Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve slovech "ode dne účinnosti tohoto zákona" 153/1998 účinný od 08.07.1998

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 1998 v plénu o návrhu Nejvyššího soudu na zrušení části ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve slovech "ode dne účinnosti tohoto zákona" takto:

Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů se zrušuje část ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve slovech "ode dne účinnosti tohoto zákona".

Odůvodněn�

I.

Nejvyšš� soud při projedn�v�n� dovol�n� žalobce JUDr. O. K., kter� se dom�hal žalobou u Obvodn�ho soudu pro Prahu 1 proti Česk� republice - Ministerstvu financ� zaplacen� č�stky 180 000 Kč jako n�hrady za uložen� trest propadnut� majetku podle ustanoven� � 13 odst. 2 z�kona č. 87/1991 Sb., o mimosoudn�ch rehabilitac�ch, dospěl k z�věru, že z�kon, jehož m� b�t při řešen� věci použito, je v rozporu s �stavou Česk� republiky (d�le jen "�stava"). Proto usnesen�m ze dne 29. května 1997 č. j. 2Cdon 1343/96-38 ř�zen� podle � 109 odst. 1 p�sm. b) občansk�ho soudn�ho ř�du přerušil a ve shodě s čl. 95 odst. 2 �stavy a s � 64 odst. 4 z�kona č. 182/1993 Sb., o �stavn�m soudu, podal n�vrh na zrušen� č�sti ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb. ve slovech "ode dne �činnosti tohoto z�kona".

Nejvyšš� soud nejdř�ve pouk�zal na to, že žalobce, trvale bydl�c� ve Šv�carsku, již v žalobě polemizoval s n�zorem žalovan�ho, že jeho ž�dosti o finančn� n�hradu byly pod�ny pozdě (15. listopadu 1994), neboť n�lezem �stavn�ho soudu publikovan�m pod č. 164/1994 Sb. nebylo dotčeno ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb. Nam�tal, že restriktivn� v�klad tohoto n�lezu by opět vedl k diskriminaci osob žij�c�ch v zahranič�.

Nejvyšš� soud d�le uvedl, že rozsudkem Městsk�ho soudu v Praze ze dne 29. března 1996 č. j. 18 Co 33/96-23 byl potvrzen rozsudek Obvodn�ho soudu pro Prahu 1 ze dne 6. ř�jna 1995 č. j. 15 C 42/95-11, j�mž byla žaloba o zaplacen� č�stky 180 000 Kč v pln�m rozsahu zam�tnuta. Obecn� soudy dospěly k z�věru, že žalobce je osobou opr�vněnou podle ustanoven� � 19 odst. 1 z�kona č. 87/1991 Sb. a splňuje i podm�nky pro poskytnut� pauš�ln� n�hrady za uložen� trest propadnut� majetku, jehož souč�st� nebyla nemovitost, podle � 13 odst. 3 cit. z�kona. Ž�dosti žalobce o finančn� n�hradu z 10. ř�jna a z 15. listopadu 1994 pr� však byly opožděn�. Lhůta určen� v � 13 odst. 3 cit. z�kona totiž v době pod�n� ž�dost� již uplynula a žalovan� se t�to skutečnosti v�slovně dovolal. "Pro ot�zku lhůt" k uplatněn� n�roků podle � 13 odst. 2 z�kona č. 87/1991 Sb., zejm�na ve vztahu k n�lezu �stavn�ho soudu č. 164/1994 Sb., připustil odvolac� soud dovol�n�, o němž rozhoduje Nejvyšš� soud.

