Ve věci návrhu na zrušení slova "pravomocných" v § 11 odst. 4 písm. b/ zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů 123/2010 účinný od 29.04.2010
| Schválené: | 30.03.2010 |
| Účinnost od: | 29.04.2010 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Svoboda projevu a právo na informace., Ochrana osobnosti. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 30. března 2010 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Mgr. F. K. Ph.D., na zrušení slova „pravomocných“ v § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, spojeného s ústavní stížností proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2009 č. j. 8 As 50/2008-75, takto:
Ustanovení v § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje ve slovu „pravomocných“ ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn:
I.
Průběh řzen a rekapitulace nvrhu
1. Dne 17. 7. 2009 obdržel stavn soud stavn stžnost navrhovatele, kterou se domh zrušen rozsudku Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 29. 4. 2009 č. j. 8 As 50/2008-75, pro porušen svho zkladnho prva na informace podle čl. 17 Listiny zkladnch prva a svobod (dle tž jen „Listina“).
V tehdejš věci Městsk soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 6. 2008, č. j. 9 Ca 4/2007 43, zamtl žalobu stěžovatele proti rozhodnut ministra financ ze dne 30. 10. 2006, č. j. 10/99 897/2006-RK, kterm byl zamtnut rozklad stěžovatele proti rozhodnut Ministerstva financ ze dne 29. 9. 2006, č. j. 22/92219/2006/3341IK-255, a současně potvrzeno toto rozhodnut o čstečnm odmtnut informac, resp. neposkytnut rozsudků soudů ve věcech žalob proti nabyvatelům majetku platně převedenm Fondem dět a mldeže v „likvidaci“ podle zkona č. 364/2000 Sb., o zrušen Fondu dět a mldeže a o změnch některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, jež nenabyly prvn moci. Proti tomuto rozsudku městskho soudu podal stěžovatel kasačn stžnost, kter však byla napadenm rozsudkem Nejvyššho sprvnho soudu zamtnuta. Nejvyšš sprvn soud dovodil, že pokud jde o rozsudky nepravomocn, do rozhodovac činnosti soudů je třeba pojmout i tyto rozsudky (jsou-li pravomocn rozsudky rozhodovac činnost soudů, nen jedin důvod, aby touto činnost nebyly tž rozsudky nepravomocn, ba naopak). Ustanoven 11 odst. 4 psm. b) informačnho zkona tedy jednoznačně brn povinnm subjektům v poskytovn jakchkoliv informac o rozhodovac činnosti soudů (s vjimkou poskytnut informac v podobě pravomocnch rozsudků). Tm spše pak ustanoven tohoto zkona brn poskytovn informac o rozhodovac činnosti soudů v podobě rozsudků, kter dosud nenabyly prvn moci. Nejvyšš sprvn soud dle uvedl, že mu nepřsluš vynšet zsadn soudy o tom, zda prava ustanoven 11 odst. 4 psm. b) informačnho zkona, ve zněn činnm od 23. 3. 2006, je šťastn či nikoliv, konstatoval však, že nen v rozporu s prvem na informace, garantovanm stavnm pořdkem, zejmna čl. 17 odst. 5 Listiny zkladnch prv a svobod. Omezen prva na informace o rozhodovac činnosti soudů nen v principu založeno na odmtnut přstupu veřejnosti k jakmkoliv informacm o rozhodovac činnosti soudů (srov. poskytnut informace v podobě pravomocnch rozsudků). Toto omezen je limitovno požadavkem nezasahovat v průběhu procesu - v zjmu objektivity a nestrannosti posouzen každ věci - do vlastn rozhodovac činnosti soudu (včetně rozhodovac činnosti ve formě nepravomocnch rozsudků), a dle je limitovno i nezbytnmi opatřenmi v zjmu nrodn bezpečnosti, zemn celistvosti nebo veřejn bezpečnosti, předchzen nepokojům a zločinnosti, ochrany zdrav nebo morlky, ochrany pověsti nebo prv jinch, zabrněn niku důvěrnch informac nebo zachovn autority a nestrannosti soudn moci [čl. 10 odst. 2 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle tž jen „mluva“)]. Vkon svobody projevu a prva na informace může bt tedy omezen zkonem mj. i v zjmu zachovn autority a nestrannosti soudn moci.
2. Jdrem stavn stžnosti je otzka vkladu ustanoven 11 odst. 4 psm. b) zkona č. 106/1999 Sb., o svobodnm přstupu k informacm, ve zněn pozdějšch předpisů (dle tž jen „zkon o svobodnm přstupu k informacm“ nebo „informačn zkon“) za použit stavnch principů a mez uvedench v čl. 17 a čl. 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod, a to v konkrtn věci ždosti stěžovatele o poskytnut nepravomocnch rozsudků soudů. Ministerstvo financ odepřelo poskytnout stěžovateli kopie rozsudků ve věcech, jichž se v postaven častnka řzen častnilo, s poukazem na jejich nepravomocn charakter. Stěžovatel se domnv, že rozsudky jako vsledky rozhodovac činnosti soudů jsou - až na zkonem zce stanoven vjimky - veřejn. Uveden plat tm spše, pokud jsou informace o nich vyžadovny od orgnu veřejn moci, kter v řzen jim předchzejcmu jednal ve sporu o majetek sttu. Samotn otzka prvn moci rozsudku nen podle nzoru stěžovatele kritriem, kter by bylo schopno naplnit materiln podmnky omezen prva na informace podle člnku čl. 17 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod. Takov omezen se zpronevěřuje nejen zkladnmu politickmu prvu stěžovatele, ale i historickmu smyslu a čelu veřejnosti soudnho rozhodovn, kter m dlouhodobě přispvat k důvěře v předvdatelnost, transparentnost a spravedlnost samotnho systmu justice.
3. Spolu s stavn stžnost podal stěžovatel nvrh na zrušen čsti ustanoven 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm, a to konkrtně slova „pravomocnch“.
4. Prvn sent stavnho soudu neshledal důvod k odmtnut stavn stžnosti navrhovatelů podle 43 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“), neboť uplatněnm napadenho ustanoven nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti. Formln předpoklady jejho projednn podle 43 odst. 1 jsou splněny a stavn stžnost nebyla shledna zjevně neopodstatněnou podle 43 odst. 2 psm. a) citovanho zkona. Proto prvn sent ve smyslu 78 odst. 1 tohoto zkona řzen o stavn stžnosti přerušil (usnesenm ze dne 4.1.2010 sp. zn. I. S 1885/09, dostupn na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx) a nvrh na zrušen shora citovanch ustanoven zkona, postoupil plnu stavnho soudu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 stavy Česk republiky (dle jen „stava“).
II.
Rekapitulace vyjdřen častnků řzen
5. stavn soud vyždal v souladu s ust. 69 zkona o stavnm soudu vyjdřen častnků řzen - obou komor Parlamentu.
6. Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen k nvrhu jen zrekapitulovala průběh zkonodrnho procesu vedouc k přijet zkona zakotvujcho napaden ustanoven, a uvedla, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a s našm prvnm řdem. Zvěrem vyslovila souhlas s upuštěnm od stnho jednn.
7. Sent ve svm vyjdřen k nvrhu zrekapituloval průběh zkonodrnho procesu vedouc k přijet zkona zakotvujcho napaden ustanoven. Mimo jin uvedl, že k předmětnmu 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm byl Sentem schvlen pozměňovac nvrh, kter projednvanou zkonnou předlohu věcně rozšiřoval tak, aby žadatelům o informace mohla bt namsto navrhovanch pravomocnch rozsudků poskytovna všechna pravomocn rozhodnut soudů. V ždnm z diskusnch přspěvků, kter byly v průběhu jednn Sentu k obsahu nvrhu zkona předneseny, nezaznělo zpochybněn stavnosti postupu omezit poskytovn soudnch rozhodnut pouze na ta, kter nabyla prvn moci. Sent projednal nvrh zkona obsahujc navrhovatelem napadenou čst ustanoveny 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm v mezch stavou stanoven kompetence a stavně stanovenm způsobem. Namtan rozpor předmětnho zkonnho ustanoven s čl. 17 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod Sent při jednn o něm neshledal. Sent vyslovil souhlas s upuštěnm od stnho jednn.
