Nález 14/1994 o návrhu skupiny 41 poslanců Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu účinný od 25.01.1994
| Schválené: | 21.12.1993 |
| Účinnost od: | 25.01.1994 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Protiprávnost komunistického režimu a odpor proti němu, Rovnost v důstojnosti a v právech. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Plénum Ústavního soudu České republiky rozhodlo dne 21. prosince 1993 o návrhu skupiny 41 poslanců Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
Dne 15. zř 1993 předložila skupina 41 poslanců Parlamentu Česk republiky nvrh, aby stavn soud na zkladě čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky zrušil zkon č. 198/1993 Sb., o protiprvnosti komunistickho režimu a o odporu proti němu, a to pro rozpor s stavou Česk republiky, Listinou zkladnch prv a svobod, s stavnm zkonem Česk nrodn rady č. 4/1993 Sb., o opatřench souvisejcch se znikem Česk a Slovensk Federativn Republiky, a některmi mezinrodnmi smlouvami.
stavn soud přezkoumal obecn i jednotliv nmitky navrhovatelů, poukazujc na dajn nesoulad zkona č. 198/1993 Sb. s čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 78, 90 a 95 stavy Česk republiky, dle s stavnm zkonem Česk nrodn rady č. 4/1993 Sb., o opatřench souvisejcch se znikem Česk a Slovensk Federativn Republiky, s ustanovenmi čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 15 odst. 2, čl. 17, čl. 37 odst. 3, čl. 38 a 39, čl. 40 odst. 5 a 6 Listiny zkladnch prv a svobod č. 2/1993 Sb., s ustanovenmi čl. 4, čl. 15 odst. 1, čl. 19, 24 a 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech, s ustanovenm čl. 15 odst. 3 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech a s ustanovenmi čl. 6, 10 a 14 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod.
Vznesen nmitky lze systematicky rozčlenit do tř skupin:
A. Nmitky proti 1 - 4 zkona č. 198/1993 Sb.
B. Nmitky proti 5 zkona č. 198/1993 Sb.
C. Nmitky proti 6 a 8 zkona č. 198/1993 Sb.
A
Nmitky proti 1 - 4 zkona č. 198/1993 Sb.
Posouzen jednotlivch nmitek uvedench v bodech 1, 2, 3 a 4 nvrhu skupiny poslanců odvis od zjištěn - a limine fori - zda a do jak mry tato ustanoven maj povahu kogentnch, resp. dispozitivnch zkonnch norem, jež stt zavazuj anebo mu dvaj dispozici k určitmu chovn s těmi či oněmi prvnmi nsledky pro osoby, skupiny osob, resp. organizace.
Prvn čtyři paragrafy zkona se zabvaj povahou režimu, jeho specifickmi cli, metodami a strukturlnmi rysy, nikoli povahou jednotlivců, kteř z těch či oněch pohnutek byli členy organizac, o něž se režim opral.
Zkon hovoř o "spoluodpovědnosti" jednotlivců na dvoj rovni: o spoluodpovědnosti členů Komunistick strany Československa za způsob vldy v letech 1948 - 1989 a dle o spoluodpovědnosti těch, "kteř komunistick režim aktivně prosazovali" ( 1 odst. 1 a 2 zkona č. 198/1993 Sb.) - v tomto přpadě za zločiny režimem pchan.
Spoluodpovědnost členů KSČ za způsob vldy je vyjdřena pouze v vodn preambuli zkona a může bt chpna jako podnět k zamyšlen pro ty, kteř byli, resp. nadle zůstvali členy organizace, jejž veden a politick praxe se stle zřetelněji rozchzely nejen se zkladnmi hodnotami lidskosti a demokratickho prvnho sttu, ale i s vlastnmi programy a zkony.
Toto rozlišen stupně morln spoluodpovědnosti vychz z povahy totalitn diktatury. Myln je představa, že strana, kter se vůči společnosti chov dikttorsky, je schopna uvnitř sama sebe jednat demokraticky. I tato strana byla mocensky hierarchizovna mezi vldnouc a ovldan, jej člensk zkladna byla manipulovna mocenskmi centry a stvala se současně instrumentem i svho druhu zajatcem těch, kteř "režim aktivně prosazovali".
Je-li zřejm deklaratorn charakter ustanoven prvn čsti zkona č. 198/1993 Sb., nen třeba zkoumat dlč argumenty navrhovatelů uveden v bodech 3 a 4 nvrhu - s vjimkou tř nmitek.
Prvn z nich uvd, že deklaratorn ustanoven nevylučuj možnost použt netrestnch sankc obsažench v jinch prvnch normch, např. v zkonech upravujcch prva a povinnosti pedagogickch a vědeckch pracovnků, publicistů, spisovatelů a jinch umělců. Tuto nmitku je třeba odmtnout, protože se netk napadenho zkona samho, ale jinch, blže neoznačench prvnch norem, na jejichž prvnm obsahu zkon č. 198/1993 Sb. nic neměn.