Nejvyšš� soud ve sv�m n�vrhu pouk�zal na st�vaj�c� zněn� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb., podle něhož "p�semnou ž�dost o finančn� n�hradu je třeba podat u př�slušn�ho �středn�ho org�nu st�tn� spr�vy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho roku ode dne �činnosti tohoto z�kona nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy pr�vn� moci nabyl rozsudek, kter�m byl zam�tnut n�vrh na vyd�n� věci". Uplatněn� prvn� z uveden�ch lhůt pr� předpokl�d� situaci, v n�ž mezi sporn�mi stranami nen� pochyb o nemožnosti vyd�n� věci a kdy nen� důvodu dom�hat se nejprve žalobou jejich vyd�n�. Druh� lhůta svědč� těm opr�vněn�m, kteř� dali přednost požadavku na vyd�n� věci a jejichž n�vrh byl zam�tnut nikoli z důvodů tkv�c�ch ve zmešk�n� propadn� lhůty či nesplněn� krit�ri� vymezuj�c�ch je jako opr�vněn� osoby. N�lezem �stavn�ho soudu č. 164/1994 Sb. byla zrušena podm�nka trval�ho pobytu na �zem� Česk� republiky zakotven� v � 3 z�kona č. 87/1991 Sb. určuj�c� i pojem opr�vněn� osoby podle � 19 odst. 1 cit. z�kona. Protože však k vypuštěn� proti�stavn� podm�nky trval�ho pobytu na �zem� Česk� republiky došlo citovan�m n�lezem až k 1. listopadu 1994, bylo osob�m, jež tuto podm�nku před uveden�m datem nesplňovaly, znemožněno uplatnit sv� n�roky ve lhůtě, jej�ž poč�tek se v � 13 odst. 3 cit. z�kona odv�j� od "�činnosti z�kona". Toto ustanoven� zůstalo předmětn�m n�lezem nedotčeno, takže k využit� jednoročn� lhůty nemohly opr�vněn� osoby bydl�c� mimo �zem� Česk� republiky přistoupit ani po 1. listopadu 1994. Nejvyšš� soud proto zast�v� n�zor, že tam, kde nelze uvažovat o vyd�n� věci, nen� možno po opr�vněn�ch osob�ch "popsan�ho druhu" spravedlivě požadovat, aby zmešk�n� prv� z uveden�ch lhůt v ustanoven� � 13 odst. 3 cit. z�kona - k čemuž došlo jejich proti�stavn�m vyloučen�m z okruhu opr�vněn�ch osob - nahrazovaly po 1. listopadu 1994 vyvol�n�m fiktivn�ho sporu o vyd�n� věci jen proto, že zam�tav� rozsudek jim umožn� požadavek finančn� n�hrady založit na běhu druh� ze lhůt, s nimiž citovan� ustanoven� poč�t�.

Nejvyšš� soud z uveden�ch důvodů navrhl č�st ustanoven� � 13 odst. 3 cit. z�kona, ve slovech "ode dne �činnosti tohoto z�kona" zrušit, neboť se domn�v�, že je v rozporu s čl. 1 �stavy a s čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 a 3 Listiny z�kladn�ch pr�v a svobod (d�le jen "Listina"). Nejvyšš� soud odk�zal na n�lez pl�na �stavn�ho soudu ze dne 13. prosince 1995, sp. zn. Pl. �S 8/95, v němž se konstatuje, že "pokud je existence pr�va spojena se lhůtou, v př�padě zjištěn�, že pr�vo bylo omezeno ne�stavn�m způsobem, je nutno odstranit i přek�žku, kter� by br�nila v jeho �stavn�m uplatněn�". V dan�m př�padě pr� lze rovněž převz�t argumentaci �stavn�ho soudu použitou v n�lezu č. 164/1994 Sb., protože běh lhůty určen� v � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb. se od charakteru lhůt uveden�ch v � 5 odst. 2 a 4 tohoto z�kona liš� jen t�m, že zde nen� vyj�dřena jej� prekluzivn� povaha, leč žalovan� může za popsan� situace �spěšně nam�tnout promlčen� n�roku.

Usnesen�m �stavn�ho soudu ze dne 6. ř�jna 1997 sp. zn. Pl. �S 26/97 byl jako nepř�pustn� odm�tnut n�vrh Obvodn�ho soudu pro Prahu 2 na zrušen� č�sti ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb. ve slovech "ode dne �činnosti tohoto z�kona", neboť �stavn� soud již v t�že věci pod sp. zn. Pl. �S 24/97 jednal [� 35 odst. 2, � 43 odst. 1 p�sm. f) z�kona č. 182/1993 Sb.].

