 39/01 odchlit a testovat akceptovatelnost priority veřejnho zjmu, plynoucho z ochrany hodnot chrněnch čl. 6 Evropsk sociln charty, publikovan pod č. 14/2000 Sb. m. s., ve spojen s čl. 1 stavy a čl. 27 Listiny, v kolizi s prvem vlastnickm dle čl. 11 Listiny.

V přpadě kolize je nutn stanovit podmnky, za splněn kterch m prioritu jedno zkladn prvo či svoboda, a za splněn kterch jin, resp. určit veřejn statek (k principu proporcionality viz ustlenou judikaturu stavnho soudu, zejmna pak nlezy sp. zn. Pl. S 4/94, Pl. S 15/96, Pl. S 16/98). Zkladn je v tto souvislosti maxima, podle kter zkladn prvo či svobodu lze omezit pouze v zjmu jinho zkladnho prva či svobody nebo veřejnho statku. Vzjemn poměřovn v kolizi stojcch zkladnch prv a svobod nebo veřejnch statků spočv v nsledujcch kritrich: Prvnm je kritrium vhodnosti, tj. posuzovn toho, zdali institut omezujc určit zkladn prvo umožňuje doshnout sledovanho cle (ochranu jinho zkladnho prva nebo veřejnho statku). Druhm kritriem poměřovn zkladnch prv a svobod je kritrium potřebnosti, spočvajc v porovnvn legislativnho prostředku, omezujcho zkladn prvo resp. svobodu, s jinmi opatřenmi, umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a svobod, resp. dotkajcmi se jich v menš intenzitě. Třetm kritriem je porovnn zvažnosti obou v kolizi stojcch zkladnch prv nebo veřejnch statků. Tato zkladn prva, resp. veřejn statky, jsou prima facie rovnocenn. Porovnvn zvažnosti v kolizi stojcch zkladnch prv, resp. veřejnch statků (po splněn podmnky vhodnosti a potřebnosti) spočv ve zvažovn empirickch, systmovch, kontextovch i hodnotovch argumentů. Empirickm argumentem lze chpat faktickou zvažnost jevu, jenž je spojen s ochranou určitho zkladnho prva. Systmov argument znamen zvažovn smyslu a zařazen dotčenho zkladnho prva či svobody v systmu zkladnch prv a svobod. Kontextovm argumentem lze rozumět dalš negativn dopady omezen jednoho zkladnho prva v důsledku upřednostněn jinho. Hodnotov argument představuje zvažovn pozitiv v kolizi stojcch zkladnch prv vzhledem k akceptovan hierarchii hodnot.

Ve struktuře tohoto principu přitom stavn soud ve sv judikatuře neaplikuje pouze postulty vhodnosti, potřebnosti a proporcionality v zkm smyslu, nbrž tak postult minimalizace zsahu do zkladnch prv (viz nlez Pl. S 4/94): "Lze tudž konstatovat, že v přpadě zvěru o opodstatněnosti priority jednoho před druhm ze dvou v kolizi stojcch zkladnch prv je nutnou podmnkou konečnho rozhodnut rovněž využit všech možnost minimalizace zsahu do jednoho z nich. Tento zvěr lze odvodit i z ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny, a sice v tom smyslu, že zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno nejenom při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod, nbrž analogicky rovněž v přpadě jejich omezen v důsledku jejich vzjemn kolize."

V posuzovan věci institut kolektivnho vyjednvn a s nm spjat efekt extenze působnosti kolektivnch smluv splňuje podmnky, jež plynou pro jeho akceptaci z kautel vhodnosti a potřebnosti. Je totiž efektivnm prostředkem dosahovn sledovanch čelů (socilnho smru) a splňuje i kautelu analzy plurality možnch normativnch prostředků ve vztahu k zamšlenmu čelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezen stavou chrněn hodnoty - zkladnho prva nebo veřejnho statku (např. z pohledu srovnn extenze působnosti kolektivn smlouvy a sttn reglementace mimo systm kolektivnho vyjednvn, jejmž přkladem je stanoven minimln mzdy dle 111 odst. 4 zkonku prce).