8. stavn soud si vyždal (podle ustanoven 48 odst. 2 a 49 odst. 1 zkona o stavnm soudu) i vyjdřen ministerstva spravedlnosti, kter se však ve stanoven lhůtě nevyjdřilo.
III.
Dikce napadenho ustanoven zkona
9. Ustanoven 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm zn: Povinn subjekty dle neposkytnou informace o rozhodovac činnosti soudů, s vjimkou pravomocnch rozsudků.“
IV.
Aktivn legitimace navrhovatelů
10. Aktivn legitimaci navrhovatele k podn posuzovanho nvrhu je dovoditeln z ustanoven 74 zkona o stavnm soudu. Navrhovatel tak splňuje vymezen podmnky aktivn legitimace k podn předmětnho nvrhu k stavnmu soudu.
V.
stavn konformita legislativnho procesu
11. Podle 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu stavn soud - kromě posouzen souladu napadenho zkona s stavnmi zkony - zjišťuje, zda byl zkon přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
12. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamtal vadu legislativnho procesu, ani překročen stavou stanoven kompetence zkonodrce, nen s ohledem na principy procesn ekonomie nutn tuto otzku blže zkoumat a postač, vedle přihldnut k vyjdřenm předloženm Poslaneckou sněmovnou a Sentem, formln ověřen průběhu legislativnho procesu z veřejně dostupnho informačnho zdroje na http://www.psp.cz.
13. Napaden zněn 11 odst. 4 psm. b) bylo vloženo do zkona o svobodnm přstupu k informacm novelou provedenou zkonem č. 61/2006 Sb., kterm se měn zkon č. 106/1999 Sb., o svobodnm přstupu k informacm, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 121/2000 Sb., o prvu autorskm, o prvech souvisejcch s prvem autorskm a o změně některch zkonů (autorsk zkon), ve zněn zkona č. 81/2005 Sb., a zkon č. 128/2000 Sb., o obcch (obecn zřzen), ve zněn pozdějšch předpisů, (sněmovn tisk č. 991). Tento zkon byl přijat Poslaneckou sněmovnou dne 14.10.2005. Sent vrtil Poslaneck sněmovně zkon s pozměňovacmi nvrhy (usnesen č. 250), avšak Poslaneck sněmovna setrvala na původnm nvrhu zkona (usnesen č. 2153). Zkon byl vyhlšen ve Sbrce zkonu v čstce 26 pod čslem 61/2006 Sb. stavn soud tudž konstatuje, že zkon byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
VI.
Hodnocen stavnho soudu
VI. a)
14. Navrhovatel nejdřve stavnmu soudu předkld alternativu, že 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm by bylo možn považovat za vyložiteln v tom smyslu, že nezakazuje poskytnout nepravomocn rozsudky soudů. Opačn vklad (zastvan mj. Nejvyššm sprvnm soudem v rozsudku ze dne 29.4.2009 č. j. 8 As 50/2008-75) považuje navrhovatel za „přliš restriktivn“.
15. V řzen tak navrhovatel nejdřve předložil otzku interpretace ustanoven 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm v tom smyslu, zda skutečně zakazuje či nezakazuje nepravomocn rozsudky soudů poskytnout.
16. stavn soud dospěl k zvěru, že ustanoven 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm nen stavněkonformně vyložiteln, pokud jde o možnost poskytnout k informaci nepravomocn rozsudky soudů. Zkonodrce totiž v 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm použv včet taxativn. Tedy, poskytnout informace o rozhodovac činnosti soudů lze pouze v podobě rozsudků pravomocnch. Z toho arg.
a contrario
(nepřmo) plyne zkaz poskytnout informace o jin rozhodovac činnosti, tj. včetně nepravomocnch rozsudků. V opačnm přpadě by textulně zakotven dovolen poskytnout informace o rozhodovac činnosti soudů jen v podobě pravomocnch rozsudků ztrcelo jakkoli rozumn smysl. Opačn vklad by nemohl bt přijat ani aplikac pravidla stavně konformnho vkladu, neboť - jak ostatně plyne z judikatury stavnho soudu [srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 72/06 ze dne 29.1.2008 (N 23/48 SbNU 263; 291/2008 Sb.)*, bod 31] - toto pravidlo je aplikovateln až v situaci dvojho (či vcerho) možnho vkladu prvnho předpisu; jinak by se již logicky nejednalo o vklad prva, ale o tvorbu zkona. Pro plnost stavn soud uvd, že tento (jedin možn) vklad nemůže bt vkladem restriktivnm (jak se mylně domnv navrhovatel), neboť se naopak opr o doslovn (a taxativně formulovan) zněn 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm. Restriktivn vklad znamen, že jazykov projev je zkonodrcem mněn s užšm dosahem, než odpovd doslovnmu zněn, použit vraz označuje tedy vce, než zkonodrce ve skutečnosti zamšlel.17. V tto souvislosti odkazuje stavn soud na relevantn čst odůvodněn shora citovanho rozsudku Nejvyššho sprvnho soudu: „Dne 23. 3. 2006 nabylo činnosti ustanoven 11 odst. 4 psm. b) informačnho zkona, ve zněn činnm v rozhodn době, podle něhož povinn subjekty neposkytnou informace o rozhodovac činnosti soudů, s vjimkou pravomocnch rozsudků. Novela informačnho zkona (zkon č. 61/2006 Sb.) připojila k textu původnho ustanoven 11 odst. 4 psm. b) informačnho zkona („povinn subjekty dle neposkytnou informace o rozhodovac činnosti soudů“) povinnm subjektům s činnost od 23. 3. 2006 jednoznačnou povinnost, a to zpřstupňovat pravomocn rozsudky. Nejde však o bezvznamn upřesněn ustanoven 11 odst. 4 psm. b) informačnho zkona jen v tom směru, že povinn subjekty mus zpřstupnit pravomocn rozsudky soudů. Tato novela m zvažn důsledky i pro vymezen pojmu „rozhodovac činnost soudů“ ve vztahu k rozsahu informačn povinnosti přslušnch subjektů. Psemn vyhotoven rozsudků jsou vždy vstupem rozhodovac činnosti soudů, nesouc nutně informace o tto jejich činnosti v konkrtn věci (vrok i odůvodněn rozsudku). Za rozhodovac činnost ve smyslu ustanoven 11 odst. 4 psm. b) informačnho zkona je proto třeba považovat nejen postup soudů v řzen a jejich kony směřujc ke zjištěn skutkovho stavu věci a k jeho prvnmu posouzen, ale i vlastn rozhodovn soudů, resp. rozhodnut ve věci sam. Z dikce „povinn subjekty dle neposkytnou informace o rozhodovac činnosti soudů, s vjimkou pravomocnch rozsudků“ pak vyplv, že pravomocn rozsudky, resp. vsledky rozhodovac činnosti soudů ve formě pravomocnch rozsudků, jsou jako vjimky z tto činnosti přmo ze zkona nutnou součst rozhodovac činnosti soudů (do rozhodovac činnosti soudů tedy již pojmově patř pravomocn rozsudky). Pokud pak jde o rozsudky nepravomocn, nutno i zde dojt k zvěru, že do rozhodovac činnosti soudů je třeba pojmout i tyto rozsudky (jsou li pravomocn rozsudky rozhodovac činnost soudů, nen jedin důvod, aby touto činnost nebyly tž rozsudky nepravomocn, ba naopak). Ustanoven 11 odst. 4 psm. b) informačnho zkona jednoznačně brn povinnm subjektům v poskytovn jakchkoliv informac o rozhodovac činnosti soudů (s vjimkou poskytnut informac v podobě pravomocnch rozsudků). Tm spše pak ustanoven tohoto zkona brn poskytovn informac o rozhodovac činnosti soudů v podobě rozsudků, kter dosud nenabyly prvn moci. Je tomu tak proto, že pokud jsou předmětem zkonn vluky informace o rozhodovac činnosti soudů jako takov (s vjimkou pravomocnch rozsudků), nelze poskytovat ani informace o tto činnosti zakotven v rozsudcch nepravomocnch (argumentum a contrario, kterm se odhaluje smysl prvn normy podle pravidel formln logiky)...“
VI. b)
18. Z hlediska obsahu nvrhu navrhovatele tak vyvstala otzka stavn konformity samotn normy, kter zakazuje poskytnut nepravomocnch rozsudků, avšak současně dovoluje poskytnut rozsudků pravomocnch (dle tž jako „napaden norma“).
