Ve věci návrhu na zrušení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění 135/2010 účinný od 01.10.2011

Schválené: 23.03.2010
Účinnost od: 01.10.2011
Autor: Ústavního soudu
Oblast: TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., SUBJEKTY SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ., SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ. DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ. STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění 135/2010 účinný od 01.10.2011
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 135/2010 s účinností od 01.10.2011
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

135/2010 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2010 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká (soudce zpravodaj), Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ve věci návrhu Krajského soudu v Ostravě, za který jedná soudkyně JUDr. Bohuslava Drahošová, na zrušení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:

* pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 49, nález č. 73, str. 85, vyhlášen pod č. 166/2008 Sb.

Ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se ruší dnem 30. 9. 2011.

Odůvodněn

I.

Rekapitulace nvrhu a argumentace navrhovatele

1. stavn soud obdržel dne 13. 4. 2007 nvrh, kterm se Krajsk soud v Ostravě (dle tž jen „navrhovatel“ nebo „krajsk soud“) v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen „stava“) domhal zrušen čsti ustanoven 15 věty druh zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, ve zněn činnm ke dni 29. 5. 2006, vyjdřen slovy „do 21 800 Kč“ a dle slovy „a z čstky osobnho vyměřovacho zkladu nad 21 800 Kč se počt 10 %“; jako alternativn petit přitom navrhovatel navrhl zrušen ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn.

2. V nvrhu na zahjen řzen navrhovatel uvedl, že v prvn věci JUDr. K. S. byl rozhodnutm ze dne 29. 5. 2006 (čslo 480 506 088) žalobci přiznn od 1. 2. 2006 pln invalidn důchod podle ustanoven 39 odst. l psm. a) zkona č. 155/1995 Sb. ve vši 13 346 Kč měsčně s odůvodněnm, že důchod je tvořen zkladn vměrou, kter čin 1 470 Kč měsčně a procentn vměrou, kter čin 11 876 Kč. Tato procentn vměra byla vypočtena z osobnho vyměřovacho zkladu zjištěnho za roky 1986 až 2005 ve vši 68 635 Kč.

3. Žalobce napadl u Krajskho soudu v Ostravě vši přiznanho důchodu i při vědom, že jeho vše byla stanovena v souladu s ustanovenm 15 a nsl. a 41 zkona č. 155/1995 Sb., přičemž poukzal na skutečnost, že celkov vše přiznanho důchodu čin pouze 19 % z jeho přjmu (což nepovažuje za přiměřen hmotn zabezpečen). Jelikož průměrn vše důchodu v roce 2004 činila 44 % hrubho průměrnho přjmu (resp. 57 % čistho průměrnho přjmu), měl žalobce za to, že jemu přiznan důchod zakld naprostou nerovnost jeho osoby k ostatnm poživatelům důchodovho systmu. V žalobě podan u krajskho soudu namtl žalobce nesoulad ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb. s ustanovenm čl. 30 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen „Listina“), neboť v tomto ustanoven stanoven redukce přjmu pro vpočet procentn vměry důchodu jej m znevhodňovat a zakldat jeho nerovn postaven.

4. U krajskho soudu napaden rozhodnut považuje navrhovatel za sprvn, pokud se jedn o způsob vpočtu a zpočet odpracovanch let. Navrhovatel nicmně dospěl k zvěru, že ustanoven 15 zkona o důchodovm pojištěn nemůže obstt, neboť je nestavn, jelikož jsou tmto ustanovenm poškozeni pojištěnci s vyššmi přjmy, tedy ty osoby, jejichž přjem přesahuje zkladn stanovenou čstku osobnho vyměřovacho zkladu. Pro zaměstnance navc na rozdl od osob samostatně vdělečně činnch nen stanoven ždn maximln limit vyměřovacho zkladu.

5. Navrhovatel připomn, že podle nzvu zkona se jedn o pojištěn, tedy o prvn institut, kter v každm prvnm sttě m svůj ustlen obsah. Pojištěn přenš sv rizika za platu na jin subjekt, kter toto riziko přejm a za určit situace je vzn k poskytnut stanovenho plněn. Se zaplacenm pojistnm proto mus bt zachzeno jako s pojistnm, nikoli jako s dan. U pojistnho by přitom dle navrhovatele relace mezi zaplacenm pojistnm a plněnm měla bt zřeteln a přiměřen. Navrhovatel zdůrazňuje, že aplikac zejmna druh redukčn hranice dochz k podstatnmu snžen vpočtovho zkladu, aniž by byla zřejm vaha zkonodrce o legitimnm cli a smyslu takov prvn pravy. Faktickm vsledkem uplatněn uvedench redukc je to, že čm je vyšš suma zaplacenho pojištěn, tm je relativně nižš vyplcen důchod.

6. Napaden ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb. nen dle navrhovatele ustanovenm, kter by nerovnosti odstraňovalo, ale naopak ustanovenm, kter flagrantn nerovnosti mezi pojištěnmi zjevně zakld. V ždnm přpadě nelze dovodit vztah přiměřenosti. Je proto dle mněn navrhovatele třeba posoudit, zda jsou důvody pro takov postup objektivn a zda jsou k tomu použit prostředky přiměřen. Pominout přitom dle navrhovatele nelze, že kritrium přiměřenosti zvolenho prostředku (mra redukce) v dan prvn pravě zcela absentuje, přičemž stanoven redukčn hranice a procentn sazby nesou znaky čir libovůle zkonodrce. Redukce by měla bt pro všechny pojištěn stejn; prvn stt se nemůže prohlašovat za nositele pojištěn a současně vybran prostředky rozdělovat způsobem, že těm, kteř do systmu přispěli nejvce, nezaručuje mnohdy ani 20 % jejich původnho měsčnho přjmu, ze kterho bylo pojištěn vybrno.

7. Navrhovatel dle konstatuje, že princip solidarity nen konkrtnm prvnm institutem, z něhož by vyplvala určit prva a povinnosti. Solidaritou se rozum pocit sounležitosti k určitmu celku, soudržnost, pospolitost, ochota k vzjemn pomoci a podpoře. Jedn se nepochybně o princip eticky zcela akceptovateln, kter však sm o sobě k odůvodněn a k akceptaci vše uvedenho rozdlnho zachzen nepostačuje. Solidarita se dostatečně a vrazně projevuje již tm, že platby pojištěn se odvjej důsledně od vše platu. Systm zajišťuje dostatečně i obecnou mezigeneračn solidaritu a jde dokonce tak daleko, že vyžaduje, aby do tohoto systmu přispvali i ti, kteř již z něho nemohou v podstatě očekvat ždn nov plněn (pracujc důchodci).

8. V zvěru nvrhu navrhovatel uvd, že ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, je dle jeho nzoru rozporn s čl. 1 odst. 1 stavy, jakož i s čl. 1 Listiny, neboť zjevně nepřiměřenm způsobem diskriminuje značnou čst pojištěnch.

II.

Vyjdřen častnků řzen

9. stavn soud zaslal v souladu s ustanovenm 42 odst. 3 a 4 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, předmětn nvrh k vyjdřen Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky a vyždal si i psemn stanovisko Ministerstva prce a socilnch věc (ve smyslu 48 odst. 1 a 2 zkona o stavnm soudu).

10. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen nejprve poukzala na skutečnost, že v rmci legislativnho procesu na půdě doln sněmovny nebyla ve vztahu ke zněn ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb. vznesena ždn věcn nmitka. Během obecn rozpravy ke sněmovnmu tisku č. 1574 byly dne 29. 6. 1995 vzneseny dva pozměňovac nvrhy (Dalibora Štambery a Jaroslava Štraita) ohledně zněn ustanoven 15, kter se oba dotkaly toliko vše jednotlivch redukčnch hranic, nikoliv jejich percentulnch hodnot. Sněmovn tisk č. 1574 byl pot schvlen i s pozměňovacm nvrhem poslance Dalibora Štambery. V zvěru svho vyjdřen Poslaneck sněmovna konstatuje, že zkon č. 155/1995 Sb. byl přijat po řdně provedenm zkonodrnm procesu, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a vyhlšen ve Sbrce zkonů.

11. Sent Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen připomněl, že zkon č. 155/1995 Sb. byl přijat Poslaneckou sněmovnou ještě před ustavenm Sentu, poukzal nicmně na fakt, že uveden zkon byl sice již mnohokrt novelizovn (jedn se o necel čtyři destky novelizac), ovšem ždn novelizace se netkala napadenho ustanoven 15. Ohledně navrhovatelovy nmitky, že „pro zaměstnance na rozdl od osob samostatně vdělečně činnch nen stanoven ždn maximln limit vyměřovacho zkladu“ poukzal Sent na to, že po podn nvrhu byl zkonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejnch rozpočtů, s činnost od 1. 1. 2008 v ustanoven 15a zkona č. 589/1992 Sb., o pojistnm na sociln zabezpečen a přspěvku na sttn politiku zaměstnanosti, stanoven maximln limit vyměřovacho zkladu (i) pro zaměstnance.

III.

Stanovisko Ministerstva prce a socilnch věc

12. Ministerstvo v vodu svho obshlho stanoviska zdůraznilo, že vpočtov zklad představuje v zkoně o důchodovm pojištěn klčov institut, bez něhož je tento zkon v podstatě neaplikovateln. Pro stanoven vpočtovho zkladu jsou přitom podstatn dva prvky, a to osobn vyměřovac zklad a tzv. redukčn hranice. Redukčn hranice stanov vlda svm nařzenm na zkladě ustanoven 107 odst. 2 zkona o důchodovm pojištěn, přičemž zkon zvšen těchto hranic neukld („vlda může zvšit“) a ani neurčuje pro jejich stanoven ždn limitujc podmnky. Existenci redukčnch hranic a roveň jejich nastaven nelze dle ministerstva posuzovat bez přihldnut ke všem souvislostem a nvaznostem na ostatn prvky konstrukce vpočtu důchodu, tj. zejmna ke způsobu indexace vyměřovacch zkladů fakticky dosažench v rozhodnm obdob, z něhož se přjmy pro vpočet důchodu zjišťuj.

13. Současně ministerstvo rekapitulovalo historick vvoj a upozornilo, že redukčn hranice nebyly v českm důchodovm pojištěn zavedeny až zkonem o důchodovm pojištěn, nbrž existovaly již tměř 50 let před činnost tohoto zkona, počnaje činnost zkona č. 99/1948 Sb., o nrodnm pojištěn. Je proto třeba připomenout, že prvn prava z roku 1995 poprv odstraňuje jedno z dřvějšch omezujcch opatřen spočvajc v tom, že se v podstatě k přjmům nad určitou hranici nepřihlželo vůbec. V tto souvislosti se podotk, že prvn předpisy platn před 1. lednem 1996 obsahovaly ještě celou řadu dalšch omezen vše důchodu, a to jak pevnou čstkou, tak i nejvyšš procentn vměrou, kter zkon o důchodovm pojištěn nepřevzal. Existence redukčnch hranic je proto dle ministerstva jedinm „omezujcm“ prvkem v současn konstrukci vpočtu důchodu.

14. Ministerstvo ve svm stanovisku dle odkzalo na mezinrodn srovnn, ve kterm poukzalo jak na skupinu zem s vysokou (např. Itlie, Finsko, Nizozem, Estonsko a Chorvatsko), tak s nzkou (např. Velk Britnie, Irsko, Dnsko, Belgie či Švcarsko) mrou ekvivalence přiznanho důchodu a přjmu před odchodem do důchodu.

