Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 338zo odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 195/2006 účinný od 15.05.2006

Schválené: 25.10.2005
Účinnost od: 15.05.2006
Autor: Ústavního soudu
Oblast: VÝKON ROZHODNUTÍ. EXEKUCE. EXEKUČNÍ ŘÍZENÍ.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 338zo odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 195/2006 účinný od 15.05.2006
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 195/2006 s účinností od 15.05.2006
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

195/2006 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 25. října 2005 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Okresního soudu v Ostravě na zrušení ustanovení § 338zo odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky domh, aby stavn soud vydal nlez, kterm ustanoven 338zo odst. 4 občanskho soudnho řdu (dle tž "o. s. ř.") zruš. Uvedl, že při sv rozhodovac činnosti ve věci sp. zn. 90 E 1096/2002 dospěl k zvěru, že předmětn ustanoven je v rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), a to zejmna z nsledujcch důvodů:

Usnesenm ze dne 7. dubna 2003 č.j. 90 E 1096/2002-8 nařdil Okresn soud v Ostravě vkon rozhodnut prodejem podniku povinnho a sprvcem podniku ustanovil Mgr. Z. N. Podnm ze dne 14. listopadu 2003 podala sprvkyně podniku soudu zprvu o ceně podniku dle 338m o. s. ř. Dle tto zprvy k podniku povinnho nlež zvazky v celkov vši 26 035 Kč. Co se tče majetku povinnho, bylo zjištěno, že podnik povinnho již vce než 4 roky fakticky neexistuje a k podniku nepatř ždn movit věci, nemovitosti či pohledvky. Usnesenm ze dne 23. ledna 2004 č.j. 90 E 1096/2002-37 Okresn soud v Ostravě vkon rozhodnut dle 338n odst. 6 o. s. ř. zastavil, neboť cena věc, prv a jinch majetkovch hodnot patřcch k podniku nepřesahuje vši splatnch peněžitch zvazků patřcch k podniku, předpokldanou odměnu sprvce a nhradu jeho hotovch vdajů. Podnm ze dne 11. března 2004 sprvkyně podniku dle 338zo odst. 4 o. s. ř. vyčtovala odměnu a hotov vdaje sprvce podniku. Hotov vdaje vyčtovala ve vši 106 Kč za vynaložen poštovn a navrhla, aby odměnu za vkon funkce sprvce podniku stanovil soud dle vlastnho uvžen podle časov nročnosti vkonu funkce; dle 2 vyhlšky č. 485/2000 Sb., o vši odměny sprvců podniku, způsobu jejho určen a určen nhrady jejich hotovch vdajů, zkladem pro určen odměny sprvce podniku je totiž zjištěn cena podniku dle 338n odst. 2 o. s. ř., leč v předmětnm přpadě takto odměnu sprvce určit nelze, protože k podniku ždn majetek nenlež.

Navrhovatel dle poukzal na 338h odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud v usnesen o nařzen vkonu rozhodnut prodejem podniku ustanov sprvce podniku, ktermu zkon (např. 338k o. s. ř., 338m o. s. ř.) ukld splněn řady povinnost a zroveň stanov jeho odpovědnost za škodu, kterou způsobil zaviněnm porušenm svch povinnost. Sprvcem soud ustanov osobu zapsanou podle zvlštnch předpisů v seznamu sprvců konkursn podstaty. Dle 338i odst. 4 o. s. ř. sprvce m nrok na odměnu a na nhradu hotovch vdajů. Vše odměny sprvců, způsob jejho určen a určen nhrady jejich hotovch vdajů je upravena ve vyhlšce Ministerstva spravedlnosti č. 485/2000 Sb. Zkladem určen odměny sprvce je zjištěn cena podniku dle 338n odst. 2 o. s. ř. (čist jměn podniku). S odměňovnm sprvce podniku v přpadě zastaven vkonu rozhodnut, např. dle 338n odst. 6 o. s. ř., uveden vyhlška nepočt. Nesoulad mezi pravou danou citovanm ustanovenm 338i odst. 4 a zmiňovanou vyhlškou lze podle soudu překlenout vkladem zkona tak, že soud urč odměnu svm uvženm s přehldnutm k rozsahu činnosti sprvce.