19. Nejvyšš sprvn soud v citovanm rozsudku dovodil stavn souladnost napaden prvn normy.
20. Navrhovatel naopak na podporu svho zvěru o protistavnosti napaden normy uvd v podstatě nsledujc. Požadavkem na poskytnut nepravomocnch rozsudků, kter navrhovatel hodlal použt jako pramen interpretace prva a zdroj prvn argumentace, nemohlo v ždnm přpadě dojt k zsahu do průběhu soudnho procesu či do vlastn rozhodovac činnosti soudu. Pokud by zpřstupněn nepravomocnch rozhodnut mělo ohrozit rozhodovac činnost soudu, neměla a nemohla by bt takov rozhodnut z thož důvodu ani veřejně vyhlašovna. Pokud by mohlo skutečně dojt ke střetu s prvem na ochranu osobnosti, s prvem na ochranu osobnch dajů či soukrom, je nutn hledat řešen nejprve pomoc jinch mně omezujcch prvnch institutů či prvnch norem, a teprve pot, co by se toto nezdařilo, aplikovat ustanoven omezujc prvo na informace. V přpadě např. prva na ochranu osobnch dajů či soukrom obsahuje ustanoven poskytujc dostatečnou ochranu těchto prv již samotn zkon o svobodnm přstupu k informacm v 8a, kter odkazuje na prvn předpisy upravujc jejich ochranu. Dalš dostatečnou ochranu či „pojistku" obsahuje ustanoven 12 zkona o svobodnm přstupu k informacm. Argument Nejvyššho sprvnho soudu, že tato nepravomocn rozhodnut mohou doznat v důsledku jejich přezkumu podstatnch změn, je relevantn, ale je to fakt, se kterm mus žadatel počtat a podle toho s informac naložit. Žadatel mus v takovm přpadě vědět, že nepravomocn rozhodnut nen nezměniteln a nen konečn, ale nemůže to bt důvod pro odepřen poskytnut tohoto rozhodnut jako informace. Jako pramen interpretace prva jsou publikovna nejen konečn rozhodnut, ale např. i odlišn stanoviska ať už nadepsanho soudu nebo např. Evropskho soudu pro lidsk prva. Navc i pravomocn rozsudek nemus bt konečnm rozhodnutm ve věci, neboť může bt zrušen např. rozhodnutm Nejvyššho soudu nebo stavnho soudu. Pokud je soudn řzen ovldno zsadou veřejnosti a rozsudek se bez vjimky vyhlašuje veřejně, daje tkajc se pravomocně neskončenho soudnho řzen de facto zveřejněny jsou (ať už během samotnho řzen, či vyhlšenm rozsudku) a samotn rozsudek je už pouze psemnm vyhotovenm toho, co již bylo vyhlšeno.
VI. c)
21. stavn soud - nevzaje se odůvodněnm nvrhu, nbrž toliko jeho petitem - přistoupil ke zkoumn stavnosti napaden normy.
22. Podle čl. 17 odst. 1 Listiny plat, že „Svoboda projevu a prvo na informace jsou zaručeny.“ Dle čl. 17 odst. 2 Listiny plat, že „Každ m prvo vyjadřovat sv nzory slovem, psmem, tiskem, obrazem nebo jinm způsobem, jakož i svobodně vyhledvat, přijmat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice sttu.“ Dle čl. 17 odst. 5 Listiny plat, že „Sttn orgny a orgny zemn samosprvy jsou povinny přiměřenm způsobem poskytovat informace o sv činnosti. Podmnky a proveden stanov zkon.“
23. Podle čl. 10 odst. 1 mluvy plat, že „Každ m prvo na svobodu projevu. Toto prvo zahrnuje svobodu zastvat nzory a přijmat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahovn sttnch orgnů a bez ohledu na hranice...“
24. Ustanoven 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm neumožňuje poskytnout informaci o rozhodovac činnosti soudů v podobě nepravomocnch rozsudků. Tm zasahuje do zkladnho prva jednotlivce na informace (podle čl. 17 Listiny) a do zkladn svobody jednotlivce přijmat informace (podle čl. 10 mluvy) a omezuje je.
25. V tto souvislosti je namstě poukzat i na obecnějš judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva tkajc se prva na informace. Odkzat lze na rozhodnut o přijatelnosti stžnosti Sdružen Jihočesk Matky v. Česk republiky ze dne 10.7.2006, stžnost č. 19101/03, kter spočv ve vslovnm uznn aplikovatelnosti člnku 10 Evropsk mluvy v přpadech odmtnut ždosti o přstup k veřejnm nebo sprvnm dokumentům (srov. Parlamentn institut: Přstup nevldnch neziskovch organizac k soudům ve vybranch členskch sttech EU v přpadech, kdy je diskriminac ohrožen větš počet osob, dostupn na http://www.psp.cz/cgi-bin/win/kps/pi/prace/pi-5-269.pdf). Rovněž lze citovat např. rozsudek ve věci Campos Damaso proti Portugalsku ze dne 24.4.2008, č. stžnosti 17107/05, v němž byla reprodukci obžaloby novinřem poskytnuta ochrana s ohledem na (mimo jin) prvo (veřejnosti) přijmat informace podle čl. 10 mluvy.
26. Koneckonců ani Nejvyšš sprvn soud v citovanm rozsudku nezpochybňuje, že napaden norma je zsahem do čl. 17 Listiny a čl. 10 mluvy.
27. Nikoli však každ omezen zkladnho prva jednotlivce je protistavn. Vslovně to předvd čl. 17 odst. 4 Listiny: „Svobodu projevu a prvo vyhledvat a šřit informace lze omezit zkonem, jde-li o opatřen v demokratick společnosti nezbytn pro ochranu prv a svobod druhch, bezpečnost sttu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejnho zdrav a mravnosti.“ Obdobně hovoř čl. 10 odst. 2 mluvy: „Vkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podlhat takovm formalitm, podmnkm, omezenm nebo sankcm, kter stanov zkon a kter jsou nezbytn v demokratick společnosti v zjmu nrodn bezpečnosti, zemn celistvosti nebo veřejn bezpečnosti, ochrany pořdku a předchzen zločinnosti, ochrany zdrav nebo morlky, ochrany pověsti nebo prv jinch, zabrněn niku důvěrnch informac nebo zachovn autority a nestrannosti soudn moci.“
28. Čili, zsah do prv plynoucch z čl. 17 Listiny a z čl. 10 odst. 1 mluvy poruš Listinu a mluvu tehdy, pokud nebude splňovat požadavky stanoven v čl. 17 odst. 4 Listiny a v čl. 10 odst. 2 mluvy. Mus bt tudž zjištěno, zda byl zsah „stanoven zkonem“, zda sledoval jeden nebo vce legitimnch clů zakotvench v těchto ustanoven a zda byl „nezbytn v demokratick společnosti“, aby těchto clů doshl.
