Ve věci návrhu na zrušení slova "soudcům" v § 1 zákona č. 416/2001 Sb., o odejmutí dalšího platu za druhé pololetí roku 2001 a stanovení výše dalších platů za první a druhé pololetí roku 2002 představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům, státním zástupcům, členům prezidia Komise pro cenné papíry, zástupci Veřejného ochránce práv a členům bankovní rady České národní banky 198/2003 účinný od 02.07.2003
| Schválené: | 11.06.2003 |
| Účinnost od: | 02.07.2003 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Mzdy pracovníků soudů, státních notářství, vězeňství, nápravné výchovy., Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Jménem České republiky
Slovo "soudcům 2)" v § 1 zákona č. 416/2001 Sb., o odejmutí dalšího platu za druhé pololetí roku 2001 a stanovení výše dalších platů za první a druhé pololetí roku 2002 představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům, státním zástupcům, členům prezidia Komise pro cenné papíry, zástupci Veřejného ochránce práv a členům bankovní rady České národní banky se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
I.
Dne 8. dubna 2002 podala předsedkyně sentu 13 C Městskho soudu v Brně stavnmu soudu podle čl. 95 odst. 2 stavy ČR, ve zněn platnm do 31. května 2002, a 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, (od 1. ledna 2003 je toto ustanoven obsaženo v 64 odst. 3 tohoto zkona, dle jen "zkon o stavnm soudu") nvrh na zrušen slova "soudcům" v 1 zkona č. 416/2001 Sb., o odejmut dalšho platu za druh pololet roku 2001 a stanoven vše dalšch platů za prvn a druh pololet roku 2002 představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům, členům prezidia Komise pro cenn papry, zstupci Veřejnho ochrnce prv a členům bankovn rady Česk nrodn banky, neboť v řzen o žalobě soudce Městskho soudu v Brně proti Česk republice - Městskmu soudu v Brně na zaplacen dalšho platu za druh pololet roku 2001 ve vši 53 100 Kč a nhradu nkladů řzen vedenho u Městskho soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 27/2002 dospěla k zvěru, že uveden ustanoven zkona č. 416/2001 Sb., v jehož důsledku nebyl žalobci ve vplatnm termnu stanovenm na 15. ledna 2002 vyplacen dalš plat za druh pololet roku 2001 v tto vši, na nějž m nrok podle 4 odst. 2 zkona č. 236/1995 Sb., o platu a dalšch nležitostech spojench s vkonem funkce představitelů sttn moci a některch sttnch orgnů a soudců, ve zněn pozdějšch předpisů, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s čl. 1 stavy ČR (nyn po novelizaci proveden stavnm zkonem č. 395/2001 Sb. činnm od 1. června 2002 jde o čl. 1 odst. 1) a čl. 2 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") neboť představuje vrazn zsah do soudcovsk nezvislosti zaručen v čl. 82 odst. 1 stavy ČR. Uvedla, že ke shodnmu zvěru dospěl stavn soud ve svm nlezu z 15.9.1999, vyhlšenm pod č. 233/1999 Sb. (sp. zn. Pl. S 13/99, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 15, str. 191 a nsl.), kterm zrušil slovo "soudcům" v 1 zkona č. 268/1998 Sb., o odejmut dalšho platu za druh pololet roku 1998 představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům a členům prezidia Komise pro cenn papry, a vyslovil nzor, že odejmut dalšho platu soudcům je ohroženm principu soudcovsk nezvislosti. V dalšch svch nlezech z 3.7.2000, vyhlšench pod č. 320/2000 Sb. a č. 321/2000 Sb. (sp. zn. Pl. S 18/99 a Pl. S 16/2000, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 19, str. 3 a nsl. a 23 a nsl.) stavn soud sice zamtl nvrhy na zrušen zkona č. 287/1997 Sb., kterm se doplňuje zkon č. 236/1995 Sb., o platu a dalšch nležitostech spojench s vkonem funkce představitelů sttn moci a některch sttnch orgnů a soudců, ve zněn zkona č. 138/1996 Sb., a slova "soudcům" v 1 zkona č 308/1999 Sb., o odejmut dalšho platu za druh pololet roku 1999 a za druh pololet roku 2000 představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům a členům prezidia Komise pro cenn papry, vyslovil však nzor, že odejmut platu soudcům je možn pouze ve vjimečnch a ojedinělch přpadech.
II.
K nvrhu se podle 69 odst. 1 zkona o stavnm soudu na vzvu stavnho soudu vyjdřili předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky prof. Ing. Vclav Klaus, CSc. a předseda Sentu Parlamentu Česk republiky Doc. JUDr. Petr Pithart.