K uveden�mu n�vrhu Nejvyšš�ho soudu se vyj�dřili �častn�k ř�zen� - Poslaneck� sněmovna Parlamentu Česk� republiky a vedlejš� �častn�k - Obvodn� soud pro Prahu 2, jehož procesn� postaven� se op�r� o ustanoven� � 35 odst. 2 z�kona č. 182/1993 Sb. Podle ustanoven� � 48 odst. 2 a � 49 odst. 1 z�kona č. 182/1993 Sb. pož�dal �stavn� soud o vyj�dřen� i Ministerstvo financ�.

Poslaneck� sněmovna ve sv�m vyj�dřen� uvedla, že n�vrh Nejvyšš�ho soudu je opodstatněn�. Dne 1. července 1994 sice nabyl �činnosti z�kon č. 116/1994 Sb., kter�m se měn� a doplňuje z�kon č. 87/1991 Sb., avšak tento z�kon ž�dn�m způsobem neřešil lhůtu stanovenou v � 13 odst. 3, takže opr�vněn� osoby podle � 3 odst. 1 a 4 z�kona č. 87/1991 Sb. neměly možnost podat ž�dost podle � 13 odst. 2 tohoto z�kona. Poslaneck� sněmovna dodala, že z�kon č. 87/1991 Sb. byl schv�len potřebnou většinou poslanců Feder�ln�ho shrom�žděn� Česk� a Slovensk� Federativn� Republiky, byl podeps�n př�slušn�mi �stavn�mi činiteli a ř�dně vyhl�šen. Z�konod�rn� sbor v době přij�m�n� tohoto z�kona jednal v přesvědčen�, že přijat� z�kon je �stavně konformn� a odpov�d� rovněž mezin�rodn�m zvyklostem. Je tedy na �stavn�m soudu, aby posoudil �stavnost tohoto z�kona a vydal př�slušn� rozhodnut�.

Obvodn� soud pro Prahu 2 jako vedlejš� �častn�k se s n�vrhem na zrušen� č�sti ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb. ztotožnil.

Ministr financ� ve sv�m vyj�dřen� uvedl, že n�lezem �stavn�ho soudu č. 164/1994 Sb. nebylo dotčeno ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb. "v důsledku zřejm�ho nedopatřen� - opomenut� v poslaneck�m n�vrhu". Předmětn� n�lez proto při dosud platn�m zněn� uveden�ho � 13 odst. 3 neumožňuje nově opr�vněn�m osob�m včasn� a tedy i �spěšn� uplatněn� n�roku na finančn� n�hradu, neboť stanoven� lhůta uplynula v době, kdy občanům bez trval�ho pobytu v Česk� republice tento restitučn� z�kon postaven� opr�vněn�ch osob nepřizn�val. Druh� z obou lhůt (tj. "do jednoho roku" ode dne, kdy pr�vn� moci nabyl rozsudek, kter�m byl zam�tnut n�vrh na vyd�n� věci) se pr� t�k� pouze n�hrad za nemovitosti, neboť u n�hrad za propadl� movit� věci v pauš�ln� č�stce 60 000 Kč nen� rozhodn�, zda věci byly č�stečně nebo i zcela vyd�ny či nikoliv. Ministerstvo financ� tedy při respektov�n� dosud platn�ho zněn� ustanoven� � 13 odst. 3 nemohlo ž�dostem podan�m mimo z�konem stanovenou lhůtu vyhovět a z t�hož důvodu byly zam�t�ny i n�sleduj�c� soudn� žaloby.

