Ve věci návrhu na zrušení § 21 odst. 1 a 2 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, § 7 odst. 3 vyhlášky Ústřední správy spojů č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a § 31 odst. 11 věty druhá a třetí a odst. 12 věta první vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 108/1982 Sb., kterou se vydává Telefonní řád, ve znění pozdějších předpisů 1/1997 účinný od 15.01.1997
| Schválené: | 27.11.1996 |
| Účinnost od: | 15.01.1997 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | SPRÁVA SPOJŮ. SPOJE. TELEKOMUNIKACE., Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic., Zásady správního řízení., Telefon. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. listopadu 1996 v plénu o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení § 21 odst. 1 a 2 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, § 7 odst. 3 vyhlášky Ústřední správy spojů č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a § 31 odst. 11 věty druhá a třetí a odst. 12 věta první vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 108/1982 Sb., kterou se vydává Telefonní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Návrh na zrušení ustanovení § 21 odst. 1 a 2 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá. II. Návrh na zrušení ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky Ústřední správy spojů č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a návrh na zrušení § 31 odst. 11 věty druhá a třetí a odst. 12 věta první vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 108/1982 Sb., kterou se vydává Telefonní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodněn
I.
Šest sent sprvnho kolegia Vrchnho soudu v Praze podal v souvislosti se svou rozhodovac činnost podle člnku 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") nvrh na zrušen
a) 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacch, ve zněn pozdějšch předpisů,
b) 7 odst. 3 vyhlšky středn sprvy spojů č. 111/1964 Sb., kterou se provd zkon o telekomunikacch, ve zněn pozdějšch předpisů (vyhlška č. 92/1974 Sb. a vyhlška č. 148/1984 Sb.),
c) 31 odst. 11 věty druh a třet a odst. 12 věta prvn vyhlšky Federlnho ministerstva spojů č. 108/1982 Sb., kterou se vydv Telefonn řd, ve zněn pozdějšch předpisů,
s poukazem na to, že
- ustanoven sub a) ukld sprvnm řadům postupovat při rozhodovn o prvech a povinnostech fyzickch nebo prvnickch osob (vyplvajcch ze zkona o telekomunikacch) podle sprvnho řdu a zakld přslušnost k rozhodovn orgnů sttn sprvy. V důsledku toho je pořad prva vyloučen. Toto ustanoven tak odporuje mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"), neboť svěřuje do věcn přslušnosti sprvnch řadů a podrobuje režimu sprvnho řdu vešker rozhodnut ve věcech podle zkona o telekomunikacch včetně rozhodovn ve věcech občanskoprvnch, tedy i rozhodovn o povinnosti zaplatit hradu za užvn telefonn stanice. Napaden ustanoven tedy brn tomu, aby o těchto zvazcch občanskoprvnho charakteru rozhodovaly v pln jurisdikci nezvisl a nestrann orgny. To je v rozporu s požadavkem člnku 6 odst. 1 mluvy;
- ustanoven sub b), podle něhož vkaz hrad za vkony spojů, popřpadě poplatků nezaplacench socialistickmi organizacemi je dokladem pro použit přkazu k vybrn pohledvky organizace spojů. Toto ustanoven umožňuje per analogiam legis vkon rozhodnut sprvnho orgnu i proti fyzick osobě podnikajc podle zvlštnch předpisů, kter dluž jin prvnick osobě hradu za telekomunikačn služby za situace, kdy dlužnk nem prvn možnost dovolat se ochrany pořadem prva; to odporuje požadavku člnku 6 odst. 1 mluvy;
- ustanoven sub c) v odstavci 11 stanov, že o nmitkch proti telefonnmu čtu rozhoduje sprva podle předpisů o sprvnm řzen a proti jejmu rozhodnut o nmitkch je přpustn odvoln. Tato prava je v rozporu s člnkem 6 odst. 1 mluvy. Předmětn ustanoven zakld pravomoc prvnick osoby ("sprvou" v 1 odst. 1 je resortn organizace spojů) rozhodovat o prvech a povinnostech fyzickch osob a prvnickch osob; s ohledem na novelizaci zkona o telekomunikacch postrd napaden ustanoven zkonn podklad a dostv se tak do rozporu s člnkem 2 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), podle něhož lze sttn moc uplatňovat jen v přpadech a v mezch stanovench zkonem, a to způsobem, kter zkon stanov, a s člnkem 79 odst. 1 stavy, podle kterho lze ministerstva a jin sprvn řady zřdit a jejich působnost stanovit jen zkonem. Napaden ustanoven totiž čin sprvn řad z prvnick osoby a přenš na ni vkon sttn sprvy, aniž by se tak stalo zkonem. Pokud jde o ustanoven 31 odst. 12 věta prvn vyhlšky č. 108/1982 Sb., podle něhož nezaplacen hrady vymh sprva vkonem rozhodnut na zkladě vkazu dlužnch telekomunikačnch poplatků, plat tytž důvody, kter jsou uvedeny v rmci stžnosti proti odstavci 11 tto vyhlšky.