Rovněž dalš nmitka, že "spoluodpovědnost", resp. "kolektivn odpovědnost" v prvn čsti napadanho zkona je "předevšm ... spoluodpovědnost trestněprvn", je vyloučena morlně-politickou a nikoli juristickou povahou tto čsti zkona. To znamen, že ani hodnocen historickho obdob bvalho Československa nevylučuje jin nzory a zvěry než ty, kter vyslovil v textu zkona Parlament. Z hlediska vědeck a publicistick činnosti nepředstavuj hodnocen obsažen v napadenm zkoně nzor zvazn, a to - jak sprvně poznamenv nvrh skupiny poslanců - "ani v přpadě, že takov věty jsou obsaženy v prvnm předpise označenm jako zkon".
Dalš prvek protistavnosti shledvaj navrhovatel v změru "... aby zkon sloužil jako vkladov ve vztahu k soudnm rozhodnutm" - změru, kter zkonodrce v textu zkona nikde nevyslovil. Relevantn změr je ten, kter je prvně relevantnm způsobem vysloven.
Tak vodn prohlšen Parlamentu, "... že ve sv dalš činnosti bude vychzet z tohoto zkona", nelze shledat jako prvn normu, jež by Parlament zavazovala. Jde o vyjdřen politick vůle programov povahy, vůle zjištěn v určit době a za určit konstelace sil v Parlamentu, kter nelze interpretovat v rozporu s prvem Parlamentu upravovat věci v rmci a v mezch sv kompetence nově a jinak, ani v rozporu se zsadou svobodn vměny nzorů na půdě Parlamentu.
stavn zřzen demokratickho sttu neupr Parlamentu prvo vyjdřit svou vůli i sv morln a politick stanoviska způsobem, kter v rmci obecnch prvnch zsad pokld za vhodn a přiměřen - a to přpadně i formou prvnho zkona, pokld-li za vhodn a čeln touto prvn formou aktu zdůraznit společensk vznam a dosah svho prohlšen. Tak tomu bylo např. v zkoně, vydanm za prvn republiky, kterm se konstatovalo, že T. G. Masaryk se zasloužil o stt.
Celkově je zřejm, že napaden zkon neformuluje ždn nov skutkov podstaty trestnch činů a že nic podobnho nelze z textu jeho prvn čsti dovodit. Nadto jako genereln norma pro posouzen kterchkoli činů z hlediska jejich trestnosti plat člnek 40 odst. 6 Listiny zkladnch prv a svobod, podle něhož "trestnost činu se posuzuje a trest se ukld podle zkona činnho v době, kdy byl čin spchn. Pozdějšho zkona se použije, jestliže je to pro pachatele přznivějš.".
Nmitky navrhovatelů směřuj však i k některm obecnm otzkm koncepce českho prva a povahy sttnho a politickho režimu v letech 1948 až 1989. Skupina poslanců namt předevšm, že ustanoven 2 odst. 1 zkona č. 198/1993 Sb. obsahuje "... nestavn vrok, že politick režim v letech 1948 až 1989 byl nelegitimn". Sv tvrzen o legitimitě tohoto režimu opraj o kontinuitu prva danou recepc prvnch předpisů vnitrosttnch i kontinuitou mezinrodněprvnch zvazků z doby "starho režimu".
Tuto nmitku zcela zsadn povahy je třeba posoudit ve vztahu k zkladn koncepci stavy a stavnho zřzen Česk republiky.
Jak znmo, proces vzniku modernho stavnho sttu ve středn Evropě se dovršil teprve po prvn světov vlce. Přitom již dřve doshlo pozoruhodnch vsledků prvněpozitivistick propracovn procesnch pravidel a zruk posilujcch prvn jistotu občanů a stabilitu prva. Prvněpozitivistick tradice, jež se přenesla i do povlečnch stav (včetně naš stavy z roku 1920), odhalila však v pozdějšm vvoji vcekrt sv slabiny. stavy konstruovan na těchto zkladech jsou hodnotově neutrln: tvoř institucionln a procesn rmec, naplniteln velmi odlišnm politickm obsahem, protože kritriem stavnosti se stv dodržen kompetenčnho a procesnho rmce stavnch instituc a postupů, tudž kritri formlně-racionln povahy. V důsledku toho bylo v Německu akceptovno nacionlně-socialistick panstv jako legln, přestože vyhlodalo obsah a poslze zničilo samu podstatu vmarsk demokracie. Legalistick pojet politick legitimace usnadňovalo po vlce Klementu Gottwaldovi "naplňovat star měchy novm vnem" a pak "legitimovat" norov puč roku 1948 formlnm dodrženm stavnch procedur. Princip "zkon je zkon" se projevil proti bezprv ve formě zkona jako bezmocn. Vědom, že nespravedlnost mus zůstat nespravedlnost, i když se hal do plště zkona, se promtlo i do stavy povlečnho Německa a v současn době i do stavy Česk republiky.
