Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 3 odst. 1, části ustanovení § 3 odst. 2 a části ustanovení § 5 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících 164/1994 účinný od 01.11.1994
| Schválené: | 12.07.1994 |
| Účinnost od: | 01.11.1994 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Právo na soudní ochranu. Právo na spravedlivý proces., Omezení základních práv a svobod., Zmírnění následků majetkových křivd. "Restituce"., Soudní rehabilitace. Mimosoudní rehabilitace. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. července 1994 v plénu ve věci navrhovatele - skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a vedlejšího účastníka MUDr. E. W., zastoupené advokátem JUDr. A. G., o návrhu na zrušení 1. části ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, ve slovech "a má trvalý pobyt na jejím území" a části ustanovení § 3 odst. 2 téhož zákona, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území", 2. části ustanovení § 5 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, ve slovech "ode dne účinnosti tohoto zákona" takto:
Dnem 1. listopadu 1994 se zrušují: 1. v ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, část věty za (druhou) čárkou ve slovech "a má trvalý pobyt na jejím území" a v ustanovení § 3 odst. 4 téhož zákona, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících (před účinností zákona č. 116/1994 Sb. označeném jako odstavec 2), část věty ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území", 2. v ustanoveních § 5 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, slova "ode dne účinnosti tohoto zákona".
Odůvodněn (podstatn čst)
Skupina 53 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky podala nvrh:
1. na zrušen čsti věty za črkou, totiž slov "a m trval pobyt na jejm zem" v ustanoven 3 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn zkonů č. 264/1992 Sb., č. 267/1992 Sb. a č. 134/1993 Sb., a v ustanoven 3 odst. 2 thož zkona, ve zněn pozdějšch předpisů, v čsti věty znějc "a maj trval pobyt na jejm zem", s poukazem na to, že jsou v rozporu:
a) s ustanovenmi čl. 1, 4 a 10 stavy Česk republiky,
b) s ustanovenmi čl. 1, 3, 4 a čl. 11 odst. 1 věta druh, jakož i s čl. 36, 38 a 42 Listiny zkladnch prv a svobod,
c) s ustanovenm čl. 1 odst. 1 Dodatkovho protokolu k Evropsk konvenci (mluvě) o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod;
2. na zrušen čsti ustanoven 5 odst. 2 a odst. 4 thož zkona, ve zněn pozdějšch předpisů, ve slovech "ode dne činnosti tohoto zkona". V doplňujcm podn ze dne 2. června 1994 se prav, že tato ustanoven jsou v uvedench slovech rozporn s tmiž stavnmi předpisy, s nimiž jsou v rozporu napaden čsti 3 odst. 1, 2 zkona č. 87/1991 Sb.
Poslaneck sněmovna Parlamentu ve svm vyjdřen ze dne 8. dubna 1994 (podepsanm předsedou Poslaneck sněmovny PhDr. Milanem Uhdem) uvedla, že přijat zkon č. 87/1991 Sb. je v souladu s stavou a našm prvnm řdem. Zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Federlnho shromžděn dne 21. března 1991, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen. Smyslem zkona je proveden alespoň čstečnho zmrněn vzniklch křivd, neboť četnost oblast společenskho života, ve kterch byly v naš republice majetkov a jin křivdy v obdob od 25. nora 1948 do 1. ledna 1990 napchny, a množstv postižench osob do značn mry omezuj možnosti komplexn prvn pravy, kter by zahrnula npravu nsledků všech křivd. Stejně tak nen možn provst plnou rehabilitaci nebo pln odškodněn všech, kteř byli v minulosti poškozeni. V souladu s tmto principem zkon stanovil u oprvněnch osob jako podmnku sttn občanstv a trval pobyt na zem republiky. Přijet tto zsady plně odpovd mezinrodnm zvyklostem.
Dne 29. dubna 1994 byl přijat zkon č. 116/1994 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn pozdějšch předpisů. Tento zkon nabyl činnosti dnem 1. července 1994. Podle čl. I bodu 1 se v 3 za odstavec 1 vkldaj nov odstavce 2 a 3 a dosavadn odstavce 2 a 3 se označuj jako odstavce 4 a 5. Touto zkonnou změnou je tedy dotčeno i čslovn napadenho ustanoven 3 odst. 2 zkona o mimosoudnch rehabilitacch, kter se nadle označuje jako odstavec 4.
