Ve věci návrhu na zrušení čl. II zákona č. 216/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, a na zrušení § 27 odst. 8 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění zákona č. 216/1993 Sb. 132/1994 účinný od 24.06.1994
| Schválené: | 17.05.1994 |
| Účinnost od: | 24.06.1994 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Právo na soudní ochranu. Právo na spravedlivý proces., Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby., Vysoké školy. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. května 1994 v plénu ve věci navrhovatele - skupiny poslanců Parlamentu České republiky a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o návrhu na zrušení čl. II zákona č. 216/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, a na zrušení § 27 odst. 8 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění zákona č. 216/1993 Sb., takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn: (podstatn čst)
Skupina 43 poslanců podala nvrh na zrušen 27 odst. 8 zkona č. 172/1990 Sb., o vysokch školch, ve zněn zkona č. 216/1993 Sb., a na zrušen člnku II zkona č. 216/1993 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 172/1990 Sb., o vysokch školch, s poukazem na to, že jsou v rozporu
- s čl. 1 stavy Česk republiky (dle jen "stava"),
- s čl. 1, 3 odst. 1, 4 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"),
- s čl. 3 odst. 2 a 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech,
- s mluvou o diskriminaci (zaměstnn a povoln) (č. 111), č. 465/1990 Sb.,
- s čl. 3 mluvy o politice zaměstnanosti (č. 122), č. 490/1990 Sb.
Pro celkov obraz projednvan problematiky si stavn soud vyždal zprvu Ministerstva školstv, mldeže a tělovchovy. Touto zprvou ze dne 11. 1. 1994 zjistil, že k 31. 10. 1989 bylo na vysokch školch (dle jen "VŠ") zaměstnno 11 906 učitelů, z toho 1031 profesorů, 2989 docentů a 7886 asistentů. V obdob od 1. 1. 1990 skončilo pracovn poměr z iniciativy VŠ 806 pracovnků (z toho 56 profesorů a 106 docentů), do důchodu odešlo 1089 a na vlastn ždost na jin pracoviště 1764 pracovnků, z toho 81 profesorů a 230 docentů. K 31. 10. 1993 bylo na VŠ zaměstnno celkem 12 648 učitelů, z toho 1130 profesorů, 3307 docentů a 8211 odbornch asistentů. Vědeckopedagogick hodnosti zskalo jmenovnm v obdob let 1969-1989 393 profesorů a 1645 docentů. Po 1. 1. 1990 přešlo na VŠ 5941 pracovnků, z toho 292 profesorů a 637 docentů. Z pracovišť Akademie věd přišlo na VŠ v roce 1993 celkem 233 vědeckch a odbornch pracovnků.
Citovan zprva dle uvd, že stav ke dni 1. 1. 1990 vychz zejmna z prvn pravy, kter platila od činnosti zkona č. 39/1980 Sb., o vysokch školch, a od činnosti vyhlšky Ministerstva školstv ČSR č. 111/1980 Sb., o postupu při jmenovn profesorů a docentů a při obsazovn volnch mst učitelů vysokch škol. Podle tto prvn pravy přestalo bt podmnkou pro zskn titulu "docent" habilitačn řzen a titul mohl zskat (stejně jako titul "profesor") uchazeč, kter vychzel z vědeckho světovho nzoru, prokzal pedagogickou způsobilost, schopnost tvořivě vědecky nebo umělecky pracovat nebo prokzal vědeckou nebo uměleckou způsobilost vytvořenm společensky vznamnch prac a měl potřebnou praxi. Ustanoven 3 cit. vyhlšky Ministerstva školstv ČSR navc umožňovalo ministru školstv jmenovat docenty, popřpadě navrhnout jmenovn profesorů i bez splněn stanovench podmnek pro jmenovn. Obdobn prava však platila i před rokem 1980 [srov. 55a odst. 1 psm. e) zkona č. 163/1969 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 19/1966 Sb., o vysokch školch].
