Ve věci návrhu na zrušení čl. I bodu 122 a čl. VI odst. 6 zákona č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 164/1995 účinný od 15.08.1995
| Schválené: | 24.05.1995 |
| Účinnost od: | 15.08.1995 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Náhrada mzdy - ušlého výdělku., Pracovní úrazy., Nemoci z povolání., Odpovědnost organizace vůči pracovníkovi., Zabezpečení ve stáří. Starobní důchod., Zabezpečení v invaliditě. Invalidní důchod. Částečný invalidní důchod. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. května 1995 v plénu o návrhu skupiny 66 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení čl. I bodu 122 a čl. VI odst. 6 zákona č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, takto:
Návrh, aby bylo ke dni 1. 6. 1994 zrušeno ustanovení čl. I bodu 122 zákona č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, kterým byla z § 195 odst. 1 věty druhé zákoníku práce vypuštěna slova "ke zvýšení přiznaných důchodů podle těchto předpisů", se zamítá.
Dnem 1. 10. 1995 se zrušuje ustanovení čl. VI odst. 6 zákona č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony; ve zbývající části, pokud bylo navrhováno zpětné zrušení tohoto ustanovení ke dni 1. 6. 1994, se návrh zamítá.
Odůvodněn
I.
Dne 20. 12. 1994 byl stavnmu soudu doručen nvrh skupiny 66 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky ze dne 8. 12. 1994, v němž podepsan poslanci, s odvolnm na ustanoven čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky (dle jen "stava") a 70 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, navrhuj, aby stavn soud nlezem zrušil ke dni 1. června 1994 ustanoven čl. I bodu 122 zkona č. 74/1994 Sb., kterm se měn a doplňuje zkonk prce č. 65/1965 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, kterm byla v 195 odst. 1 větě druh zkonku prce vypuštěna slova "ke zvšen přiznanch důchodů podle těchto předpisů", jakož i ustanoven čl. VI odst. 6 thož zkona, protože jsou tato ustanoven, podle nzoru navrhovatelů, v rozporu s ustanovenm čl. 1 stavy, s ustanovenmi čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 29 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), s mluvami Mezinrodn organizace prce (dle jen "MOP") č. 12, 17 a 42 o odškodňovn pracovnch razů a nemoc z povoln a s ustanovenm čl. 19 odst. 8 stavy MOP.
Z těsnopiseck zprvy o 17. schůzi Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky, konan ve dnech 22. až 24. března 1994, vyplv, že zkon č. 74/1994 Sb. byl na tto schůzi přijat potřebnou většinou poslanců ve smyslu čl. 39 odst. 1 a 2 stavy. Tento zkon nabyl činnosti dnem 1. 6. 1994 (s vjimkou čl. I bodu 90, kter nabyl činnosti dnem 1. 9. 1994, a čl. VII bodu 7, kter nabyl činnosti dnem 1. 1. 1995) a byl publikovn v čstce 23/1994 Sb. rozeslan dne 29. 4. 1994. Je tedy splněna podmnka přpustnosti nvrhu ve smyslu ustanoven 66 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb.
II.
Podle ustanoven 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb. zaslal stavn soud nvrh na zahjen řzen Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky, v jejmž psemnm vyjdřen k obsahu nvrhu, podepsanm PhDr. Milanem Uhdem, se v podstatě uvd, že při projednvn nvrhu novely zkonku prce v Poslaneck sněmovně, kter byla později publikovna ve Sbrce zkonů pod č. 74/1994, podal poslanec J. Němčk nvrh na odstraněn nesrovnalosti vyplvajc z navržen pravy. V uvedenm nvrhu novely bylo doporučeno zrušit limity omezujc dosud vši poskytovan nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti, kter zaměstnanci vznikla z důvodu pracovnho razu nebo nemoci z povoln, s odůvodněnm, že zaměstnanci m bt hrazena skutečn škoda. Tento nvrh však současně neumožňoval odstranit určit zvhodněn některch poškozench zaměstnanců, spočvajc v tom, že při vpočtu nhrady za ztrtu na vdělku podle 195 zkonku prce se nepřihlželo k valorizaci invalidnch důchodů. K odstraněn tto nesrovnalosti proto doporučil v 195 odst. 1 větě druh zkonku prce vypustit slova "ke zvšen přiznanch důchodů podle těchto předpisů". V rozpravě proti tomuto nvrhu nevystoupil nikdo a při hlasovn byl tento pozměňujc nvrh přijat poměrem hlasů 102 pro, 34 proti a 39 poslanců se hlasovn zdrželo. Podle tohoto vyjdřen je tž třeba brt v vahu, že jsou postupně valorizovny nejen invalidn důchody přiznan z důvodu pracovnho razu nebo nemoci z povoln, ale tž průměrn vdělky před vznikem škody, z nichž se nhrada za ztrtu na vdělku zjišťuje. Ve vyjdřen se dle konstatuje, že zkon č. 74/1994 Sb. byl přijat potřebnou většinou poslanců a zkonodrn sbor tedy jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a našm prvnm řdem.
