Ve věci návrhu na zrušení zákona č. 183/1993 Sb. 131/1994 účinný od 21.06.1994
| Schválené: | 24.05.1994 |
| Účinnost od: | 21.06.1994 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | VLASTNICTVÍ K PŮDĚ A KE STAVBÁM., Privatizace národního majetku., Zmírnění následků majetkových křivd. "Restituce". |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. května 1994 v plénu o návrhu skupiny poslanců na zrušení zákona č. 183/1993 Sb. takto:
Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušují se tato ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona České národní rady č. 39/1993 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb.: 1. ustanovení vyjádřené v § 8 odst. 3 slovy "ke dni účinnosti tohoto zákona", 2. ustanovení § 8 odst. 4, 3. ustanovení vyjádřené v § 8 odst. 5 slovy "vlastník pozemku daroval své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a" a výrazem "-li" a slovy "ke dni účinnosti tohoto zákona", 4. ustanovení vyjádřené v § 20 odst. 2 ve větách třetí a čtvrté slovy: "poskytne náhradu podle odstavce 1 právnická osoba, která ke dni 24. června 1991 užívala pozemky oprávněné osoby. Nelze-li takto určit povinnou osobu,", 5. ustanovení § 24 odst. 1. Ve zbývající části se návrh zamítá.
Odůvodněn
I.
Dne 10. 9. 1993 obdržel stavn soud Česk republiky nvrh skupiny 41 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky na zahjen řzen o zrušen zkona č. 183/1993 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, ve zněn zkona č. 42/1992 Sb., zkona č. 93/1992 Sb. a zkona Česk nrodn rady č. 39/1993 Sb.
Podle ustanoven 42 odst. 3 a 69 citovanho zkona zaslal stavn soud Česk republiky předmětn nvrh k vyjdřen Poslaneck sněmovně. Předseda Poslaneck sněmovny Dr. Milan Uhde potvrdil stanovisko Poslaneck sněmovny, vyjdřen jejm hlasovnm o nvrhu zkona, a zvažnost přijat novely zkona č. 229/1991 Sb. zdůvodnil nsledujc argumentac: "Zkon o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku je zkladnm prvnm předpisem upravujcm restituci zemědělskho majetku, kter přijalo Federln shromžděn. Schvlen zkon reaguje na situaci, kter vznikla pot, co tento zkon začal bt realizovn v praxi a byly přijaty někter dalš zkony, jako napřklad zkon o transformaci družstev, zkon o pozemkovch pravch. Smyslem pravy je urychlen procesu vrcen odňatho zemědělskho majetku, přičemž zsadn změna je řešen vztahů vzniklch mezi fyzickmi osobami při uzavrn kupnch smluv na budovy a v souvislosti s tm nucenho darovn pozemků patřcch k budovm. Tato změna spočv v možnosti poždat způsobem stanovenm v zkoně o vrcen pozemků, přpadně zaplacen ceny za pozemky, kter byly takto darovny. Dle zkon stanov jako povinnou osobu při nhradch oprvněnm osobm tam, kde tuto povinnost m, obec nebo stt nebo pozemkov fond. Zkon sjednocuje postup při vypořdvn nhrad za trval porosty u lesnch pozemků, a to jak při vrcen prva vlastnickho, tak i prva užvacho. Zkon m zavedenm institutu dražeb zamezit pomalmu vyrovnvn restitučnch nroků oprvněnch osob, ke ktermu dochz zejmna při transformaci zemědělskch družstev podle zkona č. 42/1992 Sb. a při kterm je nesporn oprvněnost restitučnch nroků oprvněnch osob."
Podle 42 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, si stavn soud Česk republiky vyždal jako listinn důkazy od Poslaneck sněmovny přslušn tisky a zznamy sněmovnho projednvn zkona č. 183/1993 Sb., jakož i zkona č. 229/1991 Sb. (parlamentn tisk FS č. 1047, tisk FS č. 928, tisk FS č. 1106, tisk FS č. 1104, tisk FS č. 393, zprva zpravodajů č. tisku 547, nvrh vborů č. tisku 643, tisk ČNR č. 108, společn zprva k němu č. 109, tisk č. 212, společn zprva tisk č. 344, těsnopiseck zprva o schůzi Poslaneck sněmovny, I. volebn obdob, 9. schůze, 18.- 21. 5. 1993) a od Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zemědělstv "Směrnice o postupu při registraci smluv u sttnch notřstv a při udělovn souhlasu k převodům a njmům některch druhů nemovitost okresnmi nrodnmi vbory", vydan dne 15. 5. 1964 Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem zemědělstv, lesnho a vodnho hospodřstv (č. j. 61 516/64-MZ-prv.).
II.
II/a
V souvislosti s ustanovenm 8 odst. 3 až 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, navrhovatel namtaj jeho rozpor s čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod. Podle nzoru navrhovatelů citovan ustanoven umožňuj "odejmut vlastnictv fyzick osobě a omezen vkonu vlastnickho prva bez nhrady", a to nejenom těm, kteř "nabyli vlastnickch prv na zkladě režimnch vhod", nbrž i těm, "kteř vlastnickch prv nabyli v dobr vře".
S ohledem na tuto nmitku se stavn soud Česk republiky zabval otzkou, zda ustanoven 8 odst. 3 až 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, upravuje institut vyvlastněn, a tudž se na něj vztahuj podmnky stanoven v čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod.
stava ani prvn předpisy pojem vyvlastněn vslovně nedefinuj. Jeho obsah možno proto vymezit jednak induktivně na zkladě pozitivně prvn pravy institutu vyvlastněn v různch prvnch předpisech a jednak doktrinrně, tj. na zkladě definic podanch prvn vědou.