Navrhovatel se dle dovolal napadenho 338zo odst. 4 o. s. ř., podle něhož povinnost zaplatit sprvci odměnu a nhradu hotovch vdajů při zastaven vkonu rozhodnut soud ulož buď povinnmu nebo společně a nerozdlně oprvněnmu, těm, kdo do řzen přistoupili jako dalš oprvněn, a věřitelům, kteř přihlsili sv pohledvky ( 338s a 338zn o. s. ř.), a to podle toho, z jakho důvodu k zastaven vkonu rozhodnut došlo ( 338zo odst. 4 o. s. ř.). Zkonn konstrukce ustanoven 338zo odst. 4 o. s. ř. však umožňuje v řzen vznik situace, kdy možnost uspokojen nroků sprvce podniku je přmo vzna na solventnost častnků řzen. Protože oprvněnmu lze uložit povinnost k zaplacen nroků sprvce jen vjimečně (zpravidla tam, kde nezachoval při podn nvrhu na vkon rozhodnut potřebnou mru pečlivosti), je ve většině přpadů k tto povinnosti zavzn povinn. Zvlště v situaci, kdy je podnik povinnho předlužen ( 338n odst. 6 o. s. ř.), je zřejm, že nroky sprvce podniku nebudou uspokojeny nebo budou uspokojeny jen čstečně; nebyl-li totiž sprvce podniku ustanoven konkursnm sprvcem dle 13b odst. 3 zkona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnn, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o konkursu a vyrovnn"), vznikaj sprvci podniku jen nepřednostn pohledvky za padcem ( 31 odst. 5 zkona o konkursu a vyrovnn). Byl-li nvrh na prohlšen konkursu zamtnut, pak sprvci podniku nezbv k uspokojen jeho nroků ani tato možnost. Zkonn prava odměňovn sprvců způsobuje, že v řadě přpadů sprvce podniku, byť spln všechny povinnosti uložen zkonem, nedostv za vkon sv funkce odměnu a nejsou mu uhrazeny hotov vdaje, jež vynaložil z vlastnch prostředků. Vytvořen konstrukce odměňovn sprvců podniků nejenže vede k neuspokojen jejich zkonnch nroků, ale deformuje tak celkov vsledky vkonu rozhodnut prodejem podniku, neboť u určit skupiny sprvců podniku absentuje motivačn vznam odměny.

Navrhovatel dodal, že sprvce podniku je třeba považovat za zvlštn veřejnoprvn orgn, stejně jako sprvce konkursn podstaty (viz nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 36/01, vyhlšen pod č. 403/2002 Sb., tž Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 26, nlez č. 80). Vše uveden zkonn konstrukce rozhodovn o odměně a hotovch vdajch sprvce ( 338zo odst. 4 o. s. ř.) vyvolv situaci, kdy nelze uspokojit zkonn nroky sprvce podniku na odměnu a hotov vdaje, aniž je zakotven dalš alternativn zdroj (např. povinnost sttu hradit nroky sprvce nebo povinnost složit zlohu na odměnu a hotov vdaje oprvněnm) pro hrazen těchto nroků. Ustanoven 338zo odst. 4 o. s. ř. totiž neumožňuje použt jako alternativn zdroj ani přpadnou zlohu složenou dle 270 odst. 3 o. s. ř., neboť tato může sloužit jen k hradě nkladů proveden vkonu rozhodnut placench sttem. Podle nzoru navrhovatele se tak vytvř nerovnost v odměňovn dvou skupin sprvců podniku - prvn skupiny sprvců podniku, jejichž uspokojen nroku na odměnu a hotov vdaje je zkonem zajištěno (v rozvrhu z vtěžku z prodeje podniku nebo v rozvrhu konkursn podstaty podle 31 odst. 5 zkona o konkursu a vyrovnn), a druh skupiny sprvců podniku bez možnosti uspokojen jejich nroků nebo s možnost uspokojen jen zanedbatelnou, přestože obě skupiny sprvců podniku spln všechny povinnosti uložen zkonem.

II.

stavn soud zaslal nvrh na zahjen řzen v souladu s ustanovenm 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu") častnkům řzen - Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky a vyždal si i stanovisko Ministerstva spravedlnosti Česk republiky.

Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky je vodem rekapitulovn obsah nvrhu na zrušen napadenho zkonnho ustanoven a nsledně i zkonodrn proces vedouc k přijet tohoto ustanoven. Přijat pozměňovac nvrhy se napadenho ustanoven nedotkly. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a s našm prvnm řdem a ponechv na stavnm soudu, aby posoudil jeho stavnost.