Ministerstvo prce a socilnch věc ve vyjdřen k nvrhu na zrušen napadench ustanoven, kter si stavn soud vyždal, zdůrazňuje, že nov prava důsledně naplňuje princip nhrady skutečn škody, kter zaměstnanci vznikla v důsledku pracovnho razu nebo nemoci z povoln. Poškozen tedy dostv na nhradě za ztrtu na vdělku spolu s vdělkem a přpadnm invalidnm důchodem tolik, kolik činil jeho průměrn vdělek před vznikem škody. Nov prava tak zajišťuje rovn postaven všech poškozench, kteř pobraj nhradu za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti, bez ohledu na to, zda z titulu pracovnho razu nebo nemoci z povoln pobraj invalidn, resp. čstečn invalidn důchod či nikoliv. Poživatel invalidnho důchodu byli podle dřvějš pravy zvhodněni, neboť ve skutečnosti pobrali o čstku zvšen invalidnho důchodu vce, než činil jejich průměrn vdělek před vznikem škody, přičemž toto zvšen bylo i mezi poživateli invalidnho důchodu rozdln podle toho, kdy byl invalidn důchod poškozenmu přiznn - čm dřve byl invalidn důchod přiznn, tm vyšš bylo jeho zvšen.
Pokud jde o zvyšovn nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti, poukazuje se ve vyjdřen na to, že zvyšovn nen vzno na povinnost zvyšovat tyto nhrady v poměru 1:1 k růstu průměrn mzdy v nrodnm hospodřstv. Valorizace průměrnho vdělku rozhodnho pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku se přitom provděj a reaguj na růst průměrn mzdy v nrodnm hospodřstv. Změny ustanoven 195 zkonku prce, proveden zkonem č. 74/1994 Sb., nezvhodňuj zaměstnavatele ani zaměstnance, neboť poškozenm zaměstnancům je hrazena skutečn škoda. Zkonem č. 74/1994 Sb. byly totiž zroveň zrušeny limity omezujc vši nhrady škody (uveden v 195 odst. 2 zkonku prce, platnm před 1. červnem 1994) a zaměstnavatel jsou naopak zatěžovni valorizac nhrad za ztrtu na vdělku. Zaměstnavatel nen povinen poskytovat nhradu pouze v přpadě, že zaměstnanci, kter utrpěl pracovn raz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povoln, z tohoto důvodu ždn ztrta na vdělku nevznikla. Přitom je třeba podle nzoru ministerstva mt na zřeteli tak to, že nhrada za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti je jen jednm z druhů nhrad přslušejcch poškozenm zaměstnancům a čelem tto nhrady je nahradit zaměstnanci ztrtu na vdělku, kter mu po skončen pracovn neschopnosti nebo při uznn invalidity z důvodů pracovnho razu nebo nemoci z povoln vznikla.
Česk statistick řad poskytl na vyždn stavnmu soudu tabulku zpřehledňujc vvoj průměrn měsčn mzdy pracovnků nrodnho hospodřstv podle zkladnch odvětv za obdob let 1980 až 1993, ze kter plyne, že v uvedenm obdob v jednotlivch letech byla průměrn měsčn mzda představovna těmito čstkami (v Kčs, resp. v Kč): 2656, 2699, 2765, 2822, 2875, 2920, 2964, 3026, 3095, 3170, 3286, 3792, 4644 a 5817. Odhadem uvedenho řadu byla stanovena průměrn měsčn mzda za rok 1994 v čstce 6896 Kč. Tyto daje byly užity ke srovnn s vvojem valorizace průměrnho vdělku rozhodnho pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti.
III.