Problematiky vyvlastněn se kromě čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod dotkaj zejmna tak ustanoven 128 odst. 2 občanskho zkonku, 25 obchodnho zkonku, 108 až 114 a 141 odst. 4 stavebnho zkona, 25 zkona č. 40/1961 Sb. o obraně sttu, ve zněn pozdějšch předpisů. Ze všech citovanch předpisů lze dovodit, že prvn řd pod pojmem vyvlastněn rozum nucen odejmut vlastnickho prva ve veřejnm zjmu, a to na zkladě zkona a za nhradu (nutno podotknout, že prvn řd zn i jin druh nucenho odejmut vlastnickho prva ve veřejnm zjmu a na zkladě zkona, ne však za nhradu, a to institut konfiskace podle trestnho zkona, jehož přpustnost je stanovena čl. 39 Listiny zkladnch prv a svobod).
V teorii se vyvlastněn "obvykle definuje jako zsah do majetkovch prv, zvlště prva vlastnickho, ve prospěch všeužitečnho dla, kterm se prva ruš nebo omezuj a současně pro jinho se prva zakldaj, a to zpravidla za nhradu... Clem vyvlastněn je, aby byla zřzena pro podnikatele všeužitečnho dla prva, jež by mu umožnila proveden toho dla... Zsadnho vznamu je nlez Boh. adm. 14.224, že veřejn zjem je dn, podnik-li se dlo za tm čelem, aby bylo vyhověno životnm potřebm nějakho širšho celku, sttnho, zemnho, socilnho ap." (J. Hoetzel, Vyvlastněn. In: Slovnk veřejnho prva československho. Sv. V., Brno 1948, s. 487, 493).
Z porovnn 8 odst. 3 až 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, s pozitivně prvn indukc, jakož i s doktrinou možno dovodit, že se v citovanm ustanoven o institut vyvlastněn nejedn, a to zejmna z těchto dvou důvodů:
Podle preambule citovanho zkona je jeho čelem "zmrnit nsledky některch majetkovch křivd, k nimž došlo vůči vlastnkům zemědělskho a lesnho majetku v obdob let 1948 až 1989". Prvn institut, kter naplněn uvedenho čelu v zkoně sleduje, je institut restituce, tj. institut odstraněn protiprvnosti při převodu vlastnictv, přpadně protiprvnho zsahu do vlastnickho prva, a to navrcenm věci do původnho prvnho vztahu. Tato protiprvnost je dvojho druhu.
Prvnm druhem je protiprvnost, kter pozitivně prvně existovala již v době převodu vlastnictv (např. uzavřen kupn smlouvy v tsni za npadně nevhodnch podmnek). Zkon č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, v těchto přpadech představuje lex specialis ve vztahu k občanskmu zkonku. Umožňuje totiž domhat se neplatnosti převodu vlastnictv a nsledně vydn věci i v přpadě uplynut vydržec lhůty u nabyvatele (v uvedenm přkladě tak po uplynut promlčec lhůty pro odstoupen od smlouvy).
Druhm je protiprvnost, způsoben prvnm řdem platnm v obdob roků 1948 až 1989, umožňujc uskutečňovn majetkovch křivd a stanoven zkonem č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. V těchto přpadech jde opět o speciln ustanoven k občanskmu zkonku určujc dalš důvody protiprvnosti při uplatněn vlastnick žaloby na vydn věci, jakož i vylučujc v těchto přpadech nabyt vlastnickho prva vydrženm.
Prvnm důsledkem naplněn podmnek obsažench v ustanoven 8 odst. 3 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je možnost oprvněn osoby domhat se soudnho zrušen smlouvy o převodu pozemků. Z termnu "zrušen smlouvy" nutno dovodit analogicky k 457 občanskho zkonku, že jde o deklaratorn rozhodnut soudu (totožn stanovisko při interpretaci termnu "zrušen smlouvy" zastv i soudn judikatura: R 26/75).
Rozdl mezi restituc a vyvlastněnm lze obecně vymezit nsledovně:
a) Restituce je odstraněnm protiprvnosti při převodu vlastnictv, přpadně protiprvnho zsahu do vlastnickho prva, a to navrcenm věci do původnho prvnho vztahu s prvnmi činky ex tunc.
b) Vyvlastněn je nucenm odejmutm vlastnickho prva ve veřejnm zjmu, a to na zkladě zkona a za nhradu a s prvnmi činky ex nunc.
c) Důvodem restituce je vlučně protiprvnost, zatmco důvodem vyvlastněn je veřejn zjem, tj. pojem odlišn. Otzkou v tto souvislosti je, zdali odstraněn protiprvnosti může bt veřejnm zjmem v přpadě vyvlastněn. Z podstaty vyvlastněn plyne nsledujc zvěr: Vyvlastněnm (expropritem) jsou "všichni majitel prv, kter jsou nesrovnateln s prvy, jež maj bt expropriac založena, a proto mus bt zrušena neb omezena. Z toho plyne, že všichni expropriti by měli mt přm nrok proti vyvlastniteli na odškodněn." (J. Hoetzel, op. cit., s. 497). K odmtnut možnosti podřadit odstraněn protiprvnosti pod pojem veřejn zjem při vyvlastněn lze dospět argumentem reductio ad absurdum. Z požadavku nhrady, kter je definičnm znakem vyvlastněn, tudž plyne, že důvodem vyvlastněn odstraněn protiprvnosti bt nemůže, protože poskytovn nhrady vyvlastněnmu, jehož prvn pozice je spojena s protiprvnost, by bylo absurdn.
d) Prvn činky restituce nastvaj ex tunc, prvn činky vyvlastněn ex nunc. Restituce tudž nen nucenm odejmutm vlastnictv, nbrž povinnost obnovit původn prvn stav. Zkonn prava restituce může však v stavně odůvodněnch přpadech vyloučit zpětn nroky osob oprvněnch ždat vydn věci. Uveden prava plat prvě v přpadě zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Podle 28 citovanho zkona oprvněn osoba, kter byla věc vydna, nemůže proti povinn osobě uplatňovat jin nroky souvisejc s vydvanou věc, než jsou uvedeny v tomto zkoně ( 14 odst. 3, 15 odst. 2 až 4). V tto souvislosti nutno zkoumat, zdali tmto založen nerovnost vůči jinm reivindikacm je v souladu s stavou Česk republiky. Protože podle čl. 3 stavy Česk republiky je Listina zkladnch prv a svobod součst jejho stavnho pořdku, lze z uvedenho dovodit i zvaznost rozhodnut stavnho soudu Česk a Slovensk Federativn Republiky, kter byla na jejm zkladě vydna. V rozhodnut č. 11/1992 Sbrky usnesen a nlezů stavn soud Česk a Slovensk Federativn Republiky vyjdřil sv chpn principu rovnosti takto: "Je věc sttu, aby v zjmu zajištěn svch funkc rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Ani zde však nesm postupovat zcela libovolně. ... Pokud zkon určuje prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti jin, může se tak stt pouze s odvolnm na veřejn hodnoty." V danm přpadě nutno za důvod omezen nroků oprvněn osoby vůči osobě povinn, obsažen v citovanm ustanoven 28, považovat čel zkona spočvajc ve zmrněn (a nikoli v odstraněn) některch (a nikoli všech) křivd spchanch v obdob let 1948--1989.
