Ve znění opravného usnesení ze dne 27. května 2009 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) 171/2009 účinný od 18.06.2009
| Schválené: | 07.04.2009 |
| Účinnost od: | 18.06.2009 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Zánik vlastnictví. Vyvlastnění. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 20090 ve znění opravného usnesení ze dne 27. května 2009 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Krajského soudu v Brně na zrušení některých ustanovení zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě, in eventum na vydání interpretativního výroku ohledně některých ustanovení tohoto zákona, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Senátu Parlamentu ČR jako účastníků řízení, takto:
* pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 43, usn. č. 13, str. 645
* pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, nález č. 33, str. 279, vyhlášen pod č. 101/2003 Sb.
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci, argumentace navrhovatele, stanovisko častnků řzen
1. Dne 8. zř 2008 obdržel stavn soud nvrh na zrušen čsti zkona č. 184/2006 Sb., o odnět nebo omezen vlastnickho prva k pozemku nebo stavbě (dle jen „zkon o vyvlastněn“), a to konkrtně:
- čsti ustanoven 28 odst. 1 zkona o vyvlastněn, a to ve slovech „kter m bt projednna v občanskm soudnm řzen“,
- čsti ustanoven 28 odst. 2 zkona o vyvlastněn, a to ve slovech „kterou častnk řzen požaduje, aby věc vyvlastněn byla projednna v občanskm soudnm řzen“,
- ustanoven 30 zkona o vyvlastněn.
2. Pro přpad zamtnut uvedenho je navrhovno, aby stavn soud alespoň podal stavně konformn vklad ustanoven 28 a 30 zkona o vyvlastněn formou interpretativnho vroku. Jm by měl zodpovědět otzku, zda i pot, co napaden ustanoven zkona o vyvlastněn nabyla činnosti, plat vklad zaujat dřve stavnm soudem v usnesen sp. zn. Pl. S 14/06.
3. Navrhovatel uvedl, že u něho v oddělen 35 C probh množstv řzen vychzejcch ze zkona o vyvlastněn (35 C 32/2007, 35 C 33/2007, 35 C 34/2007, 35 C 335/2007, 35 C 36/2007, 35 C 37/2007, 35 C 39/2007, 35 C 40/2007, 35 C 41/2007, 35 C 50/2007, 35 C 1/2008, 35 C 4/2008, 35 C 7/2008, 35 C 15/2008, 35 C 16/2008, 35 C 19/2008, 35 C 25/2008). Vypočten řzen jsou vedena v důsledku rozhodnut sprvnch orgnů, jimiž nebylo rozhodnuto o vyvlastněn a předmětn nvrhy byly bez skutečnho věcnho projednn zamtnuty na zkladě prvnho nzoru, že v přpadě realizovanch staveb je dodatečn vyvlastněn vyloučeno. Podle navrhovatele tento nzor odporuje zvěrům přijatm Nejvyššm sprvnm soudem v rozsudku č. j. 5 As 11/2003-66 (Sbrka rozhodnut NSS č. 9/2005, č. 630), kde se řk prav opak. Před vlastnm soudnm rozhodovnm je však dle navrhovatele nutno vyřešit otzku přslušnosti. Řzen uvedench spisovch značek se netkaj soukromoprvnch sporů o vši a přpadnho rozdělen nhrady, ale samotnho vyvlastněn jakožto veřejnoprvnho zsahu do vlastnickho prva, kter by měl - alespoň podle nzoru navrhovatele - podlhat přezkumu ve sprvnm soudnictv. Přesto sprvn soud v srii přpadů shora uvedench podan žaloby odmtl postupem podle 46 odst. 2 soudnho řdu sprvnho s tm, že po 1. 1. 2007 nlež do občanskho soudnho řzen. Ve věci sp. zn. 35 C 33/2007 rozhodoval dokonce zvlštn sent zřzen dle zkona č. 131/2002 Sb., kter usnesenm ve věci kompetenčnho sporu zn. Konf 34/2007 určil, že přslušnm vydat rozhodnut o žalobě proti rozhodnut krajskho řadu o zřzen věcnho břemene je soud v občanskm soudnm řzen. Tento zvěr je zvazn i pro navrhovatele. Mus proto aplikovat vše označen ustanoven zkona o vyvlastněn, ačkoliv je přesvědčen o jejich rozporu s stavnm pořdkem. Od toho navrhovatel dovozuje svou aktivn legitimaci.