Pracovněprvn odpovědnost za škodu je v našem prvnm řdu založena na principu nhrady skutečn škody, tedy cel vznikl skutečn škody. Na tomto principu je postavena rovněž odpovědnost za škodu při pracovnch razech a nemocech z povoln. Z uvedenho principu nhrady skutečn škody je třeba vychzet i při interpretaci a posouzen novelizovanho ustanoven 195 odst. 1 zkonku prce, pokud jde o jeho namtanou nestavnost. Zkonk prce č. 65/1965 Sb., kter nabyl činnosti dnem 1. ledna 1966, stanovil, že pracovnku, kter utrpěl pracovn raz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povoln, je organizace povinna, v rozsahu, ve kterm za škodu odpovd, poskytnout vedle dalšch nhrad (bolestn, ztžen společenskho uplatněn, čelně vynaložen nklady spojen s lčenm a věcn škoda) i nhradu za ztrtu na vdělku ( 193 zkonku prce). V 195 zkonku prce pak zkonodrce dle specifikoval, že nhrada za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti nebo při uznn pln nebo čstečn invalidity se poskytne pracovnku v takov vši, aby spolu s jeho vdělkem po pracovnm razu nebo po zjištěn nemoci z povoln, s připočtenm přpadnho invalidnho nebo čstečnho invalidnho důchodu, poskytovanho z thož důvodu, se rovnala jeho průměrnmu vdělku před pracovnm razem nebo před zjištěnm nemoci z povoln, resp. podle novelizovanho zněn dle novely č. 153/1969 Sb., dosud platnho, před vznikem škody způsoben pracovnm razem nebo nemoc z povoln. Přitom se nemělo přihlžet ke zvšen invalidnho důchodu pro bezmocnost, ani k jeho snžen podle předpisů o socilnm zabezpečen. Vše nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti přitom byla limitovna a nesměla, spolu s vdělkem a přpadnm invalidnm důchodem, přeshnout čstku 2500 Kčs měsčně. U pracovnků s průměrnm vdělkem vyššm než 2500 Kčs se tato čstka zvyšovala o 50 % rozdlu mezi tmto vdělkem a čstkou 2500 Kčs. Ustanovenm 202 odst. 2 zkonku prce pak byla vlda ČSSR zmocněna, v dohodě s středn radou odborů, vzhledem ke změnm, kter nastaly ve vvoji mzdov rovně, upravit podmnky, vši a způsob tto nhrady.
Vzhledem k nominlnmu růstu mezd začala vše nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti zaostvat za mzdovm vvojem, neboť vlda ČSSR průměrn vdělek rozhodn pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti valorizovala poprv až v roce 1976 svm nařzenm č. 138/1976 Sb., o pravě některch nhrad za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti vznikl pracovnm razem nebo nemoc z povoln. Zejmna po přijet zkona č. 121/1975 Sb., o socilnm zabezpečen, kter provedl zvšen dřve přiznanch důchodů, začaly pak obecn soudy projednvat žaloby zaměstnanců - poživatelů plnho (čstečnho) invalidnho důchodu poskytovanho z důvodu pracovnho razu nebo nemoci z povoln - u nichž v důsledku zvšen invalidnho důchodu zaměstnavatel o toto zvšen důchodu snžil vši nhrady za ztrtu na vdělku. Rozdlnou judikaturu soudů v těchto žalobch sjednotil Nejvyšš soud ČSR stanoviskem svho občanskoprvnho kolegia ze dne 13. 12. 1977 Cpj 167/77 (viz Bulletin NS 2/1978, Rc 37/77), kde vyslovil, že při vpočtu nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti podle ustanoven 195 odst. 1 zkonku prce nelze přihlžet k t čstce, o kterou byl invalidn nebo čstečn invalidn důchod zvšen podle zkona č. 121/1975 Sb. Toto zvšen, dle uvedenho stanoviska, nelze považovat ani za podstatnou změnu poměrů na straně poškozenho ve smyslu 202 odst. 1 zkonku prce. Sv stanovisko odůvodnil Nejvyšš soud ČSR politickou směrnic k pětiletmu plnu rozvoje nrodnho hospodřstv na lta 1971-1975 stanovc kol v oblasti sociln politiky - zvyšovat přiměřeně s růstem nrodnho důchodu i životn roveň osob, kter se nemohou zčastnit pracovnho procesu. Dle odkzal na preambuli a 1 odst. 6 zkona č. 121/1975 Sb. zdůrazňujc sociln program upevňovn socilnch jistot občanů, jehož projevem je i růst životn rovně pracujcch zvšenm vyplcench (dřve přiznanch) důchodů. Při vychzen z čelu a smyslu těchto ustanoven proto nebylo možno, dle Nejvyššho soudu ČSR, přihlžet k t čstce, o kterou byl invalidn či čstečn invalidn důchod zvšen, poněvadž pracovnci poškozen pracovnm razem nebo nemoc z povoln by se na těchto vhodch nepodleli, naopak by byly zvhodněny organizace odpovdajc za škodu vzniklou pracovnm razem nebo nemoc z povoln.
Tento nzor pak legislativně vyjdřilo i nařzen vldy ČSSR č. 138/1976 Sb., a to v 2 odst. 2, kde vslovně stanovilo, že ke zvšen invalidnho, popřpadě čstečnho invalidnho důchodu podle předpisů o socilnm zabezpečen se při vpočtu nhrady za ztrtu na vdělku nepřihlž. Tato prvn prava pak byla promtnuta zkonem č. 188/1988 Sb., kterm se měn a doplňuje zkonk prce, i do zněn 195 zkonku prce. Jejm clem bylo, při nedostatečn rovni valorizace průměrnho vdělku rozhodnho pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku, udržet roveň nhrady mzdy v určit relaci k nominlnmu růstu průměrn mzdy v nrodnm hospodřstv. Uveden legislativn řešen však znevhodnilo ty poškozen, kterm v důsledku pracovnho razu nebo nemoci z povoln nebyl přiznn invalidn nebo čstečn invalidn důchod. Nešlo tedy o systmov opatřen, ale pouze o zstupn řešen nedostatečn valorizace vdělku rozhodnho pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku. Jednoznačnost legislativnho zakotven soudn judikatury do textu zkona současně omezila volnou vahu soudce, pokud jde o stanoven vše nhrady vznikl škody, tj. nhrady, kter vychz z principu nhrady skutečn škody a jejho důslednho respektovn.