15. Pozornost věnovalo ministerstvo i otzce charakteru důchodovho pojištěn, přičemž poukzalo na skutečnost, že je všeobecně uznvn rozdln charakter socilnho a soukromho pojištěn. Hlavn rozdly mezi „socilnm pojištěnm“ (jak lze označit sociln systmy) a „komerčnm pojištěnm“ (jak lze označit ostatn druhy pojištěn) jsou: a) sociln pojištěn je založeno předevšm zkonem, zatmco komerčn pojištěn vznik na smluvnm principu; b) sociln pojištěn je za podmnek stanovench zkonem zsadně povinn, zatmco komerčn pojištěn je předevšm dobrovoln; c) plněn v oblasti socilnho pojištěn je stanoveno parametricky (nikoli individulně) zkonem (často jinm, než kterm jsou stanovena pravidla plateb pojistnho), zatmco pojistn plněn v komerčnm pojištěn je určeno v konkrtn individuln smlouvě nebo z n aspoň vyplv; d) na platbch pojistnho v socilnm pojištěn se nepodlej jen osoby tohoto pojistnho častn, nbrž i jejich zaměstnavatel; e) plněn ze strany sttu (prostřednictvm pltců důchodu) nen zpravidla zvisl na zaplacen pojistnho, neboť pojištěnci, kteř jsou častni důchodovho pojištěn ze zvisl činnosti, jsou sice poplatnky tohoto pojistnho, nikoli však jeho „faktickmi pltci“; f) v socilnm pojištěn se uplatňuje řada socilnch a ochrannch prvků, kter vrazně modifikuj vztah mezi dosahovanmi přjmy (zaplacenm pojistnm) a vš dvky a podmnkami nroku na dvku (důchod); jde zejmna o instituty nhradnch dob pojištěn (kdy se neplat ždn pojistn), vyloučench dob při vpočtu osobnho vyměřovacho zkladu, dopočtench dob pro nrok na invalidn důchody a zaručen minimln vše důchodů. Z uvedench důvodů dospv ministerstvo k zvěru, že nelze souhlasit s tvrzenm, že se zaplacenm pojistnm mus bt zachzeno jako s pojistnm, nikoli jako s dan. Zaplacen pojistnho m v socilnm pojištěn zcela jin vznam a dopad než v pojištěn komerčnm.

16. V dalš čsti svho stanoviska se ministerstvo zabvalo principem solidarity. Ve vztahu k tzv. mezigeneračn solidaritě ministerstvo konstatuje, že věk odchodu do starobnho důchodu se sice v poslednch letech zvyšuje, přibližně dosahuje rychlosti prodlužovn naděje dožit, nicmně je každoročně vyplceno vce starobnch důchodů, což ovlivňuje vdaje důchodovho pojištěn. Čstka vyplacen na starobnch důchodech tak v uplynulch letech rostla rychleji než počet starobnch důchodů. Ohledně solidarity v rmci (dan) generace ministerstvo uvd, že solidarita ekonomicky aktivnch s ekonomicky neaktivnmi občany se projevuje předevšm prostřednictvm nhradnch dob pojištěn. Jde o doby, kter se pro čely důchodovho pojištěn zohledňuj, přestože se za ně neodvd pojistn ani ždn jin platby. S existenc nhradnch dob pojištěn souvis navc tzv. vyloučen doby; jde v podstatě o nhradn doby pojištěn, kter spadaj do rozhodnho obdob, z něhož se zjišťuj přjmy pro vpočet důchodu.

17. Důležitou složku solidarity v rmci generace potom představuje dle ministerstva tzv. přjmov solidarita, jež vede k vyšš mře nhrady předdůchodovch přjmů u osob s dlouhodobě nzkmi přjmy s tm, že se zvyšujcmi se přjmy mra nhrady kles. Uplatněn principu solidarity v důchodovm pojištěn umožňuje zabrnit socilnmu vyloučen některch skupin obyvatel a jejich ohrožen chudobou. V tto souvislosti ministerstvo zdůrazňuje, že s přihldnutm k obecn rovni přjmů obyvatel Česk republiky a ve vztahu k clům spočvajcm v zajištěn prevence socilnho vyloučen, v udržen životn rovně důchodců a v podpoře solidarity v rmci generace i mezi generacemi je situace důchodců přiměřen. Česk republika patř k zemm s velmi nzkou mrou chudoby.

18. Přjmov solidarita se projevuje v cel konstrukci vpočtu důchodu. Vše přjmů pro vpočet důchodu se nezjišťuj za cel obdob ekonomick aktivity, ale pouze z určit čsti, do kter nespad obdob na jejm počtku, kdy jsou přjmy zpravidla nižš. Vrazem solidarity je i to, že se pro stanoven vše procentn vměry důchodu neberou v vahu skutečně dosažen vyměřovac zklady (hrub přjmy), z nichž tak bylo odvedeno pojistn, ale tzv. ročn vyměřovac zklady, což jsou v podstatě skutečně dosažen vyměřovac zklady vynsoben koeficientem nrůstu všeobecnho vyměřovacho zkladu, čmž je zajištěno zachovn rovně přjmů dosažench v konkrtnm kalendřnm roce rozhodnho obdob vzhledem k roku přiznn důchodu.

19. Vznamnm projevem solidarity v rmci vpočtu důchodu jsou podle ministerstva prvě redukčn hranice, pomoc nichž se z osobnho vyměřovacho zkladu zjišťuje vpočtov zklad pro stanoven procentn vměry důchodu. Současně ministerstvo připomn, že se zkladn důchodov pojištěn vrazně podl na snižovn chudoby starš generace, což je tak jednm z jeho zkladnch clů. Zrušen redukčnch hranic by tuto současnou situaci podstatně zhoršilo, protože redukčn hranice jsou prvkem, kter zsadnm způsobem ovlivňuje roveň solidarity v zkladnm důchodovm pojištěn. S odkazem na nlez stavnho soudu ve věci sp. zn. Pl. S 12/94 ze dne 12. 4. 1995 (viz nže) přitom ministerstvo dovozuje, že je na zkonodrci, zda důchodov systm upřednostňuje ekvivalenci, nebo solidaritu.

20. V dalš čsti svho stanoviska se ministerstvo vyjdřilo k otzce nhradovho poměru, přičemž připomnělo, že snižovn nhradovho poměru nepatřilo mezi tzv. stabilizačn opatřen. Otzku přpadnho zvyšovn tohoto poměru je proto třeba posuzovat tž vzhledem k celkovmu budoucmu vvoji bilance důchodovho systmu. Nhradov poměr zvis v každm sttě na cel řadě faktorů. Jedn se o bilanci přjmů a vdajů důchodovho sytmu (včetně prognz), sazby pojistnho na důchodov pojištěn, celkovou mru daňovho a odvodovho zatžen obyvatel a zaměstnavatelů, rozsah podpory doplňkovch důchodovch systmů, historick vvoj důchodovho systmu, rozsah důchodově pojištěnch osob a okruh poplatnků pojistnho na důchodov pojištěn, vznam přjmů důchodovho pojištěn pro finančn zajištěn obyvatel a celkovou lohu důchodovho systmu ve společnosti (včetně mry solidarity). S přihldnutm k těmto faktorům se dovozuje, že v Česk republice stvajc konstrukce vše důchodů a nhradov poměr odpovdaj socilně-ekonomick a politick realitě a že nejsou projevem „čir libovůle zkonodrce“, kter skupinm pojištěnců s vyššmi přjmy toliko nechce poskytnout vyšš důchody.

21. Snžen vpočtovho zkladu prostřednictvm redukčnch hranic, tj. vpočet důchodů nikoliv ze stoprocentnho průměru přjmů zjištěnho za rozhodn obdob, nbrž z redukovanho průměru, je tedy dle ministerstva dno celkovm pojetm českho důchodovho systmu, kter vychz z širšho pojet solidarity v systmu, a vzjemnm propojenm a vyvženost jednotlivch prvků tohoto systmu, zejmna rozsahem zpočtu jednotlivch nhradnch dob, způsobem zjišťovn průměru přjmů za rozhodn obdob (včetně jejich indexace a redukce), procentn sazbou (1,5 %) z vpočtovho zkladu za každ cel rok doby pojištěn, důchodovm věkem, institutem dopočten doby. Je třeba tž zdůraznit, že rozsah solidarity v důchodovm systmu je celospolečensky uznvan a je převžnou čst společnosti tž vyžadovn a že vraznějš omezen tto solidarity by bylo ze strany převžn čsti společnosti vnmno negativně.

22. V zvěru svho stanoviska se ministerstvo vyjadřuje k otzce zrušen prvn a druh redukčn hranice. Zrušen obou redukčnch hranic pro redukci osobnho vyměřovacho zkladu při vpočtu důchodu podle 15 zkona o důchodovm pojištěn by se dle ministerstva okamžitě projevilo ve vši nově přiznvanch důchodů, a to skokovm zvšenm jejich průměrn relativn rovně vůči mzdm ze současnch cca 45 % na skoro 80 %. V celkov rovni důchodů by se zrušen redukčnch hranic projevovalo postupně, neboť zashne pouze důchody nově přiznvan. Nicmně v dlouhodobm horizontu by se zvšila průměrn roveň vyplcench starobnch důchodů (měřen relac průměrnho starobnho důchodu k průměrn mzdě) až skoro k 65 % průměrn mzdy. Tento fakt by se negativně projevoval v celkovch vdajch na důchody a udržitelnosti celho systmu.

23. Zrušen druh redukčn hranice pro redukci osobnho vyměřovacho zkladu při vpočtu důchodu podle 15 zkona o důchodovm pojištěn by se dle ministerstva projevilo ve vši nově přiznvanch důchodů, nicmně toto zvšen by zvedlo jejich průměrnou relativn roveň vůči mzdm jen o cca 5 % ze současnch 45 % na o něco vce jak 47 %. Relativně mal zvšen rovně nově přiznvanch důchodů je dno tm, že jen u necelch 30 % osob, kterm je přiznvn důchod, se osobn vyměřovac zklad nachz nad druhou redukčn hranic a posun je pouze z 10 na 30 %. Při zsadn změně redukčnch hranic nebo při jejich zrušen by bylo nutn provst analzu rovně všech ostatnch prvků konstrukce vpočtu důchodu, procentnch sazeb za dobu pojištěn do dosažen důchodovho věku a v době po dosažen důchodovho věku a redukce procentn vměry důchodu za předčasn odchod do starobnho důchodu. Přehodnotit by dle bylo nutn postaven, resp. roveň zohledněn tzv. nhradnch dob pojištěn, kter se hodnot pro čely důchodovho pojištěn, přestože za ně pojistn ani ždn jin platby odvděny nejsou.

24. Zrušen redukčnch hranic pro redukci osobnho vyměřovacho zkladu při vpočtu důchodu by se ve vši nově přiznvanch důchodů projevilo zvšenm důchodů vyměřench z osobnho vyměřovacho zkladu převyšujcho redukčn hranici, a pokud by nebylo spojeno se změnami ostatnch parametrů ovlivňujcch vši důchodu, vedlo by tedy i ke zvšen vdajů na důchody. Změny v redukčnch hranicch by založily nerovnost mezi jednotlivmi skupinami pojištěnců, neboť by se dotkly jen důchodů přiznvanch za činnosti těchto změn, a nen z ekonomickho hlediska reln tyto nerovnosti odstranit. Zrušen ustanoven 15 zkona o důchodovm pojištěn by mělo za nsledek to, že by nebylo možn vyměřovat důchody, resp. by všechny přm důchody byly vyměřovny jen v minimlnch zaručench všch, neboť by byla zrušena definice klčovho prvku pro vpočet procentn vměry důchodů (a ustanoven 16 až 18 by se tak stala prakticky neaplikovatelnmi, a tudž obsoletnmi), a přijet nov pravy by bylo velmi obtžn a stejně by určit redukce musela bt opět přijata, neboť jinak by nhradov poměr (podl vše důchodu k čist mzdě) činil vce než 90 % (91 až 97 %), což je finančně naprosto nereln.

25. Nadto ministerstvo připomn, že překžkou zvšen redukčnch hranic tak, aby se pro vpočet důchodu hodnotil osobn vyměřovac zklad ve většm rozsahu, nen samotn dikce ustanoven 15 zkona o důchodovm pojištěn, neboť vši těchto hranic stanov vlda nařzenm, přičemž pro stanoven vše těchto hranic nejsou v zkoně o důchodovm pojištěn stanovena ždn kritria. Tato kritria jsou však v praxi dna jednak finančnmi možnostmi systmu (včetně vyrovnvn, resp. dorovnvn vše již přiznanch důchodů, aby nevznikaly rozdly mezi důchody přiznanmi v různch obdobch), jednak lohou redukčnch hranic v pojet českho důchodovho systmu, a proto nebylo, resp. ani nemohlo bt přikročeno k vraznějšm změnm ve vši redukčnch hranic (teoreticky by bylo možn, aby vlda stanovila druhou redukčn hranici ve vši např. 60 000 Kč).