4. Předmětn prvn prava, eventulně jej vklad přijat zvlštnm sentem, je dle nzoru navrhovatele v přmm rozporu s dosavadn judikaturou stavnho soudu (konkrtně usnesenm sp. zn. Pl. S 14/06), Nejvyššho sprvnho soudu (konkrtně usnesenm rozšřenho sentu č. j. 4 As 47/2003-50), a zvlštnho sentu zřzenho dle zk. č. 131/2002 Sb. (konkrtně usnesenm č. j. Konf. 81/2004-12). Zdůrazňuje tam uveden vklad, podle něhož je třeba rozlišovat ta řzen, jejichž předmětem je vyvlastěn nebo nucen omezen vlastnickho prva věcnm břemenem zřizovanm sprvnm aktem, a ta řzen, jejichž předmětem je spor o vlastnick prvo. Prv kategorie přpadů představuje rozhodovn ve veřejnoprvn, nikoliv soukromoprvn věci, a je proto dna pravomoc sprvnch soudů. Naopak pravomoc civilnch soudů se vztahuje na spory o vši a přpadně rozdělen nhrady. V přpadech navrhovatelem uvděnch o vši či rozdělen nhrady (tedy ve zmiňovanm pojet soukromoprvn zležitosti) nejde, jedn se naopak o typick otzky prva veřejnho.
5. Prvn prava je v rozporu s stavnmi principy dělby moci ve sttě, když vyvlastněn by v důsledků kritizovan praxe (ve smyslu celho věcnho projednn) meritorně řešily namsto sttn sprvy civiln soudy. Ty totiž nemaj možnost rozhodnut sprvnho orgnu rušit a věci mu vracet k dalšmu řzen se zvaznm prvnm nzorem. Sprvn čst vyvlastňovacho řzen by tak byla fakticky obejita. Navrhovatel vyslovuje obavu, že se sprvn orgny budou jednoduše rozhodovn ve věcech vyvlastněn zbavovat jejich „přehrvnm“ na civiln soudy. Přitom efektivn soudn kontrolu sprvnch orgnů projednvajcch a rozhodujcch tyto přpady lze realizovat leda cestou sprvnho soudnictv, tedy rušenm vadnch rozhodnut a vracenm věc k dalšmu projednn. Napaden prvn prava zpochybňuje samotn smysl sprvnho soudnictv v Česk republice. Konečně sprvn orgn nen ani častnkem řzen dle čsti pt občanskho soudnho řdu, proto mu nemůže soud uložit povinnosti k nhradě nkladů řzen. Tm se prvn prava ocit v rozporu s dikc čl. 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“) zakotvujc soudn přezkum sprvnch rozhodnut.
6. Dle navrhovatel poukazuje na rozpor s čl. 38 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod garantujc zkaz odnět věci zkonnmu soudci; původně jm byl soudce sprvn s dostatečnmi možnostmi ke sjednn npravy, nově jm m bt soudce civiln s možnostmi npravy zcela nedostatečnmi. Je rovněž zasaženo do prva častnků na projednn věci bez zbytečnch průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), když věci již dřve řešily sprvn soudy, ovšem meritorně je neskončily, jen předaly soudům civilnm, přičemž ve sprvnm soudnictv již odčekan doba se takto ztrc.
7. Konečně navrhovatel upozorňuje na rozpor se zkazem retroaktivity, tk-li se nov zkonn prava i rozhodnut vydanch před datem jej činnosti.
8. Nvrh, jak již bylo uvedeno, směřuje ke zrušen označench čst zkona o vyvlastněn, eventulně k podn jejich stavně konformnho vkladu formou interpretativnho vroku. Tm by měl dle navrhovatele stavn soud osvětlit, zda i po nabyt činnosti předmětnch ustanoven zkona o vyvlastněn plat vklad stavnm soudem dřve učiněn (ve zmiňovanm usnesen sp. zn. Pl. S 14/06).
9. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen k obsahu nvrhu po rekapitulaci průběhu přijet zkona o vyvlastněn pouze uvedla, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen o souladu napaden prvn pravy s stavnm pořdkem a prvnm řdem. Posouzen stavnosti pravy nechv zcela na vaze stavnho soudu.
10. Sent Parlamentu Česk republiky popsal podrobně proces přijman nvrhu zkona o vyvlastněn s důrazem na rozpravu, kter o nvrhu proběhla v horn komoře Parlamentu. K ustanovenm zkona napadenm nyn posuzovanm nvrhem neměl Sent ždn vhrady. Taktž proto ponechv rozhodnut na vaze stavnho soudu, aniž by nvrh argumentačně podpořil či se vyslovil pro jeho zamtnut.
II.