Nvrh šestho sentu sprvnho kolegia Vrchnho soudu v Praze je dle odůvodněn takto:
Ve věci sp. zn. 6 A 402/95 Vrchnho soudu v Praze došel soudu dne 16. června 1995 nvrh Ministerstva hospodřstv Česk republiky na rozhodnut negativnho kompetenčnho konfliktu [ 8a občanskho soudnho řdu (dle jen "o. s. ř.")] mezi Ministerstvem hospodřstv a Okresnm soudem v Domažlicch, resp. Krajskm soudem v Plzni, pokud jde o rozhodovn o hradch za dlužn telekomunikačn hrady. Navrhovatel uvedl, že ve věci hrady dlužnch telefonnch poplatků častnků R. a RNDr. J. P. žaloval TELECOM, a. s., oblast Plzeň, telefonn častnky o zaplacen čstky 4775 Kč u Okresnho soudu v Domažlicch. Tento soud řzen zastavil s tm, že po prvn moci usnesen bude věc postoupena Ministerstvu hospodřstv. V odůvodněn rozhodnut s poukazem na 21 zkona o telekomunikacch uvedl, že ve věci nen dna pravomoc soudu, nbrž sprvnho orgnu. V odvolacm řzen Krajsk soud v Plzni toto rozhodnut potvrdil. Ministerstvo hospodřstv však odmtlo svou pravomoc s poukazem na to, že dlužnci neuplatnili ve smyslu ustanoven 31 odst. 11 Telefonnho řdu proti pohledvce reklamaci, a proto o věci nemůže sprvn orgn rozhodnout. Tm vznikl negativn kompetenčn konflikt mezi orgnem sttn sprvy a soudem a Ministerstvo hospodřstv podalo nvrh na jeho řešen.
Ve věci sp. zn. 6 A 269/93 vede Vrchn soud v Praze řzen o sprvn žalobě a. s. SPT TELECOM, kter se domh zrušen rozhodnut ministra hospodřstv, jenž rozkladem napaden rozhodnut sprvnho orgnu prvho stupně změnil tak, že telefonn častnk B. H. byl uznn povinnm uhradit za měsc nor 1993 telefonn poplatek ve vši 105 Kč (zatmco počtadlo vykzalo 5349 impulsů).
V obou přpadech Vrchn soud v Praze dospěl k nzoru, že ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb., v nyn platnm zněn, a dle někter souvisejc ustanoven prvnch předpisů vydanch k proveden tohoto zkona - jichž m bt použito při řešen otzky pravomoci o věci rozhodovat - jsou v rozporu s ratifikovanou a vyhlšenou mluvou. Proto soud v obou přpadech řzen podle ustanoven 109 odst. 1 psm. b) o. s. ř. přerušil a věc předložil stavnmu soudu.
Podstatou pochybnosti Vrchnho soudu v Praze o stavnosti platn prvn pravy je prvn nzor, že povinnost platit prvnick osobě poplatky za užvn telefonn stanice je povinnost z občanskoprvnho vztahu, nikoli povinnost veřejnoprvnho charakteru. Rozhoduje-li o tto soukromoprvn povinnosti sprvn řad a nikoli soud (jemuž je svěřeno podle česk prvn pravy sprvnho soudnictv jen kasačn rozhodovn o zkonnosti již pravomocnho rozhodnut sprvnho řadu a kter je vzn skutkovm stavem tak, jak byl zjištěn sprvnm řadem), nen dodrženo ustanoven člnku 6 odst. 1 mluvy, z něhož vyplv, že v těchto věcech mus soud rozhodovat pořadem prva v pln jurisdikci, tj. nalzat tak o skutkovch otzkch. V důsledku toho, že sprvn řad rozhoduje o povinnosti uživatele platit hradu telekomunikačnch poplatků ve sprvnm řzen a jeho rozhodnut se v tomto řzen stalo pravomocnm, může se jak uživatel, tak i prvnick osoba poskytujc telekomunikačn služby domhat npravy u soudu jen co do zkonnosti takovho rozhodnut, a to žalobou podanou u soudu v režimu sprvnho soudnictv. Soud je v tomto přpadě vzn skutkovm stavem tak, jak jej zjistil sprvn orgn ( 250i odst. 1 o. s. ř.), a nemůže provst dokazovn (např. znaleckm posudkem), při kterm by zjistil skutkov stav jinak a rozhodl ve věci sam. Tento stav je v rozporu s člnkem 6 odst. 1 mluvy, podle něhož m "každ prvo na to, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm soudem, zřzenm zkonem, kter rozhodne o jeho občanskch prvech a zvazcch nebo o oprvněnosti jakhokoli trestnho obviněn proti němu". Respektovn tohoto člnku mluvy prvn řd Česk republiky nezajišťuje. Vrchn soud rovněž uvedl, že by takov požadavek nebyl zajištěn ani uzkoněnm opravnch prostředků proti rozhodnut sprvnho orgnu (řzen podle hlavy třet čsti pt o. s. ř.) ve věcech soukromho prva. I v tomto řzen je totiž soud vzn skutkovm stavem tak, jak jej zjistil sprvn orgn; hlava třet čsti pt o tom nem jin speciln ustanoven a i na toto řzen je proto třeba vzthnout principy 250i odst. 1 o. s. ř. ( 250l odst. 2 o. s. ř.). Jin postup nen možn; kdyby totiž soud v řzen o opravnm prostředku proti rozhodnut sprvnho orgnu nalzal o skutkovch otzkch, zjišťoval sm skutkov stav a na jeho zkladě rozhodoval ve věci sam, nemělo by zřejmě vůbec smysl hovořit o rozhodnut sprvnho orgnu; šlo by o rozhodnut soudu. Soud by tak přejmal odpovědnost za věcnou sprvnost rozhodnut, kter zkon svěřuje sprvnmu orgnu a takov praxe by již sama o sobě zcela zpochybnila oddělen soudnictv od sprvy, jinak řečeno, princip dělby moci.