29. S ohledem na existenci 11 odst. 4 psm. b) zkona o svobodnm přstupu k informacm nen sporu, že zsah je „stanoven zkonem“ ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny a čl. 10 odst. 2 mluvy.
30. Rovněž podmnku legitimnho cle považuje stavn soud za naplněnou. Dotčen zsah může bt nazrn jako sloužc k ochraně hodnot citovanch v čl. 17 odst. 4 Listiny a v čl. 10 odst. 2 mluvy. Potud stavn soud souhlas s odůvodněnm citovanho rozsudku Nejvyššho sprvnho soudu.
31. Nicmně, stavn soud je nzoru, že napaden norma nesplňuje podmnku nezbytnosti omezen zkladnho prva a svobody jednotlivce v demokratick společnosti.
32. Evropsk soud pro lidsk prva trvale zastv nzor, že v člnku 10 odst. 2 mluvy obsažen přdavn jmno „nezbytn“ v sobě obsahuje existenci „nalhav společensk potřeby“ [viz rozsudek ve věci Lingens, 1986, citovan kupř. v usnesen stavnho soudu sp. zn. IV. S 606/03 ze dne 19. 4. 2004 (U 23/33 SbNU 453)].
33. Klčov je teze, že nelze (přirozeně) a priori vyloučit, že v konkrtnm přpadě bude ochrana zkladnho prva převažovat nad citovanmi hodnotami, tj. že nebude dna existence „nalhav společensk potřeby“ na omezen zkladnho prva (dle tž jako „tato teze“). Prvě proto je nutn zkoumat v každm konkrtnm přpadě (podle okolnost konkrtn věci) splněn podmnky nezbytnosti omezen zkladnho prva a svobody jednotlivce v demokratick společnosti.
34. Ostatně tato teze plyne i z judikatury stavnho soudu. Kupřkladu v nlezu sp. zn. IV. S 154/97 ze dne 9. 2. 1998 (N 17/10 SbNU 113) stavn soud konstatoval, že "Při střetu zkladnho politickho prva na informace a jejich šřen s prvem na ochranu osobnosti a soukromho života, tedy zkladnch prv, kter stoj na stejn rovni, bude vždy věc nezvislch soudů, aby s přihldnutm k okolnostem každho jednotlivho přpadu pečlivě zvžily, zda jednomu prvu nebyla bezdůvodně dna přednost před prvem druhm.".
35. Koneckonců, tuto tezi vyslovil i sprvn soud k dan problematice, konkrtně Městsk soud v Praze v rozsudku ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 10 Ca 144/2005 (dostupn v systmu ASPI), kter přitom Nejvyšš sprvn soud ve vše uvedenm rozsudku citoval. Městsk soud v tomto kontextu přilhavě uvedl, že „Přpadn střet prva na informace s jinm zkladnm lidskm prvem... je nutno vzhledem ke konkrtnmu přpadu posoudit, ktermu z těchto prv v dan konkrtn věci m bt dna přednost... Požadavek na poskytnut anonymizovanch pravomocnch rozsudků ve věcech určitho druhu nemůže bt proto odmtnut obecně s tm, že jde o informace o „rozhodovac činnosti soudů“... ale je nutno nezbytnost a konkrtn důvod vedouc k omezen prva na takovou informaci jednoznačně zjistit a posoudit, zda v danm přpadě je omezen tohoto prva nezbytn.“
36. Tato teze plyne i z judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva. Kupřkladu v rozsudku ve věci Campos Damaso proti Portugalsku ze dne 24.4.2008, č. stžnosti 17107/05 (dostupn v systmu ASPI) [řešcm přpad zveřejněn textu obžaloby novinřem před jejm oficilnm přednesenm v rmci konkrtnho řzen] bylo konstatovno: „32. Soud tak mus nyn zjistit, zda sporn zsah odpovd „nalhav společensk potřebě“, zda byl přiměřen sledovanm legitimnm clům a zda důvody, jichž se dovolvaj vnitrosttn orgny za čelem jeho odůvodněn, se jev jako „relevantn a dostatečn“... 33. Pokud jde o okolnosti projednvanho přpadu, Soud nejprve podotk, že člnek, na jehož zkladě byl stěžovatel odsouzen, evidentně pojednval o otzce obecnho zjmu.... 35. Je nutno zjistit, zda v konkrtnch okolnostech projednvanho přpadu zjem na informovn veřejnosti převažoval nad „povinnostmi a odpovědnost“...“ V tomto rozsudku Evropsk soud pro lidsk prva na vod svho přezkumu vytčil, že „31. Předevšm nelze mt za to, že zležitosti projednvan soudy nemohou bt předmětem dřvějšch či současně probhajcch debat jinde, ať již v odbornch časopisech, celosttnm tisku či na veřejnosti jako takov. Posln mdi rozšiřovat takov informace a myšlenky odpovd prvo veřejnosti je přijmat.“ Tento nzor lze aplikovat i na tuto souzenou věc, neboť jde toliko o postoupen nepravomocnho rozsudku žadateli o prostou informaci (
a contrario
jeho zveřejněn v novinch a nsledn debatě o něm, čehož se tkal citovan rozsudek ve věci Campos Damaso proti Portugalsku). Lze citovat i znm rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Sunday Times proti Spojenmu krlovstv ze dne 26.4.1979 (srov. např. Berger, V.: Judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva, 1. česk vydn, IFEC, Praha, 2003, str. 477 - 482), kter se tkal zkazu publikovat informace o probhajcch občanskoprvnch řzench, uloženho danmu periodiku. Evropsk soud pro lidsk prva v tomto rozsudku dovodil, že zsah do svobody projevu neodpovdal nalhav společensk potřebě, kter by převažovala nad veřejnm zjem, jenž se poj se svobodou projevu; neopral se z hlediska čl. 10 odst. 2 mluvy o dostatečn důvody a nebyl ani přiměřen sledovanmu cli, ani nezbytn v demokratick společnosti k zachovn autority soudn moci. Posledně citovan přpad řešen Evropskm soudem pro lidsk prva dopad tm spše i na nyn souzenou věc, kdy jde - jak již bylo uvedeno - pouze o postoupen nepravomocnho rozsudku žadateli o informaci (oproti jeho zveřejněn v novinch a eventulně tam hodnotc sudek).37. Tato teze byla rovněž vyslovena kupřkladu v doporučen Vboru ministrů Rady Evropy Rec(2003)13, o poskytovn informac vztahujcch se k trestnmu řzen prostřednictvm mdi (srov. např.: „...Po zvžen přpadnch protichůdnch zjmů chrněnch člnky 6, 8 a 10 mluvy a potřeby zajistit rovnovhu mezi uvedenmi prvy s ohledem na okolnosti každho konkrtnho přpadu, aniž by byla opomjena kontroln funkce Evropskho soudu pro lidsk prva při zajišťovn zvazků vyplvajcch z mluvy...” - citovno ze shora uvedenho rozsudku ve věci Campos Damaso proti Portugalsku).
