Ve věci návrhu na zrušení § 2 odst. 1 písm. a/ a § 2 odst. 2 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě 151/1999 účinný od 21.07.1999
| Schválené: | 02.06.1999 |
| Účinnost od: | 21.07.1999 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Civilní služba. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 2. června 1999 v plénu o návrhu Okresního soudu v Novém Jičíně na zrušení § 2 odst. 1 písm. a) a § 2 odst. 2 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, takto:
I. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, se zrušuje dnem 31. prosince 1999.
II. Ve zbývající části se návrh zamítá.
Odůvodněn
I.
Podnm ze dne 17. června 1998 a doplňujcm podnm ze dne 21. července 1998 předložil Okresn soud v Novm Jičně podle 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, (dle jen "zkon o stavnm soudu") nvrh na zrušen 2 odst. 1 psm. a) a 2 odst. 2 zkona č. 18/1992 Sb., o civiln službě, (dle jen "zkon o civiln službě").
Z nvrhu na zahjen řzen o zrušen čsti zkona vyplynulo, že v řzen před Okresnm soudem v Novm Jičně je trestně sthn obžalovan R. G. pro trestn čin nenastoupen služby v ozbrojench silch podle 269 odst. 1 trestnho zkona. Danho trestnho činu se měl dopustit tm, že po osobnm převzet povolvacho rozkazu nenastoupil zkladn vojenskou službu ve stanoven lhůtě a ani později a tmto jednnm se chtěl jednou pro vždy vkonu vojensk služby vyhnout. Z důkazů provedench v hlavnm lčen je zřejm, že obžalovan je ochoten vykonat civiln službu msto vojensk služby zkladn, pokud by mohl o jej vkon poždat. Dřve vkon jak zkladn vojensk služby, tak civiln služby odmtal, protože to bylo v rozporu s jeho svědomm a nboženskm přesvědčenm. V mezidob však změnil sv smšlen potud, že vkon civiln služby se již s jeho svědomm slučuje. Obžalovan je však odvedencem a 30denn lhůta pro odmtnut vojensk služby v jeho přpadě již uplynula a v dan situaci již tedy nemůže učinit prvně relevantn prohlšen o odepřen vkonu zkladn vojensk služby a vykonat civiln službu, protože nemůže objektivně vyhovět podmnkm vyjdřenm v 2 odst. 1 psm. a) a 2 odst. 2 zkona o civiln službě.
Z čl. 15 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") plyne, že nikdo nemůže bt nucen vykonvat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomm nebo s jeho nboženskm přesvědčenm. Pro obžalovanho je v rozporu s jeho svědomm a nboženskm přesvědčenm prvě vykonn zkladn vojensk služby. Je ochoten vykonat civiln službu, avšak v jejm vykonn mu brn již zmiňovan ustanoven 2 odst. 1 psm. a) a 2 odst. 2 zkona o civiln službě. Do věku, než bude propuštěn z vojska, může tak bt povolvn k vkonu zkladn vojensk služby, a pokud odmtne tuto službu vykonat z důvodu svho svědom nebo nboženskho přesvědčen, může bt dle navrhovatele opakovaně trestně sthn. Z uvedench skutečnost dovozoval navrhovatel rozpor 2 odst. 1 psm. a) a 2 odst. 2 zkona o civiln službě s čl. 15 odst. 3 Listiny, protože uveden ustanoven zkona o civiln službě dostatečně neumožňuje využit zkladnho stavnho prva o odmtnut zkladn vojensk služby. Stanoven lhůta pro uskutečněn prohlšen o odmtnut vkonu tto služby je pr nepřiměřeně krtk a zkon o civiln službě nepamatuje na možnost navrcen tto lhůty a tak jinak neupravuje postup pro ty odvedence, kteř jsou ochotn vykonat civiln službu v době, kdy jim uplyne zkonem stanoven lhůta k učiněn prvně způsobilho prohlšen o odmtnut zkladn vojensk služby, aby tak nsledně nebyli nuceni k jejmu vkonu.