Novelizace zkonku prce z roku 1994, proveden zkonem č. 74/1994 Sb., vypustila z ustanoven 195 odst. 1 slova "ke zvšen přiznanch důchodů podle těchto předpisů" (tj. k uvedenmu zvšen se tedy při vpočtu nhrady za ztrtu na vdělku nyn nepřihlž) a vrtila se tak k prvnmu stavu před 1. 1. 1989. Současně však byla uvedenm zkonem, jak bude dle uvedeno, zrušena limitace omezujc do t doby vši nhrady, kter spolu s vdělkem a invalidnm důchodem nesměla přeshnout stanovenou čstku. Novelizovan prava tak tedy vychz u všech poškozench, i těch, kteř nepobraj invalidn, resp. čstečn invalidn důchod, nebo s velkm přjmem, z principu nhrady skutečn škody ztrty na vdělku, čemuž napomh i v současnosti uplatňovan způsob valorizace průměrnho vdělku rozhodnho pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku. Nvrh poslanců označuje novelizaci 195 odst. 1 zkonku prce za bezprecedentn sttn intervenci ve prospěch zaměstnavatelů. Tomuto tvrzen však s ohledem na shora uveden důvody nelze přisvědčit a stejně tak nelze přisvědčit navrhovatelům ani v tom, že nevyplacenm rent nebo jejich čsti po 1. červnu 1994 byli zaměstnavatel, resp. jin odpovědn subjekty bezdůvodně obohaceni ve smyslu 451 a nsl. občanskho zkonku. Na tomto mstě je třeba tak upozornit na to, že jde o širš problm vyplvajc z toho, že již od roku 1956 (zkony č. 54/1956 Sb. a č. 55/1956 Sb.) až do současnosti je v našem prvnm řdu odškodňovn pracovnch razů konstruovno tak, že nklady na odškodněn jsou z velk čsti kryty z prostředků socilnho a zdravotnho pojištěn (dřve socilnho zabezpečen) a jen zbvajc čst je ve formě nhrady škody hrazena zaměstnavatelem. Při současn změně celho systmu socilnho a zdravotnho pojištěn, na němž se hradou pojistnho podlej i zaměstnanci, by odškodňovac povinnost měl nst ve zvětšujc se mře zaměstnavatel a na něm by tedy měla rozhodujc měrou tato odškodňovac povinnost spočvat. Jde tedy o širš otzku vyžadujc legislativn řešen cel tto oblasti, kterou však nelze řešit, resp. nahrazovat dlčm způsobem.
Novelizovan zněn zkonku prce, činn od 1. 6. 1994, vypustilo z 195 tak cel odstavec 2, čmž rovněž položilo důraz na princip nhrady skutečn škody. Zněn tohoto odstavce bylo oproti původnmu textu zkonku prce z roku 1965 již dřve novelizovno zkonem č. 188/1988 Sb., jmž bylo limitovn vše nhrady za ztrtu na vdělku zmrněno tak, že k uplatněn limitu dochzelo až po uplynut doby 12 měsců poskytovn tto nhrady, přičemž u pracovnků, jejichž vdělek před vznikem škody byl vyšš než 3000 Kčs, se čstka přesahujc tento limit započtvala jen ze 75 %. Pracovnkům poškozenm pracovnm razem nebo nemoc z povoln tedy nebyla v důsledku tto limitace, v přpadech vdělku vyššho než uveden limit, hrazena skutečn škoda, ale škoda nižš. Novelizac zkonku prce z roku 1994 byla tedy vypuštěnm odstavce 2 z 195 limitace nhrad v plnm rozsahu zrušena.
K celkovmu posouzen rovně nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti vznikl pracovnm razem nebo nemoc z povoln je čeln porovnat, do jak mry vše provděn valorizace průměrnho vdělku rozhodnho pro vpočet těchto nhrad (dle 202 odst. 2 zkonku prce) odpovd vvoji mezd v nrodnm hospodřstv za srovnateln obdob tak, jak byl zjištěn ze zprvy Českho statistickho řadu, tedy zda a v jak mře novelizovan zněn zkonku prce materilně respektuje při poskytovn těchto nhrad princip nhrady skutečn škody. Valorizace průměrnho vdělku rozhodnho pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku byly stanoveny těmito prvnmi předpisy:
- nařzen vldy ČSSR č. 138/1976 Sb.,
- nařzen vldy ČSSR č. 60/1982 Sb.,
- zkon č. 297/1991 Sb.,
- nařzen vldy č. 191/1993 Sb.,
- nařzen vldy č. 263/1994 Sb.