38. S touto tez je však napaden norma ve zjevnm rozporu. Neumožňuje totiž zkoumat v každm konkrtnm přpadě (pohledem okolnost dan věci) existenci „nalhav společensk potřeby“ omezen zkladnho prva (tedy nezbytnost omezen zkladnho prva). Napaden norma znač, že vždy (automaticky) - v přpadě existence zkona a legitimnho cle omezen zkladnho prva jednotlivce na informace (na poskytnut nepravomocnho rozsudku), tedy hodnot citovanch v čl. 17 odst. 4 Listiny a čl. 10 odst. 2 mluvy - budou upřednostněny tyto hodnoty oproti zkladnmu prvu jednotlivce na svobodu projevu ve formě prva na informace; napaden norma tedy v každm přpadě (
a priori
) zkladn prvo jednotlivce prolamuje. Tm tž (důsledně vzato) popr notorietu [mj. vyplvajc z judikatury stavnho soudu, srov. např. nlez ve věci sp. zn. Pl. S 15/96 ze dne 9.10.1996 (N 99/6 SbNU 213;280/1996 Sb.)], že stavn hodnoty (včetně stavnch prv) jsouprima facie
rovnocenn. Napaden norma tak z podmnky nezbytnosti omezen zkladnho prva a svobody jednotlivce v demokratick společnosti v podstatě čin postult nepřezkoumateln, neboť jej posouzen - se zřetelem na okolnosti konkrtnho přpadu - důsledně vzato vylučuje.39. V tto souvislosti je třeba připomenout, že svoboda projevu - včetně v n podle čl. 10 odst. 1 mluvy obsažen svoboda přijmat informace - představuje jeden z nejdůležitějšch zkladů demokratick společnosti; jsou proto jej zruky zvlšť důležit. Nelze nevidět, že prvo na informace jako sběr informac je zsadnm přpravnm krokem (mj.) v prv řadě v novinřsk činnosti a je inherentn, chrněnou čst svobody tisku. Fungovn tisku zahrnuje vytvřen fra pro veřejnou diskusi. Realizace tto funkce však nen omezena jen na mdia a na profesionln žurnalisty. V tom kterm přpadě vytvř prostor pro veřejnou diskusi kupř. ve vztahu k nevldnm organizacm, ale i k jednotlivcům. čel dan činnosti, tj. sbrat informace, lze tudž považovat za jeden ze zsadnch prvků informovan společnosti. Důležitou roli hraje občansk společnost v diskuzi o veřejnch otzkch. Je nepochybn, že nepravomocn rozsudek může řešit zležitosti veřejnho zjmu; žadatel o informace totiž jsou či alespoň mohou bt zainteresovni na legitimnm sběru informac o těchto zležitostech. Jejich clem může bt takov informace sdělit veřejnosti, a tm přispět k veřejn diskusi, jež v demokratickm prvnm sttě nejen legitimn, nbrž i nezbytn. Monopol na informace, kter požv soud, tak představuje formu cenzury sui generis. V důsledku cenzury informačnho monopolu může dojt k zsahu do vkonu kontroln funkce, kter přsluš i občansk společnosti, neboť může mt obdobnou funkci jako tisk. Překžky vytvořen za čelem zabrnit přstupu k informacm veřejnho zjmu mohou odradit i ty, kdo pracuj v mdich a obdobnch oblastech od jejich vyhledvn. V důsledku toho by nebyli schopni nadle plnit svou roli veřejn kontroly a jejich schopnost poskytovat přesn a spolehliv informace by byla nepřznivě ovlivněna. Řečeno poněkud konkrtněji, napřklad ve vztahu k trestnmu řzen, Vbor ministrů Rady Evropy přijal doporučen Rec(2003)13, o poskytovn informac vztahujcch se k trestnmu řzen prostřednictvm mdi, ve kterm sprvně připomn, že s ohledem na prvo veřejnosti přijmat informace maj mdia prvo veřejnost informovat, a zdůrazňuje vznam reportž o trestnch řzench, kter mdia připravuj za čelem informovn veřejnosti, a umožněn veřejnosti realizovat jej prvo na dohled nad fungovnm trestnho soudnictv. Ostatně v přloze k doporučen je uvedeno mj. prvo veřejnosti přijmat informace o činnosti orgnů činnch v trestnm řzen prostřednictvm mdi, kter v sobě zahrnuje prvo novinřů na svobodn podvn zprv o fungovn trestnho soudnictv (srov. shora citovan rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Campos Damaso proti Portugalsku). Nen důvodu se nedomnvat, že lze tyto argumenty mutatis mutandis vzthnout nejen na tisk, ale i na možnost přstupu občansk společnosti k informacm veřejnho zjmu.
40. stavn soud tedy zdůrazňuje, že bude nutn zkoumat v každ jednotliv věci (podle okolnost konkrtnho přpadu) naplněn podmnky nezbytnosti omezen zkladnho prva jednotlivce na informace, tedy zde i omezenm prva na poskytnut rozsudku nepravomocnho.
VI. d)
41. Na existujc nzor, že zkaz poskytnut nepravomocnch rozsudků je opodstatněn stavn hodnotou ochrany nezvislosti a nestrannosti soudn moci, je reagovno již shora uvedenou argumentac (srov. bod 33 a nsl. tohoto nlezu). Nelze totiž
a priori
vyloučit, že v konkrtnm přpadě bude ochrana zkladnho prva na takovou informaci převažovat nad jinou chrněnou stavn hodnotou, tj. že nebude dna existence „nalhav společensk potřeby“ na omezen zkladnho prva. Tu nelze nevidět, že stavn hodnoty (včetně stavnch prv) jsouprima facie
rovnocenn (srov. bod 38 tohoto nlezu). Je třeba reflektovat i judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva, podle nž nelze mt a priori za to, že zležitosti projednvan soudy nemohou bt předmětem dřvějšch či současně probhajcch debat jinde, ať již v odbornch časopisech, celosttnm tisku či na veřejnosti jako takov (srov. bod 36 tohoto nlezu).42. Přitom veřejn diskuse o věci řešen soudem bez dalšho (t. j. automaticky) nemus zasahovat do nezvislosti či nestrannosti soudn moci. Plat presumpce, že soudce (např. rozhodujc v odvolac instanci o dosud nepravomocně skončen věci) oplv dostatečnmi osobnostnmi kvalitami (jinak by nebyl soudcem jmenovn), garantujcmi jeho schopnost rozhodnout věc nezvisle a nestranně, tedy i nezvisle na event. nzoru vyslovenm ve veřejnm prostoru [ostatně soudci např. skldaj slib, že m. j. budou v souladu se svm nejlepšm vědomm a svědomm rozhodovat nezvisle a nestranně - srov. 62 odst. 1 zkona o soudech a soudcch a ostatně tž 79 odst. 1 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch)]. Obdobnho nzoru je ostatně i judikatura Evropskho soudu pro lidsk prva (srov. např. shora citovan rozsudek ve věci Campos Damaso proti Portugalsku: „Krom toho, ve věci nemohl rozhodovat ždn soudce, kter by nebyl karirnm soudcem, což snižovalo riziko, že by člnky, jako byl člnek dotčen v původnm řzen, ovlivnily vsledek řzen... Samotn soud v Esposende uznal, že uveřejněn spornho člnku nijak nenarušilo průběh šetřen... Vlda navc neupřesnila, jak uveřejněn spornho člnku bvalo mohlo narušit dotčen šetřen...“).
43. Nehledě na to, veřejn diskuse o věci řešen nepravomocnm rozsudkem může naopak přispět k nezvislmu a nestrannmu rozhodovn, neboť někdy může odhalit existenci nepřpustnch vlivů na soudcovsk rozhodovn. To je prvě jednm ze smyslů zkladnho prva na informace jako derivtu svobody projevu. Legitimnm clem veřejn diskuse je veřejn kontrolovatelnost konn spravedlnosti, souzen za blho dne, nikoli v temnu neveřejnho soudnho řzen. Naopak souzen nedostatečně veřejn je způsobil snžit autoritu soudn moci, neboť může generovat podezřen veřejnosti, že „je co skrvat“ (ve smyslu konn nespravedlnosti). Bez důvěry nen řdn vkon veřejn moci v demokratickm sttě možn. Prvek důvěry je tak i funkčn podmnkou vkonu demokratick veřejn moci, a proto je třeba důvěru v akty veřejn moci chrnit; důvěra v soudn rozhodovn patř mezi zkladn mimoprvn atributy prvnho sttu [srov. nlez sp. zn. IV. S 525/02 ze dne 11.11.2003 (N 131/31 SbNU 173)]. Autoritu soudn moci ostatně označuje za veřejn zjem - způsobil omezit zkladn prvo či svobodu - i sama mluva o ochraně lidskch prv a svobod v čl. 10 odst. 2. Orgny veřejn moci mus tak přihlžet k tomu, jak očekvn svm postupem a činnost vyvolvaj. V důsledku cenzury informačnho monopolu (v podobě paušlnho zkazu poskytnout nepravomocn rozsudky) tedy může dojt k zsahu do vkonu funkc veřejn kontroly, kter přsluš nejen tisku, ale i občansk společnosti, a ve svch důsledcch i k narušen autority soudn moci. Apriorn (nelimitovan) vyloučen veřejn kontroly neposkytnutm i nepravomocnch rozsudků by proto bylo vrazem neadekvtnho pochopen smyslu zkladnho prva na informace a svobody projevu ve vztahu k veřejn moci, a nedostatečnou reflex smyslu veřejn kontroly veřejn moci. I soud je mocensk orgn, kter vykonv moc ve sttu, takže podlh veřejn kontrole.