Z pohledu trestnho sthn obžalovanho je pak posouzen uveden otzky vznamn v tom, že čelem trestnho řzen podle 1 odst. 1 trestnho řdu je mimo jin působit vchovně na občany v duchu důslednho zachovn zkona a plněn povinnosti ve vztahu ke sttu a společnosti. Je tedy i smyslem danho trestnho řzen, aby obžalovan byl veden ke splněn povinnosti stanoven mu zkonem, zvlště pokud na splněn tto povinnosti m zjem. Na zkladě vše uvedench vah navrhovatel ždal, aby stavn soud svm nlezem zrušil 2 odst. 1 psm. a) a 2 odst. 2 zkona o civiln službě, a to ke dni vydn nlezu.
II.
Podle 69 zkona o stavnm soudu si stavn soud vyždal vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky jako častnka řzen.
Ta ve svm vyjdřen uvedla, že důvodov zprva k zkonu o civiln službě otzku přiměřenosti či nutnosti existence 30denn lhůty neřeš, omezuje se pouze na konstatovn, že clem zkona je mimo jin znevhodněn těch, kteř podvaj prohlšen o odepřen vkonu zkladn vojensk služby až po obdržen povolvacho přkazu nebo během vkonu služby. Poslaneck sněmovna dle připomn, že navrhovatel opomenul skutečnost, že obsah prva na odepřen vkonu vojensk služby podle čl. 15 odst. 3 Listiny je nezbytn interpretovat v kontextu s čl. 9 Listiny, kter jasně hovoř o tom, že za nucen prce či služby nelze považovat vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zkonem namsto povinn vojensk služby. Navc navrhovatel opomenul zmnit skutečnost, že česk prvn prava je v porovnn s pravami ostatnch zem velmi liberln v tom, že nestanov ždn ověřovn či komisionln přezkoumvn ždosti o civiln službu, a tak vlastně o tom, zda vojenskou povinnost vykon či nevykon, rozhoduje občan sm. V tomto ohledu je třeba zmnit, že 1 odst. 2 zkona o civiln službě dv definici organizace, u kter je možn tuto službu vykonvat, tak širokou možnost volby, že je prakticky nemožn, aby branci odmtali civiln službu s argumentac, že jde taktž o jakousi formu represe ze strany sttu a že jejich svědom nebo nbožensk přesvědčen jim brn takovou službu vykonat.
Poslaneck sněmovna dle uvedla, že lze připustit určit pochybnosti s ohledem na poměrně krtkou lhůtu pro uplatněn prva na alternativn službu a nemožnost jejho navrcen, tedy skutečnost napadenou navrhovatelem, ovšem pouze v kontextu s možnost vzniku situac, kdy z objektivnch důvodů nelze prvo na podn prohlšen o odepřen vkonu zkladn vojensk služby v zkonn lhůtě uplatnit (např. pobyt v nemocnici). V drtiv většině ostatnch přpadů lze považovat zmněnou 30denn lhůtu za přiměřenou danmu užit a přpadn snahy vedouc k jejmu zrušen na zkladě i několikaletho zmeškn, ať už z důvodu opomenut či z neznalosti věci, lze pokldat i s ohledem na zmněnou liberln prvn pravu tto problematiky v Česk republice přinejmenšm za irelevantn. S vědomm existence pravidla, že neznalost zkona neomlouv, je třeba konstatovat, že odvedenci jsou o možnostech volby civiln služby podrobně informovni v průběhu odvodnho řzen, a proto nelze hovořit ani o nedostatku informac.
