Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 153/2004 účinný od 07.04.2004

Schválené: 11.02.2004
Účinnost od: 07.04.2004
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic., Mimořádné opravné prostředky v občanském právu. Dovolání.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 153/2004 účinný od 07.04.2004
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 153/2004 s účinností od 07.04.2004
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

153/2004 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 11. února 2004 v plénu o návrhu nezletilých J. a P. B., zastoupených matkou M. B., na zrušení ustanovení § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ustanovení § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodněn

Nvrhem doručenm stavnmu soudu dne 2.9.2002 (sp. zn. IV. S 582/02) se stěžovatel-nezletil J. B. a P. B., zastoupeni matkou M. B., prvně zastoupeni JUDr. A. J., domhaj, aby stavn soud zrušil usnesen Nejvyššho soudu ze dne 19.6.2002, č.j. 33 Odo 360/2002-127, rozsudek Krajskho soudu v Praze ze dne 22.1.2002. č.j. 28 Co 11/2002-111 a rozsudek Okresnho soudu v Přbrami ze dne 17.10.2001 č.j. 11 C 165/97-81.

Spolu s stavn stžnost podali stěžovatel nvrh na zrušen ustanoven 243c odst. 2 zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, v platnm zněn, (dle tž "o.s.ř.").

Čtvrt sent stavnho soudu po konstatovn, že uplatněnm napadenho ustanoven nastala jedna ze skutečnost, kter jsou předmětem stavn stžnosti, tj. že jsou splněny podmnky stanoven v 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon") řzen o stavn stžnosti přerušil a nvrh na zrušen 243c odst. 2 o.s.ř. postoupil plnu stavnho soudu.

Navrhovatel považuj ustanoven 243c odst. 2, o.s.ř., umožňujc Nejvyššmu soudu rozhodnut o dovoln v něm specifikovan vůbec neodůvodňovat, za rozporn s prvem každho na spravedliv proces, zejmna pak s čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"). Tato mluva je dle jejich nzoru smlouvou podle čl. 10 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), tudž bezprostředně zvazn a m přednost před zkonem. Na podporu svho nzoru pak argumentuj rozhodnutmi Evropskho soudu pro lidsk prva, zejmna upozorňuj na rozsudek z 21.1.1999 ve věci Garca Ruiz v. Španělsko, kter jasně řk, že "Podle ustlen judikatury soudu, održejc princip souvisejc s řdnm chodem spravedlnosti, soudn rozhodnut musej v dostatečn mře uvdět důvody, na nichž jsou založena.". Dle navrhovatel připomnaj, že rozsah tto povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnut a mus bt posuzovn ve světle okolnost každho přpadu (viz Ruiz Torija a Hiro Balani proti Španělsku, 1994, Higginsov a dalš proti Francii, 1998). Konečně se pak odvolvaj na zvěry Evropskho soudu pro lidsk prva, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 soudy zavazuje, aby sv rozhodnut odůvodňovaly, tento zvazek nemůže bt chpn tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každ argument (viz Van Hurk proti Nizozem, 1994). Odvolac soud se tak při zamtnut odvoln v principu může omezit na převzet odůvodněn nižšho soudu (viz Helle proti Finsku, 1997).