Samotn poměřovn obou v kolizi stojcch stavně chrněnch hodnot, a to z hledisek systmovch, hodnotovch, kontextovch i empirickch, umožňuje dospět k zvěru akceptujcmu institut extenze působnosti kolektivnch smluv, avšak toliko za podmnky splněn určitch kautel.

Je-li vchodiskem stavn přijatelnosti institutu extenze působnosti kolektivnch smluv vyššho stupně evropsk demokratick prvn zkušenost a z n plynouc standardy, srovnn s prvem Evropsk unie, jakož i nalzn procedurlnho mechanizmu zajišťovn rovnovhy mezi prvn ochranou svobody a garantovnm vnitřnho mru lidskho společenstv, lze s tm spjatch čelů v rozhodovanm kontextu doshnout toliko za cenu omezen prva vlastnickho. Prioritu veřejnho statku před prvem vlastnickm nutno ale podmnit podmnkou legitimity (reprezentativnosti) systmu kolektivnho vyjednvn, tudž relevanc podlu kontrahentů na trhu v danm oboru. Dle z požadavku minimalizace zsahu do zkladnho prva a svobody, jenž je součst principu proporcionality, plyne i kautela vjimečnosti takovhoto opatřen a s tm spjat maxima pro normotvůrce extenzi působnosti kolektivn smlouvy přijmout toliko v mimořdně odůvodněnch přpadech veřejnho zjmu.

Z pohledu takto vyložench podmnek principu proporcionality nutno považovat ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn za stojc v rozporu s čl. 11 i čl. 26 Listiny, ve spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny, když nedostlo požadavku vymezen mez reprezentativnosti systmu kolektivnho vyjednvn v rmci poměřovn v kolizi stojcch zkladnch prv a veřejnch statků, a dle z pohledu minimalizace omezen zkladnch prv nedostlo požadavku vjimečnosti takovhoto opatřen.

V./c

Ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn zmocňuje ministerstvo vyhlškou rozšřit zvaznost kolektivn smlouvy vyššho stupně i pro zaměstnavatele, kteř nejsou členy přslušnch zaměstnavatelskch svazů, v přpadě, že provozuj obdobnou činnost, disponuj-li obdobnmi ekonomickmi a socilnmi podmnkami jako kontrahenti smlouvy a maj-li sdlo na zem republiky.

Ministerstvo extenzi působnosti kolektivn smlouvy vyhlškou provd v celm obdob činnosti zkona o kolektivnm vyjednvn tak, že v jej dikci vyslov, že u přesně označen kolektivn smlouvy vyššho stupně se tmto rozšiřuje jej zvaznost i pro zaměstnavatele uveden v přloze, přičemž přloha obsahuje přesn včet zaměstnavatelů s jejich obchodnm jmnem, adresou a IČO (viz kupř. vyhl. č. 410/2002 Sb.).

K naplněn zkonnho zmocněn obsaženho v ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn vyhlškou, tj. obecně zvaznm prvnm předpisem, v praxi tudž dochz pravou vztaženou na přesně individualizovan subjekty, jež je typick pro aplikaci prva.

Stvajc praxe tmto vybočuje z jednoho ze zkladnch materilnch znaků pojmu zkon (prvn předpis), jmž je obecnost. Připomeňme, že požadavek všeobecnosti zkona je důležitou součst principu panstv zkona a tm rovněž prvnho sttu.

Argumenty ve prospěch všeobecnosti zkona, resp. prvnho předpisu, jak na to stavn soud již poukzal v nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 12/02 (bude publikovn ve Sb. n. u., sv. 29), jsou tyto: dělba moci, rovnost a prvo na vlastnho, nezvislho soudce.