Předseda Poslaneck sněmovny uvedl, že podle zkona č. 236/1995 Sb. dalš plat soudci nlež, pokud v kalendřnm pololet skutečně vykonval funkci alespoň 90 kalendřnch dnů a za podmnky - pokud jde o druh pololet kalendřnho roku - že vkon funkce soudce neskonč přede dnem 31. prosince a namtl, že z formlnho hlediska zkon č. 416/2001 Sb. nabyl činnosti dřve než se stačily v přpadě soudců naplnit obě podmnky nutn k vyplacen dalšho platu, totiž vkon funkce po dobu 90 kalendřnch dnů a trvn pracovnho vztahu soudce k poslednmu dni kalendřnho pololet, a proto navrhovatelovo tvrzen, že u žalobce předpoklady pro vplatu dalšho platu byly splněny, je bezdůvodn. Vyjdřil nesouhlas s navrhovatelovm stanoviskem, že nevyplacen jednoho dalšho platu představuje zsah do soudcovsk nezvislosti, neboť toto peněžit plněn lze stěž pojmat jako hmotn zajištěn soudců. Připomenul, že by nebylo morln a bylo by popřenm rovnosti občanů, kdyby jedna skupina zaměstnanců odměňovanch z prostředků sttnho rozpočtu měla přiznnu jednu vhodu navc (neodejmut dalšho platu) oproti jinm skupinm zaměstnanců nebo představitelům, jimž dalš plat v roce 2001 odejmut byl nařzenmi vldy č. 453/2000 Sb., kterm se měn nařzen vldy č. 251/1992 Sb., o platovch poměrech zaměstnanců rozpočtovch a některch dalšch organizac, ve zněn pozdějšch předpisů, č. 454/2000 Sb., kterm se měn nařzen vldy č. 253/1992 Sb., o platovch poměrech zaměstnanců orgnů sttn sprvy, některch dalšch orgnů a obc, ve zněn pozdějšch předpisů, a č. 496/2000 Sb., kterm se měn nařzen vldy č. 79/1994 Sb., o platovch poměrech zaměstnanců ozbrojench sil, bezpečnostnch sborů a služeb, orgnů celn sprvy, přslušnků Sboru požrn ochrany a zaměstnanců některch dalšch orgnů (služebn platov řd), ve zněn pozdějšch předpisů, pokud jde o zaměstnance sttn sprvy, a prvě zkonem č. 416/2001 Sb., tkajcm se představitelů sttn moci, bylo vzniku tto neodůvodněn nerovnosti zabrněno. Shrnul, že zkonodrn sbor jednal při projednvn zkona ve shodě s prvn procedurou a v přesvědčen, že přijat zkon nen v rozporu s stavou.
Předseda Sentu uvedl, že po schvlen vldnho nvrhu zkona Poslaneckou sněmovnou a jeho postoupen Sentu Sent přes doporučen svho stavněprvnho vboru, kter mu svm usnesenm doporučil vrtit nvrh zkona Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy spočvajcmi ve vyloučen soudců z působnosti zkona, vyjdřil vůli nvrhem zkona se nezabvat. Sdělil, že dalš platy jsou stle upraveny zkonem č. 236/1995 Sb., jehož připravovan komplexn novela dosud nebyla přijata a stejn je osud nvrhu zkona o platech a některch dalšch nležitostech soudců a sttnch zstupců. Co se tk věci sam, odkzal na vyjdřen Sentu v řzench evidovanch u stavnho soudu pod sp. zn. Pl. S 13/99, Pl. S 18/99 a Pl. S 16/2000.
Ve vyjdřen Sentu k nvrhu vedenmu u stavnho soudu pod sp. zn. Pl. S 13/99 na zrušen zkona č. 268/1998 Sb. podepsanm jeho předsedkyn PhDr. Libuš Benešovou bylo uvedeno, že nvrh zkona vyšel ze Sentu, kter jm sledoval dosažen toho, že jak zaměstnancům rozpočtov sfry, tak představitelům sttn moci, soudcům, sttnm zstupcům a členům prezidia Komise pro cenn papry bude v roce 1998 nležet pouze jeden dalš plat. Vzhledem k datu schvalovn tohoto sentnho nvrhu zkona Sentem bylo navrženo, aby zkon nabyl činnosti dnem vyhlšen, a to k takovmu datu, aby se předešlo pochybnostem o jeho přpadn retroaktivitě. Nvrh zkona schvlen Poslaneckou sněmovnou byl postoupen Sentu až 30. řjna 1998, a to ve zněn navrženm Sentem, kter vyjdřil vůli se nvrhem zkona už nezabvat.