Navrhovatel jsou přesvědčeni, že v obou okruzch přpadů upravench napadenm ustanovenm 243c odst. 2 o.s.ř., kdy může Nejvyšš soud upustit od odůvodněn, se nejedn o pouh procesn rozhodnut ve věci (např. odmtnut z důvodu opožděnho podn, či podn neoprvněnou osobou), ale dovolac soud si mus předběžně vyřešit otzku tkajc se merita věci a dospět k zvěru, že se nejedn o otzku zsadnho prvnho vznamu, popř. že dovoln je zjevně bezdůvodn. Mus se tedy zabvat věc z hlediska hmotnho prva. Pokud pak je jednm z hlavnch kolů Nejvyššho soudu, aby svmi vklady zkona v jednotlivch přpadech působil na sjednocovn judikatury nižšch soudů, pak tuto roli je třeba dle navrhovatelů naplnit, byť třeba jen stručnm, ale zřetelnm odkazem, např. na rozhodnut Nejvyššho soudu v obdobn věci. Těžko však mluvit o naplněn tto role v přpadě, kdy se dovolatel ani nedozv, proč nejde o otzku zsadnho prvnho vznamu, popř. proč je dovoln zjevně bezdůvodn. Navrhovatel proto uzavraj, že umožňuje-li zkon soudu rozhodnut vůbec neodůvodnit, ač mluva zakld v čl. 6 odst. 1 prvo každho častnka soudnho řzen na dostatečn uveden důvodů, na nichž je rozhodnut založeno, přmo tm porušuje prvo na spravedliv proces. Ždn odůvodněn nemůže bt nikdy dostatečnm odůvodněnm.

Ve vyjdřen, kter stavn soud vyždal podle 69 zkona, uvedly obě komory Parlamentu Česk republiky nsledujc:

Sent Parlamentu Česk republiky zejmna uvedl, že nelze zaujmout kvalifikovan nzor k podanmu nvrhu bez vyjdřen širšch vah o kolech soudn moci, jakož i mezch danch j stavně garantovanmi lidskmi prvy a svobodami. V důsledku nespokojenosti česk společnosti s prac justice i nepřznivho nazrn na jej vsledky ze strany Evropskch společenstv došlo v roce 2000 k jednomu z kroků ve směru k npravě tohoto negativnho společenskho jevu, a to přijetm zkona č. 30/2000 Sb. Zkon ve svm celku představoval nejen vrazn zsah do pravy českho civilnho procesu, ale byl současně pojat a prezentovn jako důležit přspěvek k reformě českho soudnictv vůbec. Deklarovanm clem zkona č. 30/2000 Sb. bylo mj. odstraněn zbytečnch průtahů z činnosti soudů. Na podkladě tto skutečnosti lze i zpětně zobecnit snahu zkonodrce poskytnout soudům legln prostředky a svm způsobem je i donutit k takovmu chovn, kter by vykazovalo všechny znaky "fair trial" ve vztahu ke stranm sporu. Za legislativn nstroj sledovanho změru je možn považovat i inkorporaci napadenho ustanoven 243c odst. 2 do občanskho soudnho řdu, přičemž nelze pominout, že efekt je vznamn jak pro soud (odstraněn nadbytečnho formalismu), tak pro častnky řzen (zkrcen dlky procesu).

Podle stavy jsou soudy v demokratickm prvnm sttě založenm na dělbě moci povolny předevšm k tomu, aby zkonem stanovenm způsobem poskytovaly ochranu subjektivnm prvům. Jestliže stavodrce definoval Nejvyšš soud jako vrcholn orgn obecnho soudnictv, přičemž mu zkonem "uložil" zajišťovat zkonnost a jednotu rozhodovn, je zřejm, že m-li Nejvyšš soud svmu kolu dostt, mus mt ke sv činnosti i přiměřen zkonn prostředky. V rmci instančnho postupu rozhodovn ve věci je takovm prostředkem institut dovoln. Dovoln je z povahy věci přezkumnm prostředkem mimořdnm, kter umožňuje plnit Nejvyššmu soudu shora uveden koly, avšak jen za předpokladu, že nebude prostředkem bezbřehm, tj. jen dalšm v řadě. Proto občansk soudn řd stanov mj. řadu formlnch i materilnch podmnek jeho přpustnosti [např. v 237 odst. 1 psm. c) a obdobně i v 238 a 238a občanskho soudnho řdu je materiln podmnkou přpustnosti zvěr dovolacho soudu o tom, že věc sama je po prvn strnce zsadnho vznamu, a v 243b odst. 1 občanskho soudnho řdu, že nejde o věc na prvn pohled nedůvodnou]. Z vše uvedenho tedy vyplv zvěr, že rozporovan ustanoven 243c odst. 2 občanskho soudnho řdu, kter je ideově navzno na poslen principu efektivity či hospodrnosti civilnho procesu, je z legislativnho pohledu ustanovenm, kter formlně provd uvedenou zsadu do důsledku, spše než "ustanovenm primrně ochrannm".