Zvěrem svho vyjdřen Poslaneck sněmovna uvedla, že zkonodrn sbor Česk a Slovensk Federativn Republiky jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou Česk republiky (dle jen "stava"), stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky. Je proto na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
Ze zprvy o 19. společn schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny nrodů Federlnho shromžděn ČSFR, 3. - 21. 12. 1991, VI. volebn obdob, 3. a 4. čst (dle jen "zprva o společn schůzi") stavn soud zjistil, že otzka stanoven či nestanoven lhůty, v nž m bt vykonno prvo na odepřen vkonu zkladn vojensk služby, byla již předmětem diskuse při projednvn nvrhu zkona ve Federlnm shromžděn. Vldn nvrh zkona (tisk FS ČSFR, VI. volebn obdob, č. 848) obsahuje nvrh pravy odpovdajc současnmu zněn zkona, tj. navrhuje se omezen doby, ve kter lze zmněn prvo vykonat, tj. pro odvedence nejpozději do 30 dnů po ukončen odvodnho řzen. Stejn navrhovan prava je obsažena i v nvrhu vborů brannch a bezpečnostnch Sněmovny lidu a Sněmovny nrodů (tisk FS ČSFR, VI. volebn obdob, č. 946). Na jednn 19. společn schůze byl předložen i nvrh dvou poslanců Federlnho shromžděn (tisk FS ČSFR, VI. volebn obdob, č. 924), v němž je doba pro vykonn prva odepřt vkon zkladn vojensk služby neomezen. V těchto hranicch probhala i diskuse poslanců při projednvn těchto nvrhů. Poslankyně R. Šormov (viz zprva o společn schůzi, str. 836) uvedla: "Vychzme-li z předpokladu, že nikdo nemůže bt nucen vykonvat vojenskou službu, pokud je v rozporu s jeho svědomm, že tedy každ m prvo odmtnout z důvodu svědom vojenskou službu, dle že ždn komise či porota nemůže zkoumat a hodnotit svědom občana a že tedy občan o nmitkch svědom podv prohlšen, kter nelze objektivně přezkoumvat, pak z toho pro mne vyplv jednoznačn zvěr, že totiž zkon, m-li bt v souladu s Listinou, může stanovit podrobnosti pro vkon prva na odmtnut vojensk služby, ale nemůže skupině občanů toto prvo odejmout." Naproti tomu poslanec J. Skalick (zprva o společn schůzi, str. 857) uvedl: "Musme se potom ptt, jakožto zkonodrce, jestliže takto chpeme svoji roli, jestli můžeme interpretovat prvo na změnu smšlen jako prvo na odstoupen od dobrovolně přijatch zvazků. Je nutno zachovat princip, že odvodn řzen formuluje určit zvazek vykonat vojenskou službu, je zde maximlně možn ponechat jistou vpovědn lhůtu, jak ji navrhuje tisk 946 v 2 odst. 1 psm. a) a b). Nen ovšem možn podle našeho nzoru podpořit nvrh, kter tuto lhůtu prodlužuje až do doručen povolvacho přkazu." Ze zprvy o společn schůzi dle vyplynulo, že pozměňovac nvrhy tkajc se lhůty, v nž m bt vykonno prvo na odepřen vkonu zkladn vojensk služby, nebyly přijaty.
Ze zprvy o společn schůzi (str. 1251) vyplv, že zkon o civiln službě byl schvlen dne 12. prosince 1991 potřebnou většinou hlasů.