K nvrhu na zrušen zkona č. 287/1997 Sb. vedenmu u stavnho soudu pod sp. zn. Pl. S 18/99 předsedkyně Sentu uvedla, že nvrh tohoto zkona podala skupina poslanců, kter jej odůvodnila tm, že při přijmn stabilizačnch a ozdravnch ekonomickch opatřen vldy bylo rozhodnuto, aby zaměstnancům v rozpočtovch a některch dalšch organizacch a orgnech, kteř jsou odměňovni podle zkona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovn pohotovost v rozpočtovch a v některch dalšch organizacch a orgnech, nenležel dalš plat za druh pololet roku 1997 a obdobn prava byla přijata tak při schvalovn zkona č. 201/1997 Sb., o platu a některch dalšch nležitostech sttnch zstupců a o změně a doplněn zkona č. 143/1992, Sb., o platu a odměně za pracovn pohotovost v rozpočtovch a v některch dalšch organizacch a orgnech, ve zněn pozdějšch předpisů, a proto navrhovatel měli za to, že je sprvn, aby obdobn adekvtn prava byla provedena rovněž u osob, kter jsou ze sttnch prostředků odměňovny podle zkona č. 236/1995 Sb. Nmitka zpětn činnosti zkona č. 287/1997 Sb. nen opodstatněn. Pokud jde o stavn zsadu soudcovsk nezvislosti, k zrukm jejho dodržovn patř hmotn zajištěn soudců, kter je však zajištěno předevšm formou pravidelnho měsčnho platu, jeho vše a podmnek poskytovn, a tohoto peněžitho plněn se ždn restrikce nedotkala. Přitom i v hodnotc zprvě Evropsk komise o Česk republice bylo uvedeno, že platy soudců jsou relativně vysok. Dalš plat je podle zkonn pravy jednorzov peněžit plněn poskytovan za stanovench podmnek jednou za půl roku, a přitom ze samotnch podmnek vzniku nroku, jednou z nichž je trvn pracovnho vztahu soudce k poslednmu dni pololet, vyplv, že toto peněžit plněn lze stěž pojmat jako hmotn zajištěn soudců, jehož snžen či odejmut by mohlo mt za nsledek ohrožen jejich nezvislosti. Pokud by tomu tak mělo bt, a měl by v tom bt spatřovn rozpor s stavou, mělo by to platit i pro soudce stavnho soudu, když čl. 81 a 82 stavy zaručujc nezvislost soudců se jako obecn ustanoven vztahuj i na tyto soudce. Sent však přesto při projednvn novho nvrhu zkona, podle něhož došlo k odejmut dalšho platu za druh pololet roku 1999 a druh pololet roku 2000, plně respektoval nlez stavnho soudu a vrtil nvrh zkona Poslaneck sněmovně s pozměňovacm nvrhem, jmž se z působnosti navrhovan pravy vylučovali soudci.
Ve věci nvrhu na zrušen slova "soudcům" v 1 zkona č. 308/1999 Sb., vedenho u stavnho soudu pod sp. zn. Pl. S 16/2000 se předsedkyně Sentu vyjdřila tak, že Sent nvrh zkona vrtil Poslaneck sněmovně s pozměňovacm nvrhem, jmž se z působnosti tohoto zkona vylučovali soudci. Sent při projednvn nvrhu zkona respektoval rozhodnut stavnho soudu přijat ve věci nvrhu na zrušen zkona č. 268/1998 Sb. vyhlšen pod č. 233/1999 Sb.
III.
stavn soud postupoval v tomto řzen podle 68 zkona č. 182/1993 Sb. Protože nebyly shledny důvody k odmtnut nvrhu nebo zastaven řzen S ověřil, zda zkon č. 416/2001 Sb. byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Zjistil, že napaden zkon byl řdně projednn a schvlen zkonodrnm sborem, podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a vyhlšen ve Sbrce zkonů. Proto nic nebrnilo posuzovat napaden ustanoven zkona z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem ČR.
IV.
Danou problematikou se stavn soud zabval již třikrt.
O nvrhu Obvodnho soudu pro Prahu 4 na zrušen zkona č. 268/1998 Sb., o odejmut dalšho platu za druh pololet roku 1998 představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům a členům prezidia Komise pro cenn papry, rozhodlo plnum stavnho soudu tmto nlezem z 15. zř 1999 sp. zn. Pl. S 13/99:
"V ustanoven 1 zkona č. 268/1998 Sb., o odejmut dalšho platu za druh pololet roku 1998 představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům a členům prezidia Komise pro cenn papry, se v textu "Představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů1), soudcům2), sttnm zstupcům3) a členům prezidia Komise pro cenn papry4) dalš plat5) za druh pololet 1998 nenlež" zrušuje slovo "soudcům2)" dnem vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů. V jeho zbvajc čsti se nvrh na zrušen zkona č. 268/1998 Sb. zamt". Nlez byl vyhlšen pod č. 233/1999 Sb. Kvalifikovan většina plna tehdy konstatovala, že napaden zkon sice nepůsob zpětně, čili neporušuje zkaz retroaktivity a neodnm oprvněnm osobm prva již nabyt, jeho přijetm však v přpadě soudců byla porušena stavně zaručen zsada soudcovsk nezvislosti vychzejc ze systmu dělby moci jako zkladu demokratickho prvnho sttu. V tomto směru stavn soud poukzal na stavu Spojench sttů americkch. V nlezu bylo řečeno, že princip soudcovsk nezvislosti obsahuje v sobě celou řadu aspektů, z nichž někter jsou i materiln povahy. stavn soud tak mimo jin poznamenal, že jeho rozhodnut se tk jen soudců obecnch soudů, to znamen okresnch, krajskch a vrchnch a Nejvyššho soudu a Nejvyššho sprvnho soudu, nikoli soudců stavnho soudu, kteř jsou zkonem č. 236/1995 Sb. zařazeni do kategorie "představitel" a ne do kategorie "soudce", ačkoliv jsou nositeli moci soudn a tak na ně se vztahuje čl. 82 odst. 1 stavy o nezvislosti soudců.
