Ve věci návrhu na zrušení § 32 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění 160/1998 účinný od 13.07.1998

Schválené: 26.05.1998
Účinnost od: 13.07.1998
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Svoboda pohybu a pobytu., Extradice. Extradiční řízení. Vydávání nelegálních přistěhovalců., Právní postavení cizinců.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení § 32 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění 160/1998 účinný od 13.07.1998
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 160/1998 s účinností od 13.07.1998
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

160/1998 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 26. května 1998 v plénu o návrhu Městského soudu v Praze na zrušení § 32 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění, takto:

Ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, v platném znění, se zrušuje dnem 13. května 1999.

Odůvodněn

I.

Dne 22. 8. 1997 obdržel stavn soud nvrh Městskho soudu v Praze na zrušen ustanoven 16 odst. 3 a 32 odst. 2 zkona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky, v platnm zněn. Sent 28 Ca Městskho soudu v Praze dospěl při projednvn žaloby, podan podle čsti pt hlavy druh občanskho soudnho řdu, proti rozhodnut o vyhoštěn žalobce dle 16 zkona č. 123/1992 Sb. k zvěru, že zkonn ustanoven, jichž m bt při řešen věci použito, jsou v rozporu s stavou Česk republiky (dle jen "stava") a Listinou zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), a to jmenovitě ustanoven 32 odst. 2 zkona č. 123/1992 Sb. s čl. 36 odst. 2 Listiny a ustanoven 16 odst. 3 citovanho zkona s čl. 2 odst. 3 stavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto Městsk soud v Praze usnesenm ze dne 25. 7. 1997 sp. zn. 28 Ca 37/97 řzen před nm veden podle 109 odst. 1 psm. b) o. s. ř. přerušil a stavnmu soudu podal nvrh na zrušen shora uvedench ustanoven.

V předmětn věci, rozhodovan Městskm soudem v Praze pod sp. zn. 28 Ca 37/97, se žalobce N. V. H. domhal přezkoumn rozhodnut Policejnho prezidia Česk republiky, Ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha o jeho vyhoštěn dle 16 zkona č. 123/1992 Sb. V žalobě mimo jin namtal, že platn prvn prava vyhoštěn obsažen v zkoně č. 123/1992 Sb. je v rozporu s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech, zejmna s čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 7 k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"). Vznesl proto nmitky proti vyhoštěn a domhal se přezkoumn přpadu soudem, neboť mu nebylo umožněno v řdnm a zkonem upravenm řzen podat proti rozhodnut o vyhoštěn odvoln. Zroveň poždal o odložen vykonatelnosti rozhodnut o vyhoštěn a navrhl, aby soud toto rozhodnut zrušil. Prvn zstupce žalobce potom soudu sdělil, že žalobce již byl z Česk republiky dne 7. 2. 1997 vyhoštěn.

K žalobě se vyjdřilo Policejn prezidium Česk republiky, Ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie Praha, jako žalovan. Podle žalovanho je vyhoštěn nucenou realizac rozhodnut o zkazu pobytu na zem Česk republiky, nejde o samostatn řzen, ale o npravu protiprvnho stavu vzniklho tehdy, když cizinec i po vydn rozhodnut o zkazu pobytu (jak tomu bylo tak v přpadě žalobce) nadle neoprvněně na zem Česk republiky pobv. Všechny opravn prostředky, včetně možnosti přezkoumn soudem, jsou dny v přpadě rozhodnut o zkazu pobytu. Proto v přpadě vyhoštěn nen vydvno rozhodnut a nen ani dna možnost soudnho přezkoumn tohoto vyhoštěn. Pokud by byly připuštěny opravn prostředky proti vyhoštěn, dochzelo by dle nzoru žalovanho k paradoxnmu stavu, kdy by cizinec měl na zem Česk republiky zakzn pobyt, a přesto by zde mohl pobvat i nadle, pokud by proti němu nebylo zahjeno trestn sthn za mařen vkonu řednho rozhodnut a nebyl by potom soudem vyhoštěn. To znamen, že rozhodnut o zkazu pobytu by nebylo bez soudnho rozhodnut vykonateln. V nerespektovn zkazu pobytu lze dle nzoru žalovanho spatřovat jednn směřujc proti udržen veřejnho pořdku, ochrany zdrav nebo prv a svobod druhch.