Naše nov stava nen založena na hodnotov neutralitě, nen jen pouhm vymezenm instituc a procesů, ale včleňuje do svho textu i určit regulativn ideje vyjadřujc zkladn nedotknuteln hodnoty demokratick společnosti. stava Česk republiky akceptuje a respektuje princip legality jako součst celkov koncepce prvnho sttu, nevže však pozitivn prvo jen na formln legalitu, ale vklad a použit prvnch norem podřizuje jejich obsahově-materilnmu smyslu, podmiňuje prvo respektovnm zkladnch konstitutivnch hodnot demokratick společnosti a těmito hodnotami tak užit prvnch norem měř. To znamen i při kontinuitě se "starm prvem" hodnotovou diskontinuitu se "starm režimem".
Toto pojet stavnho sttu odmt formlně-racionln legitimitu režimu a formln prvn stt. Ať jsou zkony sttu jakkoli, ve sttě, kter se označuje za demokratick a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže bt ždn jin režim legitimn než režim demokratick. Jakkoli mocensk monopol vylučuje ze sebe sama demokratickou legitimitu. Vchodiskem naš stavy je materilně-racionln pojet legitimity a prvnho sttu. V systmu demokratickho stavnho sttu a fungujc demokracie ztělesňuje legalita nepochybně svm způsobem i legitimitu režimu, nen však s n zcela zaměniteln. Tm mně pak lze redukovat legitimitu na formln legalitu normativně-prvn pravy v takovm režimu, v němž jen mlokdo nevěděl, že volby nejsou volbami, strany nejsou stranami, demokracie nen demokraci a prvo nen prvem - přinejmenšm ve smyslu prvnho sttu, protože aplikace prva byla politicky schizofrenn, rozštěpen všude tam, kde vstupoval do hry politick zjem vldnoucch.
Politick režim je legitimn, je-li vcelku schvalovn většinou občanů. Politick režimy, kterm chyb demokratick substance, se vyhbaj empiricky ověřiteln legitimaci ve prospěch ideologickch argumentů a hlavně hledisek formlně-racionln legality. To jim usnadňuje skutečnost, že konsolidovan sttn moc nen jen mocensko-politickm faktem, ale současně prvně organizovanou moc. Avšak prvě v takovchto režimech se politika s prvem a legalita s legitimitou rozchz nejvce. Proto ani kontinuita prva neznamen uznn legitimity komunistickho režimu. Nelze tvrdit, že legitimn je každ jednn či chovn, pokud nepřekroč rmec dan zkonem, protože legalita se tm stv utilitrn nhražkou za chybějc legitimitu.
Legitimita politickho režimu se nemůže oprat jen o formlně-prvn aspekty, protože hodnoty a principy, o kter se režim opr, nejsou jen prvn, ale předevšm politick povahy. Takov principy naš stavy, jako je svrchovanost lidu, reprezentativn demokracie, prvn stt, jsou principy politick organizace společnosti, jež nejsou normativně beze zbytku definovateln. Pozitivněprvn prava z nich vychz, avšak obsah těchto principů nen normativn pravou vyčerpn - zůstv stle něčm vc.
Z těchto důvodů, založench na materilně-racionlnm vchodisku naš stavy, je třeba odmtnout představu navrhovatelů, že politick režim v letech 1948 až 1989 byl legitimn. Formulace 2 odst. 1 napadenho zkona o nelegitimn povaze zmněnho politickho režimu nelze pokldat za "nestavn".
Vchodiskem formlně-legalistick argumentace navrhovatelů je vodn tvrzen, že "česk prvo je založeno na svrchovanosti zkona". Tm pomjej vyšš princip, totiž princip svrchovanosti lidu, kter je nositelem nadsttn moci, moci konstitutivn, zatmco zkon je produktem moci uvnitř sttu již konstituovan a institucionalizovan. V rmci stavnho sttu nejsou již svrchovanosti, tam jsou již jen kompetence. Česk prvo nen založeno na svrchovanosti zkona. Nadřazenost zkonů nižšm prvnm normm neznamen ještě jejich svrchovanost. Dokonce ani ve smyslu rozsahu zkonodrn kompetence v rmci stavnho sttu nelze hovořit o svrchovanosti zkona. V pojet stavnho sttu, na kterm je založena stava Česk republiky, nen prvo a spravedlnost předmětem voln dispozice zkonodrce, a tm ani zkona, protože zkonodrce je vzn určitmi zkladnmi hodnotami, jež stava prohlašuje za nedotknuteln. stava Česk republiky např. v čl. 9 odst. 2 stanov, že změna podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu je nepřpustn". Tm jsou konstitutivn principy demokratick společnosti v rmci tto stavy postaveny nad zkonodrnou kompetenci, a tm "ultra vires" Parlamentu. S těmito principy stoj a pad stavn stt. Odstraněn některho z těchto principů, proveden jakmkoli, byť i většinovm anebo zcela jednomyslnm rozhodnutm Parlamentu, by nemohlo bt interpretovno jinak než jako odstraněn tohoto stavnho sttu jako takovho.