Vlastn rozbor problematiky
1. stavn soud se nejdřve zabval otzkou stavnosti zžen okruhu osob, jimž byly způsobeny někter majetkov a jin křivdy z občanskoprvnch a pracovněprvnch konů a ze sprvnch aktů, kter byly v tzv. rozhodnm obdob (tj. od 25. nora 1948 do 1. ledna 1990) učiněny v rozporu se zsadami demokratick společnosti respektujc prva občanů vyjdřen v mezinrodnch dokumentech a smlouvch zvaznch pro nš stt ( 1 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch). Zžen okruhu oprvněnch osob vyplv z ustanoven 3 odst. 1 citovanho zkona, podle něhož je oprvněnou osobou pouze fyzick osoba, jejž věc přešla do vlastnictv sttu v přpadech uvedench v 6 citovanho zkona, pokud je sttnm občanem ČSFR a m trval pobyt na jejm zem. V přpadě, že tato osoba již zemřela, je oprvněnou osobou ta fyzick osoba, kter je jako prvn nstupce uvedena v 3 odst. 4 psm. a) až e) citovanho zkona [dřve v 3 odst. 2 psm. a) až e)], pokud je sttnm občanem ČSFR a m trval pobyt na jejm zem.
Je nesporn, že i v procesech restituce vlastnictv je nezbytn posuzovat zsadu rovnosti před zkonem v souvislosti se specifiky oblasti, v nž m nalzt sv naplněn. Je třeba uvžit, zda za existence pouze relativn rovnosti potencionlně zainteresovanch fyzickch osob může stavněprvn koncepce zkladnch prv ČR tolerovat existenci zužujcho ustanoven co do okruhu subjektů prva podle kritria trvalho pobytu na zem ČR.
V prv řadě je nutn posoudit interpretačn vznam samotn preambule zkona č. 87/1991 Sb., z nž vyplv, že clem prvn pravy je "snaha zmrnit nsledky některch majetkovch a jinch křivd", k nimž došlo v obdob let 1948 až 1989. Jde tedy o vymezen obsahu pojmu "některch" majetkovch a jinch křivd. Vznik otzka, zda lze tento pojem chpat nejen ve vztahu k okruhu a intenzitě majetkovch zsahů, zejmna do vlastnictv občanů v rozhodnm obdob, či zda je možn v něm spatřovat i zkonn prostor pro zžen okruhu oprvněnch subjektů s ohledem na to, zda maj trval pobyt v ČSFR (od 1. ledna 1993 v ČR). Na tuto otzku je třeba odpovědět zporně. Slovn spojen "někter majetkov a jin křivdy" lze považovat za vyjdřen vůle zkonodrce zmrnit nikoli všechny křivdy co do jejich obsahu a rozsahu, nbrž - a to pouze v tomto směru - jen křivdy nejzvažnějš. Prostor pro vyloučen určitch subjektů z okruhu těch, kter znaky některho restitučnho titulu napln, však z uveden formulace preambule zkona dovodit nelze. Z toho je možn usuzovat, že mezi definic pojmu "oprvněn osoby" podle ustanoven 3 odst. 1 a odst. 4 (dřve odstavce 2) napadenho zkona a textem i smyslem jeho preambule nen souladu.
Možnost vslovnho omezen nabvn určitch věc do vlastnictv pouze některmi subjekty obsahuje čl. 11 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod, kter uvd, že "zkon může tak stanovit, že určit věci mohou bt pouze ve vlastnictv občanů nebo prvnickch osob se sdlem v Česk a Slovensk Federativn Republice" (od 1. ledna 1993 v ČR). Ve vazbě na čl. 42 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod pod pojmem "občan" se rozum sttn občan ČSFR (ČR). Tato prava se však u fyzickch osob tk pouze podmnky sttnho občanstv ČR, a to ještě nikoli obecně, nbrž jen ohledně určitch věc v zkoně stanovench. Listina zkladnch prv a svobod v uvedenm ustanoven pak nezmocňuje zkonodrce k stanoven dalšch podmnek nabyt vlastnictv (ať už v rmci restitučnho procesu či obecně), totiž podmnky trvalho pobytu na zem ČR. Takov zmocněn nelze nalzt ani v jinch stavnch předpisech českho sttu.