Pokud se tk jmenovn profesorů a docentů, byly v době před listopadem 1989 nvrhy zpracovvany a předvny ministru školstv ve dvou čstech, a to odborn a kdrov. Obě čsti byly posuzovny odděleně odborem vysokch škol a odborem kdrovm a jejich stanoviska sjednocovala gremiln porada nměstka ministra pro vysok školy. Zvěry gremiln porady byly konzultovny na oddělen školstv a vědy V KSČ a teprve v přpadě kladnho vsledku konzultace jmenoval ministr docenty, přpadně postoupil nvrhy na jmenovn profesorů řadu vldy ČSR, kter je po projednn zaslal prezidentu republiky.
stavn soud se v prv řadě zabval napadenm čl. II cit. zkona, podle něhož učitelům a vědeckm pracovnkům VŠ, kteř ke dni nabyt činnosti tohoto zkona maj sjednan pracovn poměr na dobu neurčitou, se měn v pracovn poměr na dobu určitou do 30. zř 1994. Dospěl k nsledujcm zvěrům:
Prce vysokoškolskho učitele vykazuje specifick znaky, kter pramen z vznamu a čelu jeho činnosti spočvajc zejmna ve vchově mlad vysokoškolsky vzdělan generace. Proto jsou učitel odpovědni za to, aby zprostředkovvali zskvn vysoce odbornch poznatků při splněn podmnky světonzorov objektivnosti. Tyto požadavky vyjadřuje demokratick stt v čl. 33 odst. 1 Listiny, podle něhož m každ prvo na vzděln. Z tohoto hlediska hodnot stavn soud i čel a smysl napadenho čl. II zkona č. 216/1993 Sb. Jde zejmna o to, aby byla v oblasti vysokch škol odstraněna rezidua minulosti při obsazovn pracovnch mst učitelů a vědeckch pracovnků VŠ a tak zajištěna skutečn objektivita vyučovn. O dosažen tohoto cle se zkonodrce již jednou pokusil, a to v ustanoven 37 odst. 1 zkona č. 172/1990 Sb., o vysokch školch. Tento předpis opravňoval rektora VŠ na nvrh akademickho sentu fakulty vypsat konkurz i na obsazen msto, pokud je tento postup odůvodněn potřebou zabezpečit přslušnou odbornou a morln roveň vysok školy. Učiteli nebo vědeckmu pracovnku, kter v konkurzu neobstl nebo se konkurzu odmtl zčastnit, může dt VŠ vpověď. Uveden ustanoven však v praxi zůstala obsoletn a neosvědčila se. To je z cit. zprvy Ministerstva školstv, mldeže a tělovchovy zjevně patrno.
Jednm ze zkladnch principů každ demokratick společnosti je vytvořen rovnch možnost pro všechny. Proto je nezbytn zabezpečit i pro učitele a vědeck pracovnky VŠ stejnou "startovac plochu", a to jak pro stvajc pracovnky, tak i pro ty, kteř maj zjem o vědeckopedagogickou prci a jimž režim v době před listopadem 1989 takovou činnost neumožňoval. Tato vaha se opr i o cit. zprvu Ministerstva školstv, mldeže a tělovchovy, z nž plyne, že k personlnm změnm na VŠ po roce 1989 v zsadn mře nedošlo. Ostatně, jak vyplv z tto zprvy, byli to předevšm asistenti, kteř odešli z VŠ a nikoli profesoři a docenti, kteř vzhledem k svmu vznamu vchovu a vzdělvn mlad generace ovlivňuj nejvce. Současně je třeba zdůraznit, že jmenovn profesorů a docentů probhalo podle kdrovho pořdku V KSČ a byla tedy převžně preferovna politick spolehlivost oproti rovni odborn.