Z obsahu sprvnho spisu předloženho Městskmu soudu v Praze Policejnm prezidiem Česk republiky, Ředitelstvm služby cizineck a pohraničn policie vyplynulo, že rozhodnut o vyhoštěn nebylo vydno v psemnm vyhotoven. Policejnmu prezidiu Česk republiky, řediteli služby cizineck a pohraničn policie, byl dne 21. 1. 1997 pod čj. PSP-1-52/CP-c-97 podn ředitelem sekce cizineck policie Praha nvrh na administrativn vyhoštěn žalobce, a tento nvrh byl tž schvlen. Policejn prezidium Česk republiky, Ředitelstv služby cizineck a pohraničn policie, pak přpisem ze dne 3. 2. 1997 poždalo Policii Česk republiky o zajištěn a proveden eskorty za čelem realizace vyhoštěn žalobce dne 6. 2. 1997 přes hraničn přechod Praha-Ruzyně-letiště. Spis dle obsahuje protokol o vyhoštěn cizince z zem Česk republiky, dle kterho byl žalobce vyhoštěn dne 6. 2. 1997.

Městsk soud v Praze, jak dle v odůvodněn svho nvrhu podanho stavnmu soudu uvd, vyšel ze stanoviska, že proces rozhodovn o pobytu cizince na zem Česk republiky se dle platn prvn pravy (zkon č. 123/1992 Sb.) děl na řzen o zkazu pobytu a na řzen o vyhoštěn cizince. Na řzen o zkazu pobytu podle ustanoven 14 a 15 zkona č. 123/1992 Sb. nen vyloučena použitelnost obecnch předpisů o sprvnm řzen a pravomocn rozhodnut o zkazu pobytu, jsou-li vyčerpny řdn opravn prostředky, podlh přezkoumn soudem ( 32 odst. 2 zkona č. 123/1992 Sb.). Na řzen o vyhoštěn se však podle 16 odst. 3 zkona č. 123/1992 Sb. obecn předpisy o sprvnm řzen nevztahuj a rozhodnut jin než rozhodnut o zkazu pobytu jsou podle ustanoven 32 odst. 2 zkona č. 123/1992 Sb. ze soudnho přezkoumn vyloučena, což je prvě přpad žalobou napadenho rozhodnut o vyhoštěn. Městsk soud v Praze dospěl k zvěru, že rozhodnut o vyhoštěn nemůže bt v nvaznosti na čl. 36 odst. 2 Listiny vyloučeno z přezkoumn soudem, neboť z pravomoci soudu nesm bt vyloučeno přezkoumn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny, mezi něž patř i zkladn prvo obsažen v čl. 14 Listiny, podle něhož cizinec může bt vyhoštěn jen v přpadech stanovench zkonem. Ustanoven 32 odst. 2 zkona č. 123/1992 Sb., jehož m bt při řešen věci použito, je tedy podle jeho nzoru v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny. Teprve bude-li toto zkonn ustanoven zrušeno, může se soud zabvat ostatnmi aspekty podan žaloby.

V dalš čsti odůvodněn svho nvrhu Městsk soud v Praze pak tak poukazuje na absenci řdnho psemnho vyhotoven rozhodnut o vyhoštěn a s touto otzkou souvisejc nmitku žalobce na rozpor ustanoven 16 odst. 3 zkona č. 123/1992 Sb. s čl. 2 odst. 3 stavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. S odkazem na zněn ustanoven 16 až 18 zkona č. 123/1992 Sb. a po jejich podrobnm rozboru pak Městsk soud v Praze dospv k zvěru, že tak ustanoven 16 odst. 3 zkona č. 123/1992 Sb. je protistavn pro jeho rozpor s čl. 2 odst. 3 stavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, jakož i s čl. 36 odst. 1 Listiny, a navrhuje proto i zrušen tohoto ustanoven. Tento nvrh Městskho soudu v Praze na zrušen ustanoven 16 odst. 3 zkona č. 123/1992 Sb. však musel bt odmtnut [usnesenm stavnho soudu ze dne 22. 4. 1998 sp. zn. Pl. S 27/97 podle ustanoven 43 odst. 1 psm. f) zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn platnm do 9. 5. 1998], s ohledem na to, že v době podn tohoto nvrhu Městskm soudem v Praze již stavn soud o nvrhu na zrušen thož ustanoven jednal, a to ve věci veden pod sp. zn. Pl. S 25/97.