Sm vraz "trval pobyt" je upraven v ustanoven 3 odst. 2 zkona č. 135/1982 Sb., o hlšen a evidenci pobytu občanů. Trvalm pobytem je pobyt v mstě stlho bydliště občana, to je zpravidla v mstě, kde m rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnn. Z ustanoven 1 citovanho zkona vyplv, že čelem citovanho zkona je prava a zabezpečen řdnho a včasnho hlšen a evidence pobytu československch sttnch občanů na zem tehdejš ČSSR. Jde tedy o zkon z oblasti prva veřejnho, kter m povahu toliko evidenčn a policejn; to je ostatně patrno i z ustanoven 3 odst. 3 tohoto zkona, podle něhož trval pobyt mohou mt občan jen v objektech, kter jsou označeny čslem podle zvlštnch předpisů. Pojem "trvalho pobytu" by proto neměl mt relevanci v normě, kter upravuje soukromoprvn vztahy, jakou je ve zkoumanm přpadě zkon č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch.
Při řešen otzky stavnosti podmnky trvalho pobytu ve smyslu napadenho zkona je dle nutno zvžit ustanoven čl. 14 odst. 1 a odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod, i když se jej nvrh skupiny poslanců vslovně nedovolv. Podle tohoto člnku svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Každ, kdo se oprvněně zdržuje na zem ČSFR (nyn ČR), m prvo svobodně ji opustit. Jestliže tedy napaden ustanoven zkona č. 87/1991 Sb. ( 3 odst. 1, 2 - nyn 4) považuje za oprvněnou osobu jen fyzickou osobu, kter (mimo dalš podmnky) m trval pobyt na zem ČSFR (ČR) - a jestliže zkon jen tto osobě umožňuje s spěchem ždat o vydn odňatch věc - pak tato zkonn podmnka ve svch důsledcch stavně zaručenou svobodu pobytu a pohybu ignoruje.
stavn soud proto dospěl k zvěru, že nvrh skupiny poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky na zrušen napaden čsti ustanoven 3 odst. 1, odst. 2 (nyn odstavce 4) zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, je důvodn, pokud poukazuje na rozpor:
- s čl. 1 stavy, kter prohlašuje Českou republiku za prvn stt, založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana,
- s čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, zaručujcm rovnost v prvech,
- s čl. 3 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, zakazujcm diskriminaci v oblasti zkladnch prv a svobod,
- s čl. 4 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod, stanovcm zsadu, že meze zkladnch prv a svobod mohou bt za podmnek stanovench Listinou zkladnch prv a svobod upraveny pouze zkonem,
- s čl. 4 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, kter určuje, že zkonn omezen zkladnch prv a svobod mus platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky,
- s čl. 1 odst. 1 Dodatkovho protokolu k Evropsk konvenci (mluvě) o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, určujcm, že každ fyzick nebo prvnick osoba m prvo pokojně užvat svůj majetek,
- s čl. 10 stavy, podle něhož ratifikovan a vyhlšen mezinrodn smlouvy o lidskch prvech a zkladnch svobodch, jimiž je Česk republika vzna, jsou bezprostředně zvazn a maj přednost před zkonem.
Napaden ustanoven zkona je dle v rozporu s čl. 11 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod, kter zmocňuje zkonodrce toliko stanovit, že určit věci mohou bt pouze ve vlastnictv občanů nebo prvnickch osob se sdlem v Česk a Slovensk Federativn Republice. Rovněž je v rozporu s čl. 14 odst. 1, 2 Listiny zkladnch prv a svobod, kter zakotvuje svobodu pohybu a pobytu a dalš prva v něm uveden.