Podle nzoru Sentu nelze navrhovatelům přisvědčit v tom, že by v důsledku aplikace 243c odst. 2 o.s.ř. byla snžena jejich stavně garantovan ochrana prva na spravedliv proces tm, že Nejvyšš soud v zkonem vymezench přpadech nepřpustnosti dovoln [nepřpustnost podle 237 odst. 1 psm. c), obdobně i 238 a 238a, totž i 243b odst. 1 o.s.ř.] může upustit od odůvodněn svho odmtavho rozhodnut. Rozhodnut učiněn podle 243c odst. 2 o.s.ř., tj. takov, kter v odůvodněn neobsahuj detailn rozbor důvodů odmtnut, sama o sobě ještě neznamenaj, že zležitost nebyla řdně projednna a řdně zargumentovna. Nejvyšš soud si v souladu se svmi zkonem stanovenmi koly a zkonem stanovenmi prostředky učin vždy předběžně zvěr o tom, zda m věc, resp. rozhodnut odvolacho soudu po prvn strnce zsadn vznam, a tudž vznam pro rozhodovac činnost soudů vůbec, a nejen toliko pro konkrtn přpad (ostatně sm zkon v 237 odst. 3 o.s.ř. "odůvodňuje", kdy se věc, resp. rozhodnut odvolacho soudu nepovažuje po prvn strnce za zsadn). Takov rozhodnut je však konzumovno jeho dalšm postupem. Podobnm způsobem postupuje soud, i jde-li o dovoln sice přpustn, avšak zjevně bezdůvodn. Pokud Nejvyšš soud dospěje k nzoru, že dovoln odmtne, aniž uvede odůvodněn, uvede v psemnm vyhotoven usnesen, proč tak postupoval. častnk řzen se v každm přpadě dozv důvod nepřpustnosti dovoln. K dan problematice lze jen doplnit, že Nejvyšš soud jako soud dovolac či z pohledu projednn věci pořadem prva soud mimořdn je zkonem o soudech a soudcch vzn i vnitřnmi kontrolnmi mechanismy proti možn neždouc nzorov roztřštěnosti, a to např. rozhodovnm ve velkch sentech kolegi.

Sent tž připomněl, že navrhovatel se dovolvaj čl. 6 mluvy, cituj však čl. 10 stavy v již neplatnm zněn. Prostřednictvm "novho" zněn čl. 10 stavy se ve vztahu k mezinrodnmu prvu Česk republika přihlsila k principu umrněnho monismu s tzv. aplikačn prioritou mezinrodnch smluv, dojde-li k tomu, že mezinrodn smlouva stanov něco jinho než zkon. Z uvedenho důvodu lze namtat nepřpadnost použit prvnho zkladu shora citovan mluvy pro nvrh na zrušen přslušnho ustanoven o.s.ř., neboť Listina zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), ve sv hlavě pt zcela pokrv problematiku prva na spravedliv proces. V zvěru svho vyjdřen pak Sent uvedl, že při projednvn citovan novely neměl pochybnosti o konformitě napadenho ustanoven o.s.ř. jak s stavnm pořdkem Česk republiky podle čl. 112 odst. 1 stavy, tak s tehdy expressis verbis stavně uznanou kategori mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch svobodch podle čl. 10 stavy.

Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen připomněla nejprve, jak je čl. 6 odst. 1 mluvy interpretovn, zejmna v judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva. Upozornila, že mus bt (a jsou) respektovny zvlštnosti justice v jednotlivch smluvnch sttech, a nejsou tedy předepsny prostředky, ktermi m bt "prvo na soud" realizovno, ani způsoby organizace soudnictv. Podle jejho nzoru požadavkům čl. 6 odst. 1 mluvy odpovdaj v našem vnitrosttnm prvu čl. 36 a 38 Listiny, přičemž v souladu s čl. 36 odst. 4 Listiny podrobnosti upravuje, mimo jin, občansk soudn řd. Stěžovateli napaden 243c odst. 2 byl do o.s.ř. včleněn zkonem č. 30/2000 Sb. Zněn novely bylo přijato v souladu s čl. 10 stavy a se zřetelem na čl. 6 odst. 1 mluvy, včetně judikatury Evropskho soudu, kter se k tomuto ustanoven vztahuje. Hlavnm clem bylo z činnosti soudů odstranit zbytečn průtahy (čl. 38 odst. 2 Listiny) tak, aby soudy rozhodovaly o prvech a zvazcch v přiměřen době (čl. 6 odst. 1 mluvy). V tto souvislosti však sněmovna upozornila na skutečnost, že navrhovatel uvděj, že mluva je smlouvou podle čl. 10 stavy, tudž "bezprostředně zvazn a m přednost před zkonem". Citovan zněn čl. 10 stavy je však neplatn, neboť bylo novelizovno stavnm zkonem č. 395/2001 Sb., s činnost od 1.6.2002.

Sněmovna dle uvedla, že pokud dovolac soud podle 243c odst. 2 dospěje k zvěru, že napaden rozhodnut nem po prvn strnce zsadn vznam, resp. dovoln nen podle 237 odst. 1 psm. c) nebo podle obdobnho užit tohoto ustanoven v 238 a 238a přpustn, pak takov dovoln odmtne. Protože přčina toho, proč bylo dovoln odmtnuto, je zjevn, nemus usnesen o odmtnut dovoln obsahovat odůvodněn; k odůvodněn usnesen dovolac soud přistoup tehdy, je-li to potřebn pro sjednocen rozhodovac činnosti soudů. Ze stejnch důvodů nemus bt odůvodňovno ani usnesen, kterm bylo dovoln odmtnuto podle 243b odst. 1.

V zvěru vyjdřen se uvd, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny dne 12.1.2000, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli, a byl řdně vyhlšen. Za tohoto stavu věc je Poslaneck sněmovna přesvědčena, že přijat zkon je v souladu s stavou a našm prvnm řdem.

stavn soud dle poždal o stanovisko k podanmu nvrhu Ministerstvo spravedlnosti a Nejvyšš soud ( 48 odst. 2 a 49 odst. 1 zkona).

Ministerstvo spravedlnosti vyjdřilo nzor, že napaden ustanoven představuje vjimku z obecn pravy odůvodněn usnesen, jmž soud rozhoduje ve věci sam, ve smyslu 169 odst. 4, resp. 157 odst. 2 a 4 o.s.ř. Tato vjimka m sv opodstatněn v tom, že v přpadě usnesen o odmtnut dovoln podle 243c odst. 2 o.s.ř. může mt odůvodněn takovho usnesen pouze formln charakter. Soud by v odůvodněn v zsadě pouze zopakoval přslušn ustanoven zkona, kter dvaj pro odmtnut dovoln zcela jednoznačn kritria - buď se nejedn o rozhodnut, kter m ve věci sam po prvn strnce zsadn vznam, nebo je dovoln zjevně bezdůvodn. Přpustnost dovoln jako mimořdnho opravnho prostředku v přpadech podle 237 odst. 1 psm. c) o.s.ř. nebo jeho odmtnut jako zjevně bezdůvodnho podle 243b odst. 1 o.s.ř. zlež na vaze soudu. Tato vaha je však velmi zce ohraničena. Pokud napaden rozhodnut odvolacho soudu je sprvn, v souladu s judikaturou a i jinak bezchybn, nen ani dn dostatečn věcn podklad pro odůvodněn v rozsahu, jak jej předpokld zejmna ustanoven 157 odst. 2 o.s.ř.

