Ve věci návrhu podaného spolu s ústavní stížností na zrušení části ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžité částky některým obětem nacistické perzekuce, ve znění zákona č. 77/1995 Sb. 128/1997 účinný od 12.06.1997

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. května 1997 v plénu o návrhu M. Š. na zrušení části ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, ve znění zákona č. 77/1995 Sb., podaném spolu s ústavní stížností, takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn�

I.

M. Š. podala k �stavn�mu soudu �stavn� st�žnost na rozsudek Vrchn�ho soudu v Praze sp. zn. 3 A 64/95, j�mž bylo potvrzeno rozhodnut� Česk� spr�vy soci�ln�ho zabezpečen� ze dne 20. července 1995. Sv�m rozhodnut�m Česk� spr�va soci�ln�ho zabezpečen� zam�tla tehdy ž�dost M. Š. o poskytnut� jednor�zov� peněžn� č�stky podle � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., o poskytnut� jednor�zov� peněžn� č�stky někter�m obětem nacistick� perzekuce, v platn�m zněn�, s odůvodněn�m, že nebyla splněna podm�nka ustanoven� � 2 cit. z�kona, neboť jej� manžel v době �mrt� již neměl status československ�ho politick�ho vězně podle ustanoven� � 2 odst. 1 bodu 5 z�kona č. 255/1946 Sb., o př�slušn�c�ch československ� arm�dy v zahranič� a o někter�ch jin�ch �častn�c�ch n�rodn�ho boje za osvobozen�, jak to požaduje z�kon č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�.

Navrhovatelka podala proti rozhodnut� Česk� spr�vy soci�ln�ho zabezpečen� opravn� prostředek k Vrchn�mu soudu v Praze, přičemž pouk�zala zejm�na na prohl�šen� dcery A. S., L. R., kter� jej� otec, b�val� spoluvězeň A. Š. řekl, že A. Š. byl zastřelen na korbě n�kladn�ho auta při evakuaci koncentračn�ho t�bora 25. dubna 1945. Vrchn� soud v Praze však dospěl k z�věru, že se navrhovatelce nepodařilo toto datum prok�zat a opřel se o doklady Mezin�rodn�ho červen�ho kř�že, v němž se uv�d� jako den smrti 8. květen 1945.

Vrchn� soud v Praze d�le dospěl pro navrhovatelku k nepřijateln�mu z�věru, že status politick�ho vězně trval u jej�ho manžela pouze od 14. prosince 1944 do 5. května 1945. Zemřel-li až po uplynut� tohoto obdob�, nebyl již dle stanoviska soudu politick�m vězněm podle z�kona č. 255/1946 Sb., a nemůže b�t proto považov�n za postiženou osobu. Vzhledem k uveden�mu stanovisku Vrchn�ho soudu v Praze spojila stěžovatelka se svou �stavn� st�žnost� n�vrh na zrušen� č�sti pr�vn�ho předpisu podle ustanoven� � 74 z�kona č. 182/1993 Sb., o �stavn�m soudu. Jeho uplatněn�m - dle navrhovatelky - nastala skutečnost, kter� je předmětem �stavn� st�žnosti. Navrhla proto zrušen� č�sti z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, a to slov: "ve vyšetřovac� vazbě, vězen�ch, koncentračn�ch a internačn�ch t�borech" v � 3 odst. 1 p�sm. c) cit. z�kona, jakož i v t�že větě n�sleduj�c�ch slov: "v souvislosti se zat�k�n�m". Po t�to �pravě by na �vodn� slova � 3, jež zněj�: "N�rok na poskytnut� jednor�zov� peněžn� č�stky vznik�:", v p�smenu c) navazoval text: "vdov�m a vdovcům po postižen�ch občanech popraven�ch nebo zemřel�ch nebo n�silně usmrcen�ch".

Sen�t �stavn�ho soudu, když zjistil, že st�žnost splňuje všechny potřebn� předpoklady, přerušil dle � 78 odst. 1 z�kona č. 182/1993 Sb. dosavadn� ř�zen� a usnesen�m z 19. července 1996 n�vrh na zrušen� č�sti � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, postoupil pl�nu k rozhodnut� podle čl. 87 odst. 1 p�sm. a) �stavy Česk� republiky (d�le jen "�stava") za použit� � 78 odst. 1 z�kona č. 182/1993 Sb., protože Vrchn� soud v Praze opřel sv� zam�tav� stanovisko k n�roku M. Š. o napaden� ustanoven� z�kona.