II.

Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve vyjdřen k nvrhu odkazuje na důvodovou zprvu k nvrhu zkona č. 123/1992 Sb., v nž se v obecn čsti uvd, že clem tohoto navrhovanho zkona bylo odstraněn nedostatků dosavadn prvn pravy s využitm poznatků o prvn pravě ve sttech, kter maj s migrac cizinců dlouholet zkušenosti, zejmna SRN, Švdsko a USA. Dle se ve vyjdřen uvd, že navrhovatel ve svch vahch opomj fakt, že k řzen o vyhoštěn dojde teprve až v okamžiku nerespektovn zkazu pobytu cizincem, na což je cizinec psemně upozorněn v poučen k rozhodnut o uložen zkazu pobytu, a dle nebere v potaz institut tzv. vrcen, kter je podle mezinrodnch smluv využvn v drtiv většině přpadů prvě k vrcen osob, kter na zem Česk republiky vnikly neoprvněně. Za předpokladu, že v přpadě vyhoštěn jde o faktickou realizaci rozhodnut o zkazu pobytu, jev se jako plně dostačujc možnost přezkumu v předchozm řzen o udělen zkazu pobytu odvolacm orgnem nebo soudem. Skutečnost, že se na řzen o vyhoštěn nevztahuje sprvn řd, ještě neznamen, že by zde bylo jaksi prvn vakuum umožňujc vznik ředn libovůle, sprvn orgn postupuje podle zkona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, a mus dodržovat ustanoven 18 zkona č. 123/1992 Sb. upravujc tzv. překžky vyhoštěn. Stt m nepochybně prvo chrnit sv zem a občany před cizinci, kteř vědomě zkony porušuj. S ohledem na vysok stupeň cizineck kriminality a očekvan znovuzaveden vzov povinnosti s některmi stty by navrhovan zrušen napadench ustanoven celou situaci v oblasti ukončovn pobytu cizinců vce zkomplikovalo a zneprůhlednilo. Z hlediska času, nkladů a hlavně čelnosti nen ždouc, aby ve stejn věci proběhly za sebou dvě sprvn řzen. Předseda Poslaneck sněmovny tak ve vyjdřen potvrdil, a to v souladu s požadavky obsaženmi v ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., že napaden zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Federlnho shromžděn ČSFR dne 4. 3. 1992, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen, jak již ostatně stavn soud konstatoval ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 25/97 ze dne 13. 5. 1998.

stavn soud si dle vyždal vyjdřen Ministerstva vnitra. K nvrhu na zrušen ustanoven 32 odst. 2 zkona č. 123/1992 Sb. se ve vyjdřen uvd, že je třeba pojmat toto ustanoven ve vazbě na dalš ustanoven zkona. Rozhodnut o vyhoštěn nelze zřejmě považovat za rozhodnut tkajc se zkladnch prv a svobod, neboť tato prva lze vzat pouze k tomu cizinci, kter se na zem Česk republiky zdržuje oprvněně. Vyhoštěn se však realizuje pouze v přpadě cizinců, kteř na zem Česk republiky vstoup neoprvněně nebo tu neoprvněně pobvaj, a z tohoto pohledu se ustanoven 32 odst. 2 shora uvedenho zkona jev jako stavně konformn. Současně Ministerstvo vnitra upozorňuje na to, že byly zahjeny legislativn prce na nov prvn pravě pobytu cizinců. V přpadě vyhověn nvrhu považuje proto Ministerstvo vnitra za vhodn odložit vykonatelnost nlezu o jeden rok.