II.
stavn soud se zabval otzkou splněn podmnek ustanoven 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, kter opravňuje soud podat nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven v souvislosti s jeho rozhodovac činnost podle člnku 95 odst. 2 stavy. Podle obsahu spisů Vrchn soud v Praze v řzen o nvrhu vedenm pod sp. zn. 6 A 402/95 a v řzen o žalobě veden pod sp. zn. 6 A 269/93 posuzoval soulad ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb. (ve zněn nyn platnm) s stavnmi zkony a dospěl k zvěru, že tento zkon, jehož m bt při řešen otzky pravomoci rozhodovat ve věci použito, je v rozporu s člnkem 6 odst. 1 mluvy (člnkem 10 stavy). Byl tedy oprvněn podat nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven dle 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb.
Nvrh na zahjen řzen byl proto doručen Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky se ždost o vyjdřen.
III.
Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen podepsanm tehdejšm předsedou PhDr. Milanem Uhdem konstatovala, že Vrchn soud v Praze se ve svm nvrhu domh zrušen ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, kter je podle nzoru navrhovatele v rozporu s ustanovenm člnku 6 odst. 1 mluvy. Tato ustanoven byla do prvnho řdu zapracovna na zkladě novely zkona o telekomunikacch, a to zkonem č. 150/1992 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacch, jenž byl přijat dne 12. března 1992.
Podle původnho zněn zkona o telekomunikacch z roku 1964 rozhodovaly o prvech, oprvněnch zjmech nebo povinnostech občanů a organizac ve sprvnm řzen sprvn orgny. Tyto orgny byly však součst sttnch podniků, tedy hospodřsk sfry. Jak uvd důvodov zprva k zkonu č. 150/1992 Sb., mus při předpokldanm přechodu na liberalizaci některch služeb, odsttněn a privatizaci dojt k oddělen hospodřskch činnost od činnost sprvnch. Navrhovan novela tento požadavek plně respektovala a rozhodovn ve sprvnm řzen svěřila nově zřizovanm samostatnm sprvnm orgnům, kter jsou nezvisl na hospodřsk činnosti subjektů zabezpečujcch telekomunikačn služby.
Pokud se tk nvrhu na zrušen ustanoven 7 odst. 3 vyhlšky č. 111/1964 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a na zrušen ustanoven 31 odst. 11 věty druh a třet a odst. 12 věta prvn vyhlšky č. 108/1982 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nelze se k němu vyjdřit, neboť tento nvrh se tk moci vkonn. Podle člnku 79 odst. 3 stavy mohou vydvat na zkladě zkona a v jeho mezch ministerstva, jin sprvn řady a orgny zemn samosprvy prvn předpisy, jsou-li k tomu zkonem zmocněny.
Za tohoto stavu věci vyjdřil předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky stanovisko, že zkonodrn sbor - bval Federln shromžděn Česk a Slovensk Federativn Republiky - jednal v přesvědčen, že přijat novela zkona o telekomunikacch je v souladu s platnou stavou a našm prvnm řdem a rovněž s mezinrodnmi smlouvami, ktermi byla Česk a Slovensk Federativn Republika vzna. Uvedl konečně, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Sněmovny nrodů a Sněmovny lidu Federlnho shromžděn dne 12. března 1992, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen.
stavn soud si dle vyždal vyjdřen Ministerstva spravedlnosti Česk republiky ( 49 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb.), kter uvedlo, že z člnku 6 odst. 1 mluvy, jž je Česk republika vzna, vyplv pro ni zvazek zajistit "každmu prvo na to, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm tribunlem, zřzenm zkonem, kter rozhodne o jeho občanskch prvech nebo zvazcch nebo o oprvněnosti jakhokoli trestnho obviněn proti němu". K vymezen pojmu "občansk prvo nebo zvazek" se vztahuje rozshl judikatura Evropskho soudu; i když Ministerstvu spravedlnosti nen znmo konkrtn rozhodnut, kter by se vztahovalo k rozhodovn ve věcech telekomunikačnch poplatků, lze zřejmě dovodit, že vztahy mezi telefonnm častnkem a prvnickou osobou poskytujc telekomunikačn služby za platu je třeba podřadit pod pojem "občansk prvo a nebo zvazek" ve smyslu mluvy. Z judikatury Evropskho soudu dle vyplv jednoznačn požadavek, aby nezvisl tribunl, kter m o občanskch prvech nebo zvazcch nebo trestnch obviněnch rozhodovat, měl pravomoc rozhodovat nejen z hlediska prvnho, ale i z hlediska skutkovho, tj. v pln jurisdikci (viz např. rozsudek ve věci Le Compte at. al. z roku 1981, A - 43).