44. Ostatně i proto plat stavn přkaz čl. 96 odst. 2 in fine stavy, podle kterho „Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.“. Samotn rozsudek je v podstatě psemnm vyhotovenm toho, co již veřejně vyhlšeno bylo (srov. tž text nže); měl-li by tak bt racionlně obhajiteln paušln zkaz poskytnut nepravomocnch rozsudků z důvodu ochrany nezvislosti a nestrannosti soudn moci, musel by - logicky - platit z thož důvodu tž zkaz veřejnho vyhlšen rozsudku (na prvnm stupni) vůbec.
45. Lze uvažovat i tak, že přpadn veřejn diskuse (zejmna odborn), nikoli bezdůvodně kritizujc nepravomocn rozsudky, může jistě svou argumentačn fundovanost přispět ke spravedlivmu vsledku v pokračujcm soudnm řzen. V tom lze stěž rozumně vidět zsah do nezvislosti a nestrannosti soudn moci; ostatně i podle 82 odst. 2 zkona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcch, ve zněn pozdějšch zkonů, je soudce povinen dbt soustavnm vzdělvnm o prohlubovn svch odbornch prvnch a dalšch znalost potřebnch pro řdn vkon funkce.
46. Hypotetick mněn obhajujc - z důvodu ochrany nezvislosti a nestrannosti soudn moci - generln zkaz poskytnut nepravomocnch rozsudků a současně paušlně připouštějc poskytnut pravomocnch rozsudků, narž tž na logickou vahu, že i pravomocn rozsudky mohou bt relně změněny; to se tž relativně často děje, cestou mimořdnch opravnch prostředků či stavn stžnosti nebo stžnosti k Evropskmu soudu pro lidsk prva.
VI. e)
47. Existuje i nzor, že stt by v soukromoprvnch vztazch vůbec neměl bt osobou povinnou poskytovat informace, a že pokud nepravomocn rozsudek řeš soukromoprvn vztah mezi sttem (disponujcm tak v soudnm řzen rovnm postavenm jako každ jin častnk řzen) a fyzickou či prvnickou osobou, stt by neměl mt - dokonce nikdy - povinnost nepravomocn rozsudky poskytovat; je-li z titulu častenstv v řzen požadovno od sttu poskytnut nepravomocnho rozsudku, pak by stt - v takovm přpadě - musel nst větš mru povinnost než druh častnk řzen. Mry povinnost jsou ale dny občanskm soudnm řdem a jsou pro obě strany soukromoprvnho sporu stejn.
48. Takov zvěr se však mj se shora uvedenou stavněprvn argumentac, kter stoj na tom, že v přpadě kolize stavnch hodnot je třeba je řešit s ohledem na konkrtn okolnosti každ věci).
49. Uveden nzor dle vychz z nepřpadn premisy, že poskytnut nepravomocnho rozsudku je požadovno od sttu v postaven častnka řzen před obecnm soudem v soukromoprvnm sporu z titulu takovho častenstv v soudnm řzen. Zkladn prva (tedy i prvo na informace) jsou však veřejnmi subjektivnmi prvy, tedy adrestem povinnost (tj. dbt těchto prv a chrnit je, t.j. pozitivně něco činit) je veřejn moc. Poskytnut nepravomocnho rozsudku je požadovno od sttu jako od nositele veřejn moci, protože požadovan informace (nepravomocn rozsudek) je vsledkem rozhodovac pravomoci, tedy vsledkem realizace veřejn moci (nikoli soukromoprvnch konů). Proto by v přpadě povinnosti vyhovět požadavku o poskytnut takov informace stt nenesl větš mru povinnost než druh častnk řzen; takov povinnost sttu - jako vrchnosti - je totiž založena zcela jinm prvnm titulem, kter se netk jeho prvnho postaven častnka řzen ve vlastnm soukromoprvnm sporu.
50. Zvěru, že adrestem zkladnho prva na informace podle čl. 17 Listiny zkladnch prv a svobod nen stt jako častnk soukromoprvnho soudnho řzen, nbrž stt jako nositel veřejn moci, se nepřč ani nzor, že nejen soud, ale i jin sttn orgn - např. vystupujc předtm jako častnk soudnho řzen - bude mt povinnost poskytnout nepravomocn rozsudek, pokud jej o to žadatel požd, a on bude mt požadovanou informaci k dispozici. Adrestem zkladnho prva na informace podle čl. 17 Listiny zkladnch prv a svobod je stt (jako nositel sttn moci), nikoli soud či jin sttn orgn. Pokud tedy existuje prvo na poskytnut informace a tomu odpovdajc povinnost sttu informaci poskytnout, pak z hlediska smyslu a čelu tohoto prva je nerozhodn, kter sttn orgn požadovan daj poskytne. Takov jin sttn orgn (v přpadě navrhovatele Ministerstvo financ) bude vystupovat jako orgn sttn moci, stejně jako soud, v obou přpadech půjde o orgn thož (sttu). Tm je tž vymezen rozdl mezi hypotetickou situac, kdy by v občanskoprvnm řzen nevystupoval jako častnk stt, nbrž kupř. dvě fyzick osoby; v takovm přpadě by pak nemohlo bt umožněno vyžadovat informaci (nepravomocn rozsudek) od častnka řzen, tedy od osoby soukrom.
51. Koneckonců, povinnost poskytnout nepravomocn rozsudek stěž může bt (z povahy věci) porušenm principu rovnosti zbran, rovnost procesnho postaven podle občanskho soudnho řdu. Jde o akt mimo rmec občanskho soudnho řzen, s nm nijak nesouvisejc. Jde o realizaci veřejnoprvn povinnosti oprajc se o jin prvn předpis než o normu soukromoprvn (tato povinnost je založena prvem sprvnm a prvem stavnm). Ostatně, i kdyby neplatilo uveden shora, nebylo by tm nijak zasahovno do procesnch prv častnka řzen podle občanskho soudnho řdu. Smyslem a čelem principu rovnosti zbran, rovnch prv a povinnost v civilnm (a jinm) řzen před sttnm orgnem je garantovat podmnky pro spravedliv vsledek řzen; ten by totiž mohl absentovat, jestliže by jedna ze stran byla v procesu znevhodněna (typicky nemožnost překldat vlastn tvrzen a důkazy apod.). O takov přpad se však v souzen věci zjevně nejedn.