Ministerstvo zahraničnch věc ve svm stanovisku k nvrhu Městskho soudu v Praze poukazuje na vkladovou zprvu k čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 7 k mluvě, podle nž mus bt termn "vyhoštěn" považovn za autonomn pojem, kter je zcela nezvisl na vnitrosttn definici a označuje jakkoliv opatřen vynucujc odjezd cizince z dan země, s vjimkou extradice. Člnek 1 nevyžaduje, aby dotčen osoba zůstala na zem sttu až do vsledku rozhodnut o odvoln proti rozhodnut o přezkoumn jejho přpadu. Způsob přezkoumn je zcela svěřen vnitrosttn prvn pravě, nen ani požadovno, aby přezkumn orgn byl odlišn od orgnu, kter vydal původn rozhodnut, a za plně postačujc je považovna autoremedura. Pokud jde o prvo bt zastoupen před přslušnm řadem nebo soudem, vkladov zprva uvd, že v sobě nezahrnuje prvo dotčen osoby častnit se jednn před těmito orgny. Stejně tak nen vyžadovno stn projednn danho přpadu - psemn řzen je považovno za postačujc. Z judikatury k čl. 6 odst. 1 mluvy vyplv, že se nevztahuje na řzen tkajc se povolen k pobytu a vyhoštěn cizinců, pokud jm nen dotčeno respektovn rodinnho života jako "občansk prvo". Z toho je zřejm, že ve vztahu k čl. 6 odst. 1 mluvy je čl. 1 Protokolu č. 7 lex specialis, což však neplat v přpadě, že vsledek řzen o vyhoštěn je rozhodujc pro určit občansk prvo. Pokud by tedy mělo dojt k vyhoštěn osoby do určit země, maj sttn orgny zkonnou povinnost nevyhostit ji do země, kde by mohla bt porušena jej zkladn prva (jako napřklad prvo na život, prvo nebt podroben mučen), tato osoba však nem ždnou možnost napadnout rozhodnut, kter by tuto povinnost nerespektovalo, neboť řzen o vyhoštěn je vyňato z působnosti sprvnho řdu a zvlštn prvn prava jeho průběhu neexistuje. Z kontextu vyjdřen Ministerstva zahraničnch věc plyne, že podle jeho nzoru je při vyhoštěn nutno v konkrtnm přpadě zkoumat, zda zsah do prv dotyčn osoby představuje teprve samotn vyhoštěn, nebo zda do nich bylo zasaženo již uloženm zkazu pobytu. Pokud byl zsah do prv jednotlivce garantovanch přslušnou smlouvou omezen pouze na řzen o uložen zkazu pobytu, je z pohledu vše zmněnch ustanoven na vyhoštěn třeba pohlžet pouze jako na "exekuci" rozhodnut o zkazu pobytu a čl. 1 Protokolu č. 7, čl. 6 odst. 1 mluvy se v takovm přpadě na řzen o vyhoštěn nevztahuj. Pokud však vyhoštěn představuje takov zsah do prv jednotlivce, kter nevznikl rozhodnutm o zkazu pobytu, ale až vyhoštěnm samotnm, je třeba na vyhoštěn pohlžet nikoliv jako na pouh vkon rozhodnut, ale jako na "vyhoštěn" podle čl. 1 Protokolu č. 7 k mluvě. Z pohledu mluvy je možn přpad od přpadu považovat řzen o vyhoštěn podle zkona č. 123/1992 Sb. za řzen nalzac (je-li vyhoštěn takovm zsahem do občanskch prv přslušn osoby, jakm nebylo jemu předchzejc uložen zkazu pobytu) nebo za řzen vykonvac (je-li vyhoštěn stejnm zsahem do občanskch prv, jakm již bylo jemu předchzejc uložen zkazu pobytu). Je tedy podle Ministerstva zahraničnch věc zřejm, že pokud je řzen o vyhoštěn řzenm nalzacm, jehož vsledek je rozhodujc pro občansk prva přslušn osoby, pak platn prvn prava nesplňuje požadavek čl. 6 mluvy, aby o občanskch prvech rozhodoval nezvisl a nestrann tribunl. Stejně tak, je-li předmětem tohoto řzen rozhodovn o prvech či svobodch garantovanch Listinou, nejsou splněny ani podmnky stanoven čl. 36 odst. 2 Listiny, poněvadž 32 odst. 2 zkona č. 123/1992 Sb. vylučuje řzen o vyhoštěn z přezkumn pravomoci soudů.