26. V zvěru svho stanoviska ministerstvo konstatuje, že nvrh Krajskho soudu v Ostravě na zrušen slov „do 21 800 Kč“ a slov „a z čstky osobnho vyměřovacho zkladu nad 21 800 Kč se počt 10 %“ v ustanoven 15 věty druh zkona o důchodovm pojištěn nen realizovateln, neboť tato slova se v platnm zněn zkona o důchodovm pojištěn nevyskytuj. V ustanoven 15 zkona o důchodovm pojištěn jsou totiž stle čstky 5 000 Kč a 10 000 Kč, přičemž tyto čstky nebyly ždnm jinm zkonem změněny; tyto čstky byly sice zvyšovny nařzenm vldy, avšak nařzen vldy nepředstavuje přmou novelu zkona. Dle se namt, že ani čstka 21 800 Kč nen platn v roce 2009, neboť pro rok 2009 je druhou redukčn hranic na zkladě nařzen vldy č. 365/2008 Sb. čstka 27 000 Kč; i při akceptaci toho, že nařzen vldy přmo noveluje zkon, je zde překžka podle 66 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, neboť napaden zněn, tj. čstka 21 800 Kč, již pozbylo platnosti (viz nařzen vldy č. 414/2005 Sb., nařzen vldy č. 462/2006 Sb., nařzen vldy č. 257/2007 Sb. a nařzen vldy č. 365/2008 Sb.).

IV.

Dikce napadenho ustanoven

27. Ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb. zn: „Vpočtovm zkladem je osobn vyměřovac zklad ( 16), pokud nepřevyšuje čstku 5 000 Kč. Převyšuje-li osobn vyměřovac zklad čstku 5 000 Kč, stanov se vpočtov zklad tak, že čstka 5 000 Kč se počt v pln vši, z čstky osobnho vyměřovacho zkladu nad 5 000 Kč do 10 000 Kč se počt 30 % a z čstky osobnho vyměřovacho zkladu nad 10 000 Kč se počt 10 %.“.

V.

Podmnky aktivn legitimace navrhovatele, přpustnost nvrhu

28. Nvrh podal Krajsk soud v Ostravě v souvislosti s řzenm, kter u něho probh, přičemž ke zrušen navrhovan ustanoven zkona o důchodovm pojištěn je jedno z těch, kter mus v řzen aplikovat. Jeho aktivn legitimace se tak opr o ustanoven 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu.

29. stavn soud se zabval i otzkou, zda v nvrhu uveden ustanoven se může stt předmětem řzen ve smyslu ustanoven 64 a nsl. zkona o stavnm soudu i za situace, kdy nařzenmi vldy došlo k navšen tzv. druh redukčn hranice (na což ostatně poukzalo ve svm stanovisku i Ministerstvo prce a socilnch věc).

30. Navrhovatel navrhuje v prvn alternativě svho petitu ke zrušen čsti ustanoven 15 věty druh zkona o důchodovm pojištěn vyjdřen slovy „do 21 800 Kč“ a slovy „a z čstky osobnho vyměřovacho zkladu nad 21 800 Kč se počt 10 %“. stavnmu soudu se tedy k derogaci navrhuj čsti zkonnho ustanoven, v nichž v zkoně č. 155/1995 Sb. byly stanoveny finančn čstky, jež byly později ve smyslu ustanoven 107 odst. 2 thož zkona nařzenmi vldy postupně zvyšovny.

31. stavn soud se nicmně nemusel zabvat důsledky postupu vldy ve smyslu uvedenho zmocňovacho ustanoven, tedy otzkou, zda nejsou ve smyslu ustanoven 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu splněny podmnky pro zastaven řzen, respektive zda je nvrh ve smyslu ustanoven 66 odst. 1 zkona o stavnm soudu přpustn. Navrhovatel totiž vznesl v podn k stavnmu soudu alternativn nvrh, přičemž ve druh variantě navrhl zrušen (celho) ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb., stavn soud proto neshledal podmnky pro zastaven řzen a považuje nvrh za přpustn.

VI.

stavn konformita legislativnho procesu

32. stavn soud dle v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zkoumal, zda zkon, u kterho navrhovatel namt protistavnost jeho ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.

33. Z vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky, jakož i z přslušnch sněmovnch tisků a z dajů o průběhu hlasovn, stavn soud zjistil, že Poslaneck sněmovna schvlila nvrh zkona o důchodovm pojištěn na sv 32. schůzi dne 30. 6. 1995, tedy ještě před vznikem Sentu. Pro hlasovalo 100 a proti 76 poslanců. Zkon byl stavnmi činiteli podepsn a dne 4. 8. 1995 vyhlšen ve Sbrce zkonů, v čstce 41 pod čslem 155/1995 Sb. Zkon o důchodovm pojištěn tak byl přijat stavně předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence při dodržen pravidel stanovench v čl. 39 odst. 1 a 2 stavy.

VII.

Vlastn přezkum

34. Jak tedy vyplynulo z narativn čsti odůvodněn, stoj stavn soud před kolem posoudit stavn konformitu napadenho ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn. Předmětem přezkumu stavnho soudu je tedy primrně otzka, zda poměr mezi vš přjmu, pojistnho na důchodov pojištěn a vš důchodu za stvajc prvn pravy naplňuje stavn požadavek „přiměřenosti“ hmotnho zabezpečen ve stř (resp. při nezpůsobilosti k prci či při ztrtě živitele) a nezakld namtanou nerovnost častnků důchodovho pojištěn. Posuzovn důvodnosti nvrhu na zrušen ustanoven 15 nemůže tedy spočvat toliko v posouzen stavn konformity vlastnho proveden prva na přiměřen hmotn zabezpečen zakotvenho v ustanoven čl. 30 odst. 1 Listiny, ale rovněž z hlediska naplněn principu rovnosti zakotvenho v čl. 1 Listiny.

Stručn deskripce důchodovch systmů a česk prvn pravy

35. Napaden ustanoven 15 zkona č. 155/1995 Sb., na jehož zkladě je vypočtvn důchod, nen možno posuzovat izolovaně - např. pouze prizmatem danho prvnho předpisu - nbrž v širšm kontextu konstrukce důchodovho systmu jakožto jedn ze složek sociln politiky sttu.

36. Důchodov systm představuje totiž nstroj sociln politiky sttu, jehož prostřednictvm jsou naplňovny (zkladn) funkce sociln politiky. Zkony upravujc problematiku socilnho zabezpečen, tedy i oblast důchodovch systmů, jsou obecně odrazem sociln politiky sttu, jež vždy vychz ze souhrnu faktorů společenskch a ekonomickch. V důchodovm systmu přitom nachzej sv naplněn převžně nsledujc funkce. Prvotn (historicky nejstarš) je funkce ochrann, jejmž clem je poskytovat ochranu jedinci nebo socilnm skupinm. Důchodov systm m taktž funkci rozdělovac a přerozdělovac, přičemž přerozdělovac funkce je spojena se zmrňovnm rozdlů a nerovnost mezi jednotlivci či socilnmi skupinami. Jednou z dalšch funkc sociln politiky je i funkce homogenizačn, jež směřuje ke zmrňovn socilnch rozdlů a neodůvodněnch rozdlů, avšak čelem nen v ždnm přpadě nivelizace. Mezi funkce sociln politiky patř taktž i funkce stimulačn, kter m podporovat hospodřskou politiku stimulovnm jednotlivců (srov. Gregorov, Zdeňka: Důchodov systmy, Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 45-47).

37. Důchodov systmy by měly zabezpečovat poskytovn hmotnho zabezpečen při určitch socilnch udlostech. Poskytovn hmotnho zabezpečen je přitom možno realizovat prostřednictvm tř rovin (tzv. tř pilřů). Prvn (všeobecn) pilř představuj důchodov systmy zajišťovan sttem, druh pilř je založen na zaměstnaneckch (důchodovch) systmech a třet (stejně jako druh doplňkov) pilř spočv na principu osobnho spořen (tzv. důchodov připojištěn).

38. Z hlediska možnho financovn důchodovch systmů, kter nejsou přmo financovny sttnm rozpočtem, existuj dva zkladn „pojistn“ způsoby financovn - průběžn a fondov. Zkladn rozdl spočv v tom, že v průběžnm systmu se vybran pojistn od ekonomicky aktivnch osob - pltců pojistnho - použv na vplatu důchodů již existujcm důchodcům. U fondovho systmu se odvděn pojistn investuje na individulnch čtech za čelem financovn budoucch důchodovch nroků osob, kter pojistn plat.

39. Průběžn systm v zsadě vyžaduje ke svmu fungovn plnou tzv. mezigeneračn solidaritu, což znamen v zsadě rovnost přjmů a vdajů důchodovho systmu v každm roce. Jinak řečeno, je-li zkladn např. důchodov pojištěn založeno na průběžnm systmu, znamen to, že se z aktulně vybranho pojistnho vyplcej již přiznan dvky. Finančn přspěvky se nekumuluj s clem je investovat. Ekonomicky aktivn generace tedy bezprostředně plat důchodov dvky ekonomicky neaktivn generaci. Vyrovnanosti finančn bilance v průběžnch systmech lze doshnout pouze tehdy, pokud přjmy jsou stejn jako vdaje.

40. Naopak fondov systm takovou mezigeneračn solidaritou charakterizovn nen, neboť je zaměřen na individualizovan kryt socilnho rizika jednotlivce v budoucnosti ukldnm jeho zdrojů. Vnos fondovho systmu je determinovn hrubm vnosem z aktiv dosaženm na finančnch trzch při splněn podmnek definovanch regultorem a dohledem a vš administrativnch nkladů.

41. Fondov systm nepochybně vyhovuje běžn soukromoprvn představě „pojistnosti“ mnohem vce než systm průběžn, neznamen to však, že by systm průběžn nebyl zsadně v teorii socilnho zabezpečen považovn za systm pojistn. Pojistn charakter vyplv v zsadě z těchto znaků: i v systmu průběžnm je souhrn vybranho pojistnho čelově určen ke kryt nroků ze systmu a jakkoliv placen pojistnho a jeho vše nem zejmna v dvkově definovanch systmech přm vliv na vši vyplcen dvky, m přinejmenšm vliv nepřm, neboť čast na pojištěn je zkladn podmnkou nroku na budouc plněn ze systmu, přičemž se v konstrukci dvky pro jej vši zohledňuje vždy nějakm způsobem přinejmenšm dlka přispvn do systmu.

42. V průběžnch systmech nutně nen předpokladem existence přm vazby mezi vš zaplacenho pojistnho a vš v budoucnu pobran dvky. Pokud je v budoucnu pobran dvka vždy nějak zvisl na v minulosti placenm pojistnm, pak je to dlka placen pojistnho, kter je v dvkov formuli přpadně proměnnou ovlivňujc čstečně jej vši. Vše dvky je však zsadně převžně zvisl na vši pojistnho placenho budouc generac. Přpadnou zsluhovost přiznan dvky tedy v průběžnch systmech zsadně nelze odvjet přmo od vše v minulosti zaplacenho pojistnho bez ohledu na pojistn placen mladš generac v okamžiku přiznvn dvky, neboť by dochzelo k riziku deficitu financovn systmu. Přesto však, v zvislosti na zvolen konstrukci odvozen dvky, i v průběžnm systmu může bt mra ekvivalence přiznan dvky a předchozho přjmu v době ekonomick aktivity vyšš či nižš.

43. V rmci obou systmů existuj dva zkladn druhy konstrukce dvek z hlediska zvislosti vše dvky na vši předchozho vdělku (resp. zaplacenho pojistnho). Jde o tzv. systmy přspěvkově a dvkově definovan. Dvkově definovan systmy jsou z povahy věci vlastn spše průběžnm systmům, přspěvkově definovan systmy spše fondovm systmům, jakkoliv se v praxi objevuj nejrůznějš kombinace.

44. V přspěvkově definovanm systmu je stanovena přspěvkov sazba, kterou pojištěnec plat do systmu. Vše jeho důchodu zvis přmo měrně na množstv odvedench přspěvků a jejich zhodnocen a nepřmo měrně na naději dožit jeho generace v okamžiku odchodu pojištěnce do důchodu. Vše důchodu tak nen systmem předem „garantovna“, resp. nen předvdateln. Je zjevn, že tento způsob konstrukce dvky je vhodn zejmna pro fondov systmy, jakkoliv existuj i konstrukce implantujc přspěvkově definovan systm do systmu průběžnho.