B
Nmitky proti 5 zkona č. 198/1993 Sb.
Hlavnm předmětem sv kritiky čin skupina poslanců 5 zkona č. 198/1993 Sb., podle něhož "do promlčec doby trestnch činů se nezapočtv doba od 25. nora 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politickch důvodů neslučitelnch se zkladnmi zsadami prvnho řdu demokratickho sttu nedošlo k pravomocnmu odsouzen nebo zproštěn obžaloby".
Podle nzoru navrhovatelů "... skutečnost, že už neexistujc a dřve přslušn sttn orgny byly z nějakho důvodu nečinn nebo nespěšn a způsobily znik trestnosti některch činů uplynutm promlčec doby, nebyla a nen součst subjektivn strnky trestnho činu, nastala nezvisle na vůli pachatele, a proto mu nesm bt na jmu."
stavn soud se proto zabval předně otzkou, z jakch důvodů byly "dřve přslušn sttn orgny nečinn nebo nespěšn", a dle otzkou, zda důvody, proč nedochzelo k trestnmu sthn politicky chrněnch deliktů, svm vznamem, rozsahem svho uplatněn a společenskmi důsledky opravňuj opatřen 5 zkona č. 198/1993 Sb.
stavn soud vychz přitom ze zjištěn, že stavn zkonn texty komunistickho režimu vesměs formulovaly genereln a pro všechny stejně platn princip legality (resp. tzv. socialistick zkonnosti). Již stava 9. května (č. 150/1948 Sb.) ukldala každmu občanovi bez ohledu na funkci nebo služebn postaven povinnost zachovvat stavu a zkony ( 30). Ještě vrazněji pak stava z roku 1960 (č. 100/1960 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů) v čl. 17 odst. 1 uložila dodržovn zkonnosti občanům i sttnm a společenskm organizacm, v čl. 34 stanovila, že občan jsou povinni zachovvat stavu a ostatn zkony, v čl. 104 uložila orgnům prokuratury dozor nad dodržovnm zkonů a v čl. 106a požadovala předkldn zprv o stavu socialistick zkonnosti.
Tyto prvn normy se však staly fiktivnmi a bezobsažnmi všude tam, kde to politick zjem vldnoucch uznal za čeln. Zkladem tto skutečnosti byla monopoln a byrokraticky centralizovan organizace politick a sttn moci, vychzejc nikoli z dělby, ale koncentrace moci a z propojen politickch a sttnch apartů, jakož i z nedostatku zkladnch demokratickch vazeb společnosti. Zakotven vedouc lohy Komunistick strany Československa ve společnosti i sttě (čl. 4 stavy z roku 1960) nebylo přčinou, ale nslednm projevem skutečnost, kter provzely již mnohem dřve upevňovn mocenskho monopolu. Orgny ochrany zkonnosti se tak dostaly do postaven transmis monopolnch center moci.
Dokumenty z t doby dokldaj nejen množstv přpadů, v nichž politick a sttn orgny a jejich vykonavatel porušovali hrubm způsobem tehdy platn zkony, ale tak někter způsoby, jimiž se tak dlo. Šlo o systm faktickho podřzen všech instituc a organizac ve sttě politickm direktivm apartu vldnouc strany a rozhodnutm mocensky vlivnch osob. Povahu a pravu takovch rozhodnut neupravovala ani stava, ani jin prvn normy: tato rozhodnut byla přijmna za stavnmi a politickmi kulisami často jen jako stn pokyn nebo telefonicky sdělen přn.
Nvrh skupiny poslanců na zrušen zkona o protiprvnosti komunistickho režimu a o odporu proti němu nepopr sice generelně, že se v uveden době dly nezkonnosti, kter nebyly sttem sthny, ačkoli mu byly znmy, ze způsobu argumentace však vyplv, že těmto přpadům nepřikld co do rozsahu a dosahu vznam hodn zvlštn pozornosti a zvlštnho řešen. Svou argumentaci zakld skupina poslanců spše na juristicky formulovanch vhradch.
stavn soud nesdl nzor navrhovatelů, že se 5 zkona č. 198/1993 Sb. upravuj sazby promlčecch lhůt a vytvř dalš (nov) zkonn překžka promlčen k těm překžkm, kter již na zkladě 67 odst. 2 trestnho zkona existuj (procesn exempce podle trestnho řdu, zejmna vynět z pravomoci orgnů činnch v trestnm řzen dle 10 trestnho řdu).