III.

Institut vyhoštěn představuje podstatn zsah do prv přiznvanch cizincům prvoplatně se zdržujcm na zem cizho sttu, a proto mezinrodn smlouvy o lidskch prvech a zkladnch svobodch - mluva o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod i Mezinrodn pakt o občanskch a politickch prvech - jakož i Listina zkladnch prv a svobod obsahuj ustanoven stanovc meze takovho zsahu do svobody pohybu a pobytu cizince na sttnm zem a jeho opuštěn. I když uveden smlouvy ani Listina nezaručuj cizincům prvo nebt vyhoštěn, poskytuj ochranu proti takovm zsahům do svobody pohybu a pobytu cizinců, kter by přeshly rozsah stanoven zkonem.

Člnek 1 Protokolu č. 7 k mluvě stanov, že cizinec, kter m povolen pobyt na zem některho sttu, může bt vyhoštěn pouze na zkladě vkonu rozhodnut přijatho v souladu se zkonem a mus mt možnost uplatnit nmitky proti svmu vyhoštěn, dt přezkoumat svůj přpad a dt se zastupovat za tmto čelem před přslušnm řadem nebo před osobou nebo osobami tmto řadem určenmi. Cizinec může bt podle tohoto člnku vyhoštěn před vkonem vše uvedench prv, je-li takov vyhoštěn nutn v zjmu veřejnho pořdku nebo je odůvodněno zjmy nrodn bezpečnosti. Ustanoven obdobnho zněn pak obsahuje tak čl. 13 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech.

Člnek 14 odst. 1 Listiny zaručuje svobodu pohybu a pobytu, a to s ohledem na ustanoven čl. 42 odst. 2 Listiny, i cizincům. V odstavci 5 tohoto člnku je pak stanoveno, že cizinec může bt vyhoštěn jen v přpadech stanovench zkonem. Garanci těchto zkladnch prv a svobod mus tedy zajišťovat i zkon upravujc pobyt cizinců na zem Česk republiky, jmž je zkon č. 123/1992 Sb.

Zkladn prva zaručovan v souvislosti s vyhoštěnm cizince stavnm pořdkem Česk republiky a uvedenmi mezinrodnmi smlouvami jsou v zsadě vzna na skutečnost, že cizinec m na zem sttu povolen pobyt, tedy, že se na zem sttu zdržuje oprvněně. Ochrana těchto prv cizinců je však založena na zsadě individulnho posouzen každho jednotlivho přpadu vyhoštěn a možnosti uplatnit nmitky proti rozhodnut o vyhoštěn, o němž může bt rozhodnuto jen v přpadech stanovench zkonem a způsobem, kter zkon stanov.