V tto souvislosti Ministerstvo spravedlnosti poukzalo na judikaturu vztahujc se k orgnu, kter m ve smyslu člnku 6 odst. 1 mluvy rozhodovat, "z nž vyplv, že tmto nestrannm a nezvislm tribunlem může, ale nemus bt soud jako jurisdikčn orgn klasickho typu, integrovan do soudn soustavy obecnch soudů. Může jm bt i orgn ve sfře moci vkonn, pokud splňuje znaky a skt garance nestrannosti a nezvislosti (viz např. rozsudek ve věci Campbell z roku 1984, A - 80)". Judikatura ovšem připoušt rozhodovn sprvnch orgnů ve sfře občanskch prv, zvazků nebo trestnch obviněn, kter svou povahou nevyhovuj požadavkům člnku 6 odst. 1 mluvy. Požaduje však, aby tato rozhodnut podlhala nsledn kontrole nezvislch a nestrannch tribunlů s plnou jurisdikc (viz např. rozsudek ve věci Le Compte z roku 1983, A - 58).
Rozhodovn sprvnho řadu o povinnosti uživatele platit hradu telekomunikačnch poplatků ve sprvnm řzen podle 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb. je rozhodovnm sprvnho orgnu, kter nen rozhodovnm ve smyslu člnku 6 odst. 1 mluvy. Rovněž tak možn nsledn přezkum rozhodnut sprvnho orgnu soudem podle čsti pt o. s. ř. zcela nenaplňuje požadavky tohoto člnku, neboť soudn přezkum je omezen jen na přezkum zkonnosti takovho rozhodovn.
Podle nzoru Ministerstva spravedlnosti však nesoulad prvnho řdu Česk republiky s člnkem 6 odst. 1 mluvy nespočv v tom, že by toto ustanoven vylučovalo možnost, aby sprvn orgn rozhodl ve věcech občanskch prv, zvazků nebo trestnch obviněn, nebo tž vylučovalo "nadstavbov prvek, kdy by rozhodnut nezvislho tribunlu podle člnku 6 odst. 1 mluvy bylo možno ještě přezkoumat z hlediska jeho zkonnosti soudem ve sprvnm soudnictv". Tento nesoulad je proto třeba spatřovat v chybějcm mezičlnku - tedy v neexistenci zkonn pravy, kterou by bylo založeno prvo na přezkoumn rozhodnut sprvnho orgnu vydanho podle 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb. orgnem splňujcm požadavky člnku 6 odst. 1 mluvy, jejž nelze odstranit zrušenm dotčench ustanoven.
Ministerstvo spravedlnosti dle v souvislosti s nvrhem na zrušen některch ustanoven vyhlšek č. 111/ /1964 Sb. a č. 108/1982 Sb. (v platnm zněn) doporučilo uvžit, že včet subjektů, kterm je podle 64 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. dno prvo podat nvrh na zrušen jinho prvnho předpisu nebo jeho jednotlivch ustanoven, m povahu taxativn. Z ustanoven člnku 95 odst. 2 stavy a z 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb. však takov oprvněn obecnho soudu dovodit nelze.
stavn soud si dle vyždal vyjdřen Nejvyššho soudu Česk republiky, kter uvedl, že nvrh Vrchnho soudu v Praze považuje za jedno z možnch řešen otzky, zda a kdy maj bt předmětem rozhodovn sprvnch orgnů prva a povinnosti ze vztahů, jejichž povaha je občanskoprvn. Prvn prava obsažen v ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb., v ustanoven 7 odst. 3 vyhlšky č. 111/1964 Sb., popřpadě v ustanoven 31 odst. 1 a 2 vyhlšky č. 108/1982 Sb. (pozn. sprvně m bt uvedeno: v 31 odst. 11 a 12...) nen však pravou ojedinělou, zejmna tam, kde jde o opakujc se platby za různ druhy poskytovanch služeb. I na tuto speciln pravu však pomšl ustanoven 247 odst. 1 o. s. ř. (a to i ve zněn novely proveden zkonem č. 238/1995 Sb.), kter předpokld existenci sprvnch rozhodnut zabvajcch se rozhodovnm o prvech fyzickch a prvnickch osob, přičemž z tohoto ustanoven o. s. ř. nevyplv, že by šlo jen o rozhodovn ve vztazch administrativně-prvnch. Z toho je tedy patrn, že prvn prava obsažen v ustanovench předpisů o telekomunikacch nen dna jen těmito specilnmi předpisy, ale odpovd i obecnmu ustanoven 247 odst. 1 o. s. ř., kter předpokld i uplatněn žalob proti rozhodnutm sprvnch orgnů, jejichž předmětem je tž řešen otzek těch prv a povinnost fyzickch a prvnickch osob, kter jsou svou povahou občanskoprvn, pokud to prvn prava sprvnm orgnům svěřuje.
stavn soud si konečně vyždal vyjdřen Ministerstva hospodřstv, Českho telekomunikačnho řadu, kter nvrh šestho sentu sprvnho kolegia Vrchnho soudu v Praze posuzoval z těchto hledisek:
1.
Soulad napadench ustanoven s stavou.