K vzvě stavnho soudu podal sv stanovisko k předmětnmu nvrhu i ministr obrany Česk republiky. Ve svm stanovisku uvd, že nepovažuje současnou prvn pravu za takovou, kter by byla v rozporu s Listinou. Podle čl. 4 odst. 2 Listiny mohou bt za podmnek uvedench v Listině stanoveny meze zkladnch prv a svobod. V čl. 15 Listiny je vedle zakotven zkazu nucenho vkonu vojensk služby, pokud je v rozporu se svědomm nebo nboženskm vyznnm, současně uvedeno, že podrobnosti stanov zkon. Zkon o civiln službě stanovil tedy v 2 odst. 1 psm. a) uvedenou 30denn lhůtu jako podrobnost, kterou současně stanovuje časovou mez uvedenho prva. Časovou neomezenost uvedenho prva nebo jeho volnějš pravou by došlo k ohrožen doplňovn Armdy Česk republiky, čmž by byla vrazně oslabena realizace zkladn povinnosti sttu podle čl. 1 stavnho zkona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti Česk republiky. Stanoven termnů pro podvn prohlšen o odepřen vkonu vojensk služby je nezbytn k důslednmu plněn ustanoven čl. 4 odst. 1 stavnho zkona č. 110/1998 Sb. a brannho zkona přslušnmi vojenskmi sprvnmi řady. V letech 1991 a 1992, kdy v důsledku platnosti zkona č. 73/1990 Sb., o civiln službě, mohl odvedenec nebo i vojk odmtnout vojenskou službu prakticky kdykoliv, došlo k vžnm nedostatkům v oblasti doplňovn vojenskch tvarů, vcviku, morlky, rozpadu některch vojenskch jednotek a poklesu bojeschopnosti. Ve stanovisku ministra obrany Česk republiky se dle uvd, že nvrh na zrušen čsti zkona o civiln službě je nesystmov a je vytržen z kontextu dalšch ustanoven tohoto zkona. Navrhuje se i zrušen 2 odst. 2, ve kterm je stanoveno, že k prohlšenm podanm po lhůtch se nepřihlž, aniž by se vzal zřetel k dalšm lhůtm, kter by v zkonu zůstaly po navrhovanm zrušen 30denn lhůty. Navrhovanm opatřenm by se tak např. znemožnilo podn prohlšen o odepřen vkonu vojensk služby těm odvedencům, kterm nebude udělen odklad, čmž by došlo k porušen stavně zakotven rovnosti občanů. Z vše uvedench důvodů proto ministr obrany Česk republiky nedoporučuje předložen nvrh realizovat.
III.
stavn soud při projednvn předmětn otzky vychzel z čl. 15 odst. 1 Listiny, kter každmu zaručuje svobodu myšlen, svědom a nboženskho vyznn včetně prva každho změnit sv nboženstv nebo vru, popřpadě bt bez nboženskho vyznn. Tato prva maj absolutn charakter v tom smyslu, že nikdo nemůže bt podroben takovmu opatřen, jehož clem je změna procesu a způsobu myšlen, nikoho nelze nutit, aby změnil svoje myšlen, nbožensk vyznn nebo vru. Při jejich ochraně se jedn o respektovn "vnitřnho" rozměru těchto prv, kter vylučuje jakkoliv ntlak nebo ovlivňovn myšlen, svědom a nboženskho vyznn. Tato prva v důsledku jejich absolutnho charakteru nen proto možn omezovat zkonem. Součst svobody myšlen, svědom a nboženskho vyznn je i prvo nevykonvat vojenskou službu, pokud je vkon takov služby v rozporu se svědomm nebo nboženskm vyznnm jedince. V obecn rovině proto i pro prvo nevykonvat vojenskou službu plat vše uveden charakteristika, tj. jedn se o prvo absolutn s vnitřnm rozměrem, kter nen možno omezovat zkonem.
Svědom, myšlen, nbožensk vyznn, vra včetně zkazu donucovn k vkonu vojensk služby, pokud je v rozporu s těmito kategoriemi, jsou svou vnitřn povahou nedotknuteln, a proto ani nepodlhaj (nemohou podlhat) ždnm zkonnm omezenm. Současně však je třeba vidět, že většina těchto prv nabv reln hodnoty jen tehdy, jestliže je možn tato prva i veřejně, tj. navenek identifikovatelnm způsobem projevit. Prvo veřejně projevovat svoje myšlen, přesvědčen, nbožensk vyznn nebo vru je rovněž garantovno Listinou, a to v čl. 16 ve vztahu k nboženstv a vře a v čl. 17 jako svoboda projevu obecně. Je samozřejm, že spektrum či rozsah vnějšch projevů je velmi širok a s některmi z nich prvn řd spojuje i konkrtn prvn nsledky.