Zkon č. 123/1992 Sb. upravuje institut vyhoštěn cizince ve svch ustanovench 16 až 18. Podle 16 odst. 1 může bt vyhoštěn cizinec, kter neoprvněně vstoup nebo neoprvněně pobv na zem Česk republiky. Neoprvněnost vstupu či neoprvněnost pobytu lze sice ve většině přpadů z hlediska platn prvn pravy jednoznačně a nerozporně posoudit a prvně kvalifikovat zejmna v přpadech neoprvněnho vstupu nebo po vydn rozhodnut o zkazu pobytu. Nemus tomu však tak bt ve všech přpadech. V tto souvislosti totiž nelze opomjet prvn pravu dlouhodobho a trvalho pobytu cizinců v uvedenm zkoně, kter v ustanoven 6 umožňuje opakovaně prodlužovat dobu stanovenou v rmci již povolenho dlouhodobho pobytu, a zejmna pak i ustanoven 8 odst. 1, v němž se stanov, že ždost o udělen povolen k dlouhodobmu nebo trvalmu pobytu lze podat tž na zem Česk republiky Ministerstvu vnitra, přitom lhůta k rozhodnut o takov ždosti cizince je v 9 stanovena 60 dny ode dne podn ždosti. Prvě v těchto přpadech může bt oprvněnost pobytu cizince -- v obdob od podn ždosti do rozhodnut o n -- sporn. Nelze proto jednoznačně přisvědčit nzoru Ministerstva vnitra, že neoprvněnost pobytu lze vždy považovat za objektivn prvn skutečnost. V běžn aplikačn praxi vyhoštěn cizince obvykle sice předchz vydn rozhodnut o zkazu jeho pobytu na zem Česk republiky -- proti němuž lze ve sprvnm řzen uplatnit řdn opravn prostředky, přpadně se domhat i soudnho přezkumu, v tomto řzen (kter navc nemus nutně každmu rozhodnut o vyhoštěn předchzet) však zkonn překžky vyhoštěn uveden v 18 zkona č. 123/1992 Sb., vylučujc možnost vyhoštěn do určitch sttů, nejsou a podle platn prvn pravy ani nemus bt zvažovny, a cizinec se tedy jejich naplněn v přpadě rozhodnut o jeho vyhoštěn nemůže za platn prvn pravy při vyloučen použit sprvnho řdu bez možnosti soudnho přezkoumn domoci způsobem prvem předvdanm. Za tohoto stavu pak nabv na vznamu otzka postupu sttnch orgnů při zajišťovn zkonnch podmnek, kter mus podle zkona č. 123/1992 Sb. vyhoštěn splňovat, k nimž patř kromě neoprvněnosti vstupu či pobytu cizince na zem našeho sttu tak respektovn překžek vyhoštěn. Pro vlastn řzen o vyhoštěn tak zkon č. 123/1992 Sb. nestanov postup, kterm by bylo respektovn překžek vyhoštěn zajištěno v přpadě, že k nim sttn orgn nepřihldne. Pokud tedy tento zkon v souvislosti se stanovenmi podmnkami a překžkami vyhoštěn zroveň nestanov postup zajišťujc jejich respektovn při samotnm rozhodovn o vyhoštěn, je třeba považovat napaden ustanoven 32 odst. 2 tohoto zkona vylučujc možnost soudnho přezkumu takovho rozhodnut za stavu, kdy podle ustanoven 16 odst. 1 citovanho zkona je možno užt sprvnho uvžen a kdy se podle 16 odst. 3 citovanho zkona na řzen o vyhoštěn nevztahuj obecn předpisy o sprvnm řzen, za odporujc čl. 2 odst. 3 stavy, jakož i jemu korespondujcmu čl. 2 odst. 2 Listiny, podle nichž lze sttn moc uplatňovat jen v přpadech a v mezch stanovench zkonem a způsobem, kter zkon stanov. Vyloučenm možnosti přezkumu rozhodnut o vyhoštěn soudem je za těchto podmnek současně dn i rozpor napadenho ustanoven s čl. 36 odst. 1 Listiny, kter zaručuje každmu prvo na stanoven postup při domhn se svch prv u soudu či jinho orgnu. Z uvedench důvodů bylo proto vyhověno nvrhu na zrušen ustanoven 32 odst. 2 zkona č. 123/1992 Sb., v platnm zněn. Zroveň však s ohledem na to, že toto ustanoven považuje stavn soud za protistavn pouze v poměru k rozhodnutm tkajcm se vyhoštěn, a jsa si vědom toho - jak již uvedl ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 25/97 ze dne 13. 5. 1998 tkajcm se thož zkona - že se jedn o zsadn a citlivou problematiku, kter bude vyžadovat nov komplexn a pečliv legislativn zpracovn, rozhodl tak, že napaden ustanoven 32 odst. 2 se zrušuje teprve dnem 13. 5. 1999, tj. k datu, k němuž byla citovanm nlezem stavnho soudu zrušena ustanoven 14 odst. 1 psm. f) a odst. 4 zkona č. 123/1992 Sb., v platnm zněn, ( 58 odst. 1, 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb.).

Načítávám znění...
MENU
Hore