Navrhovatelka ve sv� �stavn� st�žnosti uv�d� k � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, za použit� ustanoven� � 2 odst. 1 bodu 5 z�kona č. 255/1946 Sb., že ani z jednoho ani ze druh�ho ustanoven� nelze dovodit, že nen� vdovou ve smyslu � 3 odst. 1 p�sm. c) napaden�ho z�kona, zemřel-li jej� manžel 8. května 1945. I koncentračn� t�bor osvobozen� byl nad�le koncentračn�m t�borem, postižen� občan tam byl proti sv� vůli a jedin� změna spoč�vala v tom, že mu nehrozila smrt ze strany věznitelů a že s n�m bylo vl�dně zach�zeno - to však na přežit� nestačilo. Je tedy absurdn� konstatovat, že ten, kdo zemřel v koncentračn�m t�boře po 4. květnu 1945, v koncentračn�m t�boře vlastně nezemřel. Hranice 4. května 1945 je důležit� pro vymezen� pojmu politick� vězeň, nikoli jako časov� mez pro ustanoven� � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�. Navrhovatelka je přesvědčena, že se pohybuje v režimu cit. z�kona, a pokl�d� za nemožn� z�věr, aby někter� vdovy peněžitou č�stku dostaly, protože jejich manžel zemřel při splněn� všech podm�nek 4. května 1945, a jin� vdovy peněžitou č�stku nedostaly, protože jejich manžel zemřel při obdobn�ch podm�nk�ch o den nebo dva dny později. Vzhledem k tomu je navrhovatelka přesvědčena, že uvedenou aplikac� z�kona v rozhodnut� Vrchn�ho soudu v Praze bylo porušeno jej� z�kladn� pr�vo zakotven� v čl. 1 Listiny z�kladn�ch pr�v a svobod (d�le jen "Listina"): "Lid� jsou svobodni a rovni v důstojnosti i pr�vech."

�stavn� soud zjistil z rozhodnut� Česk� spr�vy soci�ln�ho zabezpečen�, že ž�dost navrhovatelky o poskytnut� jednor�zov� peněžn� č�stky podle � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, byla 20. července 1995 zam�tnuta. Z rozsudku Vrchn�ho soudu v Praze bylo zjištěno, že uveden� rozhodnut� Česk� spr�vy soci�ln�ho zabezpečen� bylo t�mto soudem potvrzeno. Soud d�le konstatoval, že navrhovatelka sice splňuje podm�nku st�tn�ho občanstv� i podm�nku vdovy po postižen�m občanovi podle cit. z�kona, avšak nesplnila podm�nku � 3 odst. 1 p�sm. c) cit. z�kona, podle kter� vdově po postižen�m občanovi vznik� n�rok na vyplacen� jednor�zov� peněžn� č�stky 100 000 Kč pouze tehdy, jestliže tento občan zemřel ve vyšetřovac� vazbě, ve vězen�ch a v koncentračn�ch a internačn�ch t�borech nebo při n�siln�m usmrcen� v souvislosti se zat�k�n�m. Z textu z�kona Vrchn� soud v Praze dovodil, že k �mrt� postižen�ho občana by muselo doj�t za uveden�ch okolnost�. V předmětn� věci vzal Vrchn� soud v Praze za prok�zan�, že manžel navrhovatelky měl status politick�ho vězně od 19. prosince 1944 do 5. května 1945, přičemž delš� trv�n� tohoto statusu pokl�dal za vyloučen� v�slovn�m zněn�m z�kona č. 255/1946 Sb. Bylo-li prok�z�no, že zemřel 8. května 1945, pak je zřejm� - dle n�zoru Vrchn�ho soudu v Praze - že zemřel v době, kdy již postaven� politick�ho vězně neměl a nemůže b�t proto v době sv�ho �mrt� pokl�d�n za postižen�ho občana pro �čely vznesen�ho n�roku. Dle n�zoru Vrchn�ho soudu v Praze neumožňuje ani z�kon č. 255/1946 Sb. ani z�kon č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, v tomto směru rozšiřuj�c� v�klad, neboť jejich ustanoven� maj� taxativn� povahu. �stavn� soud si vyž�dal k n�vrhu M. Š. na zrušen� č�sti pr�vn�ho předpisu stanovisko Parlamentu Česk� republiky. Ve vyj�dřen� předsedy Poslaneck� sněmovny Parlamentu Česk� republiky Ing. Miloše Zemana se uv�d�, že �čelem z�kona č. 217/1994 Sb. bylo zm�rnit n�sledky nacistick� perzekuce u vědom� toho, že nen� možn� cestou tohoto z�kona zhojit vešker� utrpen�, kter� občanům nacistick� perzekuce způsobila. Dle stanoviska předsedy Poslaneck� sněmovny Parlamentu Česk� republiky byl A. Š. postižen�m občanem ve smyslu � 2 z�kona č. 217/1994 Sb., protože byl v souladu s ustanoven�m � 2 odst. 1 bodu 5 z�kona č. 255/1946 Sb. československ�m politick�m vězněm. Pro n�roky vdovy je rozhodn�, zda zemřel v koncentračn�m t�boře. Protože z�kon neobsahuje v�klad pojmu koncentračn� t�bor ani nestanov� datum ukončen� existence koncentračn�ch t�borů, je třeba zv�žit, zda k v�kladu tohoto pojmu lze použ�t dobu uvedenou v � 2 odst. 1 bodu 5 z�kona č. 255/1946 Sb. a vyvozovat z toho, že po dni 4. května 1945 již př�slušn� koncentračn� t�bor nemohl existovat, neboť jsou zn�my tak� př�pady, kdy až do 8. května 1945 včetně, př�padně i později nemohli vězni koncentračn� t�bor opustit a byli zde až do 8. května 1945 popravov�ni, popř�padě zemřeli jinak. Je proto třeba zv�žit, zda za skutečnou dobu trv�n� koncentračn�ho t�bora nen� třeba považovat tu dobu, po kterou vězni nemohli t�bor svobodně opustit, což je nutn� posoudit individu�lně podle konkr�tn�ch okolnost� př�padu. Z�kon č. 217/1994 Sb. s�m neuv�d� datum 4. května 1945, a jde tedy pouze o v�klad, pro jehož změnu nen� třeba, aby z�kon obsahoval klauzuli pro odstraněn� tvrdost� či jejich zm�rněn�.