Ministerstvo dle připomnělo, že dovoln je mimořdn opravn prostředek, kter je přpustn, jen když to stanov zkon (nen založen na principu universality, jako je tomu u odvoln) a jeho smyslem je, kromě rozhodovn jednotlivch věc, působit na sjednocovn judikatury. Dospěje-li dovolac soud k tomu, že dovoln nen přpustn podle 237 odst. 1 psm. c) o.s.ř., protože napaden rozhodnut nem po prvn strnce zsadn prvn vznam, nebo že dovoln je zjevně bezdůvodn ve smyslu 243b odst. 1 o.s.ř., předpokld to, že rozhodnut odvolacho soudu je sprvn a že ani z hlediska jeho odůvodněn nem dovolac soud důvod cokoliv dodvat. To, že takov sv usnesen o odmtnut dovoln nezdůvodňuje, nemůže bt v rozporu s prvem na spravedliv proces, protože přpadn odůvodňovn usnesen dovolacho soudu by mohlo jen poukzat na sprvn zvěry soudu odvolacho. Proto nen procesně ekonomick takov usnesen vůbec zdůvodňovat, neboť spor vyřešil odvolac soud sprvně a odůvodněn dovolacho soudu nemůže bt za tto situace přnosn ani pro častnky, ani pro čely sjednocovn judikatury. Z těchto důvodů je Ministerstvo spravedlnosti přesvědčeno, že obsah 243c odst. 2 o.s.ř., kter nevyžaduje od soudu odůvodněn jeho usnesen, nelze považovat za porušen prva na spravedliv proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy.

Nejvyšš soud se ve stanovisku ze dne 28.3.2003 odvolal zčsti na vyjdřen, kter podala v rmci řzen o stavn stžnosti předsedkyně sentu, kter rozhodoval o dovoln v konkrtn věci, ve kterm je zastvn nzor, že napaden ustanoven o.s.ř. neodporuje prvu častnka na spravedliv proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy. Napaden ustanoven o.s.ř. o tom, že v určench přpadech se usnesen o odmtnut dovolni neodůvodňuje, bylo do občanskho soudnho řdu zakotveno v zjmu zrychlen a zkrcen dovolacho řzen u Nejvyššho soudu. Přitom je třeba vidět, že toto řzen je řzenm o mimořdnm opravnm prostředku, takže nikterak nenarušuje princip dvouinstančnosti občanskho soudnho procesu (Nejvyšš soud je v tomto přpadě třet instanc), přičemž Evropsk unie, resp. většina jejch sttů za zcela postačujc považuje dvě soudn instance. Nelze mt za to, že napaden ustanoven zasahuje do stavnho prva častnka na spravedliv proces, neboť naplňuje požadavek na urychlen a zhospodrněn soudnho řzen v těch přpadech, kde zbytečnm odůvodněnm zatžen rozhodnut o dovoln (vcemně bagateln povahy) ubraj Nejvyššmu soudu kapacitu k sjednocovn soudn praxe a k rozhodovn o věcech zsadnho vznamu. Argumentace stěžovatelů, odvolvajc se na konkrtn judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva se vztahuje na odvolac soud, nikoli na soud dovolac.

Zvěrem se ve stanovisku Nejvyššho soudu uvd, že vysloven nzory jsou v souladu tž s racionalizačn tendenc v civilnch soudnch řzench v Německu a dalšch sttech Evropsk unie.

Po posouzen argumentů předložench navrhovateli a po zvžen vše uvedench vyjdřen a stanovisek dospěl stavn soud k zvěru o důvodnosti podanho nvrhu. Přitom vychzel z nsledujcch vah.

Lze přisvědčit nmitkm obou komor Parlamentu Česk republiky, jakož i Ministerstva spravedlnosti, že argumentace navrhovatelů pomj skutečnost, že s činnost od 1.6.2002 došlo vydnm stavnho zkona č. 395/2001 Sb. k zakotven aplikačn priority mezinrodnch smluv v prvnm řdu Česk republiky, z čehož plyne nepřpadnost jejich poukazu na původn zněn čl. 10 stavy. Stejně tak lze přisvědčit i Nejvyššmu soudu, že konkrtn judikty Evropskho soudu pro lidsk prva, na kter navrhovatel poukazuj, se tkaj spše požadavků kladench na odůvodněn rozhodnut nalzacch či odvolacch soudů. Uveden argumentačn pochyben však sama o sobě nečin podan nvrh nedůvodnm.