45. Naopak v dvkově definovanm systmu existuje přesn formule, podle kter se důchod vypočte. Po přijet určitch zjednodušen [předpokldan doba pojištěn, vše přjmu (resp. vyměřovacho zkladu) atd.] by měl mt pojištěnec přibližnou představu o vši svho důchodu řadu let před samotnm odchodem do důchodu. Tato kredibilita vše zvazku vůči danmu jedinci je ovšem silně podmněna tm, že se klčov parametry důchodovho systmu nebudou v čase měnit.

46. Konstrukce zvislosti dvky na předchozm placen pojistnho je mj. důležitm faktorem ovlivňovn trhu prce a zaměstnanosti, což vystupuje do popřed v souvislosti s dlouhodobou neudržitelnost důchodovch systmů v někter z čistch podob a při dnešnm parametrickm nastaven. Důchodov systmy by neměly motivovat k předčasnm odchodům z trhu prce. Delš setrvn na trhu prce a delš doba pojištěn zajist v rmci obou důchodovch systmů v zsadě vyšš důchod, což napomh omezit riziko chudoby v postproduktivnm věku. Mra vlivu na chovn jedinců na trhu prce je však u obou systmů různ. Přspěvkově definovan systmy jsou ve sv čist podobě pojistně matematicky neutrln. Jinmi slovy, pojistn odveden za dodatečn rok na trhu prce se plně promtne do vyššho důchodu. Čist přspěvkově definovan systm tak nemotivuje jedince k předčasnmu opuštěn trhu prce, ani ho „netrest“ za pozdějš odchod do důchodu. U dvkově definovanho systmu je v praxi tměř nemožn tto neutrality doshnout. Různ generace, pohlav či přjmov skupiny bvaj tmto systmem zvhodněny či naopak „penalizovny“ ve vztahu k rozhodovn o setrvn na trhu prce, a je tak možn motivovat jedince k delšmu setrvn na trhu prce mnohem vce.

47. Na druh straně se však oba systmy v opačnm poměru vhodnosti odlišuj v mře zsluhovosti. Přspěvkově definovan systmy jsou ve sv čist podobě tak plně zsluhov, tzn. že důchod je plně zvisl na přjmech (resp. odvedenm pojistnm) danho jedince. Poskytuj tak všem pojištěncům stejnou mru nhrady jejich předdůchodovho přjmu, bez ohledu na absolutn vši těchto přjmů. Naopak dvkově definovan systmy v sobě většinou skrvaj intrageneračn přjmovou solidaritu. Mra nhrady předdůchodovch přjmů je tak relativně vyšš u osob s nižšmi přjmy než u občanů s vysokmi vdělky. Systm s vysokou přjmovou solidaritou (tedy typicky dvkově definovan systm) m představovat nstroj zmenšovn chudoby post-produktivnch generac, avšak nadměrn přjmov solidarita vytvř bariry v důchodovm systmu. Pojistn je vnmno spše jako daň, snižuje se tudž motivace platit do systmu, což v konečnm důsledku podporuje šedou ekonomiku. Plně zsluhov systm nevysl negativn podněty k trhu prce, avšak v jeho čist podobě existuje riziko nedostatečn vše důchodu pro čst důchodců. Přjmy těchto ohrožench kategori pak musej bt podporovny jinmi socilnmi systmy.

48. Jak z hlediska způsobu financovn, tak z hlediska konstrukce dvky m každ ze systmů sv vhody a nevhody. Dvkově definovan systm umožňuje zajistit potřebnou solidaritu, ale pokud je jeho vha v důchodovm systmu přliš velk, může mt negativn dopady na motivaci jedinců setrvat na trhu prce. Naopak přspěvkově definovan systm neovlivňuje trh prce, ale může vst i k chudobě čsti populace. Průběžn financovn je zraniteln demografickm vvojem a bv politicky zneužvno k mezigeneračn nespravedlnosti. Naopak fondov financovn je citliv na vvoj na finančnch trzch, kvalitu regulace a vši administrativnch nkladů.

Současn systm českho důchodovho pojištěn

49. Současn systm českho důchodovho pojištěn lze považovat za systm dvojpilřov, přičemž prvnm pilřem je systm zkladn a druh (resp. z hlediska obecn teorie třet) pilř představuje zkonn dobrovoln penzijn připojištěn se sttnm přspěvkem. Prvn pilř tohoto systmu je všeobecn (dopad na celou populaci), jednotn (neměl by zakldat neodůvodněn rozdly), povinn (stanovuje povinnost finančně se podlet na tvorbě zdrojů) a socilně solidrn. Konstrukce plněn z důchodovho systmu je přitom vybudovna na nsledujcch zsadch, kter mus bt prvn pravou respektovny: zsluhovost, sociln potřebnost, zabezpečen, garance a iniciace, kompenzace a společensk integrace, zachovn nabytch prv, valorizace a odstraňovn tvrdost (srov. Gregorov, Zdeňka: Důchodov systmy, Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 80-85).

50. Důchod se skld ze dvou složek, a to ze zkladn vměry stanoven pevnou čstkou pro všechny druhy důchodů bez ohledu na dobu pojištěn a vši vdělku a z procentn vměry reflektujc předchoz vdělky pojištěnce. Starobn (pln invalidn a čstečn invalidn důchod) se vyměřuje přslušnou procentn sazbou v zvislosti na zskan dlce doby důchodovho pojištěn z vpočtovho zkladu. Pro stanoven vpočtovho zkladu jsou podstatn dva prvky, a to osobn vyměřovac zklad a tzv. redukčn hranice. Při stanoven vpočtovho zkladu se vychz z osobnho vyměřovacho zkladu, tj. z hrnu vyměřovacch zkladů pojištěnce v jednotlivch kalendřnch letech rozhodnho obdob, kter jsou pomoc koeficientu nrůstu všeobecnho vyměřovacho zkladu přizpůsobovny mzdov rovni dosahovan v roce předchzejcm roku přiznn důchodu. hrn vyměřovacch zkladů pojištěnce za kalendřn rok vynsoben přslušnm koeficientem nrůstu všeobecnho vyměřovacho zkladu tvoř ročn vyměřovac zklad pojištěnce a měsčn průměr těchto ročnch vyměřovacch zkladů za rozhodn obdob tvoř osobn vyměřovac zklad. Redukc osobnho vyměřovacho zkladu se zjist vpočtov zklad pro vyměřen procentn vměry důchodu.

51. Z hlediska financovn lze česk systm důchodovho pojištěn charakterizovat jako čist systm průběžně financovan, dvkově definovan. Jedn se tedy o systm, kter ke svmu fungovn vyžaduje vysokou mru jak mezigeneračn, tak intrageneračn solidarity, přičemž i intrageneračn solidarita je v zvislosti na demografickm vvoji, a tedy zvyšovn počtu důchodců oproti ekonomicky aktivnm osobm, rovněž nepřmm projevem mezigeneračn solidarity, neboť neustle sleduje nutnost vyrovnan finančn bilance.

52. Přiznan důchodov dvka se vypočt tak, že se nejprve vynsobenm ročnch vyměřovacch zkladů koeficientem nrůstu všeobecnho vyměřovacho zkladu zjist valorizovan ročn vyměřovac zklady a jejich hrn. Současně se sečtou vyloučen doby. Vpočet osobnho vyměřovacho zkladu se potom provede tak, že se hrn ročnch vyměřovacch zkladů za rozhodn obdob vynsob koeficientem podle 16 odst. 1 zkona č. 155/1995 Sb. a vznikl součin se poděl počtem dnů rozhodnho obdob (od něhož jsou odečteny tzv. vyloučen doby).

Vpočtovm zkladem je osobn vyměřovac zklad nepřevyšujc stanovenou čstku, kter se započtv v pln vši, a při jejm překročen je poprv redukovna, a to 30 %, přičemž při překročen druh redukčn hranice je započtvno pouze 10 % z osobnho vyměřovacho zkladu.

53. Na zkladě popsanho systmu, na zkladě jeho principů, promtnut těchto principů do zkonn pravy, jakož i způsobu jeho financovn, stavn soud posuzoval naplněn ustanoven čl. 30 odst. 1 Listiny, stanovcho, že „občan maj prvo na přiměřen hmotn zabezpečen ve stř a při nezpůsobilosti k prci, jakož i při ztrtě živitele“, zkonem č. 155/1995 Sb., respektive jeho napadenm ustanovenm 15. Listina uvd zkladn parametry, kter definuj sociln zruky důstojn lidsk existence. Clem soudobho socilnho zabezpečen v nejobecnějšm slova smyslu je regulace odpovědnosti občana za svou budoucnost (povinn pojistn systmy) a stanoven mry a forem sociln solidarity mezi občany (povinn či dobrovoln transfer prostředků skrze daňovou soustavu nebo sponzorovnm); srov. Klma, Karel a kol.: Komentř k stavě a Listině, 2. vydn, Plzeň: Aleš Čeněk, Plzeň 2009, s. 1234.

54. Zkonn prava vychzejc z obecnch principů se snaž zabezpečit přiměřen hmotn zabezpečen všem častnkům důchodovho pojištěn, a to s maximlnm akcentem na princip solidarity jak intergeneračn, tak intrageneračn (tj. přjmov). K pojmu solidarita se stavn soud vyjdřil již v nlezu sp. zn. Pl. S 2/08 ze dne 23. 4. 2008 (N 73/49 SbNU 85; 166/2008 Sb.)*: „Mra uznn principu solidarity zvis na zrovni etickho chpn soužit ve společnosti, jej kulturnosti, ale i smyslu jednotlivce pro spravedlnost a sounležitost s ostatnmi a sdlen jejich osudu v určitm čase a mstě. Solidaritu lze z pohledu jednotlivce vnmat jako vnitřn či vnějš. Vnitřn solidarita je dna citovou blzkost vztahu k ostatnm, je spontnn, uplatňuje se předevšm v rodině a v dalšch partnerskch společenstvch. Stt do tohoto vztahu zpravidla nezasahuje, nebo jen velmi omezeně (viz rodinněprvn vztahy upraven zkonem o rodině).Vnějš solidarita tuto citovou blzkost postrd, a souhlas jednotlivce s jejm uplatňovnm je proto zdrhavějš. Jedn se napřklad o solidaritu bohatch s chudmi, schopnch s mně schopnmi, zdravch s nemocnmi. Stt se v tto oblasti uplatňuje svoj mocensko-vrchnostenskou funkc velmi aktivně. Přes princip solidarity se uskutečňuje přerozdělovn, tj. pohyb přenšejc zdroje od jedněch k druhm - těm potřebnm. Solidarita m sv hranice. Nemůže mt natolik vychlenou podobu, aby ji ti, kter postihuje, pociťovali jako nepřiměřenou, neproporcionln, nebo dokonce nespravedlivou a odňali j svůj tich souhlas. Ve jmnu solidarity může stt postihovat pouze takovou čst majetku schopnho, aby současně nedestruoval aktivitu jeho vkonu a nedostal se za stavn hranici ochrany majetku.“.

55. stavn soud nikterak nezpochybňuje ve vztahu k důchodovmu systmu princip mezigeneračn solidarity, neboť na něm je, jakožto systm průběžně financovan, vybudovn. Předmětem posouzen mus bt nicmně solidarita přjmov (intrageneračn), održejc se v jednotn percentuln sazbě pojistnho odvděnho ekonomicky aktivnm obyvatelstvem; vysokopřjmov skupiny obyvatelstva tedy odvděj každoročně do systmu pro vplatu důchodovch dvek vrazně vyšš finančn čstky než skupiny nzkopřjmov. Princip přjmov solidarity se projevuje tm, že při konstrukci vpočtu důchodu podle platn prvn pravy důchodov systm neposkytuje všem pojištěncům ekvivalentn plněn, neboť - jak již bylo shora uvedeno - mj. naplňuje i ochrannou a přerozdělovac funkci sociln politiky.

56. Při realizaci uveden ochrann a přerozdělovac funkce sociln politiky by však zkonodrce při konstrukci důchodovho systmu, respektive při konstrukci vpočtu důchodovch dvek neměl potlačovat dalš esenciln funkce sociln politiky, tedy ani funkci stimulačn, kter by měla ždoucm způsobem ovlivňovat ekonomick chovn pojištěnců a ve svm důsledku vst ke zvyšovn celkovch přjmů danho systmu.