e) Prvn činky restituce jsou tak odlišn od prvnch činků vyvlastněn z hlediska obsahu zpisu do katastru nemovitost.
Porovnnm institutů vyvlastněn a restituce nutno tudž odmtnout nmitku navrhovatelů, podle kter ustanoven 8 odst. 3 až 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, upravuj vyvlastněn a jsou v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod.
Při posuzovn souladu ustanoven 8 odst. 3 až 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, s stavou Česk republiky, stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy Česk republiky nutno poukzat i na dalš souvislosti.
Zkony o majetkov rehabilitaci (restituci) vychzej z myšlenky, že majetkov křivdy pchal stt prostřednictvm svch prvnch nebo faktickch opatřen a jednn. Jde přitom o nemovit i movit věci, kter v rozhodnm obdob "přešly" na stt, popř. na "organizace socialistickho sektoru", jež se sttem fakticky tvořily hospodřsk celek.
Povinnmi osobami jsou proto:
1. stt nebo prvnick osoby, kter věc držely v den, kdy jednotliv zkony nabyly činnosti ( 4 odst. 1 zkona č. 403/1990 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů; 3 a 6 zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů; 4 a 6 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů),
2. fyzick osoby pak jen tehdy, jestliže věc nabyly od sttu (popř. jin prvnick osoby), kter by jinak byl povinen tuto věc vydat, a to za prvně nebo morlně neregulrnch podmnek: v rozporu s tehdy platnmi prvnmi předpisy, na zkladě protiprvnho zvhodněn, popř. za cenu nižš, než byla cena podle tehdy platnch předpisů ( 4 odst. 2 zkona č. 403/1990 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů; 4 odst. 2 zkona č. 87/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů; 8 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů).
Z tto ideov koncepce napaden ustanoven 8 odst. 3 až 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, vybočuj a zakldaj restitučn nroky mezi fyzickmi osobami. Z uvedenho vyplv, že citovan ustanoven je v zkoně ustanovenm specilnm a v něm obsažen pojmy jsou ve vztahu k obecnm pojmům zkona pojmy specilnmi. Jde předevšm o pojem "oprvněn osoby" podle 8 odst. 3 a 5, kter je ve vztahu k pojmu "oprvněn osoba" podle 4 zkona pojmem specilnm. Prva a povinnosti "oprvněnch osob" podle zkona se proto vztahuj na obecn pojem "oprvněn osoby" a ne na pojem speciln. Způsob uplatněn nroků "oprvněn osoby" podle 8 odst. 3 až 5 je upraven přmo v citovanm ustanoven, lhůta na jejich uplatněn v čl. II odst. 1 zkona č. 183/1993 Sb.
Rozšřen koncepce restitučnch zkonů zkonodrce v důvodov zprvě k nvrhu zkona č. 183/1993 Sb. zdůvodňuje takto: "Nvrh novely řeš rovněž prvn problm bezplatnho převodu pozemků z jedn fyzick osoby na druhou v souvislosti s uzavřenm kupn smlouvy na budovu, k nž pozemky patřily. Fyzick osoby, kter koupily budovu, měly v kupn smlouvě uvedenu darovac doložku na zemědělsk pozemky. V současn době se vlastnci těchto pozemků domhaj prva na jejich vydn, ačkoliv je nabyli na zkladě protiprvnho zvhodněn a bez hrady. Uveden prvn praxe byla provděna na zkladě "Směrnice o postupu při registraci smluv u sttnch notřstv a při udělovn souhlasu k převodům a njmům některch druhů nemovitost okresnmi nrodnmi vbory", vydan dne 15. 5. 1964 Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem zemědělstv, lesnho a vodnho hospodřstv (č. j. 61 516/64-MZ-prv.). Je tedy možno spravedlivě požadovat, aby ten, kdo přijal pozemky, kter jin daroval v tsni a na zkladě donucen, tyto pozemky vrtil původnmu vlastnkovi nebo aby za ně zaplatil.... Při registraci kupnch smluv na obytn a hospodřsk budovy byl na vlastnky činěn ntlak (pod sankc nezaregistrovn kupn smlouvy), aby do kupn smlouvy bylo zahrnuto i darovn pozemků, kter k budovm patřily. Navrhuje se tedy, aby soud rozhodl, že současn vlastnk (fyzick osoba) takto bezplatně zskan pozemky uhradil, přpadně aby byla zrušena ta čst smlouvy, kterou byly pozemky darovny."
Podle preambule citovanho zkona je jeho čelem "zmrnit nsledky některch majetkovch křivd, k nimž došlo vůči vlastnkům zemědělskho a lesnho majetku v obdob let 1948 až 1989". Povaha předmětnho obdob (charakterizovanho zkonodrcem v zkoně č. 480/1991 Sb. a v zkoně č. 198/1993 Sb.) mohla způsobit majetkov křivdy nejen mezi fyzickmi osobami a sttem, nbrž i mezi fyzickmi osobami navzjem. Protiprvnost, vedouc k restituci (nebo ji nahrazujcmu plněn), nutno proto interpretovat vlučně v nvaznosti na čel zkona. V přpadě 8 odst. 3 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, to znamen:
- interpretovat pojem tsně v souvislosti s politickm ntlakem, spojenm s obdobm let 1948 až 1989 (jin interpretace by zakldala nerovnost prvnch nsledků ve vztahu k jinm, v tsni uzavřenm prvnm konům, a tm rozpor s stavnm principem rovnosti),
- důvod protiprvnosti při bezplatnm převodu pozemků v souvislosti s uzavřenm kupn smlouvy na budovu, k nž pozemky patřily, spatřovat ve skutečnosti, že při registraci kupnch smluv na obytn a hospodřsk budovy byl na vlastnky činěn ntlak (pod sankc nezaregistrovn kupn smlouvy), aby do kupn smlouvy bylo zahrnuto i darovn pozemků, kter k budovm patřily, tudž byla omezena jejich smluvn svoboda.