Nařzen vldy ČSSR č. 138/1976 Sb. a č. 60/1982 Sb. a zkon č. 297/1991 Sb. valorizovaly postupně vdělek rozhodn pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku o 2 % za každ kalendřn rok po vzniku nroku do roku 1989 včetně. Podle zkona č. 297/1991 Sb. pak činila valorizace za kalendřn rok 1990 5 % a za I. pololet 1991 rovněž 5 %. Nařzen vldy č. 191/1993 Sb. valorizovalo vdělek rozhodn pro vpočet nhrady za II. pololet 1991 o 18,5 %, za I. pololet 1992 o 5 %, za II. pololet 1992 o 20 % a za I. pololet 1993 o 10 %. Posledn valorizace proveden nařzenm vldy č. 263/1994 Sb. zvšila vrazně vdělek rozhodn pro vpočet nhrady o 30 %, ale s limitac zvšen rozhodnho vdělku maximlně na čstku do 13 000 Kč hrubho. (Toto posledn vldn nařzen bylo vydno dne 7. 12. 1994 a v nvrhu na zahjen řzen, kter je datovn dnem 8. 12. 1994, nen citovno.)
Ze srovnn vvoje průměrn měsčn mzdy pracovnků v nrodnm hospodřstv se zvyšovnm nhrady za ztrtu na vdělku, provděn postupně citovanmi vldnmi nařzenmi, lze dovodit, že valorizace průměrnho vdělku rozhodnho pro vpočet nhrady za ztrtu na vdělku održej vvoj průměrnho vdělku v nrodnm hospodřstv.
Zrušenm limitovn vyplcench nhrad ( 195 odst. 2 zkonku prce) a vypuštěnm povinnosti stanovc, že ke zvšen přiznanch invalidnch, resp. čstečnch invalidnch důchodů se při stanoven vše nhrady nepřihlž ( 195 odst. 1 věta druh zkonku prce), je v novelizovanm zněn zkonku prce poslen princip nhrady skutečn škody.
IV.
stavn soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy o zrušen zkonů nebo jejich jednotlivch ustanoven, jsou-li v rozporu s stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou podle čl. 10 stavy. Mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy se rozum pouze ratifikovan a vyhlšen mezinrodn smlouvy o lidskch prvech a zkladnch svobodch, ktermi je Česk republika vzna. Tyto mezinrodn smlouvy jsou pak bezprostředně zvazn a maj přednost před zkonem, tedy při rozporu mezi smlouvou a zkonem plat smlouva.
V nvrhu skupiny poslanců je uvedeno několik mezinrodnch smluv:
- s nimiž je text ustanoven čl. I bodu 122 zkona č. 74/1994 Sb. navržen k vypuštěn podle nzoru navrhovatelů v rozporu (mluvy MOP č. 12, 17 a 42 o odškodňovn pracovnch razů a nemoc z povoln a stava MOP),
- nebo užitch jako interpretačn nstroj (Deklarace o pokroku a rozvoji v sociln oblasti a stava MOP).
Z hlediska posuzovn dan problematiky m vznam mluva MOP č. 17 o odškodňovn pracovnch razů (sdělen č. 437/1990 Sb.). mluva MOP č. 42 (sdělen č. 438/1990 Sb.) totiž v podstatě stanov zvazek častnickho sttu poskytnout osobm stiženm některou z nemoc z povoln odškodněn nikoliv nižš, než je v danm sttě odškodněn pracovnch razů (čl. 1 citovan mluvy), a mluva MOP č. 12 (sdělen č. 437/1990 Sb.) v podstatě pouze zajišťuje rozšřen vhod při odškodňovn razů v průmyslu tak na zemědělstv. Z obsahu mluvy MOP č. 17 je pak patrno, že prvo na odškodněn (a lkařskou pomoc) může bt uspokojovno alternativně buď zaměstnavatelem, nebo razovou, nemocenskou či invalidn pojišťovnou (čl. 6, 9, 10, 11 citovan mluvy), tato mluva však otzku rozsahu odškodněn, jmenovitě vši renty poskytovan při trval pracovn neschopnosti poškozenho zaměstnance k vdělečn činnosti neřeš a nestanov ani ždn směrnice či zsady pro určen tohoto rozsahu. Za uvedenho stavu, kdy ani jedna z mluv MOP, o kterch se nvrh na zahjen řzen zmiňuje, nestanov rozsah odškodněn, ani zsady pro jeho určen, přitom připoušt odškodňovn i jinm subjektem, než je zaměstnavatel, nelze dovodit obsahov rozpor nvrhem skupiny poslanců napadenho ustanoven zkona č. 74/1994 Sb. s uvedenmi mluvami, nehledě pak k tomu, že tyto mluvy podle intern klasifikace MOP nejsou zařazeny mezi mluvy o zkladnch lidskch prvech a svobodch a nelze je proto považovat za mezinrodn smlouvy ve smyslu čl. 10 stavy. (V tomto směru stavn soud odkazuje na stanovisko, kter zaujal ve věcech vedench pod sp. zn. Pl. S 36/93 a Pl. S 13/94.) Podle nzoru stavnho soudu nelze dovodit ani rozpor uvedenho ustanoven s stavou MOP. Smysl čl. 19 odst. 8 stavy MOP, na kter se nvrh poslanců odvolv, je v nvrhu vznamově posunut. Text tohoto člnku stanov, že: "v ždnm přpadě nebude ždno na ždnm členu, aby v důsledku přijet, doporučen nebo mluvy MOP zmenšil ochranu už poskytovanou vlastnm zkonodrstvm." Jde tedy v podstatě o mezinrodně uznvanou zsadu, že ratifikac mezinrodnch smluv nejsou dotčena vhodnějš prva, ochrana a podmnky, poskytovan a zaručen vnitrosttnm zkonodrstvm.