Podle přesvědčen stavnho soudu je odchyln prava pracovnho poměru učitelů a vědeckch pracovnků VŠ proveden v napadenm čl. II v plnm souladu i s ustanovenm 5 zkonku prce, podle něhož pracovněprvn vztahy učitelů VŠ (a dalšch tam uvedench pracovnků) se řd zkonkem prce, pokud zkon nestanov jinak. Zde je třeba zdůraznit, že cit. ustanoven 5 je uvedeno v obecnch ustanovench zkonku prce, a z toho důvodu připoušt odlišnost pravy pracovnho poměru u učitelů VŠ ve všech oblastech pracovněprvnch vztahů. Je tomu tak proto, že prce vysokoškolskho učitele m řadu zvlštnch znaků, jejichž společnm jmenovatelem je neslučitelnost s petrifikovnm dosažen vědeck rovně VŠ a jejich učitelů. Čl. II novely zkona je tedy nesen tendenc odstranit stvajc diskriminaci jinch vysokoškolskch učitelů (kteř dosud neměli šanci na zskn pevně obsazench vědeckopedagogickch funkc) a vytvořit pro všechny učitele VŠ rovn podmnky v konkurznm řzen. To již bylo ostatně vyjdřeno na jinm mstě.
Dosavadn zkon č. 172/1990 Sb., o vysokch školch, nezaručoval, že bude za současnho personlnho stavu VŠ zabezpečeno prvo studentů na kvalitn vuku a zajištěn životn zjem česk vědy a praxe na růstu novch odbornků. Za tto situace nezbv společnosti jin cesta, kter by naplnila cit. čl. 33 Listiny, než učinit tak dalšm zkonem. Pokud by společnost tto možnosti nevyužila, odpovdala by za dle trvajc porušovn stavnho prva na vzděln. Ta okolnost, že pracovn poměry učitelů a vědeckch pracovnků VŠ uzavřen ke dni činnosti novely na dobu neurčitou skonč ex lege dnem 30. zř 1994, přirozeně nevylučuje možnost, aby se dosavadn učitel a vědečt pracovnci VŠ podrobili konkurzům, v nichž by prokzali svoji odbornou a morln roveň. Na druh straně je pouze tmto způsobem možn, aby byly tak ostatnm odborně a morlně způsobilm občanům zajištěny rovn možnosti ve vědeckopedagogick činnosti tak, že se jim poskytne prvo prokzat v konkurznm řzen sv schopnosti. Současně je tm zabezpečena snazš možnost přechodu kvalifikovanch odbornků z pracovišť Akademie věd na VŠ. Nejde tedy o porušen principu rovnosti, jak uvděj navrhovatel, ale naopak o umožněn rovnho přstupu k vědeckopedagogick činnosti všem způsobilm odbornkům na zkladě stejnch podmnek odstraněnm nespravedlivch privilegi minul doby.
Podle čl. 6 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech prvo na prci zahrnuje prvo každho na přležitost vydělvat si na živobyt svoj prac, kterou si svobodně vybere nebo přijme. Stt je povinen učinit potřebn kroky k ochraně tohoto prva, tedy vytvřet i stejn přležitosti pro všechny odborně a morlně kvalifikovan pedagogy. Minul režim toto prvo dlouhodobě hrubě porušoval a z cit. zprvy Ministerstva školstv, mldeže a tělovchovy je zřejm, že stav porušovn principu rovnosti v přstupu k zaměstnn a porušovn zsady stejnch přležitost trv na VŠ do značn mry i nadle. To plyne z již zmněn skutečnosti, že u učitelů a vědeckch pracovnků VŠ (zejmna u profesorů a docentů) vznikla v době normalizace situace, že se nezřdka na tato msta dostali lid konformn s tehdejšm režimem, již zskali vědeckopedagogick hodnosti i bez habilitace, msta na VŠ "zablokovali" a nyn znemožňuj vysokoškolskou prci ostatnm učitelům a vědeckm pracovnkům VŠ a rovněž novm nezkompromitovanm občanům, kteř zatm neměli šanci na VŠ pracovat. Tm je zeslabena možnost konkurence různch pojet a nzorů, což je v rozporu se smyslem a čelem čl. 33 odst. 1 Listiny, podle něhož každ m prvo na vzděln. Rozum se tm prvo na vzděln, kter odpovd pojet demokratick stavy a Listiny, jež sankcionuje svobodu projevu, prvo na informace a svobodu vědeckho bdn a uměleck tvorby (čl. 17 odst. 1, čl. 15 odst. 2 Listiny).