Nvrh Městskho soudu v Brně, na jehož straně jako vedlejš častnci vystupovaly podle 35 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. ještě Obvodn soud pro Prahu 2 a Okresn soud Plzeň-město, na zrušen zkona č. 287/1997 Sb., kterm se doplňuje zkon č. 236/1995 Sb., o platu a dalšch nležitostech spojench s vkonem funkce představitelů sttn moci a některch sttnch orgnů a soudců, ve zněn zkona č. 138/1996 Sb., (v průběhu řzen byl petit sprvně upřesněn na nvrh na zrušen 4a zkona č. 236/1995 Sb., ve zněn zkona č. 287/1997 Sb., a v nvrhu Obvodnho soudu pro Prahu 2 byl zformulovn ještě přesněji, aby z textu ustanoven "Představiteli a soudci dalš plat za druh pololet roku 1997 nenlež" bylo vypuštěno slovo "soudci"), stavn soud zamtl nlezem ze dne 3.7.2000, sp. zn. Pl. S 18/99. Tytž nvrhy podali i dva soudci Okresnho soudu v Olomouci. Oba tyto nvrhy byly usnesenmi stavnho soudu z 24.8.2000, sp. zn. Pl. S 31/2000, a z 19.10.2000, sp. zn. Pl. S 30/2000, odmtnuty pro nepřpustnost z důvodu překžky věci rozhodnut ( 35 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb.).
Nvrhy Obvodnho soudu pro Prahu 2 a Okresnho soudu Plzeň-město byly usnesenmi stavnho soudu z 25.4.2000 a 5.5.2000, sp. zn. Pl. S 13/2000 a Pl. S 18/2000, odmtnuty jako nepřpustn pro překžku litispendence ( 35 odst. 2 zkona o stavnm soudu). V odůvodněn svho nlezu ze dne 3. července 2000, sp. zn. Pl. S 18/99, vyhlšenho pod č. 320/2000 Sb., stavn soud uvedl, že soudcovsk nezvislost představuje jednu ze zkladnch demokratickch hodnot, jejmuž zajištěn nesporně napomh i materiln zabezpečen soudců. Zejmna je podstatn, aby do platů soudců jin orgny sttn moci nezasahovaly, ať už jakoukoliv formou, svvolně a opakovaně. stavn soud se ve shodě s prax Evropskho soudu pro lidsk prva zaměřil na otzky, zda odejmut tzv. 14. platu soudcům obecnch soudů bylo stanoveno zkonem, směřovalo-li k legitimnmu cli a jestli bylo nezbytnm v demokratick společnosti. stavn soud konstatoval, že zkonn forma zsahu do přiznanch prv byla splněna a přijat zkon nem retroaktivn činky, a podotkl, že legislativn technika použit v tomto přpadě, totiž novelizace původnho zkona, je vhodnějš než zvlštn a samostatn zkon, jak tomu bylo v jinch přpadech, z stavněprvnho hlediska však tento rozdl nen důležit. Pokud jde o otzku legitimity cle, k němuž odnět dalšho platu soudcům směřovalo, stavn soud uvedl, že nemohl odhldnout od obtžn sociln a hospodřsk reality, v nž se Česk republika nachzela. Vychzeje z toho, že soudci obecnch soudů nežij v izolaci a v jakmsi "prvnm a ekonomickm vakuu", vyslovil nzor, že předem dan prvo soudců na takov materiln zabezpečen, kter nemůže bt legislativn formou ždnm způsobem a za ždnch okolnost změněno, nelze chpat jako neměnn dogma, i když teze deklarovan v dřvějšm rozhodnut stavnho soudu (č. 233/1999 Sb.), že stt je povinen vytvřet předpoklady pro nezvislost soudů a stabilizaci jejich pozice ve vztahu k moci zkonodrn a vkonn, plat. V dan věci se však zkonodrcův zsah do materilnho zabezpečen tkal cel veřejn sfry, nikoli pouze soudů a odlišn posuzovn tto skupiny, i když specilně chrněn stavn zsadou nezvislosti, by pro ni v uvedenm kontextu znamenalo stěž přijateln zvhodněn.
Nvrh Okresnho soudu v Hradci Krlov, na jehož straně jako vedlejš častnk vystupoval Okresn soud Plzeň-město, aby v 1 zkona č. 308/1999 Sb., o odejmut dalšho platu za druh pololet roku 1999 a za druh pololet roku 2000 představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům a členům prezidia Komise pro cenn papry, tohoto zněn "Představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům a členům prezidia Komise pro cenn papry dalš plat za druh pololet roku 1999 a za druh pololet roku 2000 nenlež" bylo zrušeno slovo "soudcům", byl nlezem ze dne 3. července 2000, sp. zn. Pl. S 16/2000, vyhlšenm pod č. 321/2000 Sb. zamtnut. Tytž nvrhy podali tak dva soudci Okresnho soudu v Olomouci a soudci Okresnho soudu v Ostravě, Okresnho soudu Plzeň-město a Městskho soudu v Brně. Nvrh Okresnho soudu Plzeň-město byl usnesenm stavnho soudu z 5.5.2000, sp. zn. Pl. S 18/2000, odmtnut pro překžku věci zahjen jako nepřpustn ( 35 odst. 2 zkona o stavnm soudu) a ostatn čtyři nvrhy byly usnesenmi stavnho soudu z 24.8.2000, sp. zn. Pl. S 31/2000, z 19.10.2000, sp. zn. Pl. S 30/2000, z 1.9.2000, sp. zn. Pl. S 32/2000, a z 26.10.2000, sp. zn. Pl. S 27/2000, odmtnuty jako nepřpustn pro překžku rei iudicatae ( 35 odst. 1 zkona o stavnm soudu).