Smyslem 5 zkona č. 198/1993 Sb. nen zřdit novou překžku, ale prohlsit, po kterou dobu promlčec lhůty trestnch činů, nesthanch tehdejšm režimem z politickch důvodů, nemohly běžet, ačkoli běžet měly. Při posouzen 5 zkona č. 198/1993 Sb. nejde tudž ani obecně o institut promlčen jako takov, ani o zaveden nov zkonn překžky běhu promlčecch lhůt, ale o to, zda institut promlčen pokldat za reln anebo za fiktivn tam, kde porušovn zkonnosti v cel velk sfře prvnho života se stalo součst politicky i sttně chrněnho režimu nezkonnost. Ustanoven 5 zkona č. 198/1993 Sb. nen normou konstitutivn, ale deklaratorn. Jeho předmětem je pouze zjištěn, že v určitm časovm seku pro určit druh trestn činnosti promlčec doba nemohla probhat a z jakch přčin. Je znmo, že vedle těch oblast života společnosti a jednotlivce, v nichž si prvn řd v letech 1948 - 1989 podržel určit reln vznam a zakldal se na zkonnosti, byly i sfry politickho zjmu vldnouc vrstvy, v nichž existoval stav prvn nejistoty udržovan jako prostředek preventivn ochrany režimu a nstroj manipulace společnosti.
Součst tohoto zvlštnho režimu byla i politickm a sttnm vedenm inspirovan anebo tolerovan kriminalita osob v politickch a sttnch funkcch tam, kde s ohledem na skutečn anebo domněl zjmy vldnouc vrstvy bylo čeln jednat v rozporu i s vlastnmi zkony. Argumentace skupiny poslanců, že v tehdejš době běžely promlčec lhůty i pro tuto kategorii vldn, politick a vůbec sttem provděn kriminality, nen věrohodn. Politick moc založen na nsil se v principu střež toho, aby se sama zbavovala vykonavatelů vlastnho nsil. Stt se stval mnohem spše garantem jejich beztrestnosti a faktick trestněprvn imunity. Překžka jejich trestnho sthn nemohla bt přirozeně formulovna veřejně a pozitivně zkonem. Byla vsledkem negativnho stavu zkonnosti v zemi, později tž i povšen vedouc lohy KSČ ve společnosti i ve sttě na stavn princip, ale předevšm přmm produktem neleglnch praktik mocenskch skupin, jež a priori garantovaly, že pachatel byl v mře určen jejich zjmem "legibus absolutus".
Nezbytnou součst pojmu promlčen trestněprvnho sthn je vůle, snaha a ochota sttu trestn čin sthat. Bez tohoto předpokladu nemůže bt naplněn ani obsah pojmu promlčen, ani smysl tohoto prvnho institutu. Teprve dlouhodob vzjemn působen dvou prvků: vůle a snahy sttu pachatele potrestat a trvalho rizika pachatele, že může bt potrestn, zakld smysl promlčen. Pokud stt určit trestn činy a určit pachatele sthat nechce, je promlčen zbytečn: v těchto přpadech běh promlčec lhůty ve skutečnosti neexistuje a promlčen samo o sobě je fiktivn. Psan prvo je zbaveno možnost sv aplikace. Aby promlčen trestnho činu mohlo nastat, musel by probhat proces jeho promlčovn, tj. doba, během nž stt usiluje o trestn sthn. Promlčen je dovršeno teprve tehdy, jestliže kontinuln sil sttu o postižen trestnho činu na konci promlčec lhůty zůstane marnm. Tento předpoklad v letech 1948 až 1989 ve sfře politicky chrněnch deliktů nemohl bt splněn. Stav hromadnch a sttem chrněnch nezkonnost nebyl ani vsledkem individulnch omylů, přehmatů, nedbalost a poklesků jednotlivců, jež by mohly sktat ještě jakousi šanci přpadnho trestnho sthn, ale vsledkem clevědomho a kolektivnho chovn apartu politick a sttn moci jako celku, kter trestn sthn a priori vylučovalo. Ochrana pachatelů se tm stvala tak všestrann, jak všestrann byl mocensk systm.
Proto nelze souhlasit se stanoviskem navrhovatelů, že vědom apriorn nesthatelnosti určitch deliktů nebylo součst subjektivn strnky těchto trestnch činů a že toto "kvazi - promlčen" probhalo mimo vůli pachatele. U pachatelů pod politickou ochranou sttu je tomu jinak. Jejich trestn čin byl de facto "promlčen" ještě dřve, než byl spchn. Tato skutečnost působila často prvě inspirativně k dalš trestn činnosti. Chpat dobu, kter plynula od spchn jejich trestnch činů, jako plynut "promlčecch lhůt", jež plynout nesměly, by znamenalo zcela protismyslnou interpretaci prvnho sttu. Bylo by to potvrzenm toho druhu "prvn jistoty", kterou pachatel tto trestn činnosti měli již od počtku sv činnosti a jež spočvala ve sttem chrněn beztrestnosti.