Člnek 36 odst. 1 a 2 Listiny vslovně připoušt, aby zkon stanovil, že o určitch prvech nemus rozhodovat soud, nbrž jin orgn (např. ministerstvo, v jehož působnosti je odvětv telekomunikac). Zkonnost jeho rozhodnut je přezkoumateln soudem, "což člnek 36 odst. 2 Listiny ani pro vešker přpady přezkoumvn rozhodnut o jinch než zkladnch prvech a svobodch podle Listiny nevyžaduje". Federln shromžděn ČSFR přihldlo v roce 1992 při svm souhlasu s dikc 21 novely zkona o telekomunikacch ke dvěma zkladnm aspektům:
a) Postup podle obecnch předpisů o sprvnm řzen je pro rozhodovn o prvech a povinnostech fyzickch a prvnickch osob ve věcech podle zkona o telekomunikacch optimln, neboť je při něm nutno skutkově zkoumat celou řadu složitch technickch problmů, k jejichž řešen jsou odbornky i přslušnou technologi vybaveny sprvn orgny telekomunikac; posuzovn těchto problmů by bylo nad rmec možnosti soudů, mimo jin i s ohledem na skutečnost, že počet takovch přpadů je značn a zcela enormně by zatěžoval justičn orgny.
b) Rozhodnut orgnů veřejn sprvy jsou přezkoumateln soudem, kter zjišťuje, zda sprvn orgny při rozhodovn respektovaly zkonnost.
2.
Hledisko legislativn a prvn.
Zrušen ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona o telekomunikacch by znamenalo, že by v tomto zkoně vůbec nebyl upraven prvn zklad rozhodovn orgnu sttn sprvy telekomunikac ve věcech uvedench v 21 odst. 3, kter stanov, že Federln ministerstvo spojů rozhoduje o:
a) udělovn oprvněn ke zřzen a provozovn vymezench čst jednotn telekomunikačn stě,
b) schvalovn způsobilosti telekomunikačnch zařzen,
c) udělovn povolen ke zřzen a provozovn telekomunikačnch zařzen mimo jednotnou telekomunikačn sť, pokud jejich provoz překračuje hranice sttu nebo hranice republik,
d) udělovn povolen poskytovn telekomunikačnch služeb mimo jednotnou telekomunikačn sť překračujc sttn hranice nebo hranice republik,
e) přidělovn kmitočtů a kmitočtovch psem, provděn vkonu sttnho dozoru nad jejich dodržovnm,
f) udělovn povolen ke zřzen a provozovn vyslacch rdiovch zařzen pohyblivch nebo pevnch služeb,
g) ukldn pokut podle tohoto zkona a o projednvn přestupků ve věcech, ve kterch rozhoduje,
h) povolen pro vyslac zařzen rozhlasov a televizn, pokud bylo provozovateli zařzen vydno oprvněn k šřen rozhlasovch nebo televiznch programů a zařzen bude zřzeno v souladu s plnem využit kmitočtů pro rozhlasov a televizn vysln,
ch)povolen pro vyslac rdiov stanice zastupitelskch řadů cizch sttů na zkladě souhlasu Federlnho ministerstva zahraničnch věc a za předpokladu vzjemnosti.
Zrušen tohoto ustanoven nen navrženo. Ustanoven 21 odst. 1 citovanho zkona dle stanov (obdobně jako např. 45 odst. 1 zkona č. 222/1994 Sb., o podmnkch podnikn a o vkonu sttn sprvy v energetickch odvětvch a o Sttn energetick inspekci), že při rozhodovn postupuj sprvn orgny telekomunikac podle obecnch předpisů o sprvnm řzen. Zrušenm tohoto ustanoven by zůstalo sprvě telekomunikac pouze rozhodovn bez jakchkoli procesnch pravidel, což by bylo v rozporu s člnkem 36 odst. 1 Listiny, kter stanov, že se každ může domhat svho prva stanovenm postupem. Zrušen ustanoven 21 odst. 1 zkona o telekomunikacch by tedy vedlo k tomu, že ždn postup pro rozhodovn sprvnch orgnů telekomunikac by stanoven nebyl, což je v rozporu s stavnmi principy Česk republiky a ve svch důsledcch i s mezinrodnmi smlouvami a s dokumenty Evropskch společenstv.
Pokud jde o nvrh Vrchnho soudu v Praze na zrušen některch ustanoven vyhlšek vydanch k proveden zkona o telekomunikacch, je pr tento nvrh zcela bezpředmětn, neboť
- soudy nejsou ustanovenmi vyhlšek vzny (srov. nlez stavnho soudu č. 26/94 Sbrky nlezů a usnesen stavnho soudu),
- ve smyslu ustanoven 6 odst. 1 stavnho zkona č. 23/1991 Sb., kterm se uvozuje LISTINA ZKLADNCH PRV A SVOBOD jako stavn zkon Federlnho shromžděn Česk a Slovensk Federativn Republiky, pozbyla dnem 31. prosince 1991 činnosti ustanoven zkonů i podzkonnch prvnch předpisů, kter nebyla v souladu s Listinou. Takovm ustanovenm byl tž 21 odst. 2 zkona o telekomunikacch a ta čst 1 odst. 1 vyhlšky č. 108/1982 Sb., jež pro organizaci spojů poskytujc telefonn služby zavedla legislativn zkratku "sprva" a stala se tak rovněž rozpornou s člnkem 36 Listiny. Organizace spojů podle 21 odst. 2 tehdejšho zněn zkona o telekomunikacch a podle 1 odst. 1 Telefonnho řdu nebylo možno považovat za orgny veřejn sprvy uveden v člnku 36 Listiny. Zcela nespornou skutečnost tedy je, že slovem "sprva" se v 31 odst. 11 a 12 Telefonnho řdu rozum ode dne činnosti novely č. 150/1992 Sb. orgny sttn sprvy telekomunikac tam uveden a ždn jin,
- vešker podzkonn provděc předpisy telekomunikac jsou v současnm obdob předmětem pln novelizace. Vyhlšku č. 108/1992 Sb. m např. nahradit vyhlška o telefonn službě.