Veřejn projevy myšlen, svědom, nboženskho vyznn nebo vry však podle Listiny (a na rozdl od jejich vnitřn podstaty) nepožvaj absolutn volnost projevu jejich nositelů. Stejně jako čl. 9 odst. 2 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"), tak i čl. 16 odst. 4 Listiny pro prvo svobodně projevovat sv nboženstv a vru a čl. 17 odst. 4 obecně pro svobodu projevu podřizuj vkon těchto prv potřebm demokratick společnosti a připouštěj možnost jejich omezen, jde-li o opatřen v demokratick společnosti nezbytn pro ochranu prv a svobod druhch, bezpečnosti sttu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejnho zdrav a morlky. Omezen těchto prv může bt učiněno jen zkonem a mus respektovat dalš obecn principy zakotven stavou a Listinou, zejmna zkaz diskriminace.
Jestliže prvo nevykonvat vojenskou službu, pokud je v rozporu se svědomm nebo nboženskm vyznnm, je začleněno v čl. 15 odst. 3 Listiny, pak podle nzoru stavnho soudu nelze k posuzovn tohoto prva přistupovat jinak, než jak bylo uvedeno vše. Z uvedenho vyplv, že i v přpadě tohoto prva je nezbytn rozlišovat jeho vnitřn a vnějš strnku, tj. vnitřn přesvědčen nevykonvat vojenskou službu pro rozpor se svědomm nebo nboženskm vyznnm, a vnějš projev takovho přesvědčen, tj. odmtnut vkonu vojensk služby. Vnitřn strnka tohoto prva je absolutn a neregulovateln, vnějš strnka, tj. vkon tohoto prva navenek, je naopak regulovateln a může bt i omezena za určitch stanovench podmnek. Pro vnějš projev prva nevykonvat vojenskou službu je možnost jeho regulace zkonem navc samostatně stanovena přmo v čl. 15 odst. 3 větě druh Listiny.
Skutečnost, že vnějš projevy svědom a nboženskho vyznn s clem odmtnout vojenskou službu nemaj "autonomn" charakter a od jinch projevů nboženskho vyznn či svědom oddělen (odlišn) prvn režim, plně potvrzuje i dosavadn judikatura Evropsk komise pro lidsk prva. I když v mluvě nen možno najt zkladn prvo odmtnout vojenskou službu z důvodů svědom nebo nboženskho vyznn a čl. 4 odst. 3 psm. b) mluvy ponechv smluvnm stranm volnost uznat nebo neuznat důvody svědom pro odmtnut vojensk služby, stžnosti jednotlivců přichzejc tto komisi ze sttů, v nichž se uznv prvo odmtnut vojensk služby z důvodů svědom, jsou pravidelně zařazovny do celkovho rmce prva na svobodu myšlen, svědom a nboženskho vyznn podle čl. 9 mluvy. Pokud se jedn o omezen vnějšho projevu nboženskho vyznn nebo přesvědčen (čl. 9 odst. 2 mluvy), Evropsk komise pro lidsk prva v přpadu Grandrath (stžnost 2299/64) zdůraznila: "Každ z člnků 8 až 11 garantuje ve svm odstavci 1 určit prva, ale ve svm odstavci 2 současně smluvn strany zmocňuje k jejich omezen za předpokladu splněn určitch podmnek. V přpadě, že strany tato prva omez, jsou stle vzny ustanovenmi čl. 14 mluvy. Stanoven omezen diskriminačnm způsobem vede k porušen čl. 14 mluvy ve spojen s čl. 9 mluvy." Jinmi slovy řečeno Evropsk komise pro lidsk prva respektuje omezen vnějšch projevů nboženskho vyznn nebo přesvědčen, včetně těch, jejichž clem je odmtnut vojensk služby, ale zkoum, zda takovto omezen stanoven zkonem a "nezbytn v demokratick společnosti v zjmu veřejn bezpečnosti, ochrany veřejnho pořdku, zdrav nebo morlky anebo ochrany prv a svobod druhch" nemaj diskriminačn charakter.
Stejně jako čl. 9 odst. 2 mluvy, tak i čl. 16 odst. 4 Listiny podřizuj vkon stavnho prva veřejně projevovat svoje smšlen potřebm demokratick společnosti. Čl. 16 odst. 4 Listiny vslovně uvd, že "Vkon těchto prv může bt omezen zkonem, jde-li o opatřen v demokratick společnosti nezbytn pro ochranu veřejn bezpečnosti a pořdku, zdrav a mravnosti nebo prv a svobod druhch.".