Tato "prvn jistota" pachatelů je však zdrojem prvn nejistoty občanů (a naopak). V soutěži těchto dvou typů jistoty dv stavn soud přednost prvn jistotě občansk společnosti, jež odpovd myšlence prvnho sttu. Jin řešen by znamenalo vydat režimu totalitn diktatury osvědčen prvnho sttu, a tm nebezpečn signl do budoucna: důkaz, že zločin se může stt beztrestnm, je-li provděn hromadně, organizovaně, po delš dobu a pod ochranou organizace, jež se zmocnila sttu. To by znamenalo ztrtu věrohodnosti současnho prvnho sttu a bylo by současně porušenm čl. 9 odst. 3 stavy Česk republiky, protože "... vkladem prvnch norem nelze oprvnit odstraněn nebo ohrožen zkladů demokratickho sttu".
Ani ze subjektivnho hlediska pachatelů nelze pokldat za přiměřen činit si nrok na jistotu tohoto druhu. Nležitost prvnho sttu je udržovn stavu důvěry v trvanlivost prvn pravy. Pachatel tohoto druhu trestn činnosti nemaj na mysli kontinuitu psanho prva, ale nepsanch praktik. Bylo by porušenm kontinuity psanho prva, kdyby ani nyn nemohli bt trestně sthni za porušovn zkonů, jehož se pod ochranou sttu dopouštěli.
Všechna tato jednotliv hlediska nabvaj vznamu, kter je přmo měrn značnmu rozsahu, v jakm byl tento druh sttem chrněn, resp. tolerovan politick kriminality pchn.
Navrhovatel vychzej z předpokladu, že trestn činy, o nichž jedn 5 zkona č. 198/1993 Sb., jsou valnou měrou promlčeny. Tm ztrcej - z pohledu navrhovatelů - povahu sthatelnho činu, vzhledem k zkazu retroaktivity trestnho prva, vyslovenmu v čl. 40 odst. 6 Listiny zkladnch prv a svobod.
Čl. 40 odst. 6 Listiny zkladnch prv a svobod vymezuje a omezuje předmět zkazu zpětn činnosti zkona ve dvou směrech, a to:
a) pokud jde o "trestnost činu", a
b) pokud jde o "ukldn trestu".
Trestnost činu se podle česk trestněprvn nauky rozum možnost bt pro trestn čin sthn, uznn vinnm a potrestn. Zkladem trestn odpovědnosti je trestn čin, kter je definovn přesnm popisem jeho znaků a tž tzv. materilnm znakem, totiž nebezpečnost činu pro společnost. Jde o vyjdřen principu: "nullum crimen sine lege", resp. "sine culpa".
Pokud jde o "ukldn trestu" vychz čl. 40 odst. 6 Listiny z terminologie trestnho prva, obsažen v trestnm zkoně z 29. 11. 1961 č. 140 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zejmna v oddlu druhm: "Obecn zsady pro ukldn trestů" ( 31 a nsl. trestnho zkona). Ukldnm trestu se rozum stanoven druhu trestu, jakož i vměra trestu u těch druhů trestu, kter jsou odstupňovny. Tm je vyjdřena trestněprvn zsada: "nulla poena sine lege". Čl. 40 odst. 6 Listiny tm zřetelně nepřipoušt retroaktivitu zkona, pokud jde o vymezen trestnosti a vše trestu.
Listina zkladnch prv a svobod nen normou trestnho prva, ale vyjm z různch prvnch oblast určit zsady, kter pokld za zkladn, a proto hodn zvšen prvn ochrany. V čl. 40 odst. 6 nem proto na mysli nic vce, než co řk, totiž, že vymezen jednotlivch trestnch činů a jejich trestnosti, jež se podle trestnho zkona provd určenm charakteristickch znaků a stupně společensk nebezpečnosti jednotlivch činů, nemůže bt "ex post" po spchn činu nsledně měněno v neprospěch pachatele. Stejn požadavek vznš i pro vymezen a stanoven vše trestu.
Otzka procesnch předpokladů trestn sthatelnosti vůbec, a tm spše otzka promlčen, nepatř v Česk republice ani v jinch demokratickch sttech do oblasti těch zkladnch prv a svobod principiln povahy, jež jsou podle čl. 3 stavy součst stavnho řdu, resp. stavnho pořdku Česk republiky, a tm nahrazuj v jinch stavch obvyklou kapitolu stavy o zkladnch prvech a svobodch. stava ani Listina zkladnch (a ne jinch) prv a svobod neřeš detailn otzky trestnho prva, nbrž stanov nesporn a zkladn konstitutivn principy sttu a prva vůbec. Listina zkladnch prv a svobod v čl. 40 odst. 6 se zabv tm, kter trestn činy lze principilně sthat (totiž ty, jež byly vymezeny zkonem v době, kdy byl čin spchn), a neupravuje otzku, jak dlouho lze tyto činy sthat.
