Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 31 odst. 9 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 130/1996 účinný od 21.05.1996
| Schválené: | 24.04.1996 |
| Účinnost od: | 21.05.1996 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Orgány státní finanční (úřady) správy. Daňové orgány. Správa daní. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. dubna 1996 v plénu ve věci návrhu J. M. na zrušení části ustanovení § 31 odst. 9 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy "nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván", takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Dne 19. řjna 1995 byla stavnmu soudu doručena stavn stžnost J. M. Stěžovatel se domh zrušen rozsudku Krajskho soudu v Brně ze dne 7. srpna 1995 č. j. 29 Ca 393/94-24, kterm byla zamtnuta jeho žaloba na zrušen rozhodnut Finančnho ředitelstv v Brně č. j. FŘ 3171/230/94 ze dne 18. řjna 1994. Tmto rozhodnutm, ve spojen s rozhodnutm Finančnho řadu ve Znojmě, mu byla vyměřena daň podle pomůcek, a to ve smyslu 31 odst. 5 zkona Česk nrodn rady č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn pozdějšch předpisů. Spolu s touto stžnost byl podn nvrh na zrušen ustanoven 31 odst. 9 citovanho zkona, a to v čsti vyjdřen slovy "nebo k jejichž průkazu byl sprvcem daně v průběhu daňovho řzen vyzvn".
IV. sent stavnho soudu dospěl k zvěru, že napaden ustanoven bylo aplikovno ve sprvnch rozhodnutch i v rozhodnut soudu, kter je předmětem samotn stavn stžnosti, a že jsou tedy splněny podmnky 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu. Proto řzen podle 78 odst. 1 tohoto zkona usnesenm sp. zn. IV. S 252/95 ze dne 4. prosince 1995 přerušil a postoupil nvrh k rozhodnut plnu.
II.
Podle nzoru stěžovatele je sprvce daně oprvněn stanovit daňovou povinnost za použit pomůcek pouze za předpokladu, nespln-li daňov subjekt při dokazovn jm uvděnch skutečnost některou ze svch zkonnch povinnost. Ze zněn napadenho 31 odst. 9 zkona Česk nrodn rady č. 337/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, vyplv, že daňov subjekt prokazuje všechny skutečnosti, kter je povinen uvdět v přiznn, hlšen a vyčtovn, nebo k jejichž důkazu byl sprvcem daně v průběhu daňovho řzen vyzvn. Podle nzoru navrhovatele dv ustanoven 31 odst. 9 citovanho zkona v čsti "nebo k jejichž průkazu byl sprvcem daně v průběhu daňovho řzen vyzvn" zklad pro libovůli sttnch řednků, kteř mohou vyzvat daňov subjekt k čemukoli, např. k prokzn skutečnost, za jejichž sprvnost odpovd ze zkona někdo jin (v jeho přpadě např. bylo požadovno doložit skutečnost, že vstavce dokladu je pltcem DPH). Pokud pak daňov subjekt vzvu nespln, užije sprvce daně postup podle 31 odst. 5 citovanho zkona a bez ohledu na skutečn a řdně doložen stav věci rozhodne podle "pomůcek", kter ani nemus ždnm způsobem specifikovat. Sttnmu orgnu či sttnmu řednkovi je tak dna možnost ukldat občanům jakkoliv povinnosti, kter pro něj jinak ze zkona ani z jinho prvnho předpisu neplynou. Tm je podle nzoru navrhovatele porušeno zkladn lidsk prvo chrněn v čl. 11 odst. 5 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), neboť dochz k rozšřen daňov povinnosti nad rmec zkona. Dle toto ustanoven odporuje čl. 4 odst. 1 Listiny, podle kterho mohou bt povinnosti ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch prv a svobod. Jestliže Listina použv dikce "na zkladě zkona", nen tm sice vyloučena možnost samostatnho postupu sprvce daně, takov postup však mus respektovat, že povinnosti mohou bt ukldny jen v mezch zkona. Při jednn dne 24. dubna 1996 pak prvn zstupce navrhovatele doplnil, že napaden zněn zkona je tž v rozporu s čl. 2 odst. 4 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), podle kterho nikdo nesm bt nucen činit to, co zkon neukld.
III.