Dle n�zoru předsedy Poslaneck� sněmovny Parlamentu Česk� republiky nen� tak� zřejm�, zda došlo v napaden�m z�koně k porušen� principu rovnosti občanů v jejich pr�vech, a t�m k porušen� čl. 1 Listiny, jde-li pouze o určitou kategorizaci n�roků podle podm�nek stanoven�ch v z�koně pro všechny fyzick� osoby stejnou měrou. Konečně pak se ve stanovisku předsedy Poslaneck� sněmovny Parlamentu Česk� republiky uv�d�, že z�kon byl schv�len potřebnou většinou poslanců z�konod�rn�ho sboru, podeps�n př�slušn�mi �stavn�mi činiteli a ř�dně vyhl�šen. Z�konod�rn� sbor jednal v přesvědčen�, že přijat� z�kon je v souladu s �stavou, �stavn�m poř�dkem Česk� republiky a naš�m pr�vn�m ř�dem.

II.

Pokud jde o posouzen� n�vrhu stěžovatelky na zrušen� č�sti � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, dospěl �stavn� soud k z�věru n�vrh zam�tnout, a to z těchto důvodů:

1. J�drem n�vrhu M. Š. je tvrzen�, že z�kon porušuje z�sadu rovnosti, kter� navrhovatelka spatřuje v tom, že rozhoduj�c� pro stanoven� n�roku na jednor�zov� odškodněn� dle � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, je při splněn� všech ostatn�ch podm�nek pouze doba �mrt� postižen�ho občana. V důsledku toho doch�z� dle navrhovatelky k nerovn�mu posouzen� jinak rovn�ch př�padů.