Ministr financ� považuje n�vrh Nejvyšš�ho soudu - se zřetelem na citovan� n�lez �stavn�ho soudu, kter� se t�kal vypuštěn� č�st� ustanoven� � 5 odst. 4 z�kona č. 87/1991 Sb. - za důvodn�. Doporučuje však v odůvodněn� n�lezu vyslovit, že po zrušen� př�slušn�ho ustanoven� z�kona č. 87/1991 Sb. poč�n� v něm uveden� jednoročn� lhůta běžet dnem vykonatelnosti n�lezu a že tento n�lez nelze aplikovat zpětně.

II.

�stavn� soud se nejdř�ve zab�val ot�zkou, zda jsou splněny form�ln� předpoklady platnosti napaden�ho ustanoven� z�kona č. 87/1991 Sb. V tomto směru bylo ze zpr�vy o 13. společn� schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny n�rodů (VI. volebn� obdob�, 3. č�st, str. 905 a 906) a ze zpr�vy o 6. schůzi Sněmovny n�rodů (VI. volebn� obdob�, 21. �nora 1991, str. 28) zjištěno, že dne 21. �nora 1991 byl z�kon o mimosoudn�ch rehabilitac�ch schv�len potřebnou většinou poslanců Feder�ln�ho shrom�žděn�, a to 86 poslanci ve Sněmovně lidu (přičemž proti bylo 25 poslanců a 13 poslanců se zdrželo hlasov�n�) a 96 poslanci ve Sněmovně n�rodů (přičemž proti bylo 24 poslanců a 9 poslanců se zdrželo hlasov�n�). Pot� byl podeps�n př�slušn�mi �stavn�mi činiteli a ř�dně vyhl�šen ve Sb�rce z�konů. Uveden� z�kon byl tedy přijat a vyd�n v mez�ch �stavou stanoven� kompetence a �stavně předepsan�m způsobem (� 68 z�kona č. 182/1993 Sb.). To konstatoval již n�lez �stavn�ho soudu vyhl�šen� ve Sb�rce z�konů pod č. 164/1994 Sb. (Pl. �S 3/94).

III.

Po věcn� str�nce zaujal �stavn� soud n�sleduj�c� stanovisko:

Již v odůvodněn� n�lezu č. 164/1994 Sb. �stavn� soud uvedl, že podm�nka trval�ho pobytu, původně zakotven� v ustanoven� � 3 odst. 1 a 4 z�kona č. 87/1991 Sb., vytv�řela nerovnost mezi opr�vněn�mi osobami a z tohoto důvodu byla zrušena. Protože však fyzick� osoby, kter� jsou občany Česk� republiky a nemaj� na jej�m �zem� trval� pobyt, by nemohly sv� n�roky s �spěchem uplatnit, neboť ty uplynut�m z�konn� lhůty zanikly, zrušil �stavn� soud citovan�m n�lezem rovněž č�st ustanoven� � 5 odst. 2 a 4 z�kona č. 87/1991 Sb., a to slova "ode dne �činnosti tohoto z�kona", neboť pouze t�mto způsobem bylo umožněno občanům, jejichž n�rok založil teprve n�lez �stavn�ho soudu, aby jej uplatnili včas. Z�roveň �stavn� soud uvedl, že lhůta podle ustanoven� � 5 odst. 2 a 4 z�kona č. 87/1991 Sb. zač�n� běžet dnem vykonatelnosti n�lezu �stavn�ho soudu, tedy dnem 1. listopadu 1994. Tato nově otevřen� lhůta se však t�kala jen osob, kter� se n�lezem staly osobami opr�vněn�mi, tj. kter� dosud nesplňovaly podm�nku trval�ho pobytu na �zem� Česk� a Slovensk� Federativn� Republiky (Česk� republiky), již tento n�lez zrušil. Běh nov� lhůty ode dne vykonatelnosti n�lezu se však net�kal osob, kter� již před �činnost� n�lezu byly osobami opr�vněn�mi, neboť ty tehdy platnou podm�nku trval�ho pobytu na �zem� Česk� a Slovensk� Federativn� Republiky (Česk� republiky) splňovaly a pouze svůj n�rok neuplatnily včas.