Z vyjdřen obou komor Parlamentu Česk republiky, jakož i z odbornch stanovisek Ministerstva spravedlnosti a Nejvyššho soudu je zřejm, že za hlavn cl vložen napadenho ustanoven do o.s.ř. novelizac provedenou zkonem č. 30/2000 Sb. je považovno odstraněn zbytečnch průtahů v činnosti soudů, zejmna usnadněn pozice Nejvyššho soudu, tedy vyhověn požadavkům čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 mluvy, pokud jde o rozhodovn soudů v přiměřen a rozumn době. Takov cl je nepochybně legitimn, prostředky k jeho dosažen by se však neměly dostat do kolize s prvem častnka soudnho řzen na spravedliv, rovn a libovůli vylučujc zachzen.

Požadavky, kter je třeba klst na rozhodovn obecnch soudů, vyjdřil stavn soud již v řadě svch rozhodnut. Předevšm uvedl, že nezvislost rozhodovn obecnch soudů se uskutečňuje v stavnm a zkonnm procesněprvnm a hmotněprvnm rmci. Procesněprvn rmec představuj předevšm principy řdnho a spravedlivho procesu, jak vyplvaj z čl. 36 a nsl. Listiny, jakož i z čl. 1 stavy. Jednm z těchto principů, představujcm součst prva na řdn proces, jakož i pojmu prvnho sttu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 stavy) a vylučujcm libovůli při rozhodovn, je i povinnost soudů sv rozsudky odůvodnit (nlez sp. zn. III. S 84/94, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 3, nlez č. 34, str. 257). V nlezu sp. zn. III. S 176/96 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 6, nlez č. 89, str. 151) pak stavn soud vyslovil nzor, že m-li bt splněn jeden z čelů soudn jurisdikce, totiž požadavek "vchovy k zachovn zkona... k ctě k prvům spoluobčanů" ( 1 občanskho soudnho řdu), je zcela nezbytn, aby rozhodnut obecnch soudů nejen odpovdala zkonu v meritu věci a byla vydvna za plnho respektu k procesnm normm, ale aby tak odůvodněn vydanch rozhodnut ve vztahu k zmněnmu čelu odpovdalo kritrim danm ustanovenm 157 odst. 2 in fine, odst. 3 občanskho soudnho řdu, neboť jen věcně sprvn (zkonu zcela odpovdajc) rozhodnut a nležitě, tj. zkonem vyžadovanm způsobem odůvodněn rozhodnut, naplňuj - jako neodděliteln součst "stanovenho postupu" - stavn kritria plynouc z Listiny (čl. 38 odst. 1). Obdobně jako ve skutkov oblasti, i v oblasti nedostatečně vyložen a zdůvodněn prvn argumentace nastvaj obdobn nsledky vedouc k neplnosti a zejmna k nepřesvědčivosti rozhodnut, což je ovšem v rozporu nejen s požadovanm čelem soudnho řzen, ale tž i se zsadami spravedlivho procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), jak jim stavn soud rozum.

Pro posuzovanou věc je vznamn i nlez sp. zn. III. S 206/98 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 11, nlez č. 80, str. 231 a nsl.), ve kterm stavn soud uvedl, že součst stavnho rmce nezvislosti soudů je jejich povinnost dbt rovnosti v prvech plynouc z čl. 1 Listiny. Rovnost v prvech ve vztahu k obecnm soudům zakld tudž, kromě jinho, prvo na stejn rozhodovn ve stejnch věcech a zroveň vylučuje libovůli při aplikaci prva.