Sent Parlamentu Česk republiky ve svm obshlm vyjdřen k meritu věci uvedl, že při prodeji podniku nemohl zkonodrce ignorovat stav, kdy v průběhu nařzenho vkonu rozhodnut prodejem podniku vyjde najevo, že je podnik v padku (předlužen). Jedinmi způsoby procesnho řešen padku jsou v našem prvu konkurs a vyrovnn; proto bylo vhodn řešit zjištěn padek zastavenm vykonvacho řzen ( 338n odst. 6 o. s. ř., 338w odst. 3 o. s. ř.), a to ve prospěch k tomu určenho řzen konkursnho ( 4b zkona o konkursu a vyrovnn). Jestliže soud vkon rozhodnut zastav, ulož podle 338zo odst. 4 o. s. ř. povinnost zaplatit sprvci podniku odměnu a nhradu hotovch vdajů povinnmu nebo společně a nerozdlně subjektům tam uvedenm. Zkonodrce tak nezanechal nrok sprvce podniků bez zkonn opory - byť v podobě peněžit pohledvky. Z naznačench souvislost, podpořench i dalšm zkonnm textem ( 338i odst. 4 o. s. ř., 338ze odst. 7 o. s. ř.), lze podle nzoru Sentu učinit zvěr, že zkonodrci nelze přičtat mysl vyvolat v zkoně stav, kterm by sprvci podniku byla odmtnuta možnost realizace nkladů na odměnu a na nhradu hotovch vdajů. V tto souvislosti lze za legitimn (a stavn) považovat i zdroj uspokojen nkladů sprvce podniku, kter je nachzen předevšm u těch osob-soukromnků, v důsledku jejichž chovn nklady sprvce podniku vznikly.

Sent dle poukazuje na ustanoven 338i odst. 4 o. s. ř., podle něhož m sprvce nrok na odměnu a na nhradu hotovch vdajů. Při spěšnm prodeji podniku je nrok uspokojovn z rozdělovan podstaty; pokud nen uhrazen nrok z podstaty v pln vši, přizn soud sprvci podniku pohledvku za povinnm, zajištěnou podle 338ze odst. 7 o. s. ř. Jestliže však k prodeji podniku v občanskm soudnm řzen nedojde, soud - jak již bylo uvedeno - řzen zastav a ulož povinnost k zaplacen sprvcova nroku subjektům uvedenm v 338zo odst. 4 o. s. ř. Je-li kvalifikovanm důvodem takovho "nespěšnho" prodeje podniku nedostatek prostředků zskanch prodejem podniku v takovm rozsahu, aby pokryl stanoven zvazky (cena věc, prv a jinch majetkovch hodnot patřcch k podniku spolu s prostředky ... nepřesahuje vši splatnch peněžitch zvazků patřcch k podniku, pohledvek oprvněnho, těch, kdo do řzen přistoupili jako dalš oprvněn ... odměnu sprvce a nhradu jeho hotovch vdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně), m sprvce podniku možnost realizovat svou pohledvku v režimu zkona o konkursu a vyrovnn. Dalš osud uspokojen pohledvky zvis na tom, zda se stala sprvcem konkursn podstaty v předmětn věci stejn osoba (sprvce podniku, kter však svou funkci po dobu trvn konkursu nevykonv) či nikoli.

Podle nzoru Sentu je tedy možn konstatovat, že u nroku na odměnu a na nhradu hotovch vdajů sprvce podniku-sprvce konkursn podstaty zskv v konkursnm řzen "vhodnějš pozici", než m "prost" sprvce podniku. Vhodnost pohledvky spočv v tom, že se uspokoj za konkursn podstatou ( 31 odst. 5 ve spojen s 31 odst. 2 zkona o konkursu a vyrovnn ), a to kdykoli v průběhu konkursnho řzen ( 31 odst. 1 zkona o konkursu a vyrovnn). Ve svm podn navrhovatel namt "nerovnost sprvců podniku" nebo "vytvořen dvou skupin sprvců podniku", jestliže stav proti sobě ty, jejichž uspokojen je "zajištěno v rozvrhu z vtěžku z prodeje podniku nebo v rozvrhu konkursn podstaty", proti skupině sprvců podniku bez možnosti takovho uspokojen. Podle zvolenho schmatu však nerovnost nen - dle vyjdřen Sentu - "tvrzena" důsledně. K navrhovatelem uvedenmu přkladu by bylo totiž možn vykonstruovat dalš, napřklad takov, kdy sprvce podniku nebyl plně uspokojen z vtěžku prodeje nemovitosti ani nebyl schopen svou pohledvku realizovat vůči ručiteli ( 338ze odst. 7 o. s. ř.). Tuto čst svho vyjdřen proto Sent uzavřel konstatovnm, že pokud by mělo bt dosaženo "dokonal" (zde pr nelze doslovně použt navrhovatelem vyjdřen požadavek na zajištěn stejnho prva na odměnu a hotov vdaje, neboť tm by byl cel problm neřešiteln) rovnosti v uspokojen nroku sprvců podniku na odměnu a hotov vdaje, musel by bt jejich nrok uspokojen již v rmci vkonu rozhodnut prodejem podniku. V zsadě by to znamenalo, že by nrok musel bt doplacen (přp. zcela zaplacen) sttem. Na tomto mstě je možn - podle nzoru Sentu - kontrovat tvrzen navrhovatele o demotivaci sprvců podniku argumentem, že nikoli hrozba neuspokojen jejich nroků, nbrž prvě ona "stoprocentn" jistota, by mohla bt onm demotivujcm faktorem. Rovněž pr nen bez vznamu, že pln uspokojen sprvcovskch nroků v režimu vykonvacho řzen by u předluženho podniku vedlo k neždouc exempci pohledvek z režimu zkona o konkursu a vyrovnn.