Na zkladě vše uvedench rozborů a vah lze čstečně shrnout, že prvo odmtnout vkon vojensk služby pro rozpor se svědomm nebo nboženskm vyznnm je vnějšm projevem prva na svobodu myšlen, svědom, nboženskho vyznn a vry včetně prva nekonat vojenskou službu, pokud je s nimi v rozporu, a jako vnějš projev může bt tak zkonem omezeno v souladu s obecnmi principy zakotvenmi stavou a Listinou.
Jdrem předmětn věci je otzka, zda omezen prva odmtnout vkon vojensk služby pro rozpor se svědomm nebo nboženskm vyznnm může mt i podobu časovho omezen, tj. stanoven časovho prostoru, v němž toto prvo může bt vykonno.
V souvislosti s projednvnm předmětn věci zkoumal stavn soud i vnitrosttn prvn pravu některch sttů již s přihldnutm jen k vše specifikovanmu jdru přpadu. Vnitrosttn prvn předpisy Rakouska, Belgie, Dnska, Francie, Itlie, Německa a Slovenska stanov konkrtn časov lhůty pro podn prohlšen o odmtnut vojensk služby, a to v rozmez 10 dn (Rakousko) až 60 dn (Itlie) od zkonem určench rozhodujcch skutečnost. Všeobecn požadavek kladen na tyto vnitrosttn pravy je ten, aby tyto předpisy byly uplatňovny nediskriminačnm způsobem, tj. stejně vůči všem oprvněnm osobm. Prvn předpisy těchto sttů potvrzuj rovněž to, že ne každ a kdykoliv projeven vnějš projev svědom (nboženskho vyznn) m "automatick" nsledek odmtnut vojensk služby. Za prvně relevantn projev oprvněn osoby je považovn jen ten projev, kter byl uskutečněn v zkonem stanoven lhůtě.
Uvedenou problematikou se zabvaly i stavn soudy některch sttů, jejich judikatura je však velmi odlišn a održ různ nzory a různ přstupy. Shodně např. judikovaly italsk stavn soud a německ stavn soud, kter konstatovaly, že jedinec mus mt prvo odmtnout vkon vojensk služby z důvodů svědom nebo nboženskho vyznn nejen v časově omezenm obdob po ukončen odvodnho řzen, ale i v časově ohraničen době po zahjen vkonu vojensk služby. Slovensk stavn soud, jehož stavn nlez by nm měl bt nejbližš vzhledem k tomu, že se zabval posuzovnm stejnho zkona, naproti tomu judikoval, že prava dan zkonem č. 18/1992 Sb., o civiln službě, nen v rozporu s stavou Slovensk republiky, tj. ponechal v platnosti napaden 2 odst. 1 psm. a) a 2 odst. 2 tohoto zkona.
Jestliže připustme, že prvo odmtnout vkon vojensk služby pro rozpor se svědomm nebo nboženskm vyznnm je vnějšm projevem svobody myšlen, svědom, nboženskho vyznn a vry, pak je jednoznačně dna možnost jeho omezen v hranicch čl. 15 odst. 3 věty druh, č. 16 odst. 4 a čl. 17 odst. 4 Listiny. Vzhledem k vnitřnmu zkladu těchto prv i při využvn stavnho prva změnit svoje nbožensk vyznn nebo vru nikdo nebrn (a ani nemůže brnit) oprvněn osobě, aby svoje nbožensk vyznn nebo vru změnila. Pokud však jde o veřejn projev takto změněnho nboženskho vyznn nebo vru ve smyslu zkona o civiln službě, je důvodem k odmtnut vojensk zkladn (nhradn) služby nebo vojenskch cvičen jen ten, kter je uplatněn v zkonem stanovench lhůtch a způsobem zkonem rovněž určenm. Časov neomezenost tohoto prva by mohla vžně narušit bezpečnost sttu a ohrozit plněn jeho kolů souvisejcch s jeho obranou nejen uvnitř, ale i navenek v rmci mezinrodnch smluv přijatch Českou republikou. Obdobn zkušenosti se objevily v souvislosti s aplikac dřvějš prvn pravy civiln služby, tj. v souvislosti se zkonem č. 73/1990 Sb., o civiln službě, kter v 2 odst. 1 stanovil, že prvo odmtnout vkon vojensk činn služby z důvodů nboženskho vyznn nebo morlnho přesvědčen vykonv občan psemnm prohlšenm, aniž by současně stanovil jakkoliv časov omezen pro vkon tohoto prva. Neudržitelnost takto široce koncipovanho prva odmtnout vkon vojensk služby z hlediska zajištěn bezpečnosti sttu byla jednm z hlavnch důvodů nov prvn pravy civiln služby v relativně krtkm čase (nvrh nov prvn pravy byl předložen již v roce 1991 a thož roku přijat).