V doplněnch ustanovench zkona o půdě ( 8 odst. 3 až 5 čl. I bod 11 zkona č. 183/1993 Sb.) se mluv o "dni činnosti tohoto zkona". Protože je tento vraz použit v ustanovench zkona o půdě, nelze tm rozumět nic jinho, než den, kdy nabyl činnosti zkon č. 229/1991 Sb., tj. 24. červen 1991 (obdobně plat uveden zvěr i pro plynut subjektivn lhůty podle 13 odst. 3 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, tj. podle čl. I bodu 21 zkona č. 183/1993 Sb.). Tuto interpretaci potvrzuje i ustanoven čl. II odst. 1 zkona č. 183/1993 Sb., kter stanov lhůtu na uplatněn nroků obsažench v zkoně č. 183/1993 Sb. (tj. v čl. I citovanho zkona). Přpadn mysl zkonodrce vyjdřit tmto vrazem, že jde o den, kdy nabyl činnosti zkon č. 183/1993 Sb., tj. 1. červenec 1993, na prvnch důsledcch pravy nic neměn, protože rozhodujc je v zkoně skutečně použit formulace. Takovmu myslu nasvědčuje např. ustanoven čl. I bodu 54 zkona č. 183/1993 Sb. V novm 33c odst. 1 zkona o půdě se totiž určuje, že způsob vyhlšen a proveden dražby stanov vlda nařzenm, kter vyd "do 30 dnů od činnosti tohoto zkona", čmž byla zřejmě mněna lhůta počtan od 1. července 1993.
Z uvedenho plyne, že zkonodrce v rozporu s principy legislativn techniky a zroveň v rozporu se zsadami jasnosti a určitosti zkona, kter představuj součst principu prvn jistoty, a tudž principu prvnho sttu (čl. 1 stavy Česk republiky), dvěma různmi způsoby upravil začtek plynut lhůt navazujcch na prvn skutečnosti založen činnost zkona č. 183/1993 Sb. Učinil tak jednak v novelizujcch ustanovench a jednak v ustanoven nenovelizujcm, tvořcm součst vlučně zkona č. 183/1993 Sb. Za sprvn lze považovat toliko postup druh. Novelizujc ustanoven se stvaj součst novelizovanho zkona. Z tohoto důvodu nutno ve slovnch spojench "ke dni činnosti tohoto zkona" obsažen termn "tohoto zkona" interpretovat ve vznamu zkona novelizovanho a nikoli novelizujcho ("tmto zkonem" je totiž zkon č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a nikoliv zkon č. 183/1993 Sb.). V danm přpadě proto vklad vede k zvěru o retroaktivitě předmětnch ustanoven.
Otzkou je, zdali retroaktivita ustanoven 8 odst. 3 až 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je protistavn nebo ne.
V stavnm pořdku Česk republiky vslovn zkaz retroaktivity pro oblast trestnho prva hmotnho zakotvuje čl. 40 odst. 6 Listiny zkladnch prv a svobod, všeobecn zkaz retroaktivity lze dovodit z čl. 1 stavy Česk republiky, podle něhož je Česk republika prvnm sttem. K definičnm znakům prvnho sttu patř tak princip prvn jistoty a ochrany důvěry občanů v prvo, jejichž součst je tak zkaz retroaktivity prvnch norem. Obdobně na margo principu retroaktivity konstatoval i stavn soud Česk a Slovensk Federativn Republiky ve věci sp. zn. Pl. S 78/9: "Principy prvnho sttu, prvn jistoty, kter možno vyvodit z požadavku demokratickho uspořdn sttu, vyžaduj každ stavně možn přpad retroaktivity zakotvit expressis verbis v stavě, resp. zkoně a vyřešit s tm spojen přpady tak, aby nabyt prva byla řdně chrněna." (stavn soud ČSFR, Sbrka usnesen a nlezů, 1992, č. 15). V přpadě ustanoven 8 odst. 3 až 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, jsou se zpětnou činnost (tj. od 1. července 1993, termnu nabyt činnosti zkona č. 183/1993 Sb., k termnu nabyt činnosti zkona č. 229/1991 Sb., 24. červnu 1991) neplatn všechny převody pozemků, na kter se citovan ustanoven vztahuj. Tmto jsou dotčena nabyt prva prvnch subjektů, kter již nestoj v přčinnm vztahu k protiprvnosti, vyjdřen v čelu zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Retroaktivita citovanch ustanoven je proto narušenm nabytch prv, přesahujc čel zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a tm je i narušenm principu ochrany důvěry občanů v prvo, a v důsledku toho citovan ustanoven nutno považovat za rozporn s čl. 1 stavy Česk republiky. Uveden zvěr vyplv rovněž z 8 odst. 5, kter vylučuje směřovn restitučnch nroků vůči třetm osobm a pro přpady převodu vlastnictv na třet osoby stanov povinnmu subjektu uhradit "cenu, za kterou byly pozemky převedeny na třet osobu".
Zrušenm ustanoven obsaženho v 8 odst. 3 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a vyjdřenho slovy "ke dni činnosti tohoto zkona" se vylučuje jakkoli pochybnost ohledně možn retroaktivity. Lhůta na uplatněn nroku oprvněn osoby je dna ustanovenm čl. II zkona č. 183/1993 Sb., přičemž podmnkou existence prva založenho ustanovenm 8 odst. 3 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je skutečnost, zda jsou předmětn pozemky v době uplatněn nroku (vymezen již uvedenou lhůtou v čl. II zkona č. 183/1993 Sb.) ve vlastnictv osoby, jž byly darovny nebo bezplatně převedeny, nebo ve vlastnictv osoby tto osobě blzk.