Sent se ve svm vyjdřen dovolv nlezu č. 403/2002 Sb., ve kterm se stavn soud vyslovil k obdobn problematice odměn a nhrad nkladů sprvce konkursn podstaty v konkursnm řzen. Pro klčovou problematiku rozlišovn dvou skupin sprvců podniku (s nestejnou možnost uspokojen), přestože obě skupiny spln všechny povinnosti uložen zkonem, bude podle nzoru Sentu bazlnm vyjdřen stavnho soudu: "Je-li stavně konformn čel zkonn pravy umožňujc konkurs i v přpadě, kdy v konkursnm řzen nen zpeněžen ždn majetek z konkursn podstaty a zloha na nklady konkursu nebyla složena... (pozn.: a nebylo tudž jinho zdroje) ..., nutno pak považovat za porušen stavnho principu neakcesorick rovnosti stav, jenž je tm vytvořen v zkonn rovině hrady hotovch vdajů a odměny sprvci". Prizmatem uveden dikce by však - podle nzoru Sentu - bylo snadn "podlehnout dojmu jednoznačnho řešen i v přpadě zrušen 338zo odst. 4 o. s. ř.". Je pr však třeba zvžit dalš okolnosti. Jak bylo uvedeno, nrok sprvce podniku je uspokojovn z podstaty ( 338ze o. s. ř.), popř. z dalšch zdrojů. Vedle povinnho jsou jimi ručitel podle 338ze odst. 7 o. s. ř. nebo oprvněn či věřitel podle 338zo odst. 4 o. s. ř. Pro zvlštn přpad předlužen podniku je ovšem třeba hledat zdroje uspokojen nroků sprvce podniku v rmci konkursnho řzen. Dalš zdroj tedy z pohledu občanskho soudnho řdu pro sprvce podniku sice neexistuje, leč občansk soudn řd nebrn (naopak vytvř nezbytn předpoklady) použit zdroje pro nastalou situaci specilnho (předlužen podniku) standardnho a legislativně adekvtnho; (k tomu odkzal Sent na čst svho vyjdřen, vše již citovanou). Jinak se však dle Sentu jev cel věc z pohledu zkona o konkursu a vyrovnn. V tomto směru je pr možn sdlet obavy navrhovatele o nerovnm přstupu k uspokojen nroku sprvce podniku (k tomu viz shora - pohledvky s "vhodnějš" pozic). Přpadn řešen se však podle Sentu již vymyk režimu občanskho soudnho řdu a tudž nen předmětem tohoto podrobnho vyjdřen, kter Sent uzavřel konstatovnm, že je zcela na stavnm soudu, aby posoudil stavnost napadenho ustanoven.

Ve stručnm stanovisku Ministerstva spravedlnosti, kter navrhlo nvrhu nevyhovět, je zejmna uvedeno, že zrušenm napadenho ustanoven by naopak došlo k vytvořen nerovnosti, protože "soud by v zkoně neměl ustanoven", podle kterho by sprvci mohl přiznat odměnu a nhradu hotovch vdajů.

III.

stavn soud se v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zabval otzkou, zda zkon, u kterho je namtna protistavnost napadenho ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.

Jedn se o zkon č. 30/2000 Sb., kterm se měn zkon č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony. V tomto směru z přslušnch sněmovnch tisků, těsnopiseckch zprv a dajů o průběhu hlasovn stavn soud zjistil, že Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky nvrh tohoto zkona řdně schvlila na sv schůzi konan dne 9. prosince 1999 a Sent Parlamentu Česk republiky nvrh schvlil ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou na schůzi konan dne 12. ledna 2000. Po podpisu prezidentem republiky a předsedou vldy byl zkon vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 11 pod čslem 30/2000 Sb. Předmětn zkon tak byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.

IV.

Po tomto zjištěn přistoupil stavn soud k posouzen obsahu napadenho ustanoven zkona z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem Česk republiky [čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky].

Ustanoven, kter navrhovatel napad a požaduje zrušit, zn:

"Povinnost zaplatit sprvci odměnu a nhradu hotovch vdajů soud ulož buď povinnmu nebo společně a nerozdlně oprvněnmu, těm, kdo do řzen přistoupili jako dalš oprvněn, a věřitelům, kteř přihlsili sv pohledvky ( 338s a 338zn), a to podle toho, z jakho důvodu k zastaven vkonu rozhodnut došlo.".