V důsledku toho předpisy o promlčen a promlčecch lhůtch, zejmna ustanoven, po jakou dobu může bt čin, kter je prohlšen za trestn, sthn, nelze chpat jako předmět pravy čl. 40 odst. 6 Listiny. Ani čl. 39 Listiny nemluv ve prospěch navrhovatelů. Pouze zkonem lze podle čl. 39 Listiny stanovit "kter jednn je trestnm činem" a "jak trest, jakož i jak jin jmy na prvech nebo majetku lze za jeho spchn uložit". Procesn předpoklady sthatelnosti nejsou předmětem tto vhrady.
Skupina poslanců spatřuje v 5 zkona č. 198/1993 Sb. rovněž porušen čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod o rovnosti všech lid v prvech, protože - jak uvd - jde o diskriminaci jedn čsti občanů, neboť ti, kteř nebyli postaveni před soud z nepolitickch důvodů, budou nadle požvat prva nebt sthni, zatmco těm, kteř z politickch důvodů nebyli odsouzeni anebo byli zproštěni obžaloby, se toto prvo odmt.
Otzku rovnosti před zkonem je třeba posuzovat vždy v souvislosti s povahou sporn věci. Zkonodrce mus usilovat o to, aby při posuzovn věc zdnlivě, anebo jen v určitch formlnch aspektech shodnch, uplatněn rovnosti neodporovalo myšlence spravedlnosti a přiměřenosti, jež patř k pojmovm nležitostem prvnho sttu, zkladnho principu stavnho zřzen Česk republiky (čl. 1 stavy Česk republiky). V přpadě 5 zkona č. 198/1993 Sb. se jev jako přiměřen a spravedliv, aby tak u těch trestnch činů, kter byly dřve z vůle politickho a sttnho veden vyňaty z možnosti trestnho sthn, tato možnost alespoň dodatečně nastala. Tak se naopak vyrovnv nerovnost s těmi, kteř již dřve mohli bt postaveni před soud, protože nejen nebyli pod zvlštn politickou ochranou, ale vůl a zjmem sttu bylo ty trestn činy, kter spchali, sthat.
Rovnost občanů před zkonem vyžadovala i podle tehdejšho prva všestrann prošetřen trestnch činů a jednotn a spravedliv užit trestnho prva bez ohledu na osoby.
Se zřetelem na princip rovnosti občanů před zkonem 5 zkona č. 198/1993 Sb. nezakld ždn zvlštn nebo mimořdn trestněprvn režim: v přpadě 5 je nepřpustn zsada kolektivn viny a kolektivn odpovědnosti, neměn se ani zsada presumpce neviny, ani zkaz retroaktivity zkona, což znamen, že trestn sthn je možn pouze za činy, jež byly trestnmi činy v době jejich spchn, a jen na zkladě zkona tehdy platnho, nen-li pozdějš zkon pro pachatele přznivějš. Ustanoven 5 zkona č. 198/1993 Sb. měn pouze dobu, ve kter může k trestnmu sthn dojt, a vymezuje jen určit okruh trestnch činů, u nichž se tak může stt, totiž těch, kde to princip rovnosti občanů před zkonem čin pro věrohodnost prvnho sttu nutnm.
Z vymezen trestnch činů v 5 zkona č. 198/1993 Sb. plyne, že trestn sthn na zkladě tohoto ustanoven je vyloučeno:
1. u trestnch činů, jejichž promlčec lhůta od počtku promlčec doby, tj. od 30. 12. 1989, již uplynula,
2. u těch trestnch činů, u kterch tehdejš režim vjimečně pokldal za čeln projevit snahu porušen zkonnosti svmi vykonavateli potrestat. Pro tyto vjimečn přpady plat mezinrodněprvně uznvan zsada "ne bis in idem", i když pravomocn rozsudky tehdejšho režimu byly mimořdně mrn,
3. u těch trestnch činů, u kterch nedošlo k pravomocnmu odsouzen nebo zproštěn obžaloby z politickch důvodů neslučitelnch se zkladnmi zsadami prvnho řdu demokratickho sttu, ale z důvodů jinch než prvě těchto politickch.
Srovnatelnost z hlediska rovnosti občanů před zkonem je zachovna i v tom, že stejně jako u jinch - dřve sthatelnch - trestnch činů, i u tto kategorie dřvějšch trestnch činů, u nichž se teprve dodatečně umožňuje běh promlčecch lhůt, lze předpokldat, že zdaleka ne všechny trestn činy budou vyptrny, zjištěny a prokzny, takže půjde zřejmě jen o malou čst tohoto druhu kriminality. Ve skutečnosti nen tato kategorie kriminality vůbec diskriminovna, ale fakticky zvhodněna tm, že časov bonus, dlouh doba, kter uplynula od spchn trestnho činu, jakož i zjem na včasnm odstraněn důkazů a obtže dokazovn po dlouhm časovm odstupu znesnadňuj potrestn spchanch činů.