Ustanoven 8 odst. 4 napadenho zkona z okruhu přpadů podle odst. 3 vyjm darovn v tsni nebo bezplatn převod v souvislosti s uzavřenm kupn smlouvy na budovu na osoby blzk. Zkonodrce tmto znevhodňuje jednu skupinu prvnch subjektů, přičemž ani z danho ustanoven ani z obecnch ustanoven zkona pro takovou nerovnost nelze dovodit ždn důvod. V důsledku tohoto konstatovn nutno označit předmětn ustanoven za rozporn s stavnm principem rovnosti vyjdřenm v čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod.
Kromě již uvedenho zvlštn stavn analzu vyžaduje ustanoven 8 odst. 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Tm, že zkonodrce v dikci 8 odst. 5 citovanho zkona jako podmnku nastoupen veřejnoprvn sankce "hrady ceny, za kterou byly pozemky převedeny na třet osobu" vynechal při darovn pozemků tseň, zkonstruoval zmatečn ustanoven: Nrok vyplvajc z citovanho ustanoven může uplatnit každ vlastnk pozemku, kter "daroval sv pozemky fyzick osobě", a jenom "jsou-li tyto pozemky... ve vlastnictv jin osoby než osoby uveden v odstavci 3", přičemž osobou podle odstavce 3 je toliko osoba, kter byly pozemky darovny v tsni. Takovouto osobou proto může bt i osoba, kter byly řdně pozemky darovny. Ustanoven tudž konstruuje veřejnoprvn sankci za perfektn prvn kon bez jakhokoli objasněn důvodu takovhoto postupu. Dochz tm k retroaktivnmu postihu prvně dovolenho jednn. Tato skutečnost je opět v rozporu s principy ochrany důvěry občanů v prvo, zkazu retroaktivity, a tm v rozporu s čl. 1 stavy Česk republiky. Uvedenmi argumenty je zdůvodněn zvěr o zrušen čsti ustanoven 8 odst. 5 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
II/b
V souvislosti s ustanovenm 11 odst. 7 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, navrhovatel namtaj jeho rozpor s čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod: "Rozpor spočv ve zvhodněn vlastnka pozemku oproti vlastnku stavby stojc na pozemku tm, že zkon umožňuje vydat pozemek i se stavbou. Vlastnk pozemku tedy požv větš prvn ochrany než vlastnk stavby." Navrhovatel na podporu svho stanoviska uvděj citaci odůvodněn rozhodnut Vrchnho soudu v Praze ve věci sp. zn. 3 Cdo 45/92: "Rovn ochrana všech forem vlastnictv... neumožňuje na posuzovanou věc nahlžet tak, jako by žalobce, coby vlastnk pozemků, měl vc prv a jako by se žalovan družstvo, coby vlastnk staveb na těchto pozemcch stojcch, muselo podřdit panujcmu vlastnictv k půdě. Bval zsada 'superficies solo cedit' nen součst našeho prvnho řdu již od činnosti takzvanho střednho občanskho zkonku (zkon č. 141/1950 Sb.), navc režim zcela opačn je nyn vslovně vyjdřen v ustanoven 120 odst. 2 občanskho zkonku."
Při posouzen argumentace navrhovatelů nutno opět poukzat na obsah pojmu vyvlastněn, jak byl již interpretovn v odůvodněn v odstavci II/a. Porovnnm předmětnho ustanoven s uvedenou interpretac, vymezujc pojem vyvlastněn, nutno tudž dospět k zvěru, že ustanoven 11 odst. 7 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zakotvuje institut vyvlastněn, a to v souladu s podmnkami stanovenmi v čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod. Všeužitečnm dlem čili veřejnm zjmem, sledovanm danm ustanovenm, je jeden z čelů zakotvench v preambuli zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů: "upravit vlastnick vztahy k půdě v souladu se zjmy hospodřskho rozvoje venkova". Konstrukce obsažen v ustanoven 11 odst. 7 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, umožňuje doshnout čelu zkona nucenm odejmutm vlastnictv na zkladě zkona a za nhradu. Tuto konstrukci nutno proto označit za vyvlastněn, a tudž mt za to, že je v souladu s podmnkami stanovenmi v čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod.
Argumentace Vrchnho soudu v Praze ve věci sp. zn. 3 Cdo 45/92 se vztahuje na aplikaci ustanoven 126 a 135c odst. 1 občanskho zkonku, vychz tudž z odlišnho normativnho zkladu: tk se institutu restituce. Jak již bylo konstatovno, ustanoven 11 odst. 7 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nutno považovat nikoli za ustanoven restitučn, nbrž za ustanoven zakotvujc podmnky vyvlastněn. Z toho vyplv, že navrhovatelem uvděn rozhodnut Vrchnho soudu v Praze nen možno vzthnout na ustanoven 11 odst. 7 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Z hlediska namtan nerovnosti mezi tržn cenou stavby a cenou stavby podle předpisu, obsaženho ve vysvětlivce č. 13a) (vyhlška č. 182/1988 Sb., o cench staveb, pozemků, trvalch porostů, hradch za zřzen prva osobnho užvn pozemků a nhradch za dočasn užvn pozemků, ve zněn vyhlšky č. 316/1990 Sb.), nutno konstatovat, že vysvětlivka nen součst prvnho předpisu, a tudž nemůže zakldat jako svůj důsledek prvn nerovnost. Z uvedench důvodů neshledal stavn soud Česk republiky rozpor citovanho ustanoven s stavou Česk republiky.
II/c
U ustanoven 15 odst. 1 a 4 a 24 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, namtaj navrhovatel jejich rozpor s čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod: "Tato skutečnost se tk melioračnch zařzen umstěnch pod povrchem pozemku, kter přechzej do vlastnictv oprvněn osoby, aniž by za ně byla stanovena nhrada ( 15 odst. 1 zkona), a povinnosti povinn osoby zalesnit pozemek na sv nklady za podmnek uvedench v 15 odst. 4. Totž se tk i trvalch staveb a melioračnch zařzen, kter přechzej do vlastnictv vlastnka pozemku podle novho zněn 24 danho zkonem."