K nvrhu se dne 2. nora 1996 vyjdřila Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky. Ve vyjdřen se uvd, že důkazn břemeno ohledně skutečnost uvedench v daňovm přiznn nese daňov subjekt, a to podle 31 zkona Česk nrodn rady č. 337/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. To znamen, že vyjdř-li sprvce daně pochybnosti o tvrzench skutečnostech, kter daňov subjekt nevyvrt, m sprvce daně prvo stanovit zklad daně a daň podle pomůcek, kter m k dispozici nebo kter si sm obstar, a to i bez součinnosti s daňovm subjektem. Tento kontumačn způsob stanoven daně byl běžn jak v prvn pravě předvlečn (např. 327 zkona č. 76/1927 Sb. z. a n., o přmch danch), tak existuje i v prvn pravě jinch zem, např. v Německu. Pokud se navrhovatel domnv, že dotčen čst ustanoven 31 odst. 9 zakld libovůli sprvce daně, pak je třeba uvst, že takov libovůli brn, kromě samotnho ustanoven 31 odst. 9, i 2 zkona Česk nrodn rady č. 337/1992 Sb., kter v odstavci 2 stanov, že "Sprvci daně postupuj v daňovm řzen v zk součinnosti s daňovmi subjekty a při vyžadovn plněn jejich povinnost v daňovm řzen vol jen takov prostředky, kter daňov subjekty nejmně zatěžuj a umožňuj přitom ještě doshnout cle řzen, tj. sprvnho stanoven a vybrn daně." Z toho vyplv, že vzva k průkazu může bt vydna jen v daňovm řzen a vlučně jen ohledně takovch skutečnost, kter jsou nezbytn k naplněn cle daňovho řzen.
V zvěru vyjdřen se konstatuje, že zkon byl schvlen dne 5. května 1992 potřebnou většinou poslanců zkonodrnho sboru, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat ustanoven je v souladu s stavou a je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost ustanoven 31 odst. 9 zkona Česk nrodn rady č. 337/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, v rozsahu nvrhu stěžovatele. Současně byly přiloženy stejnopisy sněmovnch tisků č. 691 a 755.
IV.
Podle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. je kolem stavnho soudu posoudit obsah prvnho předpisu z hlediska jeho souladu s stavnmi zkony, mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy a se zkony a dle zjistit, zda byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Vzhledem k tomu, že soud neměl důvodu pochybovat o tom, že předmětn zkon byl přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem, zaměřil se předevšm na posouzen obsahu napadenho ustanoven a jeho souladu s stavně zaručenmi prvy a svobodami, a to zejmna těmi, jejichž porušen bylo navrhovatelem namtno.
Nvrh směřuje proti ustanoven zkona o sprvě dan a poplatků. Sprvou daně se rozum prvo vykonvat opatřen potřebn ke sprvnmu a plnmu zjištěn daňov povinnosti, jakož i k jejmu splněn. Zkon o sprvě dan a poplatků je zvlštnm procesněprvnm předpisem, kter upravuje postup daňovch orgnů při vybrn dan a poplatků a dle prva a povinnosti daňovch subjektů. Daňov řzen je zvlštnm druhem sprvnho řzen, kter je provděno specializovanmi orgny sttn sprvy. Je to ve sv podstatě řzen dvoustrann, psemn a neveřejn. Je založeno na dvou zkladnch zsadch, a to na zsadě zkonnosti a na zsadě součinnosti. Zejmna druh zmněn zsada se dotk projednvan věci. Tato zsada je vyjdřena zejmna v 2 odst. 2 zkon Česk nrodn rady č. 337/1992 Sb., kter stanov, že sprvci daně postupuj v řzen v zk součinnosti s daňovmi subjekty a při vyžadovn plněn jejich povinnost maj volit jen takov prostředky, kter daňov subjekty nejmně zatěžuj a umožňuj ještě doshnout cle řzen, tj. sprvnho stanoven a vybrn daně.