Pokud se však poslaneck nvrh opr o nže uveden člnky stavy a Listiny zkladnch prv a svobod, neshledal stavn soud jejich porušen z těchto důvodů:
- čl. 4 stavy - stanov, že zkladn prva a svobody jsou pod ochranou soudn moci. Tento člnek klade důraz na ochranu soudn moc, m tedy jin smysl a nedotk se čst ustanoven 3 odst. 1, odst. 4 (dřve odstavce 2) zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch,
- čl. 36 a 38 Listiny zkladnch prv a svobod - oba tyto člnky kladou důraz na ochranu soudn moc, tedy stejně jako čl. 4 stavy,
- čl. 42 Listiny zkladnch prv a svobod - nejde o rozpor s tmto člnkem. Nvrh napad podmnku trvalho pobytu, čl. 42 Listiny zkladnch prv a svobod se však tk vymezen pojmu "občan" a zruk lidskch prv a zkladnch svobod zaručench Listinou zkladnch prv a svobod pro cizince, pokud tato prva nejsou přiznna vslovně občanům. Čl. 42 Listiny zkladnch prv a svobod se tedy souzen věci vůbec netk.
2. Nvrh skupiny poslanců dle broj proti neměrně krtk lhůtě stanoven v ustanoven 5 odst. 2, odst. 4 zkona č. 87/1991 Sb. k podn vzvy k vydn věci (6 měsců ode dne činnosti zkona) a k uplatněn nroku oprvněn osoby u soudu (1 rok ode dne činnosti zkona). Nvrh argumentuje zejmna tm, že tato ustanoven jsou s ustanovenm 3 odst. 1, odst. 2 (nyn odstavce 4) napadenho zkona - kter jsou zjevně protistavn - organicky spojena, neboť normuj způsob, jak může (a mus) oprvněn osoba svůj nrok realizovat. Za tto situace je podle nvrhu skupiny poslanců nezbytn zrušit v ustanovench 5 odst. 2, odst. 4 slova "ode dne činnosti tohoto zkona", neboť jen tm lze umožnit osobm, jejichž nrok založ teprve nlez stavnho soudu (tedy občanům ČR, kteř na jejm zem trval pobyt nemaj), aby jej řdně uplatnili ve lhůtě, jejž počtek bude spadat vjedno s nabytm činnosti zrušujcho nlezu stavnho soudu.
V předchozch vahch stavn soud dospěl k nzoru, že ustanoven 3 odst. 1 a odst. 4 (dřve odstavce 2) zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, pokud normovalo pro oprvněn osoby tž podmnku trvalho pobytu na zem ČSFR (od 1. ledna 1993 na zem ČR), je v rozporu zejmna s stavnm principem rovnosti lid, zakotvenm v Listině zkladnch prv a svobod. Tento zvěr by však sm o sobě nestačil k odstraněn nerovnosti mezi oprvněnmi osobami, neboť lhůty obsažen v ustanovench 5 odst. 2 a odst. 4 napadenho zkona již uplynuly. Fyzick osoby, kter jsou občany ČR a nemaj na jejm zem trval pobyt, by tedy nemohly sv nroky s spěchem uplatnit, neboť uplynutm zkonn lhůty zanikly. Tm by se zrušen nestavnch ustanoven 3 odst. 1 a odst. 4 (dřve odstavce 2) napadenho zkona zcela minulo činkem. K naplněn stavnch principů, kter vyvolv nutnost zrušit čsti ustanoven 3 odst. 1, odst. 4 (dřve odstavce 2) zkona, je proto nezbytn zrušit i čst ustanoven 5 odst. 2 a odst. 4 zkona, konkrtně slova "ode dne činnosti tohoto zkona", neboť, jak sprvně uvd navrhovatel, jen tak se umožn občanům, jejichž nrok založ teprve nlez stavnho soudu, aby jej uplatnili včas. Ustanoven 5 odst. 2, 4 a 3 odst. 1, 4 (dřve odstavce 2) zkona jsou tedy vzjemně natolik spjata, že je nelze od sebe oddělovat a uvažovat o stavnosti 5 odst. 2, 4 samostatně. Proto stavn soud dovozuje, že rovněž napaden čst ustanoven 5 odst. 2, 4 zkona č. 87/1991 Sb. je ve svch důsledcch v rozporu s tmiž stavnmi předpisy, kter jsou porušeny napadenou čst ustanoven 3 odst. 1, 2 tohoto zkona.