Důvodov zprva k nvrhu zkona č. 183/1993 Sb. k ustanoven 15 odst. 1 uvd: "Při vracen zemědělskch pozemků často povinn organizace vyžaduj od oprvněnch osob nhradu za zhodnocen pozemku melioračn stavbou, např. vybudovnm drenž. Oprvněn osoby pak namtaj, že odveden podzemnch vod změnilo původn biosystm natolik, že jde spš o znehodnocen. Jednoznačn nzor nemaj ani půdn odbornci. Nov prvn prava vychz z toho, že pče o půdu včetně meliorac, pokud byly provedeny, byla provděna jako pče řdnho hospodře a že tedy nejde o zhodnocen, pokud se melioračn stavby, např. zvlahov systmy, nenalzaj nad rovn půdy, ale o běžnou pči o půdu, byť byla finančně nkladn."
Navrhovatel opětovně argumentuj rozporem citovanho ustanoven s stavnmi podmnkami vyvlastněn. Z hlediska již podan argumentace k bodu II/a by takov rozpor přichzel v vahu jen v tom přpadě, pokud by "melioračn zařzen umstěn pod povrchem pozemku" nebylo považovno za součst věci (pozemku), nbrž za samostatnou věc.
Takov vklad by bylo možno opřt o vyhlšku č. 34/1960 Sb., o povinnostech vlastnků (uživatelů) meliorovanch pozemků při provozu a udržovn rozvodn zvlahov stě a odvodňovac, drenžn a drobn odpadov stě melioračnch staveb zrušench vodnch družstev a o provozu a udržovn těchto čst melioračnch staveb. Podle 2 odst. 1 psm. a) citovan vyhlšky se čst melioračn stavby rozum tak "soustavn sť trubkov a krtč drenže". Podle ustanoven 38 odst. 1 psm. e) vodnho zkona (č. 138/1973 Sb.) mezi vodohospodřsk dla patř stavby určen k odvodňovn pozemků. Podle 1 odst. 1 psm. a) vyhlšky č. 85/1976 Sb., o podrobnějš pravě zemnho řzen a stavebnm řdu, se za stavbu považuj tak podzemn veden.
Při řešen dan otzky je nutno v prvn řadě odpovědět, zda jsou pojmy stavba a nemovit věc ekvivalenty, a tudž melioračn stavba je samostatnou nemovitou věc, kter nen součst pozemku.
Podle 119 odst. 2 občanskho zkonku "nemovitosti jsou pozemky a stavby spojen se zem pevnm zkladem". Z uvedenho lze dovodit, že ne každ stavba je nemovitou věc, nbrž jenom ta, kter je spojena se zem pevnm zkladem. "Melioračn zařzen umstěn pod povrchem pozemku" nutno proto považovat za stavbu, kter nen spojena se zem pevnm zkladem, a nen tudž nemovitou věc.
Z ustanoven 119 občanskho zkonku "vyplv, že všechny... věci, kter nelze podřadit pod pojem nemovitosti, maj povahu věci movit" (J. Bičovsk, M. Holub, Občansk zkonk. Praha 1991, s. 91). "Melioračn zařzen umstěn pod povrchem pozemku" by tedy bylo movitou věc v přpadě, jestliže je nen možno vymezit jako věc nemovitou nebo součst nemovit věci (pozemku).
Podle 120 odst. 1 občanskho zkonku "součst věci je vše, co k n podle jej povahy nlež a nemůže bt odděleno, aniž by se tm věc znehodnotila". Judikatura citovan ustanoven v analyzovanm kontextu interpretuje nsledovně: "Zkonnm předpokladem součsti věci je jej neoddělitelnost bez současnho znehodnocen věci hlavn; je přitom nerozhodn, zda se při oddělen znehodnot součst. Znehodnocen věci nelze však chpat pouze v zkm slova smyslu, tedy jako zničen či alespoň podstatn poškozen věci hlavn při oddělen součsti; oddělenm součsti pozemku se pozemek jako věc hlavn zpravidla fyzicky nepoškod (neznehodnot), ale snž se jeho cena; znehodnocen lze tedy chpat rovněž ve smyslu snžen hodnoty, a tedy zpravidla i ceny věci. Znehodnocen může znamenat i to, že věc bude na nižš rovni plnit svoji funkci (znehodnocen funkčn), a konečně lze uvažovat o znehodnocen z hlediska vzhledu věci (tzv. znehodnocen estetick). ...součst pozemku ve smyslu ustanoven 120 občanskho zkonku jsou rovněž venkovn pravy (opěrn zdi, dlažby a obruby, vodovodn a kanalizačn přpojky, květinov jezrka, venkovn předložen schody, ploty o všce menš než 100 cm a dalš)." (R 4/1992). Citovan rozhodnut bylo přitom vydno v době, kdy nebylo pochybnosti o tom, že zsada superficies solo cedit v občanskm prvu neplat (viz např. odůvodněn rozhodnut Vrchnho soudu v Praze ve věci sp. zn. 3 Cdo 45/92: "Bval zsada 'superficies solo cedit` nen součst našeho prvnho řdu již od činnosti takzvanho střednho občanskho zkonku (zkon č. 141/1950 Sb.), navc režim zcela opačn je nyn vslovně vyjdřen v ustanoven 120 odst. 2 občanskho zkonku."
Podstatnmi definičnmi znaky součsti věci je jej funkčn a fyzick spojitost s věc hlavn a nemožnost jejho oddělen, aniž by se tm věc znehodnotila. "Melioračn zařzen umstěn pod povrchem pozemku" tyto znaky splňuje: je funkčně a fyzicky spojeno s pozemkem a plat pro ně nemožnost jeho oddělen, aniž by nedošlo k znehodnocen pozemku, a tedy je nutno je chpat ve vznamu součsti věci - pozemku.