52. Lze tž uvst, že co do smyslu a čelu zkladnho prva na informace nen (v zsadě) podstatn, zda se nepravomocn rozsudek tk soukromoprvnho sporu (např. mezi sttem jako vlastnkem a třet osobou aj.) nebo věci veřejnoprvn. Smyslem a čelem prva na informace je totiž veřejn kontrola vkonu sttn (tedy i soudn) moci; ta je z logiky věci realizovna - a tm i způsobil podlhat legitimn kontrole - nejen v rozhodovn o veřejnoprvnch věcech, ale i v rozhodovn ve sporech soukromoprvnch (i v tomto posledně uvedenm přpadě jde o autoritativn rozhodovn o prvech povinnostech osob, kter může bt kupř. zneužito aj.). Z hlediska teleologie čl. 17 Listiny a čl. 10 mluvy může rozdl mezi rozhodovnm soukromoprvnch sporů a veřejnoprvnch věc spočvat toliko v mře (nikoli v principu) zjmu veřejnosti, neboť ta může bt často vyšš v přpadě projednvn věci veřejnho zjmu; veřejnost pak bude kontrolovat nejen samotn počnn soudu, ale bude mt zjem znt, přp. hodnotit skutkov informace o tom, co se udlo před zahjenm soudnho řzen, kupř. o hospodařen sttu. Veřejn zjem je možn shledvat - jak ostatně konstatoval stavn soud např. v nlezu sp. zn. I. S 260/06 ze dne 24.1.2007 (N 10/44 SbNU 129) - i v činnosti sttu v podobě hospodařen s majetkem sttu; hospodařen s majetkem sttu se m. j. děje uzavrnm soukromoprvnch smluv, což v budoucnu může generovat prvě i soukromoprvn spory. V citovanm nlezu stavn soud mj. aproboval nzor Nejvyššho sprvnho soudu v tehdejšm řzen, dle kterho jednn sttnho podniku lze kvalifikovat jako jednn ve veřejnm zjmu z důvodu podnikn s využitm sttem svěřenho majetku. stavn soud v citovanm nlezu poukzal tž na nzory čsti odborn literatury, dle kter je možn pod pojem „veřejn instituce hospodařc s veřejnmi prostředky“ ve smyslu zkona o svobodnm přstupu k informacm (a tedy pod subjekt povinnm poskytnout informace) zahrnout i obchodn společnosti zakldan sttem.
53. Mněn, že stt by v soukromoprvnch vztazch vůbec neměl bt osobou povinnou poskytovat informace, je tedy v rozporu s tez, že i hospodařen s majetkem sttu (tedy mj. soukromoprvn vztahy, na jejichž jedn straně vystupuje stt) je nepochybně veřejnm zjmem (a to již proto, že jde o hospodařen s penězi vybranmi m. j. od daňovch poplatnků, pročež ti maj legitimn nrok kontrolovat jej; k tomu srov. tž maximu priority jednotlivce před sttem coby nležitost prvnho sttu), takže na něj smysl a čel čl. 17 Listiny a čl. 10 mluvy dopad. Ostatně vaha, že stt by v soukromoprvnch vztazch vůbec neměl bt osobou povinnou poskytovat informace, nereflektuje důsledně smysl a čel i podstavn pravy. Do nabyt činnosti novely zkona o svobodnm přstupu k informacm provedenou zkonem č. 61/2006 Sb. totiž platilo, že povinnm subjektem podle zkona o svobodnm přstupu k informacm je tž „veřejn instituce
hospodařc s veřejnmi prostředky
“. Tm tak zkonodrce zdůraznil explicitně, že otzka hospodařen s veřejnmi prostředky je ve veřejnm zjmu, že m podlhat veřejn kontrole. Legln definice „veřejnch prostředků“ je obsažen v 2 psm. g) zkona č. 320/2001 Sb., o finančn kontrole, ve zněn pozdějšch předpisů: „veřejn finance, věci, majetkov prva a jin majetkov hodnoty patřc sttu nebo jin prvnick osobě uveden v psmenu a)“. I když bylo citovanou novelou informačnho zkona souslov „hospodařc s veřejnmi prostředky“ vypuštěno ( 2 odst. 1), pak kupřkladu v nlezu sp. zn. I. S 260/06(viz vše) bylo vysvětleno, že smyslem bylo garantovat prvo na informace vztahujc se k působnosti veřejn instituce bez ohledu na to, zda hospodař s veřejnmi prostředky či nikoli. Je třeba si tž uvědomit, že nzor, že stt by v soukromoprvnch vztazch vůbec neměl bt osobou povinnou poskytovat informace, otevr potenciln prostor pro korupci a dalš podobn negativn jevy.54. Zbv ještě dodat, že smysl poskytnut nepravomocnch rozsudků může tkvět i v předvdatelnosti soudnch rozhodnut a může jt tž o pramen interpretace prva, tedy o zdroj prvn argumentace. Na tom z logiky věci nic neměn ani skutečnost, že tyto rozsudky mohou bt později změněny. Koneckonců i pravomocn rozsudek může bt zrušen a publikovna bvaj i odlišn stanoviska soudců k nzoru většinovmu.
VI. f)
55. stavn soud však nalezl i dalš důvod podporujc zvěr o protistavnosti napaden prvn normy.
56. Uveden prvn předpis nesplňuje podmnku nezbytnosti omezen zkladnho prva a svobody jednotlivce v demokratick společnosti i proto, že bude nezřdka možn doshnout sledovanho legitimnho cle (ochrany citovanch hodnot) využitm jinho prostředku, neomezujcho zkladn prvo v takov mře (čili popřen zkladnho prva na svobodu projevu nebude nezbytn). Napaden norma tedy nesplňuje (v rmci poměřovn ve vzjemn kolizi stojcch stavnch hodnot) podmnku potřebnosti, tj. podmnku, spočvajc v porovnn legislativnho prostředku, zasahujcho do stavn hodnoty, s jinmi opatřenmi, umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak stavn hodnoty se nedotkajcmi.
57. Vyjdřeno poněkud jinak, napaden prvn norma v tomto smyslu neobstoj již se zřetelem na jej rozpor s čl. 4 odst. 4 Listiny, kter přikazuje při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod šetřit jejich podstatu a smysl. M-li tedy každ prvo na informace, pak zkon, kter prvo vyhledvat a šřit informace omezuje ( 17 odst. 4 Listiny), nemůže toto prvo v podstatě anulovat (negovat), a tm je tedy vyloučit. Napaden norma tudž nerespektuje princip minimalizace zsahu do zkladnch prv a svobod v podobě jejich přpadnho omezen a maximalizace uchovn obsahov podstaty prva zkladnho.
58. V tto souvislosti lze poukzat předevšm na ustanoven 7 zkona o svobodnm přstupu k informacm, podle kterho je-li požadovan informace v souladu s prvnmi předpisy (zkon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovanch informac a o bezpečnostn způsobilosti) označena za utajovanou informaci, k nž žadatel nem oprvněn přstup, povinn subjekt ji neposkytne. Podle 8a zkona o svobodnm přstupu k informacm informace tkajc se osobnosti, projevů osobn povahy, soukrom fyzick osoby a osobn daje poskytne povinn subjekt jen v souladu s prvnmi předpisy, upravujcmi jejich ochranu (napřklad 11 až 16 občanskho zkonku, 5 a 10 zkona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobnch dajů a o změně některch zkonů). Podle 9 zkona o svobodnm přstupu k informacm plat, že pokud je požadovan informace obchodnm tajemstvm ( 17 zkona č. 513/1991 Sb., obchodn zkonk), povinn subjekt ji neposkytne. Podle 10 zkona o svobodnm přstupu k informacm informace o majetkovch poměrech osoby, kter nen povinnm subjektem, zskan na zkladě zkonů o danch, poplatcch, penzijnm nebo zdravotnm pojištěn anebo socilnm zabezpečen, povinn subjekt podle tohoto zkona neposkytne. Ustanoven 11 zkona o svobodnm přstupu k informacm pak zakotvuje dalš omezen prva na informace; napřklad v odst. 2 psm. c) zakazuje poskytnut informace, pokud by tm byla porušena ochrana prv třetch osob k předmětu prva autorskho. Ustanoven 12 zkona o svobodnm přstupu k informacm pak uvd, že všechna omezen prva na informace provede povinn subjekt tak, že poskytne požadovan informace včetně doprovodnch informac po vyloučen těch informac, u nichž to stanov zkon (prvo odepřt informaci trv pouze po dobu, po kterou trv důvod odepřen; v odůvodněnch přpadech povinn subjekt ověř, zda důvod odepřen trv). Obsahem 12 zkona o svobodnm přstupu k informacm je tak pravidlo selekce; to odpovd požadavku, aby oprvněn omezen přstupu k informacm bylo vždy uplatněno jen v nejmenšm nutnm rozsahu. Toliko toto ustanoven tedy naplňuje a garantuje požadavek minimalizace zsahu do zkladnho prva či svobody, nikoli napaden norma, kter v podstatě popr zkladn prvo na informace - v n uvedenm přpadě - vůbec.