Po projednn tohoto nvrhu a při hlasovn o něm převldl nad pojetm, kter se prosadilo v nlezu č. 233/1999 Sb., vychzejcm z nzoru, že odejmut dalšch platů soudcům devalvuje jednu ze zkladnch demokratickch hodnot, jakou představuje soudcovsk nezvislost, a je zsahem do nezadatelnho prva soudců na nekrcen jejich platů jako zruky jejich nezvislosti a prvn jistoty, onen nzor, jenž se uplatnil v nlezu publikovanm pod č. 321/2000 Sb., podle něhož zvlštn posuzovn pouze jedn skupiny sttem placench osob - soudců -, i když chrněn ve zvšen mře stavnm principem nezvislosti, by znamenalo stěž přijateln zvhodněn, když postup zkonodrce se obecně tkal materilnho zabezpečen veřejn sfry jako celku. Na druh straně byl však stavn soud vzdlen nzoru, že by plat soudců měl bt pohyblivm faktorem podle okamžitch představ toho či onoho vldnho seskupen. Pokldal proto nalezen řešen za vjimečn akt, kter lze akceptovat pouze z vžnch důvodů a jen v souvislosti s celkovou přiměřenou pravou platů v cel sfře sttnch představitelů a zaměstnanců. Jedině v tto celkov souvislosti bylo možno uznat dopad finančnch potž sttu tž na platy soudců. Prvě za těchto okolnost by připuštěnm vjimky došlo k porušen stavn zsady rovnosti, na jejmž zkladě je tto zkonn pravě podrobena cel oblast sttnch zaměstnanců i stavnch činitelů. Platy soudců jsou upraveny zkonem č. 236/1995 Sb., podle jehož 3 odst. 2 se plat urč jako součin platov zkladny a platovho koeficientu stanovenho v zvislosti na odpovědnosti a nročnosti vykonvan funkce. Podle 3 odst. 3 se platovou zkladnou rozum souhrn nejvyššho platovho tarifu a maximln vše osobnho přplatku stanovench zvlštnm předpisem pro zaměstnance ministerstev. Vše platu je tedy přmo odvisl od vše platů zaměstnanců orgnů sttn sprvy a tato propojenost platů, byla-li jednou přijata jako princip pro odměňovn zaměstnanců sttu, měla by bt dodržovna jak v přpadech valorizace mzdovch tarifů (např. zvšen o 17 % od 1.1.1999, jež mělo za nsledek zvšen platů všech představitelů sttn moci a sttnch zaměstnanců včetně soudců), tak při omezovn vše některch materilnch požitků. stavn soud při svm rozhodovn respektoval Parlament, kter přijetm zkona č. 308/1999 Sb. využil sv zkonodrn pravomoci a vychzeje z možnost sttnho rozpočtu a ekonomick situace sttu zahrnul do spornch opatřen i soudce. Zaujal nzor, že nevyplacen dalšho platu nemůže ohrozit nezvislost soudců, zejmna proto, že nejde ani o překvapiv, ani o hlubok zsah do jejich materilnho zabezpečen. Nezvislost soudců je rovněž charakterizovna řadou stavnch garanc, jako je jmenovn do funkce bez časovho omezen nebo zkaz přeložen a odvoln proti sv vůli. Nadřazovnm tto zcela dlč změny v materilnm zabezpečen soudců nad ostatn atributy soudcovsk nezvislosti by naopak mohlo dojt ke snžen důvěry občanů v nezvislou justici. Dalš platy byly současně se soudci odebrny rovněž představitelům moci vkonn a moci zkonodrn, zůstala zachovna rovnovha klasick dělby moci a neexistoval racionln důvod pro vynět soudců z tohoto obecnho zsahu sttu, když nařzenmi vldy č. 248/1998 Sb., kterm se měn nařzen vldy č. 253/1992 Sb., o platovch poměrech zaměstnanců orgnů sttn sprvy, některch dalšch orgnů a obc, ve zněn pozdějšch předpisů, a č. 126/2000 Sb., kterm se měn nařzen vldy č. 253/1992 Sb., o platovch poměrech zaměstnanců orgnů sttn sprvy, některch dalšch orgnů a obc, ve zněn pozdějšch předpisů, došlo již dřve ke krcen dalšho platu u zaměstnanců orgnů sttn sprvy, některch dalšch orgnů a obc.