Na druh straně však tak stavn soud ve sv judikatuře konstatoval, že prvo na dovoln stavně zaručeno nen a tento mimořdn opravn prostředek, kter zkon dv častnkům civilnho a trestnho řzen k dispozici, jde tedy nad rmec stavně zaručench procesnch oprvněn (usnesen sp. zn. III. S 298/02, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 26, usn. č. 18, str. 381).

Přesto, že z stavnho pořdku nevyplv nrok na podn dovoln, resp. jinho, tzv. mimořdnho opravnho prostředku, považoval stavn soud za klčov posouzen otzky, zda zkonodrcem zvolen postup dostatečně eliminuje přpadnou svvoli při aplikaci prva, což nepochybně patř ke znakům prvnho sttu. Jinak řečeno, zda skutečnost, že určit procesn institut jde nad rmec stavnch požadavků, je sama o sobě dostatečnm důvodem pro zvěr, že na odůvodněn rozhodnut o takovm prostředku nen nezbytn klst kritria vyplvajc z dosavadn judikatury stavnho soudu, resp., že tato kritria nen nezbytn uplatňovat ani přiměřeně. Dalš otzkou, na kterou musel stavn soud odpovědět, pak bylo, zda omezen prva dovolatele dozvědět se (v určitch přpadech), z jakch důvodů Nejvyšš soud jeho nvrh odmtl, je přiměřen sledovanmu cli, resp. zda vůbec tomuto cli může posloužit.

Důvodov zprva k ustanoven 243c odst. 2 o.s.ř. uvd, že poněvadž přčina, pro kterou Nejvyšš soud dovoln odmt, je zjevn, nen potřeba rozhodnut odůvodňovat. Ve stejnm duchu vyzněla i vyjdřen obou komor Parlamentu Česk republiky a stanoviska Ministerstva spravedlnosti a Nejvyššho soudu. Podle přesvědčen stavnho soudu je však tato argumentace nepřesvědčiv, neboť "zjevnost" přčiny je de facto vyjdřena pouze odkazem na text přslušnho ustanoven o.s.ř., což je vlastně jaksi argumentace v kruhu. Dovolatel se tedy nedov, byť stručně, proč Nejvyšš soud otzku předloženou mu v dovoln, nepovažoval za otzku zsadnho prvnho vznamu, resp. proč podan dovoln posoudil jako zjevně bezdůvodn. V tomto směru je tedy rozhodnut Nejvyššho soudu nepřezkoumateln, což by snad mohlo obstt v situaci, pokud by Nejvyšš soud byl skutečně poslednm orgnem soudnho typu, kter se věc mohl zabvat. S ohledem na postaven stavnho soudu, jakož i Evropskho soudu pro lidsk prva však absence jakhokoli odůvodněn znemožňuje posoudit, byť jen v hrubch rysech, důvody rozhodnut a v přpadě předložen věci těmto orgnům stejně vyvol povinnost Nejvyššho soudu sv rozhodnut (vlastně dodatečně) odůvodnit.

Ve smyslu judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva je věc každho sttu, jak uprav soudn soustavu a vztahy mezi jejmi jednotlivmi stupni. Pokud by tzv. mimořdn opravn prostředky nebyly připuštěny vůbec, nepochybně by takov prava z tohoto pohledu i z pohledu stavněprvnho obstla. Na druh straně, jsou-li takov prostředky připuštěny, měla by v prvnm sttě bt jejich prava v zsadě stejn pro všechny typy soudnho řzen, resp. se odlišovat jen tehdy, jsou-li pro to rozumn důvody. Ze srovnn nležitost, kter mus obsahovat rozhodnut o dovoln v civilnm a trestnm řzen, resp. nležitost, kter vyžaduje soudn řd sprvn u rozhodnut o kasačn stžnosti, však vyplvaj podstatn rozdly, jejichž racionalita stavnmu soudu nen zřejm.