Zkladn otzkou ve světle již uvedench skutečnost je tedy prvě to, zda je rozumn a stavně akceptovateln stanoven doby prvě oněch 30 dnů, v rmci kterch lze učinit prohlšen o odmtnut vykonat vojenskou zkladn službu (z důvodů svědom či nboženskho vyznn), a tak to, zda je rozumn a stavně akceptovateln, že tato lhůta počn běžet od stanoven určit udlosti (tedy ukončen odvodnho řzen). Zde je snad na mstě připomenout, že prvo na svobodu myšlen, svědom a nboženskho vyznn (kter je nepochybně zaručeno) se v určitm časovm okamžiku vže (vztahuje) k určit skutečnosti, kterou je prvě vkon vojensk zkladn služby. Tedy služby, kter je službou veřejnou, směřujc ve prospěch sttu a jeho občanů, přinejmenšm z hlediska jeho obrany (pochopitelně včetně obrany všech zsadnch demokratickch hodnot, na kterch je Česk republika vybudovna). Je tak zřejm, že prvě armda je tm, kdo je předevšm povoln k tomu, aby zmněn hodnoty chrnil. Aby tak mohla činit efektivně, mus k tomu mt vytvořeny zkladn předpoklady, mimo jin tak jasně a přehledně určen podmnky i ve vztahu k počtu občanů, o kterch s určitost v, že vojenskou službu v určit době vykonaj a že je bude moci pro přpadnou obranu sttu využt. Bez tto možnosti by obrana sttu a jeho občanů (a v konečnm důsledku i hodnot, na kterch Česk republika stoj), byla velmi komplikovan a v zsadě (při neexistenci armdy profesionln) takřka nemožn. Z tohoto pohledu se potom 2 odst. 1 psm. a) zkona o civiln službě jev jako přiměřen uvedenm skutečnostem, a to včetně stanoven doby plynouc od skončen odvodnho řzen. Jistěže lze polemizovat o tom, zda člověk (v 18 letech) je mentlně vyzrl, včetně jeho vztahu k vlastnmu svědom či nboženskmu přesvědčen, a zda je v tomto směru jeho vvoj ukončen. Patrně nikoli, a lze namtat, že jeho vvoj je permanentn. Z hlediska uvažovanch důsledků však opravdu nelze přehldnout, že pokud by vvoj svho přesvědčen uplatňoval v kterkoliv fzi svho života (samozřejmě ve vztahu k vojensk službě), zřejmě by budovn armdy a z tohoto pohledu zajišťovn obrany sttu a jeho občanů z valn čsti ztratilo svůj vznam. Lze si snad představit i stanoven mrně rozdln lhůty (pro přslušn prohlšen) i snad jinou udlost, od kter by lhůta měla plynout. Zajist by však podle přesvědčen stavnho soudu neměla bt vrazně rozdln od lhůty, kter je vyjdřena současnou zkonnou pravou [v 2 odst. 1 psm. a) zkona o civiln službě]. Z uvedench pohledů lze mt za to, že současn prvn prava je stavně akceptovateln, když je v n dostatečně obsažena možnost v rozumn době a za rozumnch okolnost se svobodně a odpovědně rozhodnout a sv přesvědčen vyjdřit.