Pokud navrhovatel namtal porušen zsady rovnosti s odkazem na čl. 1 Listiny, je třeba zdůraznit, že rovnost občanů nelze chpat jako kategorii abstraktn, nbrž jako rovnost relativn, jak ji maj na mysli všechny modern stavy. Jestliže stt poskytne v zjmu zajištěn svch funkc určit skupině mně vhod než jin, může tak učinit pouze ve veřejnm zjmu a pro veřejn blaho. (srov. R 11/1992 Sbrky usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR, s jehož zvěry se stavn soud ztotožňuje). Uveden situace podle přesvědčen stavnho soudu nastala, neboť prvo na vzděln (zajištěn cit. čl. 33 odst. 1 Listiny) je v posuzovan věci prvem vznamnějšm a hodnm silnějš ochrany než prvo, jehož porušen je namtno. Napaden člnek zkona směřuje k zajištěn řdn vchovy novch generac vysokoškolků, jimž je třeba zajistit objektivn a nikoli jednostrann zprostředkovn vědeckch poznatků, což stvajc složen vysokch škol přiměřeně negarantuje. Z tohoto hlediska je třeba hodnotit i dajn porušen čl. 4 odst. 3 Listiny, pokud je tvrzeno, že napaden čl. II novely vytvořil nikoli sice nerovnost mezi učiteli a vědeckmi pracovnky VŠ navzjem, ale nerovnost tzv. vnějš mezi učiteli a vědeckmi pracovnky VŠ na straně jedn a ostatnmi pracovnky na straně druh. Uveden tvrzen bylo již předchozmi vahami dostatečně vyvrceno.
Z těchto důvodů dospěl stavn soud k zvěru, že rovnost v prvech (čl. 1 Listiny), zkaz diskriminace v oblasti zkladnch prv a svobod (čl. 3 odst. 1 Listiny) a zsada, že zkonn omezen zkladnch prv a svobod mus platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky (čl. 4 odst. 3 Listiny), nejsou čl. II zkona č. 216/1993 Sb. porušeny. Z tchž důvodů neshledal stavn soud ani porušen čl. 1 stavy.
stavn soud se vzhledem k obsahu nvrhu dle zabval i dajnm porušenm čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každ může domhat stanovenm způsobem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu. Navrhovatel cit. ustanoven interpretuje nesprvně, neboť rovněž toto zkladn prvo lze aplikovat pouze v nvaznosti na ostatn prva zaručen Listinou. Napaden čl. II novely je ve vztahu k zkonku prce ustanovenm specilnm; stavn soud jej považuje, jak již bylo uvedeno, za konformn s uvedenmi stavnmi zkony a zdůrazňuje zejmna ochranu hodnot zakotvench v cit. čl. 33 Listiny, již tento předpis zajišťuje. Poukaz na č. 36 Listiny nen v tomto přpadě na mstě, neboť Listina poskytuje soudn (procesn) ochranu pouze tomu prvu, kter častnku prvn řd (hmotn prvo) garantuje. Jinak - důsledně vzato - by každ zžen, popřpadě omezen subjektivnch prv, což nen v prvnm řdu zcela neobvykl (např. stanoven odlišn hranice věku pro nrok na starobn důchod u mužů a u žen aj.), znamenalo zbaven prva na soudn ochranu; tak ovšem prvo zakotven v čl. 36 odst. 1 Listiny vykldat nelze. Smyslem tohoto ustanoven je tedy poskytnout prvo na soudn ochranu k uplatněn svho prva, čili prva, kter zkonodrce častnku jako subjektivn prvo zaručuje. častnk m přirozeně možnost obrtit se na soud v mezch jeho kompetence vždy; čl. 36 odst. 1 Listiny nelze ovšem vykldat jako prvo na spěch v soudnm řzen. Toto ustanoven toliko znamen, že se soud mus nvrhem zabvat a nem prvo ho odmtnout, jestliže jsou splněny procesn podmnky, za nichž může ve věci jednat (podmnky řzen).
Proto stavn soud dovozuje, že ani čl. 36 odst. 1 Listiny nen napadenm čl. II zkona č. 216/1993 Sb. dotčen.