Z uvedenho tedy vyplv, že ustanoven 120 odst. 2 občanskho zkonku, podle kterho "stavba nen součst pozemku", nutno interpretovat v nvaznosti na odstavec 1, tudž stavba nen součst pozemku tehdy, jestliže jde o stavbu, kter je věc nemovitou, nebo jestliže jde o stavbu, kter je věc movitou a kter nen funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem a lze ji od něho oddělit, aniž by došlo k znehodnocen pozemku. Melioračn zařzen umstěn pod povrchem pozemku tedy nejsou stavbou ve smyslu 120 odst. 2 občanskho zkonku, nbrž součst pozemku dle 120 odst. 1 občanskho zkonku.
Pro uveden zvěr lze uvst i argument prvn: Smysl principu, podle kterho vlastnictv stavby automaticky nensleduje vlastnictv pozemku, se tk předevšm staveb, kter jsou nemovitostmi. Tyto představuj prvně samostatnou věc, k převodu vlastnictv kter se vyžaduje naplněn zvlštnch podmnek (psemn forma, vklad do katastru). Stavby, kter jsou věcmi movitmi, nutno rozlišovat z hlediska jejich čelu, tj. zdali splňuj znaky přslušenstv anebo součsti pozemku. Součst věci, na rozdl od přslušenstv, je funkčně a fyzicky integrln součst věci, kterou nen možno od tto oddělit, aniž by se znehodnotila. Takovou integrln součst pozemku může bt tak stavba, kter je věc movitou, jejž oddělen by pozemek znehodnotilo (např. melioračn zařzen, opěrn zdky apod.).
Přijet nmitky tkajc se nhrady za zabudovan zařzen a přpadně vydn bezdůvodnho obohacen (podle 451 a nsl. občanskho zkonku) by vedlo k soudnm sporům o povahu melioračnch zařzen z hlediska zhodnocen nebo znehodnocen pozemků. Současně určen povinnosti oprvněn osobě poskytnout nhradu za zabudovan zařzen by zakldalo jej oprvněn požadovat od povinn osoby uveden pozemku do původnho stavu. Oba tyto možn důsledky by vedly k zmařen čelu zkona: "zmrnit nsledky některch majetkovch křivd, k nimž došlo vůči vlastnkům zemědělskho a lesnho majetku v obdob let 1948 až 1989, doshnout zlepšen pče o zemědělskou a lesn půdu obnovenm původnch vlastnickch vztahů k půdě a upravit vlastnick vztahy k půdě v souladu se zjmy hospodřskho rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životnho prostřed".
V již citovanm rozhodnut č. 11/1992 Sbrky usnesen a nlezů stavn soud Česk a Slovensk Federativn Republiky vyjdřil sv chpn principu rovnosti: "Je věc sttu, aby v zjmu zajištěn svch funkc rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Ani zde však nesm postupovat libovolně. ... Pokud zkon určuje prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti jin, může se tak stt pouze s odvolnm na veřejn hodnoty." V předmětn věci je tato "veřejn hodnota" vyjdřena čelem zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zakotvenm v jeho preambuli.
V 15 odst. 4 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je plně respektovn čel restitučnho zkona, a to tm, že zkon umožňuje, aby oprvněn osoba obdržela pozemek spolu s tm, co bylo jeho přslušenstvm v době jeho odejmut, přp. aby došlo k majetkovmu vypořdn (obdobně řeš nrok poškozenho i 442 odst. 2 občanskho zkonku).
Uveden argumenty plat obdobně i v přpadě 24 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Z porovnn 15 odst. 1 a 24 odst. 1 napadenho zkona vyplv nerovnost vymezen melioračnho zařzen, kter je předmětem prvn pravy v citovanch ustanovench. Podle 15 odst. 1 je předmětem vydn současně s pozemkem tak melioračn zařzen umstěn pod povrchem pozemku, s vjimkou hlavnch melioračnch zařzen, podle 24 odst. 1 jsou předmětem vydn všechna melioračn zařzen umstěn pod povrchem země (tudž včetně hlavnch).
Pro uvedenou nerovnost vztahujc se k stejnmu prvu na vydn pozemku, ani z obecnch ani zvlštnch ustanoven zkona nelze dovodit ždn důvod. Nutno tudž konstatovat rozpor tto pravy s stavnm principem rovnosti vyjdřenm v čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod.
Při posuzovn souladu, resp. rozporu zkona, resp. jeho ustanoven s stavou Česk republiky a stavnmi zkony je stavn soud Česk republiky vzn toliko petitem, nikoliv však jeho odůvodněnm. Z 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. plyne povinnost soudu u napadenho ustanoven se zabvat i dalšmi okolnostmi důležitmi pro posouzen jeho stavnosti.
Ustanovenm 24 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, včetně zkona č. 183/1993 Sb., došlo k vznamn změně původn prvn pravy obsažen v novelizovanm zkoně č. 229/1991 Sb. Původn ustanoven citovanho zkona vzalo přechod vlastnickho prva k trvalm porostům s termnem zniku užvacch vztahů k pozemkům podle předchzejcch předpisů. Naproti tomu novelizovan ustanoven změnilo vlastnick poměry k trvalm porostům v tom smyslu, že u pozemků navrcench původnm vlastnkům, u kterch byl zřzen njem s dosavadnm uživatelem, přechz vlastnictv k trvalm porostům až momentem ukončen njmu (a rovněž melioračn zařzen pod povrchem pozemku a stavby souvisejc s trvalmi porosty). Zkonodrce tmto, v rozporu s podmnkami stanovenmi v čl. 11 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod, nuceně odejmul vlastnick prvo k trvalm porostům osobm, kterm již toto prvo vzniklo podle původnho zněn 24 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb. Uveden důvody vedou k zvěru o zrušen ustanoven 24 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Zrušenm uvedenho ustanoven se vlastnick prva k trvalm porostům tak v přpadech njmů podle 22 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, řd ustanovenm 2 odst. 2 citovanho zkona. Moment přechodu vlastnickho prva k melioračnm zařzenm je v přpadě vlastnků těch pozemků, u kterch zanikaj majetkov prva podle 22 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, dn ustanovenmi 22 odst. 1 a 1 odst. 1 psm. c) citovanho zkona, tj. dnem nabyt jeho činnosti; rozsah melioračnch zařzen, kter nutno považovat za součst pozemku, je vymezen v 15 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Vlastnick poměry k trvalm porostům vzniklm po dobu njmu se řd ustanovenmi občanskho zkonku.