Dikce napadench ustanoven
11. Ustanoven 28 odst. 1 zkona o vyvlastněn zn: „K řzen ve věci vyvlastněn, kter m bt projednna v občanskm soudnm řzen, je v prvnm stupni přslušn krajsk soud.“ Ke zrušen jsou navrhovna slova: „... kter m bt projednna v občanskm soudnm řzen“.
12. Ustanoven 28 odst. 2 zkona o vyvlastněn zn: „Žaloba, kterou častnk řzen požaduje, aby věc vyvlastněn byla projednna v občanskm soudnm řzen, mus bt podna ve lhůtě 30 dnů od prvn moci rozhodnut vyvlastňovacho řadu; zmeškn tto lhůty nelze prominout.“ Ke zrušen jsou navrhovna slova: „kterou častnk řzen požaduje, aby věc vyvlastněn byla projednna v občanskm soudnm řzen.“
13. Ustanoven 30 zkona o vyvlastněn je navrhovno zrušit cel a zn: „Nestanov-li tento zkon jinak, postupuje se v občanskm soudnm řzen ve věcech vyvlastněn podle občanskho soudnho řdu.“
III.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele, stavn konformita legislativnho procesu
14. Nvrh podal krajsk soud v souvislosti s řzenmi, kter u něho probhaj, přičemž ke zrušen navrhovan ustanoven zkona o vyvlastněn v nich mus aplikovat. Jeho aktivn legitimace se tak opr o ustanoven 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“).
15. stavn soud se ve smyslu ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zabval způsobem přijet a vydn zkona o vyvlastněn; napaden ustanoven nedoznala od stavu, v jakm zkon nabyl činnosti, ždnch změn. Z přslušnch webovch strnek (http://www.psp.cz) vyplv, že Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky nvrh zkona o vyvlastněn schvlila ve zněn schvlenm Sentem Parlamentu Česk republiky na sv 54. schůzi dne 14. 3. 2006, když pro něj z přtomnch 170 poslanců hlasovalo 117. Prezident republiky sice zkon nepodepsal a vrtil jej zpět sněmovně, ta na něm ovšem setrvala (hlasovn proběhlo dne 25. 4. 2006 na 55. schůzi sněmovny).
16. stavn soud konstatoval, že zkon o vyvlastněn byl přijat stavně konformnm legislativnm postupem, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a dne 11. 5. 2006 řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů.
IV.
Vlastn přezkum
17. stavn soud rozvžil o nvrhu a z nže uvedench zvěrů dospěl k zvěru, že ke zrušen napadench ustanoven zkona o vyvlastněn nejsou důvody.
18. Nejprve je třeba připomenout, že stavn soud je orgnem ochrany stavnosti (čl. 83 stavy ČR). V řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů vystupuje v pozici tzv. negativnho zkonodrce a jeho kolem je posoudit stavnost napadench prvnch předpisů či jejich vymezench čst, eventulně posoudit, zda je možno napaden předpisy interpretovat a aplikovat stavně konformnm způsobem. stavn soud při tom nen - a to je pro posuzovan přpad zvlšť podstatn - oprvněn posuzovat vhodnost či čelnost prvn normy, neboť tato kompetence přsluš vždy jen zkonodrci. stavn soud je toho nzoru, že v danm přpadě nejde o přpad rozporu napadench prvnch norem s stavnm pořdkem, nbrž jde o konfrontaci dikce zkona, resp. zkonodrcem zvolen varianty soudn kontroly činnosti veřejn sprvy na danm seku, a představ prvn praxe (či jej čsti), jak by měla tato prvn prava vypadat, aby co nejlpe odpovdala nzorům prvn nauky.
A)
19. Postupuje-li stavn soud po jednotlivch nmitkch navrhovatele, nejprve se mus vypořdat s namtanm rozporem s dosavadn judikaturou vlastn, judikaturou Nejvyššho sprvnho soudu, a zvlštnho sentu zřzenho zkonem č. 131/2002 Sb., o rozhodovn některch kompetenčnch sporů.