Prvnm z argumentů proti zkonům, prvnm předpisům, tkajcm se jedinečnch přpadů, je princip dělby moci, čili odčleněn zkonodrn, vkonn a soudn moci v demokratickm prvnm sttě: "Přijmn zkonů tkajcch se jedinečnch přpadů se nejvce brn oblast aplikace prva. Nrok na zkonnho soudce a nezvislost prvn ochrany vylučuj individuln nařzen zkonodrce rovněž v oblastech, kter nejsou chrněny prostřednictvm principu "nulla poena sine lege" (přičemž tady lex smysluplnm způsobem může bt jenom všeobecn a psan prvn věta)." (H. Schneider, Gesetzgebung, 2. Auflage, Heidelberg 1991, s. 32). Čl. I oddl 9 stavy USA v tto souvislosti stanovil: "Nesm bt vydn ždn zkon, jehož obsahem by byl soudn rozsudek."

Individuln regulaci obsaženou v prvnm předpisu, zbavujc adresty možnosti soudnho přezkumu naplněn obecnch podmnek normativn pravy u konkrtnho subjektu, jž schz transparentn a akceptovateln odůvodněn ve vztahu k možnosti regulace obecn, nutno tudž považovat za rozpornou s principem prvnho sttu (čl. 1 stavy), jemuž je imanentn dělba moci a soudn ochrana prvům (čl. 81, čl. 90 stavy). Tyto derogačn důvody soudnho přezkumu stavnosti plně dopadaj i na posouzen stavnosti 7 zkona o kolektivnm vyjednvn. Je přitom plně věc zkonodrce, stanov-li proceduru extenze působnosti formou sprvnho řzen s možnost soudnho přezkumu (jak tuto možnost naznačil stavn soud v usnesen z 11. 7. 2002 sp. zn. IV. S 587/01), anebo formou obecnho normativnho vymezen cel skupiny zaměstnavatelů, na niž extenze dopad, a to s možnost soudnho přezkumu naplněn subsumpčnch podmnek (např. ve sporu o uplatněn tvrzench nroků, plynoucch z kolektivn smlouvy vyššho stupně, zaměstnancem, přpadně soudnho přezkumu sprvnch rozhodnut, tkajcch se např. kontroly pracovnch podmnek).

V./d

stavn soud se rovněž v řadě svch nlezů vyjdřil k otzce, za jakch podmnek nutno považovat neurčitost a nesrozumitelnost prvnho předpisu za rozpornou s principem prvnho sttu, a tudž za jakch podmnek se tyto stvaj derogačnmi důvody. V nlezu sp. zn. Pl. S 6/2000 (Sb. n. u., sv. 21, s. 195 a nsl.) v tto souvislosti uvedl: "Jestliže je totiž podle čl. 1 stavy Česk republika demokratick prvn stt, znamen to - mimo jin - že jej prvn řd m odpovdat principu předvdatelnosti důsledků prvnho předpisu a jeho určitosti a srozumitelnosti. Pouze takov zkon, u něhož lze jeho důsledky jasně předvdat, totiž odpovd uvedenmu pojet demokratickho prvnho sttu." Hlediska testovn stavnosti prvnho ustanoven s ohledem na požadavek určitosti a srozumitelnosti vyslovil pak soud již v nlezu sp. zn. Pl. S 9/95 (Sb. n. u., sv. 5, s. 107 a nsl.): "neurčitost některho z ustanoven prvnho předpisu nutno považovat za rozpornou s požadavkem prvn jistoty a tudž i prvnho sttu (čl. 1 stavy) toliko tehdy, jestliže intenzita tto neurčitosti vylučuje možnost stanoven normativnho obsahu danho ustanoven i pomoc obvyklch interpretačnch postupů".

Uveden hlediska nutno přitom aplikovat v nvaznosti na požadavky stavnosti, jež klade stavn soud na zkonodrce při stanoven zmocňovacch zkonnch ustanoven.