Na vod se stavn soud vypořdal s otzkou postaven sprvce podniku a jeho vymezenm ve vztahu k sprvci konkursn podstaty. Činnost a postaven sprvce podniku je podobn postaven a činnosti sprvce konkursn podstaty podle zkona o konkursu a vyrovnn. Stejně jako u konkursnho řzen je obligatorn, pojmovou součst vkonu rozhodnut prodejem podniku ustaven sprvce podniku ( 338i o. s. ř.). Jak již bylo řečeno v nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 36/01, řad doktrna sprvce konkursn podstaty mezi zvlštn veřejnoprvn orgny, přičemž jeho kolem je zajištěn řdnho průběhu konkursu (viz K. Eliš, Konkurs. Prvnk, č. 2/1995, s. 123; H. Hrstkov, R. Tomnek, Někter zkladn otzky zkona o konkursu a vyrovnn. Prvo a podnikn, č. 10/1994, s. 27 a nsl.; Fr. Štajgr, Konkursn prvo. Praha 1947, s. 71).

S vymezenm doktrinrnm ve vztahu ke sprvci konkursn podstaty se stavn soud ztotožňuje a nem vhrady ani na jeho použit ve vztahu ke sprvci podniku. Doktrinrn vymezen vychz přitom z hledisek vymezujcch pojem veřejnoprvnho orgnu, jimiž jsou veřejn čel, způsob ustaven a pravomoc. Veřejn čel instituce sprvce konkursn podstaty, jakož i sprvce podniku, je nutno spatřovat v akceptaci omezenho veřejnho zsahu do řešen majetkovch vztahů. Způsob ustaven sprvce podniku je dn rozhodnutm sttnho orgnu - soudu ( 338i odst. 1 o. s. ř.). Jeho oprvněn a povinnosti, jež jsou zakotvena v řadě ustanoven o. s. ř., pak představuj vkon pravomoci.

Sprvcem podniku soud ustanov osobu zapsanou podle zkona o konkursu a vyrovnn v seznamu sprvců konkursn podstaty. Do seznamu sprvců lze zapsat jen bezhonnou fyzickou osobu, kter je plně způsobil k prvnm konům, m přiměřenou odbornou způsobilost a se zpisem souhlas, přpadně veřejnou obchodn společnost, kter bude činnost sprvce vykonvat prostřednictvm svch společnků, o nichž prokže, že splňuj podmnky pro zapsn do seznamu. Vjimečně může soud sprvcem ustanovit i osobu do tohoto seznamu nezapsanou, splňuje-li podmnky pro zapsn do seznamu, jestliže s ustanovenm sprvcem souhlas.

stavn soud stejně jako ve svm předchozm citovanm nlezu (sp. zn. Pl. 36/01), na nějž v tto souvislosti odkazuje, vychz z toho, že vkon funkce sprvce podniku ustavenho soudem nelze podřadit z stavněprvnho pohledu pod rmec prce nebo služby uložen zkonem pro ochranu prv druhch dle čl. 9 odst. 2 psm. d) Listiny. To vyplv z toho, že sprvce podniku se zsadně vybr ze seznamu sprvců konkursn podstaty ( 338i odst. 1 o. s. ř.), kter vede soud přslušn k řzen, přičemž do seznamu sprvců lze zapsat fyzickou osobu nebo veřejnou obchodn společnost toliko tehdy, jestliže se zpisem souhlas. Osoba již zapsan do seznamu může sv ustaven sprvcem podniku odmtnout, jen jsou-li pro to důležit důvody. Vjimečně může soud ustavit sprvcem i osobu do seznamu sprvců nezapsanou, pokud ovšem s ustavenm souhlas. Uvedenm mechanizmem je zajištěn buď implicitn, předem dan obecn souhlas s vkonem funkce sprvce, nebo souhlas konkrtn pro dan přpad. Pro uveden vkon tto funkce nesplňuje znak absence souhlasu, jako podmnky vkonu prce nebo služby ve smyslu čl. 9 odst. 2 Listiny, resp. čl. 4 odst. 3 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Tento zvěr je ve shodě i s prvnm nzorem vyslovenm Evropskm soudem pro lidsk prva ve věci Van der Mussele proti Belgii (rozsudek ze dne 23. listopadu 1983). Osoba zapsan do seznamu sprvců konkursn podstaty svm nvrhem na zpis a provedenm zpisu do seznamu dala předběžn souhlas s ustanovovnm do funkce a s tm spojenmi riziky, k nimž nlež i riziko, že ne ve všech přpadech doshne sprvce podniku upokojen svch zkonnch nroků. Okolnost, že sprvce podniku by nemusel doshnout uspokojen svch nroků, a to ani v konkursnm řzen, pokud postup v rmci vkonu rozhodnut selže, je rizikem, ve kterm se nachzej všichni sprvci podniku a nejde tedy o nerovnost v jejich postaven. Ostatně nejen sprvce podniku, ale i všichni, kteř pln obdobn funkce z pověřen sttu (např. notř), se nachz v podobn situaci.