Pokud jde o porušen� z�kladn�ho pr�va navrhovatelky dle čl. 1 Listiny, je třeba pouk�zat na n�lez �stavn�ho soudu sp. zn. Pl. �S 47/95 o n�vrhu na zrušen� ustanoven� � 3 odst. 1 p�sm. b) a � 5 odst. 2 z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, j�mž bylo nam�tnuto porušen� čl. 1 Listiny. V t�to souvislosti zaujal �stavn� soud stanovisko k zachov�n� z�sady rovnosti v z�koně č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�. S odkazem na tento n�lez lze uv�st, že napaden� z�kon jako předpis restitučn�ho charakteru nemohl než použ�t určit� krit�ria pro vymezen� person�ln�ho rozsahu z�kona, tedy pro vymezen� subjektů opr�vněn�ch obdržet určit� plněn�. Z�kladn� ot�zkou je, zda lze nam�tat nerovnost tam, kde z�kon stanov� pro všechny subjekty, kter� jsou zahrnuty do osobn�ho rozsahu pr�vn�ho předpisu, stejn� podm�nky n�roku. Podle n�zoru �stavn�ho soudu tomu tak nen�, neboť o nerovnost by se mohlo jednat pouze tehdy, kdyby určit� č�st osob musela pro zařazen� splňovat nějakou dalš�, tj. zvl�štn� podm�nku. V ustanoven� � 3 předmětn�ho z�kona jsou však pro všechny vdovy, vdovce a sirotky, tedy pro všechny opr�vněn� subjekty stanoveny podm�nky stejn�. Ta č�st ustanoven� � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, jej�ž zrušen� stěžovatelka navrhuje, neznamen� porušen� �stavn� z�sady rovnosti občanů.

2. �stavn� soud d�le zv�žil i to, že by v př�padě, kdyby napaden� ustanoven� byla zrušena, došlo k podstatn� změně v�znamu tohoto ustanoven�, neboť pak by text � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, zněl: "n�rok na poskytnut� jednor�zov� peněžn� č�stky vznik� vdov�m a vdovcům po postižen�ch občanech popraven�ch nebo zemřel�ch nebo n�silně usmrcen�ch". V t�to �pravě by smrt postižen�ch občanů dle � 2 cit. z�kona nebyla nad�le ch�p�na pouze jako n�sledek vyšetřovac� vazby, n�sledek vězněn�, koncentračn�ho a internačn�ho t�bora anebo zat�k�n� v době okupace a druh� světov� v�lky, což by odporovalo c�li z�konod�rce a smyslu z�kona. Z v�še uveden�ch důvodů nemohl proto �stavn� soud než n�vrh na zrušen� č�sti ustanoven� � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, zam�tnout.

3. �stavn� soud však konečně posoudil i to, zda zněn� � 3 odst. 1 p�sm. c) cit. z�kona opravňuje takov� v�klad, o kter� se Vrchn� soud v Praze opřel. Po pečliv�m zv�žen� obsahu a smyslu ustanoven� � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, jakož i � 2 odst. 1 bodu 5 z�kona č. 255/1946 Sb. dospěl �stavn� soud k z�věru, že v�klad, o kter� se op�r� zam�tav� stanovisko Vrchn�ho soudu v Praze v t�to věci, nen� udržiteln�. Datum uveden� v � 2 odst. 1 bodu 5 z�kona č. 255/1946 Sb. je rozhoduj�c� pro definici československ�ch politick�ch vězňů v průběhu okupace a druh� světov� v�lky. Vedle určit�ch dalš�ch v z�koně zm�něn�ch př�padů byl politick�m vězněm každ�, kdo v době mezi 15. březnem 1939 a 4. květnem 1945 byl z důvodů v z�koně uveden�ch omezen na osobn� svobodě vězněn�m, internov�n�m, odvlečen�m nebo jinak. Toto ustanoven� je v�znamn� z hlediska �stavn� st�žnosti M. Š. potud, že jej� manžel nepochybně tyto podm�nky splňoval.

�stavn� soud je n�zoru, že datum 4. května 1945 nelze vzt�hnout na ustanoven� � 3 zcela jin�ho z�kona, totiž z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�. Zat�mco � 2 z�kona č. 255/1946 Sb. stanov�, kdo je postižen�m občanem, � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, se zab�v� podm�nkami vzniku n�roku vdov a vdovců po těchto politick�ch vězn�ch, k němuž doch�z� za předpokladu, že postižen� občan� byli popraveni nebo zemřeli "ve vyšetřovac� vazbě, vězen�ch, koncentračn�ch a internačn�ch t�borech" nebo byli n�silně usmrceni "v souvislosti se zat�k�n�m".