3.
Hledisko obecnho zjmu.
Sprvn řzen ve věcech telekomunikac se v Česk republice osvědčuje jako zcela mimořdně prospěšn v situaci, kdy
a) justičn orgny jsou nesmrně přetženy při realizaci svch kompetenc,
b) sprvn orgny jsou vybaveny mechanizmy k rychlmu zskvn důkaznch prostředků, jež jim umožňuj vydvat v přiměřen lhůtě rozhodnut se zvlštnm zřetelem na ochranu prv uživatelů telekomunikačnch služeb v době, kdy přetrvv technick i technologick zastaralost telekomunikačnch st a zařzen a kdy fyzick a prvnick osoby nemohou samy zskat důkazn prostředky o konkrtnch zvadch v telekomunikačnch službch,
c) ze statistickch dajů za I. pololet 1995 je patrno, že v tomto obdob bylo podno 1491 nmitek proti vši vyčtovn telefonnch poplatků (+ 597 přpadů z minulho obdob), kter byly vyřzeny takto:
kladně zporně vrceno postoupeno nevyřzeno
194 451 22 255 1166.
Z toho je zřejm, že dvoustupňov sprvn řzen zajišťuje optimln ochranu veřejnosti ve vztazch v odvětv telekomunikac.
Nov zkon o telekomunikacch, jehož změr je již zpracovvn a kter m bt předložen do roku 1998 ke schvlen zkonodrnmu sboru, zabezpeč převeden rozhodovn o soukromoprvnch vztazch v telekomunikacch do působnosti soudů. V t době budou potřebn daje (tvořc podklad pro vyčtovn těchto služeb) zjišťovny centrlnmi počtačovmi procesory, takže soudy již nebudou muset čelit důkazn nouzi, jž jsou vystaveni častnci dnešnch sprvnch řzen.
IV.
stavn soud pro plnost zkoumal podan nvrh i v širšm kontextu a zjišťoval obsah prvn pravy v některch srovnatelnch zemch, pokud jde o otzku, zda soudy ve sprvnm soudnictv maj prvo zkoumat a doplňovat i skutkov stav (tzv. pln jurisdikce), či zda - obdobně jako v Česk republice - skutkov stav zkoumat nemohou.
Sprvn soudnictv v SRN:
Systm sprvnho soudnictv v SRN je komplikovn tm, že se jedn o stt federln, a proto je třeba rozlišit soudn orgny a prvn pravu na rovni federace a na rovni jednotlivch spolkovch zem. Sprvn soudy maj od roku 1960 tři rovně:
- sprvn soudy,
- vrchn sprvn soudy,
- Spolkov sprvn soud.
Spolkov sprvn soud je soudem federlnm, vrchn sprvn soudy a sprvn soudy jsou soudy zemskmi. Řzen před sprvnmi soudy je upraveno zkonem o řzen před sprvnmi soudy (Verwaltungsgerichtsordnung) z roku 1960. Sprvn soudnictv m sloužit ochraně subjektivnch prv, proto je zahjen řzen možn jen na nvrh dotčen osoby, avšak v dokazovn soud z ředn povinnosti zkoum skutkov stav, aniž by byl vzn nvrhy častnků. Proti rozhodnut sprvnho soudu je přpustn odvoln a rozhoduje o něm vrchn sprvn soud. Soud přezkoumv skutkovou i prvn strnku věci. Proti rozhodnut vrchnho sprvnho soudu je opravnm prostředkem revize, a to jen v přpadech, kdy byla v rozsudku vslovně připuštěna. Pro revizi je přslušn Spolkov sprvn soud, kter přezkoumv napaden rozsudek pouze z hlediska formlněprvnho.
Sprvn soudnictv ve Francii:
Podle zkona o sprvnch soudech probh sprvn řzen před mstně přslušnm sprvnm soudem. Zkonem č. 1127 z 31. prosince 1987 byly zřzeny (a od roku 1989 funguj) sprvn odvolac dvory jako instance odvolac. Po zapsn ždosti o zahjen soudnho řzen proti rozhodnut nebo konům mstnch řadů předseda soudu nebo v Pařži předseda oddělen, ktermu byla ždost předna, urč zpravodaje, kter stanov stranm lhůtu pro předložen doplňujcch rozkladů, připomnek, obhajob nebo replik. Může strany poždat o všechny dokumenty a doklady užitečn k rozřešen sporu. Francouzsk zkon o sprvnch soudech v člnku R.172 uvd, že soud nebo soudn dvůr může buď na poždn stran, nebo z moci ředn nařdit vslech o skutečnostech, jejichž zjištěn se mu zd bt užitečn pro vyšetřovn přpadu. Řzen u sprvnch soudů jsou tedy dvouinstančn. Přelčen sprvnch soudů a odvolacch sprvnch soudů jsou veřejn. Po zprvě, kterou přednese o každm přpadu člen soudnho orgnu, mohou strany stně předkldat skutkov okolnosti na podporu svch psemnch nvrhů. Řzen konč veřejnm vynesenm rozsudku nebo rozhodnut.