20. Nutno předeslat, že odpověď na danou otzku, totiž, kter ze soudnch větv m provdět přezkum přslušnch aktů, nebyla od samho počtku jednoznačn a povaha rozhodnut o nucenm omezen vlastnickho prva se stala častm předmětem rozhodovn soudů. Nejvyšš sprvn soud se k věci vyjdřil opakovaně v souvislosti se zřzenm věcnho břemene podle 91 odst. 3 zkona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacch a o změně některch dalšch zkonů, a podle 17 odst. 3 zkona č. 13/1997 Sb., o pozemnch komunikacch. Zpočtku zdůrazňoval (stejně jako krajsk soudy rozhodujc ve sprvnm soudnictv) skutečnost, že rozhodnut o nucenm omezen vlastnickho prva zasahuje do soukromho prva vlastnka (tedy do prva vlastnickho). Jako rozhodnut v soukromoprvn věci proto podle původn judikatury Nejvyššho sprvnho soudu nepodlhalo přezkumu ve sprvnm soudnictv, nbrž o něm nleželo rozhodovat soudu v občanskm soudnm řzen.
21. Tento nzor byl později překonn prvě rozhodnutmi, na kter poukazuje navrhovatel - rozhodnutm rozšřenho sentu Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 4 As 47/2003-50, a z něho vychzejcm nslednm rozhodnutm zvlštnho sentu zřzenho zkonem č. 131/2002 Sb., zn. Konf. 81/2004-12 ze dne 5. 5. 2005. Rozhodnut jsou vystavěna na vaze, že sice rozhodnut sprvnho orgnu o vyvlastněn, popř. o zřzen věcnho břemene, nepochybně zasahuje do vlastnickho prva, ovšem je vždy třeba zkoumat povahu takovho zsahu, neboť k omezen či k zniku vlastnickho prva může dojt jak na zkladě soukromoprvnho titulu, tak titulu veřejnoprvnho. Pro určen toho, zda se určit věc bude projednvat a rozhodovat v civilnm nebo ve sprvnm soudnictv, je rozhodujc soukromoprvn nebo veřejnoprvn povaha zsahu do vlastnickho prva, nikoliv však prvn povaha vlastnickho prva samotnho. Napad-li žalobce rozhodnut o vyvlastněn nebo o nucenm omezen vlastnickho prva zřzenm věcnho břemene, nen předmětem soudnho řzen sama otzka vlastnickho prva (nen zde tedy spor o vlastnick prvo), nbrž jeho předmětem je přezkum rozhodnut o vyvlastněn nebo o nucenm omezen vlastnickho prva. Povaha prvnho titulu je určujc pro stanoven civiln nebo sprvn soudn pravomoci. Za kritrium pro posouzen soukromoprvnho či veřejnoprvnho charakteru vroku o vyvlastněn či o zřzen věcnho břemene zvolil Nejvyšš sprvn soud metodu prvnho regulovn vyjadřujc povahu a mru časti subjektů prvnho vztahu na formovn jeho obsahu. Soukromoprvn metoda prvn regulace je zpravidla metodou rovnosti, veřejnoprvn metoda prvn regulace je naopak vertikln. Rozhodovn o nucenm omezen vlastnickho prva patř do druh kategorie, když o nucenm omezen vlastnickho prva se rozhoduje bez ohledu na vůli povinnho.
22. Na tyto zvěry navzal (a v odůvodněn na ně tak odkzal) stavn soud v navrhovatelem uvděnm usnesen sp. zn. Pl. S 14/06 ze dne 7.12.2006 (U 13/43 SbNU 645)*. Taktž uvedl, že pro určen toho, zda se určit věc bude projednvat a rozhodovat v civilnm nebo ve sprvnm soudnictv, je rozhodujc soukromoprvn nebo veřejnoprvn povaha zsahu do vlastnickho prva, nikoliv prvn povaha vlastnickho prva samotnho. V konkrtn posuzovan věci proto dovodil, že přezkum sprvnho rozhodnut o zřzen věcnho břemene, vydanho podle 17 odst. 3 zk. č. 13/1997 Sb., o pozemnch komunikacch, ve zněn pozdějšch předpisů, nlež do věcn přslušnosti sprvnch soudů, nikoliv soudů obecnch.
23. Tyto prvn vklady a zvěry se ovšem tkaj prvn pravy z doby před přijetm zkona o vyvlastněn. V t době byla problematika vyvlastňovn a omezovn vlastnickho prva k nemovitostem rozptlena do vcero prvnch norem, s těžištěm v zkoně č. 50/1976 Sb., o zemnm plnovn a stavebnm řdu (stavebn zkon). Ždn z procesnch otzek soudnho přezkumu vyvlastňovacch předpisů nebyla zvlšť upravena, postupovalo se tedy zcela podle obecnch pravidel soudnho přezkumu sprvnch rozhodnut. Určen pravomoci k rozhodnut o meritu věci bylo při dualismu soudnho přezkumu aktů veřejn sprvy věc vkladu k tomu kompetentnch soudnch instituc - předevšm Nejvyššho soudu sprvnho a zvlštnho sentu zřizovanho dle zkona č. 131/2002 Sb.