Důchodov systm jako systm veřejnho pojištěn

57. Česk republika přistoupila ke konstrukci veřejnho socilnho pojištěn jako zkladnho systmu zajištěn pro přpad stř, invalidity či smrti živitele teprve k 1. 1. 1996 prvě zkonem č. 155/1995 Sb., o důchodovm pojištěn, (zklad pojištěn byl položen již zkonem č. 589/1992 Sb., o pojistnm na sociln zabezpečen a přspěvku na sttn politiku zaměstnanosti, kter fungoval po přechodnou dobu jako nstroj postupnho oddělen vybranho pojistnho od sttnho rozpočtu). Jedn se o systm veřejnho pojištěn, jehož funkce a rovněž principy jsou odlišn od pojištěn komerčnho (soukromoprvnho), což je opakovaně traktovno v teoretickch pracech (na což odkzalo ve svm stanovisku i Ministerstvo prce a socilnch věc). Např. J. Vostatek (Sociln a soukrom pojištěn, Codex Bohemia, 1996, str. 65) uvd: „Povinnost pojištěn ze zkona je klčovm prvkem socilnho pojištěn, kterm se odlišuje od typickho smluvnho pojištěn. Formou povinnho pojištěn lze překonat i bariru pojistitelnosti rizik typickou pro soukrom pojištěn - např. riziko nezaměstnanosti je pro soukrom pojišťovnictv považovno za nepojistiteln či obtžně pojistiteln, €štržn selhn‘ je zde typickm jevem. Sociln pojištěn je většinou financovno přspěvky placenmi zaměstnanci a zaměstnavateli, s přpadnmi sttnmi dotacemi.“.

58. Na rozdln charakter socilnho pojištěn a smluvnho pojištěn upozorňovala již předvlečn odborn literatura. Poukazuje se předevšm na pětidln Slovnk veřejnho prva československho, konkrtně na hesla „Pojištěn soukrom (smluvn)“ ve svazku III, Brno 1934, str. 147 a nsl. a „Sociln pojištěn“ ve svazku IV, Brno 1938, str. 343 a nsl.; v těchto heslech se např. uvd: „Nzvem pojištěn soukrom rozumme vešker druhy pojišťovn založen na soukromoprvnm smluvnm poměru zčastněnch stran na rozdl od tzv. pojištěn socilnho. Oproti soukrommu pojištěn sociln pojištěn m však někter odchyln charakteristick znaky. Nejdůležitějš pojmov rozdl mezi soukromm a socilnm pojištěnm jest, že soukrom pojištěn jest založeno na svobodnm rozhodnut pojištěnce a nositele pojištěn, kdežto sociln pojištěn jest založeno na přkazu zkonnm: kdo spad v okruh osob, jejž zkon zahrnuje do socilnho pojištěn, mus bti pojištěn, ať chce či nechce, a nositel pojištěn, určen k tomu zkonem, mus pojištěn převzti, i když napřed v, že riziko pojišťovac s tmto pojištěnm spojen jest přliš velk, nežli aby mohlo bt vyvženo individuelnm pojistnm.“.

59. I při respektovn odlišnost komerčnho a veřejnho pojištěn, u kterho nen možno vychzet z principu čist ekvivalence (vše plněn plně reflektuje vši pojistnho), mus relace mezi vš odvedenho pojistnho a vš přiznanho důchodu održet i pro jednotliv častnky jistou mru přiměřenosti, aby došlo k stavně konformnmu naplněn čl. 30 odst. 1 Listiny.

60. Důvodov zprva k zkonu č. 155/1995 Sb. (tisk 1574, Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky, I. volebn obdob) uvd, že „vše sazeb a podmnky pojistnho na sociln zabezpečen jsou koncipovny tak, aby pojistn krylo vdaje na dvky důchodovho a nemocenskho pojištěn, kter jsou odvozeny z přjmů ekonomicky činnch občanů podle současnho prvnho stavu; jde o důchody starobn, vdovsk, vdoveck, sirotč, invalidn, čstečn invalidn a za vsluhu let, nemocensk, podporu při ošetřovn člena rodiny, peněžitou pomoc v mateřstv, vyrovnvac přspěvek v těhotenstv a mateřstv. ... Vybran pojistn bude v souladu s rozpočtovmi pravidly zvlšť evidovanm přjmem sttnho rozpočtu, z něhož pak budou hrazeny vešker vdaje na sociln zabezpečen a zaměstnanost prostřednictvm rozpočtov kapitoly Ministerstva prce a socilnch věc Česk republiky.“.

61. Pojistn a jeho vše (celkem 28 %, z toho zaměstnanec 6,5 % a zaměstnavatel 21,5 %) je tedy stanovovno pouze na zkladě ekonomickho propočtu tak, aby vyplcen důchody v danm roce byly pokryty v pln mře v tmže roce vybranmi platbami pojištěnců.

62. Ve zvolen konstrukci se tak na přjmov strnce održ zsadně princip solidarity, neboť pojištěnec odvd do systmu finančn čstky přmo měrn vši svch (zdaňovanch) přjmů, a je tak realizovna jenom ochrann a přerozdělovac funkce sociln politiky. Na tomto zvěru nic neměn ani okolnost, že zkonem č. 261/2007 Sb. došlo k tzv. „zastropovn“ odvodů do důchodovho systmu (maximln vměra pro pojistn čin v roce 2010 dvaasedmdestinsobek průměrn mzdy).

Hmotn zabezpečen - nhradov poměr

63. Listina zkladnch prv a svobod garantuje všem častnkům důchodovho pojištěn přiměřen hmotn zabezpečen. Přiměřenost je třeba chpat jako neurčit prvn pojem. Samotnou přiměřenost hmotnho zabezpečen ve vztahu k jednotlivm častnkům důchodovho pojištěn je nutno vnmat ve vztahu k uspokojovn životnch potřeb jednotlivce, ve vztahu k co nejširšmu okruhu osob, ale i ve vztahu k pojištěnci jako pltci spoluvytvřejcmu finančn zdroje, ze kterch bude přiměřen hmotn zabezpečen poskytovno. Přiměřenost jako prvn (stavněprvn) kategorie se však mnohem spše zaměřuje primrně na zkoumn toho, zda je ten kter systm důchodovho (resp. obecně socilnho) pojištěn schopen pro přpad vymezen sociln udlosti zajistit postižen osobě takov množstv prostředků, kter zajist jej dalš život při respektovn kategorie důstojnosti v jejm socilnm kontextu.

64. Vrazem kritria přiměřenosti je mezinrodně použvan srovnvac měřtko tzv. individulnho nhradovho poměru přjmově typizovanho jedince. Typickm přkladem užit tohoto srovnvacho kritria jako zkladnho prvnho kritria přiměřenosti systmu je např. Evropsk zkonk socilnho zabezpečen (vyhlšen pod č. 90/2001 Sb. m. s.). V čl. 25 požaduje po každ smluvn straně, aby zajistila chrněnm osobm poskytovn dvek ve stř podle jm dle stanovench kritri. Stanov pot kritria důchodovho věku a kritria minimlnho rozsahu krytch osob. Pokud jde o vši dvky, stanov v čl. 28, že dvkou je pravidelně se opakujc platba. Na zkladě čl. 65 a nsl. je vymezovn typick přjemce dvky, kter z hlediska přjmovho je definovn jako typick kvalifikovan dělnk, a vymezuje se ždouc nhradov poměr. Typickm přjemcem dvky ve stř (a tudž referenčnm objektem přiměřenosti systmu) je muž, kvalifikovan dělnk, v důchodovm věku s manželkou, ktermu je garantovn nhradov poměr ve vši 40 %. Poněkud přsnějš, nicmně obdobně konstruovan kritrium přiměřenosti m i mluva Mezinrodn organizace prce č. 128 o invalidnch, starobnch a pozůstalostnch dvkch (publikovna pod č. 416/1991 Sb.), kter požaduje nhradov poměr u přjmově typizovanho jedince 45 %.

65. Je tedy zjevn, že zkladnm prvnm požadavkem na důchodov systmy je poskytnut jistho nhradovho poměru nikoliv všem osobm krytm systmem, ale osobm definovanm jako přjmově typizovan jedinec, přičemž tato konstrukce se zaměřuje na osobu s vcemně průměrnmi přjmy. Ždn z mezinrodněprvnch instrumentů, jimiž je Česk republika vzna, nepožaduje, aby byla stejn relativn hodnota nhradovho poměru (v procentulnm vyjdřen) dosažena u každho pojištěnce.

66. Podle posledn zprvy Česk republiky o plněn Evropskho zkonku socilnho zabezpečen (viz Šest zprva o plněn Evropskho zkonku socilnho zabezpečen, srov. http://www.mpsv.cz/files/clanky/6219/zprava_EZSZ_6.pdf) nhradov poměr u takto přjmově typizovanho jedince v roce 2006 činil 46,2 %, v roce 2007 činil 45,1 % a v roce 2008 již 44,6 %. Podobně kles i obecn nhradov poměr (mra poměru mezi průměrnou mzdou a průměrnm důchodem) - v roce 2003 činil (k hrub mzdě) 42,2 %, v roce 2007 činil 40,6 %. Tento pokles je způsoben disproporc v růstu mezd, použit důchodov formuli v dvkově definovanm systmu a opět ve snaze udržet vyrovnanou finančn bilanci systmu (snižujc se počet ekonomicky aktivnch pojištěnců ve vztahu k přjemcům dvek důchodovho pojištěn).

67. Z vše uvedenho vyplv, že česk důchodov systm zkladn požadavek přiměřenosti, jak je definovn mezinrodnmi smluvnmi instrumenty, splňuje. Dokže jej ovšem splnit (s ohledem na to, že jde prvě o systm průběžn dvkově definovan) pouze za cenu vysok mry mezigeneračn a intrageneračn solidarity. Aby totiž při zachovn vyrovnan platebn bilance bylo možno zachovat ždouc nhradov poměr jedinců s vdělky pohybujcmi se cca někde okolo průměrn mzdy, je třeba rezignovat na obdobnou mru individulnho nhradovho poměru u jedinců, jejichž přjmy se pohybuj v řdu vcensobků průměrn mzdy. Přkladem mohou bt daje obsažen v nsledujc tabulce:

 
----------------------------------------------------------------------------
Nsobek                  Starobn důchod přiznan v roce
průměrn           2003      2004      2005      2006      2007
mzdy
----------------------------------------------------------------------------
0,7                55,6      53,6      55,4      55,7      55,2
1,0                44,3      42,9      44,2      44,4      44,0
1,5                32,1      31,2      32,2      32,3      32,0
2,0                25,6      24,9      25,6      25,7      25,5
2,5                21,7      21,1      21,7      21,8      21,6
3,0                19,1      18,6      19,1      19,1      19,0
----------------------------------------------------------------------------
 

68. Z tohoto přehledu je zřejm, že systm je schopen dlouhodobě garantovat uspokojiv nhradov poměr u jedinců s přjmy pohybujcmi se kolem průměrn mzdy, přičemž zvhodňuje jedince se mzdou podprůměrnou (což je chpno jako odůvodněn zvhodněn). Dokže tak činit pouze za cenu snžen individulnho nhradovho poměru u osob s dvoj- a vcensobkem průměrn mzdy - i jim systm z hlediska obecnho garantuje dvku, kter podle zkonn pravy představuje určit minimum k důstojnmu přežit ve stř, nicmně jde o dvku, kter nedokže garantovat zachovn životnho standardu obvyklho u těchto osob z dob ekonomick aktivity.

Hmotn zabezpečen - redukčn hranice

69. Nhradov poměr, tedy vztah mezi mzdou a z n vyměřenou důchodovou dvkou, vykazujc zjevně degresivn charakter, je důsledkem konstrukce dvek důchodovho systmu, jejichž stěžejn čst představuj tzv. redukčn hranice.