Srovnnm těchto prvnch prav sprvnho soudnictv s prvn pravou v Česk republice je patrno, že v některch vyspělch zemch Evropy je sprvn soudnictv - na rozdl od Česk republiky - dvouinstančn a sprvn soud je oprvněn zkoumat i doplňovat skutkov stav věci.
V.
Ustanoven zkona a dalšch prvnch předpisů, jejichž zrušen se navrhovatel domh, zněj takto:
- Zkon č. 110/1964 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, 21 odst. 1 a 2:
(1) Při rozhodovn o prvech a povinnostech fyzickch nebo prvnickch osob podle tohoto zkona se postupuje podle obecnch předpisů o sprvnm řzen.
(2) Ve sprvnm řzen ve věcech podle tohoto zkona rozhoduj Federln ministerstvo spojů a orgny sttn sprvy telekomunikac, kter stanov zkony nrodnch rad.
[Zkonem ČNR č. 474/1992 Sb. bylo stanoveno, že střednm orgnem sttn sprvy pro pošty a telekomunikace je Ministerstvo hospodřstv. Tm současně došlo k nepřm novelizaci těch ustanoven zkona o telekomunikacch, kter svěřovala rozhodovn Federlnmu ministerstvu spojů (zejmna 21 odst. 2, 3, 4, 22 odst. 1 a 22a tohoto zkona). V ustanoven 1 odst. 5 psm. a) bodu 1 zkona č. 272/1996 Sb. se dle stanov, že dosavadn působnost vyplvajc ze zkonů a dalšch prvnch předpisů přechz z Ministerstva hospodřstv ve věcech telekomunikac a pošt na Ministerstvo dopravy a spojů.]
- Vyhlška č. 111/1964 Sb., v platnm zněn, 7 odst. 3:
(3) Vkaz hrad za vkony spojů, popřpadě poplatků nezaplacench socialistickmi organizacemi, je dokladem pro použit přkazu k vybrn pohledvky organizace spojů.
- Vyhlška č. 108/1982 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, 31 odst. 11 věty druh a třet:
O nmitkch (rozuměj proti čtu) rozhoduje sprva podle předpisů o sprvnm řzen. Proti rozhodnut o nmitkch je přpustn odvoln.
31 odst. 12 věta prvn:
Nezaplacen hrady vymh sprva vkonem rozhodnut na zkladě vkazu dlužnch telekomunikačnch poplatků.
VI.
Vlastn rozbor prvn problematiky
1. stavn soud se nejdřve zabval otzkou, zda jsou splněny formln předpoklady platnosti napadench ustanoven zkona č. 110/1964 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zejmna zkona č. 150/1992 Sb. V tomto směru bylo zjištěno z těsnopiseckho zznamu z 21. společn schůze Sněmovny lidu a Sněmovny nrodů Federlnho shromžděn ze dne 12. března 1992, že tento zkon (novela) byl schvlen předepsanou většinou ve Sněmovně lidu (souhlas 75 poslanců, nesouhlas 1, hlasovn se zdrželo 7 poslanců) i ve Sněmovně nrodů (souhlas 84 poslanců, nesouhlas 1, hlasovn se zdrželo 16 poslanců). V tmže zznamu je poznmka redakce odkazujc na usnesen FS č. 321, SN č. 505, SL č. 489. Zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů (čstka 33 z roku 1992). stavn soud proto dospěl k zvěru, že uveden zkon byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem ( 68 odst. 2 in fine zkona č. 182/1993 Sb.).
2. stavn soud se dle zabval obsahem napadench ustanoven zkona z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami podle člnku 10 stavy. Nvrh na zrušen napadench ustanoven zkona o telekomunikacch se opr zejmna o argumentaci, že tato ustanoven svěřuj do věcn přslušnosti sprvnch řadů a podrobuj režimu sprvnho řdu vešker rozhodnut podle zkona o telekomunikacch, včetně rozhodovn o povinnosti platit hradu za užvn telefonn stanice. Podstatou pochybnosti navrhovatele o stavnosti platn prvn pravy je prvn nzor, že povinnost platit prvnick osobě poplatky za užvn telefonn stanice je povinnost z občanskoprvnho vztahu, nikoli povinnost veřejnoprvnho charakteru. Rozhoduje-li o tto soukromoprvn povinnosti sprvn řad a nikoli soud (jemuž je svěřeno podle česk prvn pravy sprvnho soudnictv jen kasačn rozhodovn o zkonnosti již pravomocnho rozhodnut sprvnho řadu a kter je vzn skutkovm stavem tak, jak byl zjištěn sprvnm řadem), nen pr dodržen člnek 6 odst. 1 mluvy, z něhož vyplv, že v těchto věcech mus soud rozhodovat pořadem prva v pln jurisdikci, tj. nalzat tak o skutkovch otzkch. V důsledku toho, že sprvn řad rozhoduje o povinnosti uživatele platit hradu telekomunikačnch poplatků ve sprvnm řzen, může se jak uživatel, tak i prvnick osoba poskytujc telekomunikačn služby domhat npravy u soudu jen co do zkonnosti takovho rozhodnut, a to žalobou podanou soudu v režimu sprvnho soudnictv (čst pt hlava druh o. s. ř.). Soud je v tomto přpadě vzn skutkovm stavem tak, jak jej zjistil sprvn orgn ( 250i odst. 1 o. s. ř.) a nemůže provst dokazovn (např. znaleckm posudkem), při kterm by zjistil skutkov stav jinak a rozhodl ve věci sam.