24. Přijetm zkona o vyvlastněn se prvn stav vchoz pro soudn přezkum podle něho vydanch rozhodnut zsadně změnil. Pravomoc projednvat a rozhodovat tyto věci byla svěřena soudům konajcm občansk soudn řzen. Dosavadn vklad, svěřujc řzen ve věcech vyvlastněn sprvnm soudům, byl nadle neudržiteln. Logickou reakc pak bylo rozhodnut zvlštnho sentu zřizovanho dle zkona č. 131/2002 Sb., kter usnesenm ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007 - 6, publikovanm pod č. 1312/2007 Sb. NSS, určil jako přslušn k vydn rozhodnut o žalobě proti rozhodnut krajskho řadu o zřzen věcnho břemene soud v občanskm soudnm řzen; stejně rozhodl i později v obdobnch věcech sp. zn. Konf 34/2007, sp. zn. Konf 4/2008 a sp. zn. Konf 14/2008. Konstatoval k tomu, že dne 1. 1. 2007 nabyl činnosti zkon o vyvlastněn, kter upravil hmotněprvn i procesn otzky odnět či omezen vlastnickho prva včetně pravidel pro projednvn vyvlastněn v řzen před soudem. Projednn a rozhodnut věci vyvlastněn bylo vslovně svěřeno soudům v občanskm soudnm řzen postupujcm podle čsti pt občanskho soudnho řdu. Tato pravomoc je založena bez ohledu na to, že sm vyvlastňovac akt byl vydn před datem činnosti zkona.
25. stavn soud k tomu uvd, že zvlštn sent postupoval stavně konformnm způsobem, když rozhodovn o přslušnch kompetenčnch konfliktech uzpůsobil nov prvn pravě. Takov postup totiž odpovd principu dělby, neboť plat, že soudy poskytuj ochranu prvům způsobem, kter stanov zkon (čl. 90 stavy). Odrazem relace moci zkonodrn a moci soudn a jejich vzjemnho vyvažovn je pak tž imperativ, podle něhož je soudce při rozhodovn vzn zkonem a mezinrodn smlouvou, kter je součst prvnho řdu (čl. 95 odst. 1 stavy). Jinmi slovy pro soud je určujc zněn zkona, nikoliv nzor nauky či praxe na charakter expropriačnho aktu. Kritriem přezkumu zkona stavnm soudem je pak jeho soulad s stavou, nikoliv to, zda odpovd stanovisku doktrny. To, že se zkonodrce odchl při tvorbě pravy některho prvnho institutu od toho, jak na něj již ustleně pohlž prvn praxe, nezakld bez dalšho rozpor takov pravy s stavnm pořdkem. Jin vklad by odporoval postaven a posln soudn moci a nepřpustně by ovlivnil rovnovhu vztahů mezi zkonodrnou moc a justic.
26. K namtanmu rozporu nov prvn pravy s nzory vyslovenmi dřve vysokmi soudnmi instancemi lze jako doplňujc argument uvst, že stavn soud nepovažuje za protistavn ani změnu rozhodovac praxe při nezměněn prvn pravě. Vyslovil se (např. nlez sp. zn. IV. S 613/06, http://nalus.usoud.cz/ ), že judikatura nemůže bt bez vvoje a nen vyloučeno, aby byla nejen doplňovna o nov interpretačn zvěry, ale i měněna. Vzhledem k nutnosti zachovat princip předvdatelnosti soudnho rozhodovn, a to zvlště jde-li o praxi nejvyšš soudn instance povolan i k sjednocovn judikatury nižšch soudů, platn prvn prava předepisuje zvlštn a zvazn pravidla přijmn rozhodnut v situacch, kdy jimi m bt jejich dosavadn judikatura překonna. Tm spše pak dle stavnho soudu nelze označit za zakonzervovanou pravu procesnch postupů.