Z pohledu mezinrodněprvnho navrhovatel namtali rozpor uvedenho čl. II s čl. 3 odst. 2 a s čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech. U čl. 3 odst. 2 se jedn o omyl, neboť odstavec 2 tohoto člnku neexistuje. To poslanec JUDr. V. Ř., kter byl pověřen jednat jmnem navrhovatele před stavnm soudem, při stnm jednn vslovně připustil a uvedl, že navrhovatel měl na mysli čl. 2 odst. 3 psm. b) tohoto paktu. Uveden ustanoven v podstatě koresponduje s čl. 36 odst. 1 Listiny, jmž se již stavn soud zabval. Lze tedy dovolit - a to ze stejnch důvodů jako u čl. 36 odst. 1 Listiny - že uveden čl. II nen v rozporu ani s čl. 2 bodem 3 psm. b) Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech.
Pokud jde o čl. 26 tohoto paktu (kter zakotvuje zejmna rovnost všech před zkonem a prvo na stejnou ochranu zkona bez jakkoli diskriminace), pak důvody, pro něž stavn soud neshledal protistavnost čl. II napadenho zkona v oblasti vnitrosttnho prva, plně plat tž pro posouzen otzky, zda je tento předpis v souladu s cit. člnkem paktu. Proto stavn soud i v tomto směru usoudil, že čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech nen čl. II zkona č. 216/1993 Sb. porušen.
stavn soud se dle zabval namtanm rozporem čl. II cit. zkona s čl. 3 mluvy o politice zaměstnanosti (č. 122). Z tohoto ustanoven zejmna plyne, že při provděn tto mluvy bude se zstupci osob, jichž se dotknou opatřen, kter maj bt učiněna, zejmna se zstupci zaměstnavatelů a pracovnků, projednna politika zaměstnanosti. Tuto mluvu však nelze podle přesvědčen stavnho soudu považovat za mezinrodn smlouvu o lidskch prvech a zkladnch svobodch ve smyslu čl. 10 stavy a důsledně vzato by nebylo třeba zkoumat, zda je napadenm čl. II zkona porušena. V tomto směru lze argumentovat tž čtvrtou hlavou Listiny ("Hospodřsk, sociln a kulturn prva"), kde se v čl. 26 odst. 3 stanov jako zkladn prvo člověka toliko prvo zskvat prostředky pro sv životn potřeby prac. Z tohoto ustanoven lze tedy dovodit pouze prvo na zaměstnn, kter je konkretizovno zkonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. Podle tohoto předpisu je prvem na zaměstnn prvo občanů, kteř chtěj a mohou pracovat a o prci se skutečně uchzej,
a) na zprostředkovn pracovnho uplatněn ve vhodnm zaměstnn,
b) na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnmu uplatněn,
c) na hmotn zabezpečen před nstupem do zaměstnn a v přpadě ztrty zaměstnn.
Za tto prvn situace je zřejm, že obsah čl. 3 cit. mluvy č. 122 (jejž duch m čistě programov a nikoli regulativn charakter) je pouze technickoorganizačnm pravidlem, kter sice souvis s stavnm prvem podle cit. čl. 26 odst. 3, nelze je však kvalifikovat jako zkladn prvo a svobodu ve smyslu Listiny. Rovněž mluvu č. 122 nelze jako celek považovat za mezinrodn smlouvu ve smyslu čl. 10 stavy. Ostatně, ze zprvy Ministerstva prce a socilnch věc ze dne 16. 2. 1994 plyne, že ani podle intern klasifikace Mezinrodn organizace prce nen tato mluva považovna za mluvu z oblasti lidskch prv a zkladnch svobod. Totž zjistil stavn soud z řednho bulletinu (Official Bulletin) Mezinrodn organizace prce, vol. LXX, 1987, series A, appendix II., kde pod heslem "Basic human rights" nen mluva Mezinrodn organizace prce č. 122 uvedena a je zahrnuta pod heslo "Employment policy and human resources development."