Nvrh poslanců dle namt rozpor novelizovanho ustanoven 195 odst. 1 zkonku prce s čl. 1 stavy a ustanovenmi čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 29 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod:
- čl. 1 stavy stanov, že Česk republika je svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt, založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana. Nvrh poslanců v tto souvislosti namt, že novelizovan zněn 195 odst. 1 zkonku prce odporuje definičnm znakům prvnho sttu, a to principům prvn jistoty, zachovn nabytch prv a ochrany důvěry občanů v prvo. Princip prvn jistoty jako stěžejn znak a předpoklad prvnho sttu v sobě subsumuje předevšm efektivn ochranu prv všech prvnch subjektů a předvdatelnost postupu sttu a jeho orgnů vůči prvnm subjektům, zejmna pokud jde o uplatněn sankce v přpadě, že prvn subjekt porušil prvn předpis. Princip prvn jistoty nebyl touto novelizac zkonku prce dotčen, neboť nov prava vychz ze zdůrazněn nhrady skutečn škody spočvajc ve ztrtě na vdělku -- kteržto nhrada prvě a pouze představuje nabyt prvo -- a poskytuje tak efektivně ochranu prv poškozenho subjektu. Zsada ochrany nabytch prv, jinmi slovy nepřpustnosti odnět nabytch prv, zce navazujc na prvn jistotu a odvozovan od zkazu retroaktivity zkonů, je důsledně respektovna tm, že nabyt prvo na nhradu za ztrtu na vdělku je provedenou novelou zachovno a podpořeno principem nhrady skutečn škody zohledněnm změněnch poměrů. Nelze zde mluvit ani o rozporu s principem zkazu retroaktivity. Za nepřpustnou retroaktivitu by bylo možno považovat pouze přpady tzv. prav zpětn působnosti, kdy nov prvn prava měn sm vznik určitho prvnho vztahu nebo nsledky prvnho vztahu, kter nastaly před dnem jej činnosti. Nelze však vyloučit novou pravu prvnch nsledků určitho prvnho vztahu dřve vzniklho působc ex nunc, jak tomu je v přpadě posuzovanho ustanoven. Rovněž princip prvn jistoty, kter v sobě zahrnuje ochranu nabytch prv, zakotven v čl. 1 stavy, nebyl novelizac ustanoven 195 odst. 1 zkonku prce dotčen.
- čl. 1 Listiny stanov, že lid jsou svobodn a rovn v důstojnosti i v prvech. Nvrh poslanců v tto souvislosti tvrd, že novelizace 195 zkonku prce narušuje normativně vytvořenou rovnost zaměstnanců a zaměstnavatelů v oblasti jejich vzjemn odpovědnosti za bezpečnost a ochranu života a zdrav zaměstnanců při prci. Rovnost v prvech formulovan v čl. 1 Listiny je v podstatě obsahem cel Listiny a promt se do řady jejch ustanoven. Přitom je třeba rozlišit obecn ustanoven o rovnosti a speciln ustanoven, kter rovnost garantuj v určitch oblastech nebo v určitch situacch. Nvrh namt narušen rovnosti v prvech v oblasti bezpečnosti a ochrany zdrav zaměstnanců, tedy jako speciln pravu, neuvd však, o kter ustanoven Listiny, resp. jinho stavnho zkona či nižšho prvnho předpisu toto tvrzen opr. Platn prvn řd nevychz z obecn rovnosti zaměstnanců a zaměstnavatele, lze pouze dovodit někter zvlštn přpady rovnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, např. rovnost při uzavrn pracovn smlouvy. prava pracovněprvnch vztahů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdrav při prci nen postavena na rovnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů jak z hlediska prevence a odpovědnosti, tak odškodněn pracovnch razů a nemoc z povoln, a proto zde nelze namtat rozpor novelizace zkonku prce s čl. 1 Listiny. Současně je třeba v tto souvislosti konstatovat, že novelizovan prava poskytovanch nhrad odstranila nerovnosti, ke kterm neodůvodněně dochzelo mezi poškozenmi. Poškozen pobrajc z titulu pracovnho razu nebo nemoci z povoln invalidn důchod byli při předchoz prvn pravě zvhodněni, neboť pobrali oproti ostatnm poškozenm nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti povšen navc o zvšen invalidnch důchodů.