B)
27. K namtanmu rozporu s stavnm principem dělby moci ve sttě, resp. principem dělby soukromoprvnch a veřejnoprvnch vztahů a jejich soudn ochrany:
28. Hodnocen tto nmitky již stavn soud vše naznačil. Podle čl. 2 odst. 1 stavy je zdrojem vešker sttn moci lid a vykonv ji prostřednictvm orgnů moci zkonodrn, vkonn a soudn. Z stavnho vymezen zkonodrn moci (čl. 15 odst. 1 stavy) plyne pro zkonodrce širok prostor pro rozhodovn o tom, jak ten kter institut konkrtně uprav. Nen tedy ve svch vahch vzn stanoviskem aplikačn praxe. Rozhodne-li se změnit nějak pravidlo, byť je v povědom prvn veřejnosti zažito, nese za takov rozhodnut leda politickou odpovědnost. Navrhovatel si mus uvědomit, že justice je realiztorem jednotn, normativně vyjdřen sttn vůle. Jinak, než vahou svch odbornch argumentů na podobu zkona působit nemůže. A nemůže tak činit ani stavn soud, kter je pouze negativnm zkonodrcem, a to jen v souvislosti s kontrolou stavnosti zkona, nikoliv tž jeho „doktrinln čistoty“. V posuzovan věci nejde o přpad opomenut zkonodrce způsobujcho porušen zkladnch prv, nbrž o vyjdřen jeho vůle upravit určitm způsobem soudn kontrolu vyvlastňovacho řzen.
29. Nmitku navrhovatele, že napaden prvn prava odporuje principu dělby veřejnoprvnch a soukromoprvnch vztahů a jejich soudn ochrany, lze komentovat pouze potud, že zcela postrd stavněprvn rozměr. Podle nzoru stavnho soudu v současn době nen soukrom a veřejn prvo odděleno „čnskou zd“. Prvn řd Česk republiky je sice založen na dualismu veřejnho a soukromho prva. Toto rozlišovn na dvě velk oblasti prva vychzejc z klasickho řmskho prva nelze však pojmat dogmaticky. Nhled na znaky charakteristick pro tu kterou oblast se mohou měnit a měn, což ostatně dokld i vše nastněn vvoj hodnocen povahy rozhodnut o vyvlastněn či nucenm omezen vlastnickho prva. Každopdně stavn soud nen tm, kdo by mohl do převděn prvnch institutů z jedn oblasti do druh svou derogačn pravomoc zasahovat.
30. Rozdělenm vztahů na veřejnoprvn a soukromoprvn ve vazbě na nsledn soudn přezkum se stavn soud zabval v rozhodnut sp. zn. IV. S 349/03 ze dne 26.2.2004 (U 8/32 SbNU 501). Věc se tkala rozhodovn o vmazu ochrann znmky a stavn soud v reakci na spor o rz znmkov agendy mimo jin konstatoval: „stavn soud by překračoval svoji kompetenci, pokud by si osvojoval rozhodovat o rozdělen agendy sprvnho soudnictv podle veřejnoprvn a soukromoprvn povahy vztahů, kter jsou předmětem sporů. Je věc obecn justice nalzat hranici mezi množinou veřejnoprvnch a soukromoprvnch vztahů. Ta může bt nezřeteln. ...stavn soud jako justičn orgn, povolan k ochraně zvlštn kategorie zkladnch prv až po selhn jinch administrativnch a justičnch orgnů, nect potřebu řešit uveden prvně-teoretick spor. Rozhraničen veřejnho a soukromho prva je zležitost prva jednoduchho, nikoli zkladnch lidskch prv, ať už hmotnch (prvo na majetek dle čl. 11, prvo k vsledkům tvůrč duševn činnosti dle čl. 34 či dalš prva), nebo procesnch (prvo na soudn a jinou prvn ochranu dle čl. 36 a dalšch Listiny)“.
31. Navc nelze pominout, že stavn parametry mus vykazovat soudnictv jako takov. Z pohledu garanc zkladnch prv častnků vyvlastňovacch řzen, o kter jde podle stavnho soudu předevšm, je lhostejn, zda soudn ochrana bude probhat v režimu soudnho řdu sprvnho či občanskho soudnho řdu. Nakonec tato jejich zkladn prva mohou bt stejně dobře ochrněna nebo opomjena jednou i druhou větv současnho českho sprvnho soudnictv.
C)
32. K přesvědčen navrhovatele o rozporu napaden pravy s obsahem čl. 36 odst. 2 Listiny:
33. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každ může domhat stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu a ve stanovench přpadech u jinho orgnu. Navrhovatelem předkldan odstavec druh thož člnku dv každmu, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, možnost obrtit se na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak. Z přezkumn pravomoci soudu však nesm bt vyloučena rozhodnut tkajc se zkladnch prv a svobod, jejichž ochrana je zakotvena v stavnm pořdku Česk republiky. Podle odstavce čtvrtho danho člnku jsou podmnky a podrobnosti přezkumu upraveny zkonem. Zkonem, kter v posuzovanm přpadě otzku pravomoci provdět přezkum vydanho sprvnho rozhodnut řeš, je zkon o vyvlastněn. Požadavek Listiny na formu pravidla je tedy naplněn a v tomto směru je možno hovořit o zlepšen oproti stavu před přijetm zkona o vyvlastněn; jednoznačn určen pravomoci soudu k proveden řzen zvyšuje prvn jistotu jeho častnků.