II/d
Podle 20 odst. 2 věty třet zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nelze-li zjistit prvnickou osobu, kter věci (tj. živ a mrtv inventř a zsoby, kter původn vlastnk vnesl do zemědělskho družstva nebo mu byly odňaty nebo jinak bezplatně převedeny) převzala, nebo jejho prvnho nstupce nebo jestliže tato prvnick osoba zanikla, poskytne nhradu za tyto věci prvnick osoba, kter ke dni 24. června 1991 užvala pozemky oprvněn osoby.
V danm přpadě se křivda odstraňuje tm způsobem, že se prvnick osobě ukld povinnost poskytnout nhradu za jmu, přičemž tuto jmu sama nezpůsobila a ani nen prvnm nstupcem prvnick osoby, kter ji způsobila.
Čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod zakotvuj stavn princip rovnosti. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch prv a svobod. Z uvedenho vyplv, že povinnost založen 20 odst. 2 větou třet zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, mus tak zachovvat zkladn prva vyplvajc z stavnho principu rovnosti ve vztahu k subjektům podle 18a odst. 1 citovanho zkona. Jak již bylo uvedeno "pokud zkon určuje prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti jin, může se tak stt jenom na zkladě odvoln se na veřejn hodnoty" (rozhodnut č. 11/1992 Sbrky usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR). V přpadě 20 odst. 2 věty třet zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zkonodrce takov odvoln se na veřejn hodnoty ve vztahu k subjektům uvedenm v citovanm ustanoven nevyjdřil a takov odvoln nen možno dovodit ani z jinch ustanoven zkona, předevšm z preambule, a to z toho důvodu, že zkonem stanoven povinnost v danm přpadě nesměřuje vůči subjektům spojenm s uplatněnm čelu zkona.
Proto stavn soud Česk republiky rozhodl tak, jak je ve vroku uvedeno ve vztahu k 20 odst. 2 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
II/e
V souvislosti s ustanovenm 33a zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, navrhovatel namtaj jeho rozpor s čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod: "Jeho obsah velmi hrubm způsobem zvhodňuje určitou skupinu oprvněnch osob (ty osoby, kter se sdruž za čelem vymhn svch nroků) oproti ostatnm oprvněnm osobm."
Z argumentace navrhovatelů možno dovodit, že v n namtaj nerovnost skupiny oprvněnch osob, kter se sdružily podle 33a odst. 3 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a to ve vztahu jednak k ostatnm oprvněnm osobm a jednak k oprvněnm osobm podle zkona č. 42/1992 Sb., o pravě majetkovch vztahů a vypořdn majetkovch nroků v družstvech, ve zněn pozdějšch předpisů.
Pokud navrhovatel namtaj, že "nen vůbec respektovna skutečnost, že schvlenm transformačnho projektu byl majetek družstva rozdělen na majetkov podly oprvněnch osob", nutno poukzat na ustanoven 7 odst. 1 a 2 zkona č. 42/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, podle kterch do čistho jměn družstva nen zahrnut majetek, na kter byl uplatněn nrok podle zkona č. 229/1991 Sb., jakož i majetkov vklad, kterm se podle 16 psm. b) zkona č. 42/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, rozum movit a nemovit majetek, vnesen členem. Dle se od čistho jměn odečte čstka, kter bude použita pro uspokojen dalšch restitučnch nroků po činnosti zkona č. 42/1992 Sb. Podle 7 odst. 4 zkona č. 42/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, majetkov podl oprvněn osoby na transformovanm družstvu tvoř součet zkladnho podlu a dalšho podlu na majetku družstva. Zkladn podl tvoř tak vše vymezen majetkov vklad ( 7 odst. 3 citovanho zkona).
Z uvedenho plyne, že oprvněn osoby podle zkona č. 42/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nen možno považovat za znevhodněny ve vztahu k oprvněnm osobm podle zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Obě skupiny oprvněnch osob maj nrok na navrcen majetku. Rozhodnut o vhodnosti postupu podle zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nebo podle zkona č. 42/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zkonodrce svěřuje oprvněnmu subjektu (pokud je oprvněnou osobou podle obou citovanch zkonů). Rozdlnost prvnch nsledků je dna čelem obou zkonů. Tuto rozdlnost nen možno považovat za porušen čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, protože zkonodrce osobě oprvněn podle obou citovanch zkonů poskytuje možnost volby, tj. osobn posouzen vhodnosti jedn z obou možnch zkonnch prav.
Ani sdružen věřitelů podle 33a odst. 3 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nen možno považovat za zvhodněn ve vztahu k ostatnm věřitelům. Obsah a rozsah takto sdružench pohledvek jednak odpovd součtu nroků jednotlivch věřitelů, jednak možnost sdružit pohledvky umožňuje uspokojen prv věřitelů vydnm věci vyšš hodnoty, jž by nebylo možno uspokojit pohledvku jednoho věřitele.
II/f
V odůvodněn svho nvrhu navrhovatel namtaj protistavnost ustanoven 8 odst. 3 až 5, 11 odst. 7, 15 odst. 1 a 4, 20 odst. 2, 24 a 33a zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, přičemž "vzhledem k tomu, že rušen pouze citovanch ustanoven zkona by nesplnilo svůj čel dky různm vnitřnm nvaznostem v zkoně", ždaj navrhovatel v petitu zrušen celho zkona č. 183/1993 Sb.
Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel uveden "vnitřn nvaznosti" neprokzali, jakož i vzhledem k tomu, že stavn soud Česk republiky shledal protistavnmi toliko čst ustanoven 8 odst. 3, dle ustanoven 8 odst. 4, čst ustanoven 8 odst. 5, čst ustanoven 20 odst. 2 a ustanoven 24 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, byl nvrh ve zbvajc čsti zamtnut.