 
------------------------------------------------------------------------------- ----------
Rok              2003       2004       2005       2006       2007       2008       2009
------------------------------------------------------------------------------- ----------
Prvn           7 400      7 500      8 400      9 100      9 600     10 000     10 500
redukčn 
hranice 
------------------------------------------------------------------------------- ----------
v % průměrn     44,1       41,9       44,7       45,4       44,6       43,0     cca 45
mzdy
------------------------------------------------------------------------------- ----------
Druh          17 900     19 200     20 500     21 800     23 300     24 800     27 000
redukčn
hranice
------------------------------------------------------------------------------- ----------
v % průměrn    106,7      107,4      109,0      108,7      108,2      106,6   cca 117,4
mzdy
------------------------------------------------------------------------------- ----------
 

70. V důsledku redukčnch hranic rozhodnch pro vpočet důchodu kles s rostoucm vdělkem relace vše důchodu k tomuto vdělku. S vjimkou let 2005 a 2006 se prvn redukčn hranice zvyšovala pomaleji než průměrn mzda, takže se zmenšovalo (relativně k průměrn mzdě) psmo vdělků, kter se pro vši důchodů započtvaj plně. Druh redukčn hranice rostla v obdob 2003 až 2008 o něco rychleji (o 3,4 procentnho bodu) než prvn redukčn hranice. Vsledkem bylo, že se vce rozšřilo (absolutně i relativně v procentech) psmo vdělků, kter jsou pro vši důchodu započtvny 30 %, než psmo, ve kterm se vdělky započtvaj pro vši důchodu plně a kter ovlivňuje vši všech důchodů. Tyto trendy se odrazily ve snižovn rovně nově přiznanch důchodů (jejich relace ke mzdě) do roku 2004 a opět po roce 2006 (viz citovan zprva Ministerstva prce a socilnch věc).

71. stavn soud tudž mus konstatovat, že prvn prava proveden napadenm ustanovenm 15 zkona č. 155/1995 Sb. (zejmna zakotvenm redukčnch hranic) vytvř situaci, kdy častnku důchodovho systmu přispvajcmu trojnsobnou čstkou než častnk přispvajc čstkou vypočtanou z průměrn mzdy je přiznn důchod v - relativně - mně než polovičn vši. Ze statistickch dajů přitom vyplv, že cca 30 % pojištěnců překroč při vpočtu důchodov dvky druhou redukčn hranici (prvn redukčn hranici přitom převyšuje cca 95 % pojištěnců). Je tedy zřejm, že zkonn prava ve snaze zajistit přiměřen hmotn zabezpečen všem častnkům důchodovho pojištěn nezajišťuje čsti pojištěnců přiměřen hmotn zabezpečen, reflektujc v seznateln mře princip zsluhovosti, tedy naplňujc stimulačn funkci sociln politiky.

Nhradov poměry - princip zsluhovosti

72. Přes značnou rozdlnost důchodovch systmů v jednotlivch zemch (ve smyslu způsobu financovn a principů do konstrukce důchodů se promtajcch) je možno alespoň pro ilustraci uvst nhradov poměry v zkladnm důchodovm systmu vybranch evropskch zem, jež byly poskytnuty Ministerstvem prce a socilnch věc.

 
------------------------------------------------------------------------------- ------
Stt                                 nsobek individulnho přjmu
                       0,5       0,75         1         1,5        2          2,5
------------------------------------------------------------------------------- ------
FINSKO                90,7       78,8       78,8       79,2       78,3       79,3
ITLIE                89,3       88         88,8       88,4       89,1       89
CHORVATSKO            66,7       63,1       61,6       59,7       59,6       58,9
ESTONSKO              59,9       60,6       60,9       61,3       61,5       61,7
NIZOZEM              82,5       88,2       84,1       85,8       83,8       82,8
BELGIE                82,7       63,8       62,8       50,6       40,6       34,2
IRSKO                 63         47         36,6       27,4       21,9       18,3
NORSKO                85,5       73,1       65,1       58,2       50,1       42,8
DNSKO                95,6       68         54,1       42,5       35,5       30,8
ŠVCARSKO             71,4       68,9       67,3       53         41,4       34,3
BRITNIE              78,4       57,7       47,6       38,2       29,8       24,5
------------------------------------------------------------------------------- ------

73. Jakkoli jsou nhradov poměry v jednotlivch zemch s ohledem na charakter danho systmu a s ohledem na mru promtnut solidarity odlišn, je pro ně v poslednch letech společn trend vyplvajc i z evropskho doporučen. Velk čst zem snižuje či směřuje ke snžen odvodů do sttnho pojistnho systmu jako do prvnho pilře důchodovho systmu a zavd či zvyšuje odvody do pilřů zbvajcch. Zejmna v přpadě třetho pilře umožňuje tento trend poslit princip zsluhovosti důchodovho systmu (tedy ve prospěch vysokopřjmovch skupin). Ze skupiny těchto zem je možno jmenovat napřklad Německo, kde rovněž v (obdobně koncipovanm) průběžnm systmu je od roku 2002 čst sttnho pojištěn přesměrovna do dalšch pilřů (sttem organizovan fondy). Německ přklad ostatně poslze nsledovalo i Slovensko, kter vychz ze stejnch zkladů důchodovho systmu jako Česk republika. Jednm z hlavnch motivů změn ve slovenskm důchodovm systmu byla přitom i snaha posilnit princip zsluhovosti (srov. citace z důvodov zprvy k zkonu: „

Vldny nvrh zkona o socilnom poisten je zkonom o primeranej miere solidarity a o primeranej miere zsluhovosti, pretože tieto dva princpy musia byť vyvžen a rovnako uplatňovan voči všetkm osobm, ktor do systmu prispievaj.

“). Mimoto je zapotřeb zdůraznit, že v řadě sttů Evropsk unie existuje vedle obecnho důchodovho zabezpečen samostatn prvn prava důchodovho zabezpečen určitch profesnch skupin, ve kter se održej nejen kritria rizikovosti a nročnosti určitch zaměstnn (zaměstnanci pracujc ve zdrav zatěžujcch podmnkch, přslušnci bezpečnostnch a ozbrojench složek), ale i požadavek nezvislosti vkonu danho povoln (zaměstnanci sttn sprvy, soudci). V těchto prvnch pravch je tak i touto formou aplikujc stavn princip rovnosti (nerovn nen možno upravovat rovně) zjevně reflektovn princip zsluhovosti důchodovho systmu.

74. stavn soud při hodnocen přiměřenosti všech relevantnch komponent důchodovho systmu (tj. včetně principu zsluhovosti) bere do vahy i stanoviska odbornků, jež se touto problematikou dlouhodobě zabvaj, přičemž může v tomto směru odkzat na zvěry tzv. Bezděkovy komise, kter při hodnocen mry zsluhovosti důchodovho systmu dospěla k obdobnm zvěrům, jež byly citovny z důvodov zprvy ke slovenskmu zkonu: „Analzy potvrdily, že současn systm je dlouhodobě finančně neudržiteln a generuje v dlouhm obdob ročn deficity ve vši 4 až 5 % HDP. Tento vsledek je v souladu se zvěry dřve provedench analz. Nynějš propočty ale navc dokldaj, že současn systm je tak mikroekonomicky neefektivn. Vyznačuje se silnou přjmovou redistribuc, kter vede k vysokm nhradovm poměrům pro nzkopřjmov jedince a nzkm nhradovm poměrem pro jedince s nadprůměrnmi přjmy. Jsou potlačeny pojistn prvky systmu a to při relativně vysok pojistn sazbě. Vysok redistribuce tak může způsobovat: (i) vznamn pokles životnho standardu osob s nadprůměrnmi přjmy při přechodu z pracovn aktivity do důchodu, (ii) tento přechod může bt bolestiv obzvlště pro středn třdu, jejž přjmy se pohybuj jen těsně nad hranic průměrn mzdy a kter se vzhledem k vysok pojistn sazbě omezujc prostor pro soukrom spory nemohla zajistit na stř z vlastnch zdrojů.

Jednm z poznatků zskanch z analz zadanch variant důchodov reformy je skutečnost, že na poslen zsluhovosti sttnho důchodovho systmu nen dostatečn prostor. Opatřen zvyšujc relativně důchod všepřjmovm jedincům by vedla k dramatickmu růstu vdajů důchodovho systmu, a tudž k prohlouben již tak silnch tendenc k deficitům. Alternativn možnost je financovat relativn zvšen nhradovho poměru všepřjmovch osob snženm redistribuce uvnitř důchodovho systmu. Tedy přijmout takov opatřen, kter relativně snž vši nově přiznanch důchodů pro podprůměrně přjmov osoby.

Politick rozhodnut by mělo bt v souladu s ekonomickmi principy a mělo by vzt v vahu vchoz stav českho důchodovho systmu. Dnešn systm nen dlouhodobě finančně udržiteln. Vykazuje velmi vysokou mru přjmov solidarity. Stejně tak je mu vlastn velmi vysok objem tto solidarity v důsledku vysok přspěvkov sazby. Systm je mezigeneračně nespravedliv a jeho financovn nen diverzifikovan. Důchodov systm mus bt vrazně parametricky upraven. Mra přjmov solidarity je v dnešnm systmu vysok. Lze ji na tto rovni ponechat, což eliminuje riziko chudoby u ohrožench skupin obyvatelstva. Současně ovšem bude působit negativně na trh prce a motivaci občanů platit vysok pojistn do rovnostřskho systmu. Proto považujeme za vhodn snžit objem přjmov solidarity ve sttnm pilři.“.

75. V Pojistněmatematick zprvě o socilnm pojištěn Ministerstva prce a socilnch věc (http://www.mpsv.cz/files/clanky/5886/zprava_2008_cz.pdf) se uvd: „Parametrick změny je vhodn doplnit o reformu směřujc k diverzifikaci systmu, a to k diverzifikaci jak na straně přjmů, tak i vdajů systmu, což by mělo vystit k poslen jistoty přiměřench přjmů ve stř. Reforma by tedy měla vst k poslen diferenciace důchodů u střednch a vyššch přjmovch skupin. Přpadn poslen ekvivalence důchodů je dno možnostmi snžen rovně důchodů u nižšch přjmovch skupin. Prostor pro diferenciaci důchodů je dn rozdlem minimlnho přiznvanho důchodu a důchodu průměrnho. Možnosti diferenciace důchodů zvis tak na rovni stropu pojistnho, kter svm způsobem určuje, do jak mry m bt řešena diferenciace v systmu zkladnho důchodovho pojištěn. Při relativně nzkm stropu pojistnho bude diferenciace kolem spše doplňkovch schmat, a naopak při vysokm stropu či jeho neexistenci mus bt řešena v systmu zkladnho důchodovho pojištěn.

Zvšen ekvivalence, při udržen rovně celkovch nkladů systmu a existujc ochrany proti riziku chudoby ve stř, by mělo bt dosahovno u střednch a vyššch přjmovch skupin za cenu poslen nivelizace u důchodu nižšch přjmovch skupin. Tohoto lze doshnout např. kombinac ekvivalentnho systmu s minimlnm důchodem, kdy čst pojistnho směřuje na kryt minimlnho důchodu a zbytek do ekvivalentnho schmatu. Dalš možnost může bt kombinace určit formy rovnho důchodu s ekvivalentnm schmatem, kdy nroky v ekvivalentnm schmatu jsou zskvny až od určit rovně přjmu. Do stanoven rovně přjmu je odvděno pojistn pouze do schmatu rovnho důchodu a nad tuto roveň je čst pojistnho směřovna do ekvivalentnho schmatu. Obě uveden možnosti by umožňovaly zapojen fondov složky financovn.“.

76. Experti ovšem přistupovali i k posuzovn mry zsluhovosti promtnut do důchodovho systmu předevšm prizmatem ekonomickch dopadů (tj. zejmna z hlediska dlouhodob udržitelnosti systmu), což ovšem pomj stavně chpan princip rovnosti. Ze zvěrů odbornků nicmně jednoznačně vyplv indikace narušen principu rovnosti jednotlivců i skupin jako častnků důchodovho pojištěn, (čmž je ohrožovno naplňovn zkladnch funkc sociln politiky jako celku a ve svm důsledku i řdn fungovn důchodovho systmu, v němž se maj tyto funkce održet). Čst expertů ve svch zvěrech naznačuje, že jedinou cestou k poslen principu zsluhovosti nemus bt nutně pouze požadavek navšen finančnch zdrojů tohoto systmu.

stavn konformita napadenho ustanoven

77. stavn soud ve sv judikatuře zformuloval hlediska přezkumu stavnosti zkonn pravy socilnho zabezpečen. V nlezu sp. zn. Pl. S 12/94 ze dne 12. 4. 1995 (N 20/3 SbNU 123; 92/1995 Sb.) konstatoval, že „ve všech existujcch systmech socilnho zabezpečen jsou v různm poměru zastoupeny zsady solidarity a ekvivalence. Každ systm socilnho zabezpečen nese s sebou zvhodněn nebo znevhodněn určitch socilnch skupin podle toho, je-li preferovno spše hledisko solidarity nebo upřednostňovna zsada ekvivalence. Tato prava je vyhrazena zkonodrci, kter nemůže postupovat libovolně, ale při stanoven preferenc mus přihlžet ke sledovanm veřejnm hodnotm. V oblasti, kter byla předmětem posuzovn, jde o oblast ekonomickho zkonodrstv, m zkonodrce podstatně širš prostor než v zkonech, kter se bezprostředně dotkaj zkladnch lidskch prv a svobod. ... stavn soud se nemohl ztotožnit s tvrzenm obsaženm v nvrhu, že pojistn placen poživateli starobnho důchodu jim v ždn skupině, na kterou přispvaj, nepřinš ,protiplněn‘ a že tedy jde o skrytou daň, kter jim je v rozporu s platnmi předpisy ukldna.“.