V.
1.
Nyn projednvan nvrh na zrušen slova "soudcům" v 1 zkona č. 416/2001 Sb. podaly po Městskm soudu v Brně ještě Obvodn soud pro Prahu 1, Obvodn soud pro Prahu 2, Obvodn soud pro Prahu 5 a Okresn soud Praha - zpad, kter maj v tomto řzen postaven vedlejšch častnků. Tyto čtyři nvrhy byly usnesenmi stavnho soudu z 13.8.2002, 26.8.2002, 6.2.2003 a 27.5.2003 sp. zn. Pl. S 13/02, Pl. S 18/02, Pl. S 3/03 a Pl. S 11/03, odmtnuty jako nepřpustn, neboť stavn soud v tže věci již jedn, podle 43 odst. 1 psm. e) a odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu ( 35 odst. 2 zkona o stavnm soudu).
Tyto soudy, na rozdl od Městskho soudu v Brně, kter se ve svm nvrhu soustředil na zsah do soudcovsk nezvislosti, namtly tak porušen zkazu retroaktivity a ochrany nabytch prv.
Pokud jde o tvrzenou retroaktivitu zkona č. 416/2001 Sb., kter nabyl činnosti 28.11.2001, jak již bylo řečeno v nlezu č. 233/1999 Sb., tkajcm se zkona č. 268/1998 Sb., z 4 odst. 2 zkona č. 236/1995 Sb., ve zněn zkona č. 138/1996 Sb., vyplvaly zkonn podmnky pro vznik prva na dalš plat za druh pololet roku 1998, a to jednak skutečn vkon funkce po dobu alespoň 90 kalendřnch dnů v tomto pololet a dle trvn vkonu funkce představitele ke dni 30. listopadu 1998, resp. trvn pracovnho vztahu soudce ke dni 31. prosince 1998. Prvo na dalš plat by tedy vzniklo oprvněn osobě teprve splněnm poslze uveden podmnky, tj. nejdřve 30. listopadu 1998, pokud jde o představitele, a 31. prosince 1998, pokud jde o soudce, což ve svch důsledcch znamen, že napaden zkon, jenž nespojuje ždn prvn činky s jakoukoli prvn skutečnost, jež nastane před jeho činnost, nepůsob zpětně, a protože ke dni jeho činnosti, tj. k 19.11.1998, dosud ždn osobě nevzniklo subjektivn prvo na dalš plat, nemohl ani zashnout do tzv. nabytch prv. Totž platilo i pro zkony č. 287/1997 Sb., kter nabyl činnosti 28.11.1997, a č. 308/1999 Sb. (pokud jde o soudce), kter nabyl činnosti 3.12.1999, a plat to i pro zkon č. 416/2001 Sb., kter nabyl činnosti 28.11.2001. Zatmco z hlediska časov působnosti u zkonů č. 287/1997 Sb., č. 268/1998 Sb. a č. 308/1999 Sb., kter odebraly vyjmenovanm osobm, mezi nimi i soudcům, dalš platy jen za druh pololet let 1997 až 2000, bylo důležit ustanoven 4 odst. 2 psm. a) zkona č. 236/1995 Sb., ve zněn zkona č. 138/1996 Sb., kter vznik nroku na dalš plat za druh pololet podmiňovalo, jak již bylo řečeno, u představitele vkonem funkce do 30. listopadu a u soudce trvnm pracovnho vztahu do 31. prosince, u zkona č. 416/2001 Sb., kter odňal dalš platy uvedenm osobm nejen za druh pololet roku 2001 v pln vši, ale tak za obě pololet roku 2002 vždy z jedn poloviny, hraje roli psm. b) tohoto zkonnho ustanoven, podle něhož nrok na dalš plat nevznikne v prvnm pololet kalendřnho roku představiteli, jehož vkon funkce skončil přede dnem 31. května, a soudci, jehož pracovn vztah skončil přede dnem 30. června.
Zkon č. 416/2001 Sb. nepůsob zpětně a nelze mu vytkat ani zsah do tzv. nabytch prv. Svůj nzor na tuto otzku stavn soud vyjdřil např. v nlezu z 28.2.1996, sp. zn. Pl. S 9/95, vyhlšenm pod č. 107/1996 Sb. a publikovanm tak ve svazku 5 Sbrky nlezů a usnesen stavnho soudu na str. 107 a nsledujcch, jmž zamtl nvrhy skupiny poslanců na zrušen zkona č. 34/1995 Sb., kterm se doplňuje zkon č. 76/1959 Sb., o některch služebnch poměrech vojků, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkona č. 33/1995 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon Česk nrodn rady č. 186/1992 Sb., o služebnm poměru přslušnků Policie Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 100/1970 Sb., o služebnm poměru přslušnků Sboru nrodn bezpečnosti, ve zněn pozdějšch předpisů. Navrhovatel ve svch nvrzch tvrdili, že napaden zkony zrušily nabyt prva, neboť odňaly určit skupině občanů jejich zkonem přiznan nrok na vsluhov přspěvek nebo nrok na přspěvek za službu. Podle stavnho soudu při odnět nebo snžen těchto dvek, kter dospěj až pot, co nov prvn prava nabude činnosti, se nelze dovolvat ochrany nabytch prv. Kdyby i takov prva požvala ochrany, znamenalo by to, že v budoucnu by již nikdy nemohl bt jejich rozsah zžen, a to bez ohledu např. na ekonomickou situaci sttu apod.
stavn soud na svm stanovisku setrvv a vychz z něj i v tto věci, neboť uveden dvky jsou svou povahou srovnateln s dalšm platem podle zkona č. 236/1995 Sb. (tzv. 13. a 14. plat).