I když stavn soud dovodil, že mluva č. 122 nen mezinrodn smlouvou
ve smyslu čl. 10 stavy, nicmně si pro plnost ověřoval, zda byl čl. 3 tto mluvy napadenm čl. II zkona dotčen. V tomto směru zjistil zprvou Ministerstva školstv, mldeže a tělovchovy došlou dne 24. 3. 1994, že nvrh novely zkona o vysokch školch (č. 216/1993 Sb.) byl v noru 1993 rozesln do zkrcenho mezirezortnho připomnkovho řzen, v rmci něhož byl zasln i Vysokoškolskmu odborovmu svazu. Zstupce tohoto svazu Ing. P. K. se zčastnil připomnkov porady k nvrhu a vyslovil na n jmnem odborovho svazu nesouhlas se změnou pracovnho poměru sjednanho na dobu neurčitou v pracovn poměr na dobu určitou, pokud jde o učitele a vědeck pracovnky VŠ. Zamtav stanovisko tohoto odborovho svazu bylo uvedeno ve vyhodnocen připomnkovho řzen při předložen nvrhu novely zkona vldě. Je tedy zřejm, že novela zkona o vysokch školch (č. 216/1993 Sb.) byla se zstupci pracovnků bez ohledu na vsledek řdně projednna. Ustanoven cit. novely lze považovat za opatřen přijman za čelem podpory aktivn politiky zaměstnanosti, a je tedy třeba dovodit, že čl. 3 mluvy č. 122 nebyl čl. II cit. zkona dotčen.
stavn soud se konečně zabval i namtanm rozporem čl. II cit. zkona s mluvou o diskriminaci (zaměstnn a povoln) (č. 111) zejmna z hlediska cit. čl. 1 odst. 1 psm. a), čl. 2 a čl. 3 psm. b) a c). Ani v tomto směru se s navrhovateli neztotožnil. Bližš důvody jsou rozvedeny na jinm mstě tohoto nlezu. stavn soud zejmna zdůraznil a zdůrazňuje prioritn nutnost zajištěn prva na vzděln ve smyslu čl. 33 odst. 1 Listiny, jehož svobodn rozvoj v prostřed konkurence schopnch, morlně a odborně kvalifikovanch učitelů a vědeckch pracovnků je hodnotou natolik vznamnou a silnou, že je třeba dt j v konkrtn situaci přednost před požadavkem "nerozlišovat" (v otzce skončen pracovnho poměru ve smyslu čl. II zkona) mezi učiteli a vědeckmi pracovnky VŠ na straně jedn a mezi pracovnky jinmi na straně druh.
Z těchto důvodů dospěl stavn soud k zvěru, že ani mluva č. 111 nen napadenm čl. II zkona č. 216/1933 Sb. porušena.
Proto stavn soud nvrh skupiny poslanců na zrušen čl. II zkona č. 216/1993 Sb. zamtl.
stavn soud se dle zabval napadenm ustanovenm 27 odst. 8 cit. zkona, podle něhož pracovn poměr učitelů a vědeckch pracovnků vysokch škol se sjednv na dobu určitou v trvn dvou až pěti let; na kratš dobu jej lze sjednat, jestliže o to pracovnk psemně požd.
Z ustanoven 13 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, plyne, že vyhověn nvrhu na rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy (zrušen zkonů nebo jejich jednotlivch ustanoven) v prv řadě předpokld, že se pro něj vyslov alespoň 9 přtomnch soudců. Tato podmnka splněna nebyla, neboť kvalifikovan většina přtomnch soudců se ani pro nvrh skupiny poslanců na zrušen 27 odst. 8 zkona č. 172/1990 Sb., ve zněn zkona č. 216/1993 Sb., ani pro zamtnut tohoto nvrhu nevyslovila. Proto stavn soud i nvrh skupiny poslanců na zrušen uvedenho ustanoven zamtl, aniž se po materiln strnce zabval otzkou, zda ustanoven 27 odst. 8 cit. zkona je či nen v souladu s stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou podle čl. 10 stavy.
Práva na připojení odlišného stanoviska se svým jménem k rozhodnutí podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využili tito soudci: JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Vladimír Jurka a JUDr. Pavel Varvařovský.