Daňov řzen obecně je u ns, obdobně jako i v jinch sttech, postaveno na zsadě, že každ daňov subjekt m jednak povinnost sm daň přiznat (tedy jaksi břemeno tvrzen), ale tž povinnost toto sv tvrzen doložit -- tedy břemeno důkazn. Pokud jde o projednvan zkon, je tato zsada vyjdřena zejmna v 31 odst. 9. Jako důkazn prostředky, jimiž lze doložit skutečnosti rozhodn pro určen daňov povinnosti, mohou sloužit prakticky jakkoliv prostředky, nelze však použt takov, kter byly zskny v rozporu s obecně zvaznmi prvnmi předpisy. V prv fzi řzen tedy zkonodrce přenš důkazn břemeno na daňov subjekt. Citovan ustanoven však nelze pojmat izolovaně. To, k čemu může sprvce daně daňov subjekt vyzvat, vyplv zejmna z ustanoven 43 tohoto zkona, kter upravuje tzv. vytkac řzen, a to v čsti zkona, kter pojednv o vyměřovn dan. Ustanoven 31 odst. 9 neupravuje tedy to, co může sprvce daně požadovat, ale kdo nese důkazn břemeno. Toto ustanoven je tak zařazeno v obecnch ustanovench zkona (čst prvn). Pokud tedy sprvce daně podle 43 citovanho zkona určenm způsobem vyjdř pochybnost o tvrzen daňovho subjektu, je daňov subjekt povinen tvrzen skutečnosti dokzat, a to ve lhůtě stanoven sprvcem daně. Neprokže-li je, tedy neunese-li důkazn břemeno, tj. nevyvrt-li pochybnosti sprvce daně, je sprvce daně oprvněn stanovit zklad daně i daň podle pomůcek, kter m nebo kter si opatř, a to i bez součinnosti s daňovm subjektem (tedy nhradnm způsobem podle 31 odst. 5 a 44 zkona). Tento postup je průlomem do zkladn zsady daňovho řzen, kter je vyjdřena v 2 odst. 9 zkona, tedy do prva daňovho subjektu spolupracovat se sprvcem daně při sprvnm stanoven jej vše. Teprve kdyby nemohla bt daň stanovena ani podle pomůcek, může sprvce daně v dohodě s daňovm subjektem zklad daně i daň sjednat.
Podle nzoru stavnho soudu je nvrh stěžovatele opřen zejmna o nepochopen vše uvedench zsad daňovho řzen. Napaden ustanoven zkona by se jevilo ve zcela jinm světle, pokud by vyměřovn daně a dokazovn, proč byla vyměřena v t či on vši, bylo povinnost daňovho orgnu od samho počtku. Tak tomu ovšem nen a proto ustanoven, kter je předmětem řzen, nelze chpat jinak, než že stanov postup pro přpad, kdy důkazy předložen k daňovmu přiznn (o kterch se daňov subjekt může domnvat, že jsou dostatečn) jsou takovho charakteru, že vzbud pochybnosti sprvce daně. Napaden ustanoven 31 odst. 9, resp. jeho čst se tedy může navrhovateli jevit jako ustanoven umožňujc libovůli zejmna proto, že je vytrhuje z ostatnch souvislost a vazeb a předevšm pak z cel koncepce důkaznho řzen v daňovch věcech. Sttn řednk tedy nemůže daňov subjekt vyzvat k čemukoliv, jak tvrd navrhovatel, ale naopak pouze k prokzn toho, co tvrd on sm. Teprve když daňov subjekt sv vlastn tvrzen neprokže, postupuje sprvce daně samostatně.
stavněprvn argumentace navrhovatele se opr o ustanoven čl. 11 odst. 5 Listiny, ve spojen s čl. 4 odst. 1 Listiny. Namtno je rovněž porušen čl. 2 odst. 4 stavy. Ustanoven čl. 11 odst. 5 Listiny však podle nzoru stavnho soudu na dan přpad nedopad, neboť nen pochybnosti o tom, že sporn daň z přidan hodnoty je upravena zkonem. Sporn tedy může bt jen to, zda způsob jejho vyměřen či vybrn je upraven způsobem stavnm. To, že zkladn předpis procesn povahy m slu zkona (zkon Česk nrodn rady č. 337/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů) svědč o tom, že citovan člnek Listiny, resp. jeho odstavec 5 porušen nebyl. Stejně tak nemohl bt porušen čl. 2 odst. 4 stavy, neboť to, co je daňov subjekt povinen prokazovat a jakm způsobem, stanov rovněž zkon. V vahu by tedy mohlo přichzet pouze to, že napaden ustanoven neodpovd čl. 4 odst. 1 Listiny, neboť umožňuje, aby sprvci daně ukldali daňovm subjektům povinnosti mimo meze zkona, resp. způsobem, kterm zasahuj do zkladnch prv a svobod. Ani v tomto směru však stavn soud nedospěl k nzoru, že by toto ustanoven Listiny, přpadně jin stavou chrněn prvo, resp. prvo vyplvajc z mezinrodn smlouvy ve smyslu čl. 10 stavy bylo napadenm ustanovenm zkona Česk nrodn rady č. 337/1992 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, porušeno. Z těchto důvodů stavn soud nvrh zamtl.