2.
stavn soud si dle musel položit otzku, zda jsou dny podmnky pro setrvn na prvnm nzoru, kter vyjdřil ve svch dvou poslednch nlezech, tkajcch se obdobnho problmu.
Předevšm budiž řečeno, že nem-li se sm stavn soud jako stavn orgn, tj. orgn veřejn moci, dopouštět libovůle, jejmuž zkazu je sm tak podroben, neboť i stavn soud, či prvě on, je povinen respektovat rmec stavnho sttu, v němž je vkon libovůle orgnům veřejn moci striktně zapovězen, mus se ctit vzn svmi vlastnmi rozhodnutmi, kter může svou judikaturou překonat jen za určitch podmnek. Tento postult lze přitom charakterizovat jako podstatnou nležitost demokratickho prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 ve spojen s čl. 9 odst. 2 stavy ČR).
Prvn možnost, kdy stavn soud může překonat vlastn judikaturu, je změna socilnch a ekonomickch poměrů v zemi, nebo změna v jejich struktuře, anebo změna kulturnch představ společnosti. Dalš možnost je změna či posun prvnho prostřed tvořenho podstavnmi prvnmi normami, kter v souhrnu ovlivňuj nahlžen stavnch principů a zsad, aniž by z nich ovšem vybočovaly, a předevšm neomezuj princip demokratick prvn sttnosti (čl. 1 odst. 1 stavy ČR). Dalš možnost pro změnu judikatury stavnho soudu je změna, resp. doplněn těch prvnch norem a principů, kter tvoř zvazn referenčn hlediska pro stavn soud, tj. takovch, kter jsou obsaženy v stavnm pořdku ČR, nejde-li samozřejmě o změny odporujc limitům stanovenm čl. 9 odst. 2 stavy ČR, tj. nejde-li o změny podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu.
3.
stavn soud zastv nzor, že projednvanou věc je třeba hodnotit ve světle změn v prvnm řdu, k nimž došlo v době od přijet nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 16/2000 a Pl. S 18/99, tj. od července roku 2000 do dnešn doby. Byť stavn soud posuzoval zkon vydan v roce 2001, je při posouzen jeho stavnosti vzn maximou, že pro soud, tj. i stavn soud je rozhodujc stav v době vyhlšen rozhodnut v danm přpadě nlezu. Přitom řzen o kontrole norem představuje skutkov stav i platn stav prvnho řdu ke dni vyhlšen nlezu.
Zkonem č. 420/2002 Sb., kterm se zkracuje doba, po kterou je představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům a sttnm zstupcům poskytovn plat při dočasn neschopnosti k vkonu funkce, a kterm se stanov někter opatřen v nemocenskm pojištěn (pči) a v důchodovm pojištěn, jenž nabyl činnosti dnem 1.1.2003 bylo mimo jin novelizovno ust. 34 odst. 4 zkona č. 236/1995 Sb. tak, že představiteli, jehož vkon funkce se řd zvlštnm prvnm předpisem a zkonkem prce, a soudci, kter byl uznn dočasně neschopnm k vkonu funkce, přsluš plat nejdle po dobu 20 pracovnch dnů při tže pracovn neschopnosti k vkonu funkce, nebo při vce dočasnch neschopnostech k vkonu funkce vzniklch v jednom kalendřnm roce po tutž dobu. Ostatnm představitelům nlež z důvodů a za podmnek stanovench ve větě prvn plat nejdle po dobu 30 kalendřnch dnů.
Před nabytm činnosti zkona č. 420/2002 Sb., tj. do 31. 12. 2002, stanovil 34 odst. 3 zkona č. 236/1995 Sb., že plat nlež představiteli i soudci bez rozdlu po dobu, po kterou dočasně nevykonval funkci a po nž by mu jinak nležely podle zvlštnch předpisů dvky nemocenskho pojištěn po dobu 6 měsců.