34. Jak již bylo řečeno, Listinou garantovan prvo na soudn ochranu stavn soud vykld materilně, tedy v tom smyslu, že zlež na faktickm naplněn jeho obsahu, a je vedlejš, zda relně je ochrana poskytovna soudy na seku soudnictv občanskoprvnho či sprvnho. Jde o to, aby dobrodin soudnho přezkumu bylo zachovno. kolem stavnho soudu je tedy dohldnout, aby se častnku (zsadně) dostalo vůči aktu veřejn moci soudn ochrany, ale zda to bude v soustavě soudů rozhodujcch v občanskm soudnm řzen či soudy ve sprvnm soudnictv je pro něho nerozhodn, neboť rozhraničen veřejnho a soukromho prva nen zležitost zkladnch lidskch prv a svobod (obdobně srov. nlez sp. zn. Pl. S 11/08 či usnesen sp. zn. I. S 59/04, II. S 6/04 či IV. S 150/04, http://nalus.usoud.cz/).
35. Soudn přezkum expropriačnch aktů je garantovn a upraven - byť jinak, než by podle navrhovatele a (přinejmenšm) čsti odborn veřejnosti bylo ideln. O porušen čl. 36 odst. 2 Listiny, kter nestanov ždn bližš podrobnosti v tom směru, jak m bt procesn režim přezkumu rozhodnut orgnu veřejn sprvy, tak nemůže bt řeč.
D)
36. K nmitce rozporu s prvy dle čl. 38 Listiny:
37. Podle odst. 1 uvedenho ustanoven Listiny nesm bt nikdo odňat svmu zkonnmu soudci, přičemž přslušnost soudu i soudce stanov zkon. Odstavec 2 ustanoven zaručuje každmu prvo na to, aby jeho věc byla projednna veřejně, bez zbytečnch průtahů a v jeho přtomnosti a aby se mohl vyjdřit ke všem provděnm důkazům. Veřejnost může bt vyloučena jen v přpadech stanovench zkonem.
38. stavn imperativ, podle něhož nikdo nesm bt odňat svmu zkonnmu soudci, je ochranou proti manipulaci s obsazenm jednajcho soudu. M zabrnit nahodilmu či dokonce čelovmu pověřovn rozhodovnm v určit konkrtn věci ad hoc určenmu soudu, resp. soudci či sentu, kterm by jinak takov rozhodovn nenleželo. Prakticky jde o to, aby byla došl agenda přidělovna dle předem danch obecnch pravidel. Zkonnm soudcem může bt jedině soudce zkonnho soudu, tedy soudu, kter m pravomoc danou věc projednvat a kter je soudem přslušnm (věcně, mstně, funkčně).
39. Pokud pravomoc přezkoumvat akty podle zkona o vyvlastněn pro soudy konajc občanskoprvn řzen stanovil zkon, tedy obecn prvn předpis, je pojmově vyloučeno, aby tm bylo porušeno prvo na zkonnho soudce; pravidlo se uplatn bez vztahu ke konkrtnmu častnku a (nebo) konkrtn věci. Podstatn je (srov. nlez sp. zn. Pl. S 19/02 ze dne 11.3.2003 (N 33/29 SbNU279; 101/2003 Sb.)*, aby zkon pravomoc a přslušnost vymezil pro všechny typově shodn přpady stejně. V posuzovanm přpadě opak stavn soud nezjistil a nakonec ani nebyl namtn.
40. Uvažovat o důvodnosti nvrhu nemohl stavn soud ani pro argument, že je porušeno prvo na projednn věci bez zbytečnch průtahů, neboť novm určenm pravomoci se ztratila doba častnky již odčekan ve sprvnm soudnictv. Zde sice stavn soud dv navrhovateli za pravdu, že k průtahům znamenajcm zsah do označenho prva častnka může dojt. Tyto přpady bude nicmně nutno posuzovat individulně. Ani pozitivn zvěr o průtazch v jednotlivch řzench ale nemůže vst k derogaci napaden prvn pravy, řešenm může bt leda nstup odpovědnosti sttu za postup při vyřizovn sv agendy. Navc m tento argument stěžovatele krtkodob dopad, neboť takovto průtahy se mohou tkat jen řzen zahjench a neskončench před činnost zkona o vyvlastněn.