Z hlediska legislativně technickho a aplikačnho je nutno si uvědomit, že je navrhovno zrušen 2 odst. 1 psm. a) zkona o civiln službě. Jestliže by stavn soud tomuto nvrhu v plnm rozsahu vyhověl, znamenalo by to ve svm důsledku, že jedinec, kter by byl odveden v rmci odvodnho řzen a neždal odklad (resp. odklad nebyl povolen), by vůbec nemohl sv prvo na odmtnut vojensk služby vykonat. Včet v 2 odst. 1 tohoto zkona je taxativn a prvo odmtnout je přiznno pouze těm skupinm občanů, kter jsou zde vslovně uvedeny. Nlezem stavnho soudu by tak byla založena diskriminace jedn skupiny občanů, kteř maj brannou povinnost, a to skupiny nejrozshlejš - odvedenců bez odkladu vojensk služby. Zrušujcm nlezem by tak bylo dosaženo cle přesně opačnho, než bylo čelem podanho nvrhu, tj. zbaven jedince tohoto prva msto časovho rozšřen tohoto prva.
Vzhledem k vše uvedenmu stavn soud dospěl k zvěru, že 2 odst. 1 psm. a) zkona o civiln službě nen v rozporu s čl. 15 odst. 3 Listiny, a proto nvrh na zrušen uvedenho ustanoven zamtl.
Součst podanho nvrhu byl i nvrh na zrušen 2 odst. 2 zkona o civiln službě, kter stanov, že k prohlšenm podanm po lhůtch uvedench v 2 odst. 1 tohoto zkona se nepřihlž; jinmi slovy je zde stanoven prekluzivn charakter lhůt a jejich marnm uplynutm zanik prvo odmtnout vkon vojensk služby. Napaden prvn prava nepřipoušt navrcen lhůty ani pro přpady, kdy jej zmeškn bylo způsobeno objektivně existujcmi skutečnostmi stojcmi mimo vůli jedince. Jestliže v souvislosti s časovm omezenm prva odmtnout vkon vojensk služby dospěl stavn soud k zvěru, že samotn časov omezen nen porušenm stavně zaručench prv, při posuzovn 2 odst. 2 zkona o civiln službě lze namtat, že při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 4 věta prvn Listiny). stavn soud proto vyhověl podanmu nvrhu v jeho druh čsti a zrušil 2 odst. 2 zkona o civiln službě prvě s odkazem na vše uveden čl. 4 odst. 4 Listiny. I když Listina v čl. 15 odst. 3 stanov, že podrobnosti realizace prva odmtnout vykonvat vojenskou službu stanov zkon, je obsah tto prvn pravy limitovn i dalšmi ustanovenmi Listiny. Nemůže bt uplatňovna takov prvn prava, kter by zasahovala absolutně samu podstatu prva odmtnout vykonvat vojenskou službu stanovenm zniku prva pouhm uplynutm času. Takov prava je v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny, protože nen šetřeno podstaty a smyslu předmětnho zkladnho prva, když je vraznm způsobem omezena možnost jeho uplatněn, což by mohlo vyvolat jmu na prvech jedince prvě pro uplatňovn zkladnch prv a svobod (čl. 3 odst. 3 Listiny). stavn soud si je vědom změny prvn situace, kterou vyvol jeho rozhodnut o zrušen 2 odst. 2 zkona o civiln službě, a proto napaden ustanoven zkona o civiln službě zrušil k 31. prosinci 1999 tak, aby Parlament Česk republiky mohl upravit možnost prominut zmeškn lhůty, v nž může občan vykonat svoje prvo odmtnout vykonvat vojenskou službu, tedy nalzt způsob jak změnit v naznačenm směru dosud trvajc stav, a zmrnit tak přlišnou tvrdost zkona obsaženou v současnm zněn 2 odst. 2 zkona o civiln službě.