Rovněž v posuzovan� věci - kter� s citovan�m n�lezem �stavn�ho soudu v podstatě koresponduje - �stavn� soud shledal, že n�vrh na zrušen� slov "ode dne �činnosti tohoto z�kona" v ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/ /1991 Sb. je důvodn�, neboť nynějš� zněn� citovan�ho ustanoven� -- vzhledem k uplynut� z�konn� jednoročn� lhůty -- vylučuje osoby, kter� maj� trval� pobyt mimo �zem� Česk� republiky, z uplatněn� n�roku na finančn� n�hradu. Nejvyšš� soud spr�vně dovodil, že citovan� ustanoven� zůstalo n�lezem �stavn�ho soudu č. 164/1994 Sb. nedotčeno, takže k využit� z�konn� lhůty nemohly uveden� opr�vněn� osoby přistoupit ani po 1. listopadu 1994, kdy se stal tento n�lez vykonateln�m. Tyto osoby proto byly fakticky vyloučeny z okruhu opr�vněn�ch osob, kter� se mohly dom�hat finančn� n�hrady, a byly tedy - ve srovn�n� s jin�mi opr�vněn�mi osobami - proti�stavně znev�hodněny a ocitly se vůči nim v nerovn�m pr�vn�m postaven�. �stavn� soud se rovněž ztotožňuje s n�zorem Nejvyšš�ho soudu, že v př�padech, kdy nelze uvažovat o vyd�n� věci, nen� možn� na uveden�ch opr�vněn�ch osob�ch spravedlivě požadovat, aby zmešk�n� prv� z uveden�ch lhůt podle ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb., k čemuž došlo jejich proti�stavn�m vyloučen�m z okruhu opr�vněn�ch osob, nahrazovaly vyvol�n�m fiktivn�ho sporu o vyd�n� věci jen proto, že jim zam�tav� rozsudek umožn� požadavek finančn� n�hrady založit na běhu druh� ze lhůt uveden�ch v citovan�m ustanoven�.

Proto �stavn� soud - ve shodě s n�vrhem Nejvyšš�ho soudu - dospěl k z�věru, že ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb. je ve slovech "ode dne �činnosti tohoto z�kona" v rozporu s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a 3 Listiny.

Z toho důvodu �stavn� soud n�vrhu Nejvyšš�ho soudu na zrušen� slov "ode dne �činnosti tohoto z�kona" v ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb. vyhověl a citovanou č�st tohoto ustanoven� dnem vyhl�šen� tohoto n�lezu ve Sb�rce z�konů zrušil. �stavn� soud nedospěl k z�věru, že by bylo třeba jeho vykonatelnost odložit na dobu pozdějš�, neboť jde o postup v�jimečn�, pro jehož použit� nen� v posuzovan� věci důvodu.

�stavn� soud dod�v� - stejně jako v n�lezu ze dne 12. července 1994 sp. zn. Pl. �S 3/94 (č. 164/1994 Sb.) - že lhůta uveden� v � 13 odst. 3 cit. z�kona poč�n� běžet dnem vykonatelnosti tohoto n�lezu, tedy dnem jeho vyhl�šen� ve Sb�rce z�konů, neboť jinak by v dan� věci ochrana �stavn�ch principů, kter� vedly ke zrušen� napaden� č�sti ustanoven� � 13 odst. 3 z�kona č. 87/1991 Sb., nebyla garantov�na.

Pro �plnost �stavn� soud rovněž poukazuje na ustanoven� � 71 odst. 2 z�kona č. 182/1993 Sb., podle něhož "ostatn� pravomocn� rozhodnut� vydan� na z�kladě předpisu, kter� byl zrušen, zůst�vaj� nedotčena; pr�va a povinnosti podle takov�ch rozhodnut� však nelze vykon�vat". Jde o rozhodnut�, kter� byla vyd�na mimo oblast trestn�ho ř�zen�.

Práva za uvedení odlišného stanoviska v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením svého jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využil soudce JUDr. Pavel Varvařovský.