Vkon funkce sprvce podniku nen ani součst zaměstnaneckho vztahu a tudž svm obsahem, jakož i čelem a smyslem na něj nedopad ustanoven čl. 26 Listiny. Nen dle podniknm, i když se mu povahou činnosti, kter je provděna za čelem dosažen zisku, blž, a nen ani provozovnm jin hospodřsk činnosti a nelze jej proto z stavněprvnho pohledu podřadit pod rmec vymezen čl. 26 Listiny.

Vedle vše uvedench shodnch znaků, k nimž lze přiřadit o odpovědnost sprvce podniku i sprvce konkursn podstaty za zaviněn porušen povinnost, existuj ovšem i podstatn rozdly mezi oběma funkcemi. Přitom je třeba vychzet předevšm z toho, že jak prava sprvce konkursn podstaty v zkoně o konkursu a vyrovnn, tak i prava sprvce podniku v občanskm soudnm řdu, jsou pravami odlišnmi, komplexnmi a na sobě nezvislmi. Zatmco činnost sprvce podniku směřuje pouze k prodeji podniku, činnost sprvce konkursn podstaty je zaměřena na zpeněžen cel konkursn podstaty, přičemž hlavnm smyslem je poměrn uspokojen všech věřitelů z majetku tvořcho konkursn podstatu. U vkonu rozhodnut prodejem podniku povinnho nedochz většinou k zsahům do samotn činnosti podniku, jak tomu často bv u konkursu, ale pouze k nucen změně jeho majitele (nhrada původnho vlastnka - povinnho, vlastnkem novm - vydražitelem).

Hlavn a zcela zsadn rozdl mezi oběma řzenmi však spočv v tom, že zatmco konkursn řzen se zahajuje, je-li dlužnk v padku, na zkladě nvrhu na prohlšen konkursu podanho dlužnkem popř. věřitelem (zahjen řzen tedy nen v dispozici jedin osoby), je vkon rozhodnut prodejem podniku důsledně ovldn dispozičn zsadou. Je tedy zsadně řzenm, kter se zahajuje pouze na nvrh oprvněnho. To sebou nese specifika vykonvacho řzen. Oprvněn m předevšm možnost volby způsobu vkonu rozhodnut a je pouze na něm, zda přistoup k vkonu rozhodnut prodejem podniku, u něhož může existovat např. nebezpeč předlužen. Proto nese i zvšenou odpovědnost za svoje rozhodnut. Oprvněn mus před podnm nvrhu na proveden vkonu rozhodnut pečlivě zvažovat, jakm způsobem bude postupovat. Oprvněn m navc poměrně velmi činn prostředky ke zjištěn majetkovch poměrů povinnho. K tomu slouž předevšm institut prohlšen o majetku zakotven v 260a a nsl. o. s. ř., podle něhož může věřitel, kter m vykonatelnm rozhodnutm přiznanou peněžitou pohledvku, před vlastnm podnm nvrhu na vkon rozhodnut, soudu navrhnout, aby předvolal povinnho a vyzval ho k prohlšen o majetku. Ten vedle 260 o. s. ř. (pomoc soudu při zjišťovn finančnch možnost povinnho) představuje dalš formu pomoci, kterou soud poskytuje věřitelům, aby mohli cestou vkonu rozhodnut spěšně vymhat sv pohledvky. Navc i soud by měl posuzovat vhodnost navrženho způsobu vkonu rozhodnut a pokud jej považuje za zřejmě nevhodn, měl by nařdit vkon rozhodnut jinm vhodnm způsobem ( 264 odst. 1 o. s. ř.).