- čl. 3 odst. 1 Listiny zaručuje zkladn prva a svobody všem bez rozdlu pohlav, rasy, barvy pleti, jazyka, vry a nboženstv, politickho či jinho smšlen, nrodnho nebo socilnho původu, přslušnosti k nrodnostn nebo etnick menšině, majetku, rodu nebo jinho postaven. Zaručuje a konkretizuje tak rovnost v prvech stanovenou čl. 1 Listiny jako stav neexistence jakchkoliv prvnch privilegi. Nvrh poslanců ve vztahu k tomuto člnku Listiny namt, že novelizace zkonku prce je zroveň hrubou diskriminac velk skupiny osob, kter byly poškozeny na zdrav při plněn pracovnch kolů nebo v přm souvislosti s nimi. Tato diskriminace m spočvat v arbitrrnm socilněmaterilnm znevhodněn velk skupiny invalidů a v neodůvodněnm zvhodněn zaměstnavatelů na jejich kor. Čl. 3 Listiny vytvř hmotněprvn garanci zkladnch prv a svobod bez ohledu na postaven (pohlav, rasu apod.). Toto ustanoven je vlastně komplementrn k principu rovnosti a usiluje o vytvořen stavu nediskriminace. Eventuln diskriminaci by zde bylo možno dovodit tehdy, pokud by vkon zkladnch prv a svobod byl nepřznivě ovlivněn v důsledku určitho důvodu, jako je např. pohlav, jazyk, politick smšlen, sociln původ nebo jin postaven, přičemž ostatn, nezatženi tmto důvodem, by byli ve vkonu svch zkladnch prv a svobod zvhodněni (privilegovni). Skupinu takto "diskriminovanch", u nichž by dochzelo z důvodu jejich postaven k omezovn jejich zkladnch prv a svobod, však nelze definovat na zkladě ve vztahu k nim porušovanho zkladnho prva nebo svobody, neboť pak nejde o diskriminaci, ale o stav porušovn zkladnho prva nebo svobody. Z tohoto důvodu zde meritorně nelze namtat rozpor novelizace zkonku prce s uvedenm člnkem Listiny.
- čl. 29 odst. 1 Listiny stanov, že ženy, mladistv a osoby zdravotně postižen maj prvo na zvšenou ochranu zdrav při prci a na zvlštn pracovn podmnky. Zaručuje tedy pro uveden subjekty zvšenou, resp. zvlštn ochranu k samotnmu hmotnmu zabezpečen při nezpůsobilosti k prci, a tedy ani k odškodňovn pracovnch razů nebo nemoc z povoln však vztah nem.
- čl. 30 odst. 1 Listiny stanov, že občan maj prvo na přiměřen hmotn zabezpečen ve stř a při nezpůsobilosti k prci, přičemž dle odstavce 3 tohoto člnku podrobnosti stanov zkon. K nvrhem tvrzenmu rozporu mezi čl. 30 Listiny, zaručujcm přiměřen hmotn zabezpečen, a zkonem, kter na zkladě zmocněn tohoto člnku Listiny stanov konkrtn vši hmotnho zabezpečen, nemůže z formlnch důvodů dojt. Ani z obsahovho hlediska by však tvrzenmu rozporu novelizovanho zněn 195 zkonku prce s tmto člnkem Listiny nebylo možno přisvědčit prvě proto, že novelizace, jak bylo shora uvedeno, respektuje princip nhrady skutečn škody.
Uveden důvody tedy vedly stavn soud k zamtnut nvrhu na zrušen čl. I bodu 122 zkona č. 74/1994 Sb.
Jinak tomu však je, pokud jde o druh nvrhem skupiny poslanců napaden ustanoven - ustanoven čl. VI odst. 6 zkona č. 74/1994 Sb. Toto ustanoven, kter je zařazeno mezi ustanoven přechodn, stanov, že prava nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti ( 195) a nhrady nkladů na vživu pozůstalch ( 199) se provede i u zaměstnanců a pozůstalch, kterm nhrada přslušela před 1. červnem 1994; to plat i pro nhrady, o nichž bylo před 1. červnem 1994 pravomocně rozhodnuto nebo jejichž vše byla dohodnuta.