78. Nastněn hlediska soud potvrdil i v dalšch nlezech, zejmna ve věcech vedench pod sp. zn. Pl. S 14/02 ze dne 4. 6. 2003 (N 82/30 SbNU 263; 207/2003 Sb.), sp. zn. Pl. S 1/08 ze dne 20. 5. 2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.) - „V nlezu sp. zn. Pl. S 12/94 - byť se jednalo o oblast socilnho zabezpečen - stavn soud konstatoval, že to, zda bude preferovno hledisko solidarity nebo upřednostňovna zsada ekvivalence, je vyhrazeno zkonodrci, kter nemůže postupovat libovolně, ale při stanoven preferenc mus přihlžet ke sledovanm veřejnm hodnotm.“ - a sp. zn. II. S 348/04 ze dne 9. 6. 2005 (N 120/37 SbNU 525) - „stavn soud ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 12/94 konstatoval, že i v oblasti socilnho zabezpečen se při aplikaci pojistnho jedn o prvn institut pojištěn, neboť održ prvn situaci, v nž občan přenš sv riziko za platu na jin subjekt a tento subjekt toto riziko přejm a je zavzn k určitm plněnm. Z pojišťovacho vztahu, byť i veřejnoprvnho, tedy vyplv, že při splněn podmnek ze strany pojištěnho odpovd vzniklmu prvu na důchod povinnost druh strany takov plněn v důchodovm pojištěn poskytovat.“.

79. Od takto vytyčen linie se neodchlil ani v nlezu Pl. S 2/08 (viz vše), v němž k socilnm prvům uvedl: „Jejich pojmovm znakem je skutečnost, že nemaj bezpodmnečnou povahu a je možn se jich domhat pouze v mezch zkonů (čl. 41 odst. 1 Listiny). Toto ustanoven dv pravomoc zkonodrci stanovit konkrtn podmnky realizace socilnch prv. Zkonn proveden nesm bt v rozporu s stavnmi principy, jinmi slovy, přslušn zkony nesm stavně zaručen sociln prva popřt či anulovat. Při provděn stavn pravy zakotven v Listině se zkonodrce mus řdit čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterho při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu. U socilnch prv lze konstatovat, že jejich souhrnnm omezenm je prvě skutečnost, že nejsou, na rozdl např. od zkladnch prv a svobod, přmo vymahateln na zkladě Listiny. Jejich omezenost spočv prvě v nutnosti zkonnho proveden, kter je ovšem zroveň podmnkou konkrtn realizace jednotlivch prv.“.

80. Disentujc soudci Hollnder, Malenovsk, Cepl, Čermk, Gttler, Mucha a Prochzka v odlišnm stanovisku k nlezu sp. zn. Pl. S 14/02 ze dne 4. 6. 2003 (N 82/30 SbNU 263; 207/2003 Sb.) se rovněž přihlsili v tezi vyjdřen v nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 12/94, v nž „soud stanovil, že je povinnost zkonodrce transparentně vyjdřit poměr komponentů solidarity a ekvivalence v systmu socilnho pojištěn (včetně zdravotnho pojištěn), dle stanovil, že toto rozdělen nesm bt libovoln. V přpadě opačnm, tj. absence prvku ekvivalence, posuzovan institut ztrc svou prvn povahu, přestv bt pojištěnm a nabv povahy daně.“. Z uvedenho pak vyvodili nsledujc konsekvenci: „Z čl. 31 Listiny ve spojen s čl. 41 a čl. 4 odst. 4 Listiny tudž pro pojištěnce plyne zkladn prvo na transparentně zkonodrcem určen komponent ekvivalence ve veřejnm zdravotnm pojištěn, a to v takov mře, jež ještě zachovv povahu prvnho institutu pojištěn a neměn jej v daň.“.

81. Z takto nastněn judikatury stavnho soudu lze zobecnit ve vztahu k stavnmu zakotven socilnch prv nsledujc teze: Dle prvn z nich je pro přezkum stavnosti zkonů obsahujcch pravu socilnch prv dn užš prostor, než je tomu u zkladnch prv podle hlavy druh, třet a pt Listiny, prostor, jenž je vymezen ustanovenmi čl. 41 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny. Tez druhou je zkaz (vyloučen) libovůle při jejich pravě (čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), a tez třet je nezbytnost zkonn pravy socilnch prv (čl. 41 odst. 1 Listiny). Spojen prvn a druh teze je pak zkladnm vchodiskem i pro přezkum stavnosti 15 zkona č. 155/1995 Sb., tj. je jm maxima, dle nž z čl. 30 odst. 1 Listiny ve spojen s čl. 41 a čl. 4 odst. 4 Listiny, jakož i z čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny pro pojištěnce plyne zkladn prvo na zkonodrcem transparentně určen komponent ekvivalence (přiměřenosti) ve veřejnm důchodovm, nemocenskm a zdravotnm pojištěn, a to v takov mře, jež ještě zachovv povahu prvnho institutu pojištěn a neměn jej v daň.

82. Vztah jednotlivce a celku (společnosti, jejž je součst) se promt v demokratick společnosti v „napět“ hodnot spravedlnosti a svobody. Dle, a to předevšm v souvislosti s nastolenm „otzky sociln“ v 19. a 20. stolet, se otevr otzka vztahu sociln spravedlnosti a akceptovateln mry institucionlnch aktivit omezujcch svobodu. Zkladn je v tto souvislosti akceptovatelnost individulnch břemen (jem) na kor veřejnch statků. V posuzovan věci se tato otzka promt do určen mry akceptovatelnosti nerovnosti mezi subjekty s ohledem na nerovnost jejich přjmů, pojistnho na důchodov pojištěn a vše důchodů.

83. Vrazem stavnho zkazu libovůle při stanovovn prv a povinnost subjektů je stavn princip rovnosti. Shrnut předchoz judikatury stavnho soudu k prvům z něj plynoucm představuje nlez sp. zn. Pl. S 6/05 ze dne 13. 12. 2005 (N 226/39 SbNU 389; 531/2005 Sb.). stavn soud v něm odkzal na svoji rozshlou a ustlenou judikaturu, v nž zformuloval hlediska stavněprvnho posouzen kategorie rovnosti [viz předevšm nlez sp. zn. Pl. S 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 4/95 ze dne 7. 6. 1995 (N 29/3 SbNU 209; 168/1995 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 5/95 ze dne 8. 11. 1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 9/95 ze dne 28. 2. 1996 (N 16/5 SbNU 107; 107/1996 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 33/96 ze dne 4. 6. 1997 (N 67/8 SbNU 163; 185/1997 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 15/02 ze dne 21. 1. 2003 (N 11/29 SbNU 79; 40/2003 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 33/03 ze dne 20. 10. 2004 (N 151/35 SbNU 109; 584/2004 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 47/04 ze dne 8. 3. 2005 (N 47/36 SbNU 495; 181/2005 Sb.)]. Při chpn stavnho principu rovnosti se zejmna ztotožnil se zvěrem vyjdřenm stavnm soudem ČSFR (nlez sp. zn. Pl. S 22/92, Sbrka usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR, nlez č. 11, str. 37, vyhlšen v čstce 96/1992 Sb.). stavn soud ČSFR v něm pojal rovnost jako kategorii relativn, jež vyžaduje odstraněn neodůvodněnch rozdlů. Zsadě rovnosti v prvech je proto třeba rozumět tak, že prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům nesm bt projevem libovůle, neplyne z n však zvěr, že by každmu muselo bt přiznno jakkoli prvo. Obsah principu rovnosti tm stavn soud posunul do oblasti stavněprvn akceptovatelnosti hledisek odlišovn subjektů a prv. Hledisko prvn spatřuje ve vyloučen libovůle. Hlediskem druhm při posuzovn protistavnosti prvnho předpisu zakldajcho nerovnost je jm založen dotčen některho ze zkladnch prv a svobod. Jinmi slovy řečeno, stavn soud ve sv judikatuře interpretuje stavn princip rovnosti ve smyslu akcesorick i neakcesorick rovnosti. Určit zkonn prava, jež zvhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jinm, nemůže bt tudž bez dalšho označena za porušen principu rovnosti. Zkonodrce m určit prostor k vaze, zda takov preferenčn zachzen zakotv. Mus přitom dbt o to, aby zvhodňujc přstup byl založen na objektivnch a rozumnch důvodech (legitimn cl zkonodrce) a aby mezi tmto clem a prostředky k jeho dosažen (prvn vhody) existoval vztah přiměřenosti (viz např. rozsudky Evropskho soudu pro lidsk prva ve věcech Abdulaziz, Cabales a Balkandali z r. 1985, 72; Lithgow z r. 1986, 177; Inze z r. 1987, 41).

84. V přpadě kolize čsti veřejnch dober se zkladnmi prvy stavn soud použil odlišnou strukturu zsady proporcionality (jž testoval i kolizi zkladnch prv plynoucch z principu rovnosti s jinmi prvy, či veřejnmi dobry) než tu, kterou představuje přkaz k optimalizaci [nlez sp. zn. Pl. S 4/94 ze dne 12. 10. 1994 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.)]. Tuto alternativn strukturu zsady proporcionality by bylo lze nazvat vyloučenm extrmn disproporcionality. Šlo zejmna o přpady přezkumu stavnosti zkonn pravy daně, poplatku, přp. jin obdobn zkonem stanoven povinn dvky (v tom rmci i zkonem stanovenho povinnho pojištěn), jakož i peněžnch sankc [nlez sp. zn. Pl. S 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 12/03 ze dne 10. 3. 2004 (N 37/32 SbNU 367; 300/2004 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.)].

85. Z maxim zformulovanch v uvedench nlezech lze pro stavn přezkum vazby mezi vš přjmů, vš pojistnho na důchodov pojištěn a vš důchodů vyvodit tyto zvěry: Z stavnho principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 stavy), jakož i z stavnho vymezen zkonodrn moci (čl. 15 odst. 1 stavy) plyne pro zkonodrce širok prostor pro rozhodovn o vztahu vše pojistnho na důchodov pojištěn a mry solidarity projevujc se v mře nerovnosti mezi vš přjmů, pojistnho a důchodů. Zkonodrce přitom nese za důsledky tohoto rozhodovn politickou odpovědnost. Jakkoli je pojistn na důchodov pojištěn veřejnoprvnm povinnm peněžitm plněnm sttu, a tedy zsahem do majetkovho substrtu, a tudž i vlastnickho prva povinnho subjektu, bez naplněn dalšch podmnek nepředstavuje dotčen v stavnm pořdkem chrněn vlastnick pozici podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod [viz tž sp. zn. Pl. S 12/94 ze dne 12. 4. 1995 (N 20/3 SbNU 123; 92/1995 Sb.)].

86. stavn přezkum vazby přiměřenosti mezi vš přjmů, pojistnho na důchodov pojištěn a vš důchodů pak zahrnuje posouzen dodržen kautel plynoucch z stavnho principu rovnosti, a to jak neakcesorick (čl. 1 Listiny), tj. plynouc z požadavku vyloučen svvole při odlišovn subjektů a prv, tak i akcesorick v rozsahu vymezenm v čl. 3 odst. 1 Listiny. Posouzen neakcesorick rovnosti se odvj od přezkumu vazby mezi zkonodrcem zvolenm legislativnm nstrojem a jeho zamšlenm čelem. Pro stavn konformitu posuzovan prvn pravy z hlediska neakcesorick nerovnosti postačuje, nachz-li se hodnocen klasifikace v nějakm racionlnm vztahu k čelu zkona, tj. může-li nějakm způsobem dosažen tohoto čelu ovlivnit.