V předmětn věci je navrhovno zrušen 338zo odst. 4 o. s. ř., neboť podle nzoru navrhovatele v zkoně stanoven způsob odměňovn sprvce podniku nemus vst k uspokojen jeho zkonnch nroků (nroku na nhradu hotovch vdajů a nroku na odměnu). Zkonn konstrukce umožňuje vznik situace, kdy nelze uspokojit zkonn nroky sprvce podniku, aniž je zakotven dalš alternativn zdroj hrazen těchto nroků. Tm podle nzoru navrhovatele jednak deformuje celkov vsledky vkonu rozhodnut prodejem podniku, neboť u určit skupiny sprvců podniku absentuje motivačn vznam odměny, jednak zakld nerovnost v odměňovn mezi sprvcem konkursn podstaty, jehož uspokojen nroku na odměnu a hotov vdaje je zajištěno zkonem o konkursu a vyrovnn ( 31 odst. 5 zkona o konkursu a vyrovnn) a mezi sprvcem podniku dle občanskho soudnho řdu, kter nem možnost uspokojen svch nroků nebo jeho možnost uspokojen je jen zanedbateln. S tmto nzorem se stavn soud zcela neztotožňuje. Je třeba přitom vychzet z toho, jak bylo uvedeno vše, že vkon rozhodnut je nvrhovm řzenm. Z toho vychz i prava o. s. ř. Sprvce podniku m podle 338i odst. 4 o. s. ř. nrok na odměnu a na nhradu hotovch vdajů. Při spěšnm prodeji podniku je jeho nrok uspokojovn z rozdělovan podstaty. Pohledvka sprvce podniku na odměně a hotovch vdajch mus bt uspokojena i tehdy, jestliže by na to nepostačovala rozdělovan podstata. Jestliže tedy nen uhrazen nrok z podstaty v pln vši, přizn soud sprvci podniku pohledvku za povinnm, za jejž splněn ruč společně a nerozdlně oprvněn, ti kteř do řzen přistoupili jako dalš oprvněn a věřitel, kteř přihlsili sv pohledvky ( 338ze odst. 7 o. s. ř.). Primrně je uložena povinnost uspokojit nroky sprvce povinnmu. V zjmu skutečnho uspokojen sprvce podniku je stanoveno, že oprvněn, ti, kdo do řzen přistoupili jako dalš oprvněn, a věřitel, kteř přihlsili sv pohledvky ( 338s o. s. ř.), za splněn tto povinnosti společně a nerozdlně ruč. Touto pravou je zajištěno, aby se sprvce podniku nedostal do situace, kdy mu nebudou uhrazeny jeho zkonn nroky.

Pokud k realizaci prodeje podniku v občanskm soudnm řzen nedojde, soud řzen zastav a ulož povinnost k zaplacen sprvcovch nroků subjektům uvedenm v 338zo odst. 4 o. s. ř. Těmi jsou buď povinn nebo společně a nerozdlně oprvněn, ti, kdo do řzen přistoupili jako dalš oprvněn, a věřitel, kteř přihlsili sv pohledvky ( 338s o. s. ř. a 338zn o. s. ř.). Nem-li povinn dostatek prostředků k zaplacen nroků sprvce podniku, je zcela legitimn požadovat jejich hradu po oprvněnm resp. dalšch věřitelch, neboť, jak bylo řečeno vše, oprvněn m odpovědnost za volbu způsobu vkonu rozhodnut a nese s tm souvisejc riziko za přpadn neuhrazen nroků sprvce podniku ze strany povinnho. Nrok sprvce podniku na hradu jeho odměny a vdajů tak nen zcela bez zkonn opory. V tto souvislosti je třeba poukzat na to, že sprvce podniku může ždat o zlohy na hotov vdaje, jak vyplv z 338i odst. 5 o. s. ř. Zlohu na hotov vdaje poskytne sprvci soud na zkladě jeho ždosti. I když citovan ustanoven hovoř zejmna o vdajch v souvislosti s přibrnm znalce, nen vyloučeno, aby sprvce požadoval zlohu na jin vdaje, kter mu při prodeji přpravě prodeje podniku vzniknou. Proto vznikne-li v průběhu provděn vkonu rozhodnut potřeba krt nklady na nhradu hotovch vdajů, nic nebrn tomu, aby soud uložil oprvněnmu, aby složil na jejich hradu zlohu. To plat i pro situaci kdy je zřejm, že nebude možn uhradit nklady sprvce podniku z prodeje podniku. Takov opatřen může soud učinit i dopředu např. při nařizovn vkonu rozhodnut. Je tedy na sprvci podniku, aby důsledně využval všech možnost a mechanismů, kter mu o. s. ř. poskytuje. Hotov vdaje hrazen z tto zlohy se považuj za nklady prodeje podniku. Nemůže tedy nastat situace, z nž vychzel vše citovan nlez tkajc se sprvce konkursn podstaty, v němž šlo o to, že sprvci konkursn podstaty vznikly vdaje, kter musel nst ze svho. Jedin problm může vzniknout v okamžiku, kdy by u oprvněnho byly splněny podmnky pro osvobozen od soudnch poplatků. Takov osobě nemůže soud uložit, aby složila zlohu na nklady proveden vkonu rozhodnut ( 270 odst. 3 věta druh o. s. ř.). Pokud se z prodeje podniku realizuje nějak vtěžek, uhrad se samozřejmě zkonn nroky sprvce podniku z tohoto vtěžku. Pokud tomu tak nen, mus nst nklady vkonu rozhodnut sprvce podniku ze svho. Je-li však již před nařzenm vkonu rozhodnut zjevn, že zisk z prodeje podniku nebude postačovat ani k hradě nroků sprvce podniku a mohla by tak nastat situace, kdyby bylo uspokojen zkonnch nroků sprvce podniku ohroženo, je zejmna na soudu, aby před nařzenm vkonu rozhodnut pečlivě zhodnotil majetkovou situaci povinnho. Pokud je zcela evidentn, že majetek povinnho nebude dostačovat ani k pokryt nkladů, neměl by vkon rozhodnut vůbec nařizovat. Takov postup soudu přikazuje i zněn 264 odst. 2 o. s. ř., podle kterho soud zamtne nvrh na vkon rozhodnut, jestliže je již z nvrhu zřejm, že by vtěžek, kterho by se doshlo, nepostačil ani ke kryt nkladů vkonu rozhodnut. Sprvně fungujc systm, možnosti a mechanismy zakotven v o. s. ř. spolu s pečlivou činnost zvažovnm situace jak ze strany oprvněnho, tak i ze strany soudu, by měly zabrnit vzniku situace, kter je vchodiskem pro nvrh na zrušen 338zo odst. 4 o. s. ř. Lze tedy uzavřt, že napaden ustanoven 338zo odst. 4 o. s. ř. nepředstavuje porušen stavněprvnho principu rovnosti.