Z vldnho nvrhu zkona č. 74/1994 Sb. je patrno, že pokud jde o novelizaci ustanoven 195 zkonku prce, bylo nvrhem předpokldno pouze odstraněn limitu omezujcho vši nhrady za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti.
Ustanoven čl. VI odst. 6, kter bylo již ve vldnm nvrhu mezi přechodn ustanoven zařazeno, mělo tedy na mysli pouze proveden prav nhrady za ztrtu na vdělku v důsledku novelou vypuštěnho dřvějšho 195 odst. 2 - tedy proveden prav v důsledku odstraněn limitu do činnosti novely - omezujcho vši nhrady za ztrtu na vdělku. Předpokldalo tedy v podstatě pravy provděn ve prospěch poškozench. Jinmi slovy, jeho clem bylo zajistit vpočet nhrady za ztrtu na vdělku bez omezujcho limitu i těm poškozenm, jimž byly nhrady za ztrtu na vdělku vyplceny i před činnost napaden novely. Až potud tedy proti člnku VI odst. 6 zkona č. 74/1994 Sb. nelze nic namtat. Pot, co oproti vldn předloze napadenho zkona doznalo změny v důsledku přijatho pozměňovacho nvrhu i ustanoven 195 odst. 1 zkonku prce (vypuštěnm slov "ke zvšen přiznanch důchodů podle těchto předpisů"), nebyla formulace čl. VI odst. 6 nijak upravena. Tento člnek v platnm zněn tak tedy dopad i na přpady těch poškozench, u nichž dojde v důsledku nov pravy vpočtu nhrady za ztrtu na vdělku - tedy v důsledku zohledněn zvšen důchodů - ke snžen do činnosti novely pobran nhrady za ztrtu na vdělku. Prakticky to bude přichzet v vahu zejmna u těch poškozench, jejichž průměrn vdělek před vznikem škody ani po provedench valorizacch nepřeshl dřve stanoven limit. V těchto přpadech tedy může v důsledku čl. VI odst. 6 zkonku prce, resp. v důsledku v něm stanoven povinnosti proveden pravy nhrady za ztrtu na vdělku dojt ke snžen čstky zaměstnavatelem doposud poškozenm poskytovan. Prvě ve vztahu k těmto poškozenm dochz tak v důsledku čl. VI odst. 6 citovanho zkona bez toho, že by se tak dělo v obecnm zjmu, k odnět řdně nabytch prv. V tto souvislosti je třeba zdůraznit, že citovan přechodn ustanoven vslovně uvd, že proveden prav plat i pro nhrady, o nichž bylo před 1. červnem 1994 pravomocně rozhodnuto nebo jejichž vše byla dohodnuta; přitom jednm ze zkladnch kamenů, na nichž je budovna prvn jistota, je nepochybně respektovn pravomocnch rozsudků soudů a svobodně a platně uzavřench soukromoprvnch smluv. Jen zcela vjimečně může nastat situace, kdy zkon oprvněně zashne do soudnch rozhodnut, pokud byla vydna v rozporu s obecně uznvanmi prvnmi principy demokratick společnosti. Na tto myšlence byla budovna konstrukce zkona č. 119/1990 Sb., o soudn rehabilitaci, o takovou situaci však v posuzovanm přpadě, kdy k vydn soudnch rozhodnut nebo k uzavrn dohod dochzelo ve věcech pracovnch, tkajcch se nhrad za ztrtu na vdělku po skončen pracovn neschopnosti vznikl pracovnm razem nebo nemoc z povoln, nejde. stavn soud proto dospěl k zvěru, že ustanoven čl. VI odst. 6 citovanho zkona, pokud dopad na zmněn přpady, u nichž dojde ke snžen doposud pobran čstky, představujc nhradu za ztrtu na vdělku, způsoben pracovnm razem nebo nemoc z povoln, je v rozporu s principem prvn jistoty zahrnujcm v sobě i ochranu důvěry občanů v prvo, a proto nvrhu na zrušen uvedenho člnku vyhověl. Nvrhu na zpětn zrušen tohoto ustanoven ke dni 1. 6. 1994 však vyhovět nemohl, když zpětnm zrušenm tohoto ustanoven by sm uveden princip porušil.
Vzhledem k tomu, že čl. VI odst. 6 zkona č. 74/1994 Sb. dopad tak, jak shora uvedeno, na přpady pravy nhrady za ztrtu na vdělku (i nhrady nkladů na vživu pozůstalch) ve prospěch poškozench - a v tto sv čsti tedy protistavn nen - bylo třeba uveden ustanoven zrušit s činnost od 1. 10. 1995 a poskytnout tak zkonodrci dostatečn časov prostor pro novou formulaci tohoto ustanoven. Z uvedench důvodů rozhodl stavn soud tak, jak je ve vroku tohoto nlezu uvedeno.