E)
41. K tvrzenmu rozporu se zkazem retroaktivity:
42. Prvn věda rozeznv retroaktivitu pravou a retroaktivitu nepravou. Prav retrokativita zahrnuje přpady, kdy prvn norma reglementuje i vznik prvnho vztahu a nroky z něho vzešl před jej činnost. Neprav retroaktivita spočv v tom, že prvn vztahy hmotnho i procesnho prva, kter vznikly za platnosti prva starho, se spravuj zsadně tmto prvem a to až do doby činnosti prva novho; po jeho činnosti se však řd prvem novm. Ve vztahu k procesnm normm lze obecně konstatovat, že by bylo protistavn, pokud by nvrh (žaloba), podan podle dřve platnho prva a současně podle tohoto prva přpustn, byl v důsledku změny prvn pravy později odmtnut soudem jako nepřpustn. Takov postup by znamenal, že jednn podle původn pravy prvně relevantn by se na zkladě působen prvn pravy nov (přesněji řečeno, na zkladě nov prvn situace) stalo prvně irelevantnm (obdobně viz usnesen sp. zn. I. S 526/03 či I. S 673/03, http://nalus.usoud.cz/. To ovšem nen nyn zkouman přpad, kdy je soudn kontrola zachovna, jen je převedena na „jinou kolej“.
43. V posuzovan věci je vůbec otzkou, zda lze o zpětn působnosti napadench ustanoven hovořit. S vslovnou prvn pravou soudnho přezkumu ve věcech vyvlastněn, resp. určen soudu, kter m pravomoc řzen provst, přišel zkonodrce v situaci, kdy tuto otzku řešila pouze judikatura. Nejde tedy o to, že by nov normativn pravidlo měnilo či nahrazovalo prvn pravu stvajc, ale jde vlastně pouze o změnu rozhodovac praxe, kdy ta nov m již vslovnou oporu v zkoně.
44. Každopdně je třeba brt v vahu, že jde o problm procesnho prva, kde se stejnm způsobem (tedy tak, že po nabyt činnosti nov procesn pravy se v řzen nadle postupuje podle n, s tm, že procesn činky konů dřve učiněnch zůstvaj zachovny) postupuje vždy, nestanov-li přechodn ustanoven něco jinho. Taktž v posuzovanm přpadě zůstvaj procesn činky učiněnch konů zachovny, častnci tedy nabytm činnosti zkona o vyvlastněn nebyli o možnost soudnho přezkumu připraveni, jen jsou postupem podle ustanoven 46 odst. 2 soudnho řdu sprvnho poučovni o možnosti podat žalobu věcně přslušnmu soudu. Jinmi slovy prvo na přezkum sprvnch rozhodnut ani jin dalš procesn prvo nen častnkům řzen před sprvnmi orgny v důsledků nov pravy odnmno či zženo, nedostvaj se tedy horšho postaven oproti momentu, kdy podali původn žalobu (obdobně viz usnesen sp. zn. III. S 151/04 či sp. zn. IV. S 293/06, http://nalus.usoud.cz/). Shodně jako v přpadě nyn zkoumanm postupoval zkonodrce i při přijet soudnho řdu sprvnho ( 129 odst. 2); prava nevyvolala ždn pochybnosti stran sv stavnosti. Ostatně stavn soud přpady, kdy bylo toto přechodn ustanoven aplikovno, již řešil (byť nebyl konfrontovn nmitkou zcela totožnou s tou nyn posuzovanou), aniž by přitom považoval za potřebn se časovou působnost blže zabvat [např. nlez sp. zn. I. S 117/05 ze dne 5.10.2005 (N 190/39 SbNU 27], či usnesen sp. zn. I. S 59/04, http://nalus.usoud.cz/)].
V.
45. V řzen o abstraktn kontrole norem neplat zsada projednac a stavn soud tedy nen vzn odůvodněnm nvrhu, ale je naopak povinen zkoumat napaden ustanoven i z hlediska souladu s jinmi stavněprvnmi předpisy, než pro kter je napadaj navrhovatel. Porušen ždnch jinch pravidel ovšem neshledal.
46. Vyložen důvody vedly stavn soud k zvěru, že posuzovan nvrh je třeba podle ustanoven 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu zamtnout.
47. Od stnho jednn bylo podle 44 odst. 2 zkona upuštěno, neboť od něj nebylo možn očekvat dalš objasněn věci a všichni častnci s tmto postupem souhlasili.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujala k rozhodnutí pléna soudkyně Eliška Wagnerová.