Zkonem č. 425/2002, kterm se pro rok 2003 stanov mimořdn opatřen při určovn vše platu a některch nhrad vdajů spojench s vkonem funkce představitelů sttn moci a některch sttnch orgnů, soudců a sttnch zstupců, a kterm se těmto osobm stanov vše dalšch platů za prvn a druh pololet roku 2003, jenž nabyl činnosti 1.10.2002, bylo v 1 stanoveno, že se pro určen platu a dalšch nhrad a vdajů spojench s vkonem funkce v roce 2003 pro vyjmenovan představitele a soudce použije platov zkladna ve vši dosažen k 31.12.2002. V důsledku změny prvn pravy platovch tarifů a osobnho přplatku proveden pro zaměstnance ministerstev s činnost nsledujc po dni 31. prosince 2002 se platov zkladna v uvedenm roce nezvyšuje. Ustanoven 2 zkona obsahuje zkrcen dalšho platu těmž osobm nležejcho podle zvlštnch předpisů pro rok 2003 na polovinu. Ustanoven 3 vyloučilo pro obdob od 1.1.2003 do 31.12.2003 použit 3 odst. 3 zkona č. 236/1995 Sb., o platu a dalšch nležitostech spojench s vkonem funkce představitelů sttn moci a některch sttnch orgnů a soudců, ve zněn zkona č. 309/2002 Sb.
Přitom z důvodovch zprv k nvrhům obou vše citovanch zkonů je zřejm, že navrhovatelem byl sledovn cl spočvajc v "zachovn srovnatelnho postaven jednotlivch skupin" osob, tj. sttnch zaměstnanců, představitelů sttn moci a soudců, přičemž zvlštn postaven soudců, pokud jde o vši odměňovn, se navrhovateli jevilo jako nespravedliv a neproporcionln.
4.
Naznačen změny v zkonn pravě vztahujc se k platovm poměrům soudců překročily dle nzoru stavnho soudu stavn limity pro akceptaci "vjimečnosti" aktu, jmž došlo k odejmut dalšho platu soudcům tak, jak ji definoval nlez stavnho soudu ve věci sp. zn. Pl. S 16/2000, publikovan pod č. 321/2000 Sb., a bylo třeba vychzet z principiln argumentace, kterou stavn soud vyložil v nlezu sp. zn. Pl. S 13/99, publikovanm pod č. 233/1999 Sb.
Lze-li za zcela vjimečnch okolnost akcentovat princip rovnosti v oblasti restrikc v odměňovn sttnch zaměstnanců, stavnch činitelů a soudců před principem komplexně chpan nezvislosti soudců, neplat tato relace obou principů obecně jako jednou pro vždy a za všech okolnost dan. Naopak, platov poměry soudců v širokm smyslu maj bt stabiln nesnižovatelnou veličinou, nikoli pohyblivm faktorem, s nmž kalkuluje to či ono vldn uskupen např. proto, že se mu zdaj platy soudců přliš vysok ve srovnn s platy sttnch zaměstnanců nebo ve srovnn s jinou profesn skupinou. Jinmi slovy, lze-li akceptovat aplikaci principu rovnosti ve svrchu uvedenm smyslu co do vjimečnho ekonomicky odůvodněnho krcen platů všech, nelze akceptovat rovnost všech svrchu uvedench skupin (ani jako clovou kategorii) co do konečn vše platů. Usilovn o takovou rovnost vybočuje z kategorie stavnosti, jde o politick cl, kter nem oporu v stavně chpanm principu rovnosti. Tento princip nalz v materilnm smyslu sv hranice ve vyjdřen, dle kterho "stejn nesm bt upravovno libovolně nestejně, avšak zroveň nestejn nesm bt upravovno libovolně stejně". Princip rovnosti nelze chpat jako nivelizaci ve vsledku, nbrž je třeba jej interpretovat jako garanci stejnch startovnch šanc. Takto vyložen princip rovnosti však zkonodrce zjevně nedodržel.
stavn soud posoudil napadenou čst zkona z hledisek prvě uvedench a dospěl k zvěru, že je v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojen s čl. 82 odst. 1 stavy, z nichž plyne povinnost sttu zajistit soudcům i materilně nezvislost, a to jako garanci nestrannho a spravedlivho rozhodovn o prvech osob. Rozpor s těmito stavnmi ustanovenmi dovodil při posouzen napaden čsti zkona v kontextu shora uveden nov prvn pravy, kter v souhrnu již skutečně může představovat relnou hrozbu pro soudcovskou nezvislost se všemi negativnmi důsledky pro ochranu prv soukromch osob. Dle stavn soud dospěl k zvěru, že napaden čst zkona je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Listiny, kter stanov rovnost v prvech, neboť dovodil, že v danm přpadě zkonodrce upravil stejně poměry nestejnch profesnch kategori s clem přiblžit se k nivelizaci ve vsledku, a tento cl shledal stavn soud za nelegitimn.
VI.
Plnum stavnho soudu proto s ohledem na shora uveden důvody rozhodlo podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu o zrušen slova "soudcům" v 1 zkona č. 416/2001 Sb., o odejmut dalšho platu za druh pololet roku 2001 a stanoven vše dalšch platů za prvn a druh pololet roku 2002 představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům, členům prezidia Komise pro cenn papry, zstupci Veřejnho ochrnce prv a členům bankovn rady Česk nrodn banky, pro rozpor s čl. 1 odst. 1 ve spojen s čl. 82 odst. 1 stavy ČR a čl. 1 odst. 1 Listiny, a to ke dni publikace nlezu ve Sbrce zkonů.
Podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna odlišná stanoviska soudci JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Pavel Varvařovský a JUDr. Miloslav Výborný.