C
Nmitky proti 6 a 8 zkona č. 198/1993 Sb.
1. Podle 6 zkona č. 198/1993 Sb. se upravuje zvlštn režim pro nov posouzen trestnch činů, u nichž došlo k odsouzen a na něž se nevztahuje zkon č. 119/1990 Sb., o soudn rehabilitaci. Prokže-li se během řzen, že jednn odsouzenho směřovalo k ochraně zkladnch lidskch a občanskch prv a svobod, a to nikoli nepřiměřenmi prostředky, soud na nvrh zruš či zmrn dřve uložen trest.
Skupina poslanců namt v odůvodněn svho nvrhu, že tato prava je diskriminačn a odporuje stavnmu principu rovnosti všech lid před zkonem, jakož i čl. 40 odst. 6 Listiny zkladnch prv a svobod, podle něhož se trestnost činu posuzuje a trest se ukld podle zkona činnho v době, kdy byl čin spchn.
Důvody, kter vedly zkonodrce k tto zkonn pravě, spočvaj zřejmě ve skutečnosti, že ty trestn činy, u nichž byla prokazateln motivace směřujc k ochraně zkladnch prv a svobod člověka a občana, byly v dřvějšm režimu posuzovny tak jako politick delikty a byl jim přisuzovn neobyčejně vysok stupeň společensk nebezpečnosti. Protože byly interpretovny vcemně jako akty nepřtelsk politickmu režimu jako takovmu, byly spojovny i s neměrně vysokmi tresty. Přehodnocovn těchto trestů, k němuž může podle 6 zkona č. 198/1993 Sb. dochzet, nen proto zaměřeno na porušen, ale nsledn obnoven principu občansk rovnosti přiměřenm zmrněnm, event. i zrušenm trestu.
Zbv zjistit, zda tato dodatečn, nsledn zkonn prava neodporuje čl. 40 odst. 6 Listiny zkladnch prv a svobod, podle něhož se trestnost činu posuzuje a trest se ukld podle zkona činnho v době, kdy byl čin spchn. Ani zkaz zpětn činnosti zkona podle věty prvn odst. 6 čl. 40 Listiny se však na 6 napadenho zkona nevztahuje, protože věta druh odst. 6 čl. 40 Listiny připoušt retroaktivitu zkona, je-li to pro pachatele přznivějš. Vzhledem k formulaci 6 zkona č. 198/1993 Sb.:"Soud na nvrh zruš či zmrn trest" je tato podmnka splněna.
2. Posledn z nmitek skupiny poslanců napad 8 zkona č. 198/1993 Sb. a uvd, že zmocněn vldy Parlamentem je přliš širok a neurčit. Namt se, že v danm přpadě chyb definice křivd, na kter se nevztahuj rehabilitačn zkony, dle vymezen druhu a rozsahu nroků oprvněnch osob, stanoven způsobu jejich uplatňovn a určen orgnů, kter maj o nrocch rozhodovat a jejich plněn realizovat. Tm - jak se uvd v nvrhu - odporuje 8 zkona č. 198/1993 Sb. čl. 78 a čl. 2 odst. 3 stavy Česk republiky.
Normotvorn kompetence prostřednictvm vldnch nařzen v parlamentnch systmech může mt povahu předně samostatn nařizovac pravomoci přmo na zkladě stavy (v Česk republice čl. 78 stavy). Vlda je v takovchto přpadech oprvněna vydvat nařzen k proveden zkona a v jeho mezch. K tomu nepotřebuje ždn zvlštn zmocněn Parlamentu.
V některch demokratickch sttech je stavou upraveno tž odvozen nařizovac prvo vldy na zkladě delegace parlamentem. V takovch přpadech plat stavn podmnka, že rmcov upřesněn takovho zmocněn mus bt přmo v zkoně, a to věcně nebo i časově, a že jen neurčit globln zmocněn vldy nen přpustn. Přitom kol určit přiměřen a čeln věcn rozsah zmocněn a střežit, aby vlda nepřekračovala zkonn rmec, je věc předevšm Parlamentu samho.
stava Česk republiky zn jen jedin typ vldnho nařzen. Je to jedině ustanoven čl. 78, kter stanov toliko dvě věcn podmnky: vldn nařzen může vlda vydat (i bez zmocněn Parlamentem) pouze k proveden určitho zkona a v jeho mezch. Ždn dalš ustanoven neurčuj, jakm způsobem a v jakm rozsahu se tyto meze stanov. To znamen, že vyplvaj přmo z textu zkona, kter je vldnm nařzenm provděn. Protože podle 78 stavy Česk republiky je třeba posuzovat i vldn nařzen na zkladě zmocněn 8 zkona č. 198/1993 Sb., je i takov zmocněn vldy, byť ve velmi rmcovm rozsahu, z hlediska stavy ještě přpustn.