Je-li odmtno Nejvyššm soudem dovoln v trestnm řzen, ukld mu zkon, aby stručně uvedl důvod odmtnut, s poukazem na okolnosti vztahujc se k zkonnmu důvodu odmtnut ( 265i odst. 2 tr. řdu). Komentř k trestnmu řdu pak hovoř o tom, že charakteristick znak - stručnost - nutně ovlivn to, jak důvod vedl k odmtnut dovoln. Obshlejš odůvodněn si vyždaj, uvd se v komentři, důvody uveden v 265i odst. 1 psm. b), c), a zejmna f), tedy m-li bt odpovězeno, proč určit otzka nen po prvn strnce zsadnho vznamu. Ze srovnn s požadavky na odůvodněn rozhodnut o dovoln v civilnm řzen tedy vyplv, že o věci v zsadě stejn povahy může Nejvyšš soud rozhodnout, z hlediska požadavků na odůvodněn svho rozhodnut zcela odlišně. Z porovnn takto rozdlnch požadavků na odůvodněn dovolacch rozhodnut s požadavky na rozhodnut Nejvyššho sprvnho soudu o kasačn stžnosti vyplv, že soudn řd sprvn v 55 odst. 4 umožňuje neodůvodnit pouze usnesen, jmž se řzen nekonč a jmž se nikomu neukld povinnost. Rozsudek bez odůvodněn tento zkon nezn ( 54). Vzhledem k tomu, že podle ustanoven 120 soudnho řdu sprvnho se i na řzen o kasačn stžnosti použij přiměřeně ustanoven čsti třet hlavy I soudnho řdu sprvnho, lze uzavřt, že rozhodnut o kasačn stžnosti mus Nejvyšš sprvn soud odůvodnit vždy.

Z vše uvedenho je zřejm, že v různch řzench před soudy thož sttu, v situaci procesně ne-li shodn, pak velmi podobn (častnkem řzen je usilovno o zrušen pravomocnho soudnho rozhodnut z důvodu nesprvnho prvnho hodnocen, resp. je ždno, aby se nejvyšš orgn soustavy soudů vyslovil k otzce, kterou častnk řzen považuje za otzku zsadn a dosud neřešenou), nemůže bt s častnkem řzen zachzeno různě, aniž by byly zřejm rozumn důvody pro takov postup.

Argument, že odmtnut dovoln v občanskm soudnm řzen bez odůvodněn přispěje k rozhodovn soudů v přiměřen době (což je cl nepochybně legitimn), rovněž podle přesvědčen stavnho soudu neobstoj. Omezen prva častnka dovolacho řzen v civilnch věcech dozvědět se důvod, proč Nejvyšš soud rozhodl tak, jak rozhodl, může deklarovanmu cli posloužit jen minimlně (pokud vůbec). Uveden stručnch důvodů, o kter Nejvyšš soud sv odmtav rozhodnut opřel (např. citac judiktů tohoto soudu, kter věc řeš a pro jejichž změnu či odchlen se od nich neshledal soud důvod), nemohou Nejvyšš soud zatžit vznamnm způsobem, a tedy ani vznamně ovlivnit celkovou dlku soudnho řzen; omezen prv častnka dovolacho řzen se tedy jev bt zjevně nepřiměřenm sledovanmu cli. V tto souvislosti lze připomenout i nzor vyjdřen v rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Delcourt (1970 A 11, 25), podle něhož v demokratick společnosti zaujm prvo na řdn chod justice tak zvažn msto, že je nen možn obětovat vhodnosti. Spravedlnost nejen mus bt vykonvna, ale rovněž mus bt viditeln, že je vykonvna.

Z vše uvedench důvodů rozhodlo plnum stavnho soudu o zrušen 243c odst. 2 o.s.ř. pro jeho rozpor s principy prvnho sttu (čl. 1 stavy), jakož i s principem rovnosti (čl. 1 Listiny), tak jak byly tyto principy stavnm soudem interpretovny v jeho dosavadn judikatuře, přičemž neshledal důvody pro odložen vykonatelnosti tohoto svho rozhodnut.

Načítávám znění...
MENU
Hore