59. Zde se lze dovolat i důvodov zprvy k těmto ustanovenm zkona o svobodnm přstupu k informacm. Tam se prav: „Vjimkou z tohoto pravidla budou informace, jejichž poskytnut nvrh zkona vslovně vylučuje nebo v nutn mře omezuje. Jde zejmna o informace, kter jsou na zkladě zkona prohlšeny za utajovan, nebo informace, kter by porušily ochranu osobnosti a soukrom osob... Dan ustanoven upravuj vjimky z prva na přstup k informacm, kter je vyjdřeno v předchozch ustanovench. Omezen prva na přstup k informacm je založeno stavně. Listina zkladnch prv a svobod povoluje chrnit informace před poskytnutm "jde-li o opatřen demokratick společnosti nezbytn pro ochranu prv a svobod druhch, bezpečnost sttu a veřejnou bezpečnost" (Čl. 17 odst. 4 Listiny), popř. vyslovuje pozitivně prvo každho na ochranu osobnosti a na ochranu před neoprvněnm zveřejňovnm dajů o sv osobě (Čl. 10 Listiny). Předmětn vjimky (omezen) garantuje zkon tak, že vymezuje kriteria k určen informac, kter povinn subjekt nesm, popř. nemus poskytnout.“ (srov. www.psp.cz)
VI. g)
60. Navrhovatel argumentuje i poukazem na čl. 96 odst. 2 in fine stavy, podle kterho „Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.“ V tto souvislosti logicky namt, že samotn rozsudek je pouze psemnm vyhotovenm toho, co již veřejně vyhlšeno bylo.
61. Argumentace Nejvyššho sprvnho soudu je v tomto směru značně nepřesvědčiv. Omezuje se v podstatě jen na deklaraci, že poskytovn informac o rozsudku a podmnky jeho veřejnho vyhlšen jsou dva zcela odlišn prvn instituty.
62. Tm však Nejvyšš sprvn soud opomj maximu vnitřn bezrozpornosti a konzistentnosti prvnho řdu. Prvn řd, založen na principech jednoty, racionality a vnitřn obsahov bezrozpornosti, s sebou nutně přinš imperativ stejnho nhledu na srovnateln prvn instituty, byť upraven v rozdlnch prvnch předpisech či dokonce odvětvch [srov. např. nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 72/06 ze dne 29.1.2008 (N 23/48 SbNu 263; 291/2008 Sb.), bod 50]. Z obdobnch principů vychzel přitom ve sv judikatuře i samotn Nejvyšš sprvn soud. Kupřkladu v rozsudku sp. zn. 2 Afs 81/2004 (dostupn na www.nssoud.cz) uvedl shodně, že „prvn řd, založen na principech jednoty, racionality a vnitřn obsahov bezrozpornosti, s sebou nutně přinš imperativ stejnho nhledu na srovnateln prvn instituty, byť upraven v rozdlnch prvnch předpisech či dokonce odvětvch.“ V rozsudku sp. zn. 5 Afs 138/2004 (dostupn na www.nssoud.cz) zase Nejvyšš sprvn soud konstatoval, že „Nelze přijmout vklad, podle něhož mezi veřejnoprvnm a soukromoprvnm ručenm existuje podstatn rozdl; to ostatně vyplv již z rozhodnut rozšřenho sentu Nejvyššho sprvnho soudu (1 Afs 86/2004, přst. www.nssoud.cz).“
63. Nen přitom pochyb o tom, že smysl stavn podmnky veřejnho vyhlšen rozsudku bez vjimky a smysl poskytnut i nepravomocnho rozsudku je obdobn; t. j. umožnit čast veřejnosti jako zruky veřejn kontroly justice. Tm se stavn sodu zabval i v předchozm textu tohoto nlezu (bod 44).
64. Jak konstatoval stavn soud již ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 28/04 ze dne 8.11.2005 (N 205/39 SbNU 171; 20/2006 Sb.), „Obecn prvn vědom tradičně vnm prvo na veřejn projednn věci jako nstroj veřejn kontroly justice. čelem veřejnho jednn „jest, aby se každ přesvědčiti mohl o tom, jak ze strany sttu kon se spravedlnost, kteroužto kontrolou obecenstva nemožnou se stv všelik strannost soudců“ (srov. heslo „Veřejn“, in: Riegrův slovnk naučn, IX, Praha 1872, str. 997). Tento čel veřejnho projednn věci byl po dlouhou dobu v českch zemch pokldn za jedin. Z judikatury prvorepublikovho československho Nejvyššho soudu se opakovaně podv, že „čel, kter zkon ustanovenm o neveřejnosti hlavnho lčen jedině sleduje jest, by se soudn řzen nekonalo bez umožněn veřejn jeho kontroly.“ V tomto jedinm čelu veřejnosti hlavnho přelčen nen podle zkona rozdlu mezi řzenm před porotou a před sentem a nesleduje zkon zejmna ani při porotě změr, by bylo mocnm dojmem nlady posluchačstva v porotn sni působeno na porotu“ [srov. rozhodnut č. 4336/1932 in: F. Vžn, Rozhodnut Nejvyššho soudu československ republiky ve věcech trestnch (dle jen „Vžn“), XIII, 1932, str. 568]. Obdobně pak dospěl prvorepublikov Nejvyšš soud k zvěru, že „čelem zkona je veřejn kontrolovatelnost konn spravedlnosti, souzen na blm dni, nikterak v temnu tajnosti soudnho řzen. Podv se tudž pojem veřejnosti jako protiklad tajnosti a je jen otzkou praktikability, do jak mry zjednn bti může obecenstvu přstup k lčen za šetřen neporušitelnho postultu nepřpustnosti vlivů nepřznivě působcch na zkonn postup řzen a na činitele na něm sčasněn“ (srov. rozhodnut č. 1729/1925, in: Vžn, VI, 1925, str. 549).“
65. Navrhovateli je tedy třeba v tomto směru dt za pravdu, že i z pohledu čl. 96 odst. 2 in fine stavy nemůže obstt apriorn vyloučen poskytovat nepravomocn rozsudky tomu, kdo o jejich poskytnut požd.
VII.
66. Ze všech těchto důvodů stavn soud nvrhu vyhověl a slovo „pravomocnch“ v 11 odst. 4 psm. b) zkona č. 106/1999 Sb., o svobodnm přstupu k informacm, ve zněn pozdějšch předpisů, ke dni vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů zrušil, a to pro rozpor s člnky 17 odst. 1, 2, 3, 4, 5 a 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod a s člnkem 10 odst. 1 a 2 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod.
67. stavn soud jen pro jistotu dodv, že argumentace a zvěry v tomto nlezu se netkaj rozsudků zrušench nebo změněnch (poznmka: v tomto přpadě ostatně nemůže jt o „rozsudek“ ve smyslu 11 odst. 4 psm. b) zkona č. 106/1999 Sb., o svobodnm přstupu k informacm, ve zněn pozdějšch předpisů, neboť zrušen či změněn rozsudek již
de iure
nebude - v rozsahu, v němž byl zrušen či změněn - existovat).Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Vlasta Formánková, Pavel Holländer, Jiří Mucha, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský a Michaela Židlická a k jeho odůvodnění soudkyně Dagmar Lastovecká.