Jestliže stavn soud zrušuje v ustanovench 5 odst. 2 a odst. 4 zkona č. 87/1991 Sb. slova "ode dne činnosti tohoto zkona", pak lhůta uveden v 5 odst. 2 a odst. 4 thož zkona začn běžet dnem vykonatelnosti nlezu stavnho soudu, tedy dnem 1. listopadu 1994. Tento zvěr je nezbytn, neboť jinak by v souzen věci ochrana stavnch principů, kter vedly ke zrušen napadench čst ustanoven 3 odst. 1, 4 (dřve odstavce 2) zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, nebyla garantovna. Tato nově otevřen lhůta se však tk jen osob, kter se nlezem stanou osobami oprvněnmi. Jde tedy o osoby, kter nesplňovaly podmnku trvalho pobytu na zem ČSFR (ČR), již nlez stavnho soudu zrušil. Běh nov lhůty ode dne vykonatelnosti nlezu se však netk osob, kter již před činnost nlezu byly osobami oprvněnmi, neboť ty tehdy platnou podmnku trvalho pobytu na zem ČSFR (ČR) splňovaly a z různch důvodů nrok včas neuplatnily.
stavn soud se pro plnost zabval i nmitkou navrhovatele, že 6měsčn lhůta k vzvě k vydn věci a 1ročn lhůta k uplatněn nroku u soudu, kter počnaj běžet již dnem činnosti zkona, jsou nepřiměřeně krtk. I tto nmitce je třeba přisvědčit. Vznamn je, že se obě lhůty vž na činnost zkona, o němž se řada občanů s trvalm pobytem mimo zem republiky, zejmna občanů ze zmořskch zem, nemusela, popř. nemohla vůbec včas dozvědět. Za tto situace je stanoven několikaměsčnch lhůt k uplatněn nroku zejmna ve vztahu k těmto občanům diskriminujc, neboť ve svch důsledcch mnoha z nich znemožnilo, aby sv nroky v zkonn lhůtě uplatnili. Z tohoto hlediska lze dovozovat, že určen nepřiměřeně krtkch lhůt v ustanovench 5 odst. 2, 4 zkona je v rozporu s stavnmi předpisy, jichž se nvrh skupiny poslanců dovolv. Důsledně vzato je v rozporu i s ustanovenm čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod a s čl. 6 odst. 1 Evropsk mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, neboť zejmna uvedenm občanům nebylo určenm zcela nerelnch lhůt umožněno, aby se svho prva domhali u nezvislho a nestrannho soudu.
Lhůty uveden v ustanovench 5 odst. 2, 4 zkona č. 87/1991 Sb. ovšem stavn soud zrušit nemůže již z toho důvodu, že nvrh na jejich zrušen podn nebyl. I kdyby však takov nvrh podn byl, zrušenm uvedench lhůt by obě ustanoven pozbyla jakkoli věcn smysl. I s přihldnutm k tomu stavn soud dovozuje, že ochraně stavnosti odpovd vše uveden zvěr, podle něhož se stvajc lhůty vž na vykonatelnost nlezu stavnho soudu, tedy na den 1. listopadu 1994. Tm jsou dostatečně respektovna rovn prva všech občanů, tedy i občanů trvale žijcch v cizině, u nichž je třeba předpokldat, že nyn jsou s odstupem doby o svch prvech ve smyslu zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, dostatečně informovni a mohou je relně a včas uplatnit.