Podle prvnho nzoru obsaženho v nlezu sp. zn. Pl. S 45/2000 (Sb. n. u., sv. 21, s. 261 a nsl.) stavn vymezen odvozen normotvorby exekutivy spočv na nsledujcch zsadch: "Jin prvn předpis" mus bt vydn oprvněnm subjektem, nemůže zasahovat do věc vyhrazench zkonu (nemůže tedy stanovit primrn prva a povinnosti), a mus z něj plynout zřejm vůle zkonodrce k pravě nad zkonn standard (mus bt tedy otevřen prostor pro sfru "jinho prvnho předpisu"). V nlezu sp. zn. Pl. S 3/95 (Sb. n. u., sv. 4, s. 91 a nsl.) pak stavn soud stanovil podmnku určitosti zkonnch mez "jinho prvnho předpisu" ve zmocňovacm ustanoven: "Splněn blže neoznačench podmnek zvlštnho předpisu, kter se pak ex post stvaj konstitutivnmi znaky zkonem chrněnho předmětu, vzbuzuje dojem, že by bylo možn stejně neurčitě formulovat zkonodrcovo zmocněn vkonn moci i v jinch oblastech života společnosti."

Ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn označuje sttn orgn, jehož normotvornou pravomoc zakotvuje, a vymezuje třdu možn extenze působnosti kolektivn smlouvy znaky obdobn činnosti, obdobnch ekonomickch a socilnch podmnek a sdlem na zem Česk republiky. Jakkoli velmi obecn, lze mt za to, že uveden prava nabz dostatečn interpretačn rmec pro stanoven podmnek extenze v nvaznosti na konkrtn kolektivn smlouvu vyššho stupně s ohledem na hledisko analogickho postaven zaměstnavatelů, jež jsou členy zaměstnavatelskch svazů, a těch, u kterch tomu tak nen.

Z pohledu nmitek navrhovatelů tkajcch se neurčitosti 7 zkona o kolektivnm vyjednvn stavn soud konstatuje, že dikce napadenho zkonnho ustanoven nesplňuje nikoli požadavek určitosti, nbrž požadavek plnosti, jenž pro zkonn zmocněn k extenzi působnosti kolektivn smlouvy vyššho stupně plyne z principu proporcionality, a to deficitem pravy reprezentativnosti kolektivnho vyjednvn a vjimečnosti opatřen omezujcho zkladn prvo vlastnick, a jenž pro něj plyne z maximy zajištěn zkladnho prva na soudn ochranu.

V./e

Nmitka navrhovatelů, tkajc se omezen svobody sdružovac, se vztahuje k omezen negativn strnky tto svobody, tj. prva svobodně se rozhodnout nebt členem určitho sdružen a tomu odpovdajcmu zkazu kohokoli ke sdružovn donucovat.

Bylo-li by možn tto nmitce přisvědčit z pohledu stvajc dikce ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn, jež z hlediska principu proporcionality trp absenc vymezen meze reprezentativnosti kolektivnho vyjednvn, zakotvenm tto meze vtka rozporu institutu extenze působnosti kolektivn smlouvy vyššho stupně s prvem svobodně se sdružovat již ztrc na relevanci.

V./f

Vzhledem ke všem vyloženm důvodům stavn soud ustanoven 7 zkona o kolektivnm vyjednvn pro rozpor s čl. 11 odst. 1, čl. 26 ve spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny a čl. 1, čl. 81 a čl. 90 stavy zrušil.

Vědom si skutečnosti, že zrušen předmětnho zkonnho ustanoven bez přiměřen legisvakance by mělo za nsledek stavně neždouc neplnost zkona, odloženm činnosti derogačnho nlezu dle 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., a to ke dni 31. března 2004, vytvořil stavn soud demokratickmu zkonodrci časov prostor pro stavně souladnou implementaci zkona č. 2/1991 Sb., o kolektivnm vyjednvn, ve zněn pozdějšch předpisů.

Načítávám znění...
MENU
Hore