Jestliže přes všechno vše uveden vznikne situace, kdy je sprvce podniku nucen nst nklady vkonu rozhodnut ze svho, m možnost uplatnit svou pohledvku proti povinnmu jinm způsobem vkonu rozhodnut, či cestou konkursnho řzen. Dalš nezanedbateln rozdl mezi vkonem rozhodnut a konkursem totiž spočv v tom, že při skončen konkursu je zcela evidentn, že po padci zbyl pouze majetek, kter je součst konkursn podstaty, resp., že po něm nezbyl majetek ždn. Při proveden vkonu rozhodnut prodejem podniku tomu tak nen. Při nespěšnm prodeji podniku v rmci vkonu rozhodnut nemůže soud z podkladů, kter m k dispozici, zjistit celkovou majetkovou situaci povinnho. O tom lze pouze spekulovat, ale spolehliv zvěr učinit nemůže, neboť řzen o vkonu rozhodnut prodejem podniku nen řzenm o celm majetku, ale pouze o jeho čsti. Proto m sprvce podniku, pokud selžou vše uvděn možnosti a mechanismy v rmci vkonu rozhodnut podle o. s. ř. (ručen oprvněnho, zlohy na nklady apod.), vždy možnost uplatňovat přiznan nroky na odměnu a hotov vdaje jinm způsobem vkonu rozhodnut a v krajnm přpadě i cestou konkursnho řzen.

Zvěrem stavn soud podotk, že samotn skutečnost, že v konečnm důsledku může nastat stav, kdy nebudou uspokojeny nroky sprvce podniku, nen protistavn. Tuto skutečnost je třeba vidět i ve světle vše citovanho rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva (Van der Mussele proti Belgii), v němž bylo zdůrazněno, že rizika podstupovan v souvislosti s vkonem určit profese (v citovan věci advokta), kam spad i riziko neuhrazen odměny za odvedenou prci, jsou vyvažovna vhodami souvisejcmi s touto profes (v citovan věci profesn monopol v obhajovan a zastupovn). Tyto zvěry lze bez dalšho vzthnout i na činnost a postaven sprvce podniku, v jehož přpadě riziko neuspokojen zkonnch nroků, jež je ovšem zcela nepatrn, m protihodnotu v podstatě v jeho monopolnm postaven na provděn činnosti sprvce.

Je pravda, že z pohledu zkona o konkursu a vyrovnn, je možn přitakat obavm navrhovatele o nerovnm přstupu k uspokojen nroků sprvce podniku, kter se poslze v konkursnm řzen stal sprvcem konkursn podstaty, a sprvcem podniku, kter se jm nestal. Tato otzka ovšem již přesahuje režim občanskho soudnho řdu a nen proto ani předmětem odůvodněn tohoto nlezu.

Na zkladě vše uvedench vah dospěl stavn soud k zvěru, že nen důvod pro vyhověn stavn stžnosti a nen třeba rušit 338zo odst. 4 o. s. ř., protože uspokojen zkonnch nroků sprvce podniku může bt v drtiv většině přpadů dosaženo pomoc instrumentů obsažench v o. s. ř. Při sprvně fungujcch mechanismech a sprvnm využit procesn pravy vkonu rozhodnut by nemělo dochzet k situaci, aby sprvce podniku nebyl uspokojen ve svch nrocch. Pokud by stavn soud zrušil citovan ustanoven, připravil by tm napřklad zroveň soud o možnost zavzat povinnho k hradě nroků sprvce podniku v situaci, kdy byla vymhan pohledvka uspokojena povinnm z jinch prostředků a soud vkon rozhodnut zastavil.

S ohledem na vše uveden zvěry stavn soud neshledal nvrh na zrušen 338zo odst. 4 o. s. ř. důvodnm. Proto jej podle 82 odst. 1 zkona o stavnm soudu zamtl.

Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Vojen Güttler, Ivana Janů, Dagmar Lastovecká, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová

Načítávám znění...
MENU
Hore