stavn soud se v tto souvislosti zabval i otzkou, zda vypuštěn čst ustanoven 5 odst. 2 a odst. 4 napadenho zkona nem povahu retroaktivn a zda neporušuje princip prvn jistoty, kter lze dovodit z čl. 1 stavy Česk republiky. V souzen věci jde o npravu nebo odčiněn křivd, k nimž došlo v minulosti, a součst toho je i restituce majetku. Nprava je uskutečňovna konkrtnmi zkony upravujcmi jednotliv seky života při respektovn zsady, že dřvějš normy nebudou zrušovny retroaktivně, nbrž že budou odstraněny pouze někter nsledky jejich dřvějšho použit. Je pravda, že již sm zsah do prvnho stavu vytvořenho podle starch norem v předchozm obdob jist aspekt retroaktivity m. Zkon č. 87/1991 Sb., ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, však do samho prvnho řdu kritickho obdob (tj. od 25. nora 1948 do 1. ledna 1990) retroaktivně nezasahuje, neboť se tk jen nsledků, kter jsou s činky tohoto prvnho řdu spojeny, a ničeho jinho.
Prvn věda rozeznv retroaktivitu pravou a retroaktivitu nepravou. Prav retroaktivita zahrnuje přpady, kdy prvn norma reglementuje i vznik prvnho vztahu a nroky z něho vzešl před jej činnost. Neprav retroaktivita spočv v tom, že prvn vztahy hmotnho i procesnho prva, kter vznikly za platnosti prva starho, se spravuj zsadně tmto prvem, a to až do doby činnosti prva novho; po jeho činnosti se však řd prvem novm. Tato zsada však plat jen potud, pokud ostatn zvěrečn ustanoven prvn normy nestanov se zřetelem na zvlštnosti některch prvnch vztahů něco jinho.
Lze-li u zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, vůbec hovořit o retroaktivitě, pak se jedn toliko o retroaktivitu nepravou, kter je z hlediska prvn jistoty akceptovateln. Konstrukce npravy (rehabilitace) spočv ve stanoven oprvněn osoby, povinn osoby, v nutnosti podat vzvu povinnmu ve stanoven propadn lhůtě, v povinnosti povinnho uzavřt konkrtn dohodu o vydn věci a v nutnosti podat v propadn lhůtě žalobu na povinnho k vynucen podepsn takov dohody, jestliže povinn osoba odmtla dohodu o vydn věci uzavřt. Nejde tedy o klasickou vindikaci, i když se jedn o nrok na vydn věci, kter je však založen na lex specialis (zkon č. 87/1991 Sb., ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch). Tato prava dle znamen, že se uznv platnost dřvějšho prvnho řdu, a nedojde-li k realizaci nroku na vydn věci, zůstv při vytvořenm prvnm stavu a nen možno použt jinho prvnho ustanoven, a to ani ustanoven obecnho.
Je zřejm, že tyto vahy se z hlediska posuzovn retroaktivity prvnho předpisu netkaj pouze zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, jako celku, nbrž že se vztahuj i na důsledky vypuštěn slov "ode dne činnosti tohoto zkona", dosud obsažench v ustanovench 5 odst. 2, 4 uvedenho zkona.
Proto stavn soud dospěl k přesvědčen, že vypuštěn uvedench slov v ustanovench 5 odst. 2 a odst. 4 zkona č. 87/1991 Sb.,2 ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, nepřpustnou retroaktivitu nezakld. V opačnm přpadě by cel uveden zkon musel bt považovn za nepřpustně retroaktivn. V souzen věci, jak již bylo uvedeno, se však může jednat jen o retroaktivitu nepravou, jež je v prvn teorii i v praxi obecně považovna za přijatelnou.
Proto stavn soud podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy a podle 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, dnem 1. listopadu 1994 zrušuje:
1. v ustanoven 3 odst. 1 zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, čst věty za (druhou) črkou ve slovech "a m trval pobyt na jejm zem" a v ustanoven 3 odst. 4 thož zkona, ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch (před činnost zkona č. 116/1994 Sb. označenm jako odstavec 2), čst věty ve slovech "a maj trval pobyt na jejm zem",
2. v ustanovench 5 odst. 2 a odst. 4 zkona č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, ve zněn zkonů jej měncch a doplňujcch, slova "ode dne činnosti tohoto zkona".
Práva na připojení odlišného stanoviska se svým jménem k rozhodnutí o návrhu na zrušení částí ustanovení § 5 odst. 2 a 4 napadeného zákona podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využili tito soudci: JUDr. Vladimír Čermák a JUDr. Vlastimil Ševčík.