87. V nlezu sp. zn. Pl. S 7/03 (viz vše) k naplněn podmnek neakcesorick nerovnosti stavn soud dovodil: „Je-li čelem odlišen sazeb pojistnho zajistit jeho plněn v zvislosti od struktury pojistnch udlost a jestliže z dajů obsažench ve vyjdřen častnka řzen plyne nejnepřznivějš škodn průběh v oboru důlnho a těžařskho průmyslu, nelze než rozdl v sazbch pojistnho upravench v přloze č. 2 vyhlšky č. 125/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, označit jako korespondujc s častnkem řzen naznačenm čelem předmětn prvn pravy. Pro uveden okolnosti nelze přisvědčit nmitce navrhovatele tkajc se protistavn nerovnosti napaden prvn regulace.“. A contrario z uvedenho vyplv, že protistavnost zkonn pravy spočvajc v neakcesorick nerovnosti je dna absenc vztahu mezi legislativnm prostředkem a jeho proklamovanm (zamšlenm) čelem.

88. Dle důvodov zprvy k vldnmu nvrhu zkona o důchodovm pojištěn „relace průměrnho starobnho důchodu k průměrn čist mzdě v současn době (tj. v roce 1995) dosahuje 56 %. Teprve po zvšen přjmů důchodců z penzijnho připojištěn v perspektivě 10 a vce let lze s ohledem na možnost vraznějš diferenciace přjmů z penzijnho připojištěn podle individulnch představ občanů v zkladnm systmu postupně snižovat diferenciaci důchodů podle vše vdělků a počtu odpracovanch let.“.

89. Ilustrativnm propočtem vztahu průměrnho vdělku a dosaženho starobnho důchodu lze dospět k dajům, dle nichž u zaměstnance s přjmem cca 50 % průměrn mzdy by nhradov poměr k hrubmu přjmu představoval cca 88 % (cca 9 000 Kč), u zaměstnance s přjmem 100 % průměrn mzdy cca 42 % (cca 10 000 Kč), u zaměstnance s přjmem 200 % průměrn mzdy cca 29 % (cca 14 000 Kč) a u zaměstnance s přjmem 300 % průměrn mzdy cca 15 % (cca 15 500 Kč).

90. Bylo-li dosaženo druhho z čelů zkona o důchodovm pojištěn, tj. snižovn diferenciace důchodů podle vše vdělků, nedošlo ale k naplněn čelu prvnho, tj. otevřen prostoru diferenciace důchodů. Dle informace Českho statistickho řadu tkajc se penzijnho připojištěn: „... přetrvv stle nzk povědom o roli, kterou může hrt v budoucnu tato forma zajištěn ve stř pro velkou čst česk populace. V roce 2004 spořili lid v průměru měsčně necelch 397 korun, v roce 2001 to bylo 348 korun. Přestože jejich přjmy rostou, penzijnm fondům vce neposlaj - na penzijn připojištěn odkldaj měsčně jen 2,2 % sv průměrn hrub mzdy a tento poměr se dokonce rok od roku snižuje (v roce 1996 činil 3,2 %).“ (http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta130905.doc).

91. Legislativn nstroje umožňujc dosažen druhho z vše uvedench čelů zkonn pravy socilnho zabezpečen, tj. diferenciace důchodů při zajištěn sociln solidarity, jsou nutně spojeny se zkonnou pravou pojistnho na sociln zabezpečen, konkrtně pak se zakotvenm maximlnch vyměřovacch zkladů pro placen pojistnho zkonem č. 261/2007 Sb., jmž byl nově upraven 15a zkona č. 589/1992 Sb., o pojistnm na sociln zabezpečen a přspěvku na sttn politiku zaměstnanosti. Tmto byl s odstupem 12 let po nabyt činnosti zkona o důchodovm pojištěn vytvořen legislativn prostor pro proporcionln soulad mezi čely sociln solidarity a diferenciace s ohledem na vši přjmů i vši pojistnho na důchodov pojištěn.

92. Zkonem č. 362/2009 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s nvrhem zkona o sttnm rozpočtu Česk republiky na rok 2010, se uveden legislativn prostředek odstraňujc extrmn disproporcionalitu mezi zkonnou pravou a jejm čelem redukuje, resp. ve svch důsledcch ruš. Pode jm zakotvenho novho ustanoven 15b zkona č. 589/1992 Sb. za obdob od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 je maximlnm vyměřovacm zkladem pro placen pojistnho podle 15a odst. 1 a 5 uvedenho zkona čstka ve vši dvaasedmdestinsobku průměrn mzdy. Důvodov zprva (tisk. 917) pak v tto souvislosti uvd: „zvšen maximlnho vyměřovacho zkladu pro pojistn pro rok 2010 ze 48nsobku na 72nsobek průměrn mzdy ... se projev v inkasu pojistnho na sociln zabezpečen a přspěvku na sttn politiku zaměstnanosti v rozsahu 4 mld. Kč ... Clem tohoto nvrhu je zvšen přjmů sttnho rozpočtu.“.

93. Z takto nastněnho čelu nov prvn pravy maximlnch vyměřovacch zkladů placen pojistnho na důchodov pojištěn plynou dvě konsekvence. Ta prvn dopad na posouzen relevance neakcesorick nerovnosti při přezkumu stavnosti 15 zkona o důchodovm pojištěn. Z rekapitulace vvoje prvn pravy lze dovodit zvěr, dle něhož tato v obdob do 1. ledna 2008, jakož i po 1. lednu 2010 postrdala vazbu mezi stanovenm čelem (nivelizac důchodů podle zkona o důchodovm pojištěn a jejich relnou diferenciac v systmu penzijnho připojištěn) a zvolenm legislativnm prostředkem (pravou sazby pojistnho a jeho maximlnho vyměřovacho zkladu). Konsekvence druh dopad ale i na posouzen akcesorick nerovnosti. Je-li jejm předmětem posouzen meze, za nž veřejnoprvn povinn peněžit plněn jednotlivcem sttu nepředstavuje již pojistn na důchodov pojištěn, nbrž daň, pak tento zvěr plyne již z důvodov zprvy k vldnmu nvrhu zkona, kterm se měn někter zkony v souvislosti s nvrhem zkona o sttnm rozpočtu Česk republiky na rok 2010, v nž vlda s naprostou upřmnost redukci maximlnho vyměřovacho zkladu považuje za zdroj „zvšen přjmů sttnho rozpočtu“, což je čelem daně. Nadto je uveden zvěr odůvodněn i průběhem křivky vyjadřujc vztah mezi vš pojistnho na důchodov pojištěn a vš starobnho důchodu, v nž se extrmně disproporcionlně rozchz vazba mezi oběma těmito parametry. Při absenci extrmn disproporcionalitu redukujcho momentu, jejž ve shodě i se zahraničnmi prvnmi pravami - viz kupř. pravu důchodovho pojištěn v SRN - lze spatřovat v relnm maximlnm vyměřovacm zkladu placen pojistnho, nelze než konstatovat u napaden zkonn pravy rovněž porušen principu akcesorick nerovnosti.

94. Při posuzovn prvn pravy, tj. zkona, kter provd zkladn prvo na přiměřen hmotn zabezpečen, dospěl stavn soud k zvěru, že konstrukce uveden v 15, zakotvujc dvě redukčn hranice ve stvajcch všch za existence systmu odvodů do důchodovho pojištěn bez efektivnho „zastropovn“, vytvř vrazn disproporce mezi vš přspěvku do pojistnho systmu, vš přjmů a vš přiznan důchodov dvky u čsti pojištěnců, čmž porušuje ustanoven čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny. Nadto do tto konstrukce zasahuj postupy exekutivy podle ustanoven 107 odst. 2 zkona č. 155/1995 Sb., na jehož zkladě může vlda (z hlediska operativnosti ždoucm způsobem) zvyšovat tzv. redukčn hranice, avšak zkonodrce přenesl podle aktuln prvn pravy na vldu oprvněn modifikovat vši redukčnch hranic bez potřebnch limitů, resp. kritri, jež v dřvějš prvn pravě neabsentovala. Odhldnout přitom nemohl stavn soud ani od skutečnosti, že cel složit konstrukce důchodovho systmu je natolik netransparentn, že je pro sv adresty de facto zcela nesrozumiteln; pro většinu pojištěnců se tak vypočtan vše důchodov dvky stv neverifikovatelnou [srov. odlišn stanovisko k nlezu sp. zn. Pl. S 14/02 (viz vše)].

95. Při přezkumu problematiky důchodovho systmu, jejž součst je napaden prvn prava, vychzel stavn soud ze sv shora citovan judikatury, jež se neodchyluje od přstupů zahraničnch stavnch soudů v oblasti socilnch prv, a směřoval jej tak vlučně do roviny prv stavnch. Vlastn konstrukci důchodovho systmu ponechv stavn soud plně na zkonodrci, jemuž svědč širok prostor k realizaci socilnch prv zakotvench v Listině, přičemž stavn soud vymezuje pouze negativn, nepřekročiteln hranice, tj. nemůže (pozitivně) určovat či předjmat ždn kvantifikovateln veličiny. Obdobně metodologicky přistupoval k přezkumu ve věci sociln reformy, tzv. zkon „Hartz IV“, Spolkov stavn soud (rozhodnut ze dne 9. 2. 2010), jenž taktž konstatoval, že volnmu poli působnosti zkonodrce odpovd zdrženliv kontrola a přezkum jednoduchho prva ze strany Spolkovho stavnho soudu.

96. stavn soud uvd, že nen jeho kolem posuzovat sprvnost (vhodnost) konstrukce dvek důchodovho pojištěn, je však jeho povinnost posuzovat, zda se prvn pravě zvolen zkonodrcem dař dostt kautelm zakotvenm v Listině, jinmi slovy, zda je tato konstrukce stavně konformn. Kritriem stavn konformity je přitom „přiměřenost“ důsledků zvolen konstrukce, kdy na jedn straně limitujc korektiv principu zsluhovosti představuje imperativ (akcesorick i neakcesorick) rovnosti a na straně druh je potom onm korektivem „přiměřenost“ minimlnho hmotnho zabezpečen, tedy nejen ve smyslu eliminace chudoby, ale i zajištěn důstojn životn rovně pro nzkopřjmov pojištěnce.

97. stavnmu soudu nepřsluš hodnotit zvolen model důchodovho systmu hledisky politickmi či ekonomickmi (ve smyslu

de lege lata

), ani modelovat optimln důchodov systm (ve smyslu vah

de lege ferenda

). Jeho volba a parametry jsou ostatně již řadu let předmětem politickch i odbornch diskus v souvislosti s (vcemně konsensulně vnmanm) ohroženm dlouhodob finančn udržitelnosti stvajcho systmu s ohledem na demografick vvoj. Prvě v rmci těchto odbornch a politickch debat bude nutno zohledňovat vešker sociln a ekonomick aspekty prvn pravy důchodovho systmu, jež ze shora uvedench důvodů nemohl brt stavn soud na zřetel. Na zkladě svho přezkumu nicmně stavn soud zdůrazňuje, že při existenci cel škly důchodovch systmů a způsobů konstrukce důchodovch dvek je nutno zvolit takovou variantu, do nž budou promtnuty všechny principy sociln politiky, jakož i systmu důchodovho zabezpečen, kter bude důsledně respektovat stavn principy a naplňovat ustanoven čl. 30 odst. 1, čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a současně ve smyslu ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit podstatu těchto zkladnch prv.

98. Ze shora uvedench důvodů stavn soud nvrhu Krajskho soudu v Ostravě na zrušen 15 zkona č. 155/1995 Sb. vyhověl a toto ustanoven zrušil.

99. S ohledem na složitost cel problematiky a na připravovanou reformu důchodovho systmu odložil stavn soud vykonatelnost svho rozhodnut do 30. 9. 2011 s tm, že zrušovan ustanoven zůstv do stanoven doby aplikovateln.

Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Jan Musil a Jiří Nykodým.

Načítávám znění...
MENU
Hore