Vrchn� soud v Praze vyložil z�kon tak, že �mrt� v objektu koncentračn�ho t�bora po 5. květnu 1945 nen� kvalifikovanou skutečnost� ve smyslu ustanoven� � 3 odst. 1 p�sm. c) a d) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, protože dobou str�venou ve vlastnosti československ�ho politick�ho vězně je doba konč�c� dnem 5. května 1945. Myšlenka, že by tento status postižen� občan pr�vě prodloužen�m sv�ho vězněn� za hranici 4. května 1945 pozbyl, je absurdn� a odporuje smyslu z�kona.

Zb�v� proto zv�žit i v�klad � 3 odst. 1 p�sm. c) z�kona č. 217/1994 Sb., v platn�m zněn�, a to ot�zku, kdy je splněn předpoklad, že ke smrti došlo "ve vyšetřovac� vazbě, vězen�ch, koncentračn�ch nebo internačn�ch t�borech". Dle dokladů zemřel A. Š. 8. května 1945 buď v koncentračn�m t�boře Flossenburg, anebo (sp�še) v důsledku evakuace (pochodu smrti) v obci Eggenfelden, kde je t�ž uveden v registru zemřel�ch osob. Ať tak či onak, m� �stavn� soud za to, že se v t� době nach�zel v ruk�ch ciz� moci, protože ke kapitulaci Německa došlo až 8. května 1945, anebo přinejmenš�m v t�boře, kter� byl ustupuj�c�mi nacistick�mi jednotkami pr�vě opouštěn nebo snad již opuštěn. Vzhledem k datu 8. května 1945 tato posledn� okolnost nen� v tomto př�padě rozhodn�, stejně jako nen� rozhodn�, zda byl A. Š. v t�boře anebo v transportu vězňů. �stavn� soud uzn�v� argumentaci uvedenou ve vyj�dřen� předsedy Poslaneck� sněmovny Parlamentu Česk� republiky, že k v�kladu pojmu koncentračn� t�bor ve sporn�m z�koně nelze použ�t dobu uvedenou v � 2 odst. 1 bodu 5 z�kona č. 255/1946 Sb. za jin�m �čelem a v jin� souvislosti. Jestliže z�kon nestanov� ani pojem koncentračn�ho t�bora, ani dobu existence koncentračn�ch t�borů, nen� ani z�konn�ho podkladu pro interpretaci, podle n�ž koncentračn� t�bor po dni 5. května 1945 již nemohl existovat a svoboda vězně již po tomto datu nemohla b�t omezena. Je proto třeba zv�žit, zda za skutečnou dobu trv�n� koncentračn�ho t�bora nen� třeba považovat tu dobu, po kterou vězni nemohli t�bor svobodně opustit, což je nutn� posoudit individu�lně podle konkr�tn�ch okolnost� př�padu.

�stavn� soud ch�pe, že formulace z�kona sk�t� př�ležitost pro různ� v�klad, m� však za to, že restriktivn� v�klad Vrchn�ho soudu v Praze neodpov�d� zcela evidentně ani smyslu z�kona ani c�li z�konod�rce a že porušuje princip přiměřenosti v pr�vn�m st�tě vyj�dřen� v čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož při použ�v�n� ustanoven� o mez�ch z�kladn�ch pr�v a svobod mus� b�t šetřeno jejich podstaty a smyslu. V dan�m př�padě nepřiměřen� interpretace z�kona Vrchn�m soudem v Praze vedla k porušen� z�kladn�ho pr�va podle čl. 36 Listiny, neboť stěžovatelce nebyla poskytnuta přiměřen� soudn� ochrana proti rozhodnut�, kter� nemělo z�konn�ho opodstatněn�.

Doplňuj�c� n�vrh na zrušen� časov�ho rozsahu pro uplatněn� n�roku dle � 5 odst. 2 z�kona č. 217/1994 Sb. v platn�m zněn�, �stavn� soud odm�tl, protože nejde o ustanoven�, jehož uplatněn�m nastala skutečnost, kter� je předmětem �stavn� st�žnosti (� 74 z�kona č. 182/1993 Sb.).

�stavn� soud nespatřuje �stavně konformn� řešen� v tomto př�padě ve zrušen� napaden�ho ustanoven�, ale v odklonu od jeho nepřiměřeně restriktivn� interpretace. �stavn� soud tak� z tohoto důvodu n�vrh na zrušen� napaden�ho ustanoven� zam�tl.