[Poznmka: Pro plnost lze uvst, že uveden nzor Vrchnho soudu v Praze nen plně v souladu se znmou odbornou literaturou. Publikace Občansk soudn řd, Komentř (Bureš, Drpal, Mazanec, C. H. Beck II. vydn 1996, str. 752) stoj na stanovisku, že ustanoven 250i odst. 1 o. s. ř., a to v čsti za střednkem, ve slovech "dokazovn se neprovd", nelze vykldat tak, že se dokazovn provdět nesm. Zkonodrce jen "vyjadřuje", že zpravidla - s ohledem na přijatou zvaznost skutkovho stavu - nen třeba dokazovn provdět. Soud však nařd jednn a provede při něm důkazy, bude-li to nutn nebo ždouc napřklad proto, že jde o zce odbornou věc vyžadujc současnou přtomnost všech častnků, aby si soud co nejlpe ujasnil, v čem je podstata vhrad žalobce proti aktu a o kter dokumenty z mnohdy objemnho a nepřehlednho spisu opr žalovan svou argumentaci. V tto souvislosti je pr tak třeba přihldnout i k ustanoven 250g o. s. ř., kter v přpadech, kdy nedojde k rozhodnut bez nařzen jednn ( 250f o. s. ř.), ukld předsedovi sentu předvolat k jednn častnky; k němu si může vyždat potřebn podklady, popřpadě i dalš psemn vyjdřen častnků. Z tto argumentace pramen nzory, že vzanost soudu skutkovm stavem tak, jak jej zjistil sprvn orgn ( 250i o. s. ř.), nevylučuje proveden důkazů nutnch pro rozhodnut soudu.]
Podle přesvědčen stavnho soudu nen argumentace Vrchnho soudu v Praze z hlediska stavnosti napadenho ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, rozhodn.
V prv řadě je třeba předeslat, že ustanoven člnku 36 odst. 1 a 2 Listiny vslovně připoušt, aby zkon stanovil, že o určitch prvech nemus rozhodovat vlučně soud, ale i jin orgn. Takovm zkonem je napřklad prvě zkon o telekomunikacch a "jinm orgnem" je ministerstvo, v jehož působnosti je odvětv telekomunikac. Zkonnost jeho rozhodnut je přezkoumateln soudem, což člnek 36 odst. 2 Listiny dokonce pro přpady přezkoumvn rozhodnut o jinch než zkladnch prvech a svobodch podle Listiny ani nepožaduje. Z tohoto hlediska nelze zkonodrci vytkat, že svěřil sprvnmu orgnu pravomoc rozhodovat ve sprvnm řzen o prvech a povinnostech fyzickch nebo prvnickch osob podle zkona o telekomunikacch. (V tto souvislosti lze poukzat i na rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Le Compte, A - 58, podle něhož podle člnku 6 odst. 1 mluvy postač, jestliže rozhodnut sprvnho orgnu, kter samo o sobě neodpovd požadavkům tohoto ustanoven, podlh nsledn kontrole soudnho orgnu s plnou jurisdikc.)
Dle je třeba vzt v vahu skutečnost, že zrušenm napadenho ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona o telekomunikacch by zanikl zkonn podklad pro rozhodovn ve věcech, kter jsou upraveny v 21 odst. 3 citovanho zkona, jehož zrušen navrženo nebylo. Jde o zsadn kompetence sprvnho orgnu, bez nichž by telekomunikace nemohly existovat a jež by vzhledem k jejich povaze (do značn mry technickho rzu) bylo stěž možn svěřit jinmu orgnu než sprvnmu řadu přslušnho odbornho zaměřen. Mimo to lze poukzat i na ustanoven 21 odst. 1 uvedenho zkona in fine, v němž se prav, že při rozhodovn ... podle tohoto zkona se postupuje podle obecnch předpisů o sprvnm řzen. Zrušen tohoto ustanoven by tedy dle znamenalo, že by orgn sttn sprvy telekomunikac rozhodoval, aniž by se mohl opřt o určit procesn pravidla. To by bylo zřejmě v rozporu s člnkem 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každ může domhat stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu a ve stanovench přpadech u jinho orgnu.
Při posuzovn nvrhu stavn soud přihldl i ke Směrnici 95/62/EC Evropskho parlamentu a Evropsk rady ze dne 13. prosince 1995 o aplikaci ustanoven o otevřench stch v oblasti hlasovch telefonů. Tato směrnice naznačuje i trend prvn pravy v Česk republice, kter o členstv v evropskch orgnech usiluje. V člnku 27 odst. 1 směrnice je stanoven postup v rozhodovn sporů v oblasti telekomunikac takto: "Člensk stty mus zajistit, aby kterkoli ze stran, včetně uživatelů, poskytovatelů služeb, spotřebitelů nebo jinch telekomunikačnch organizac, kter maj nevyřešen spor s telekomunikačnmi organizacemi tkajc se dajnho porušovn směrnice, měla prvo na odvoln k přslušnmu nrodnmu řdcmu orgnu nebo jinmu nezvislmu orgnu. Na nrodn rovni je třeba vytvořit podmnky pro snadno dostupn a v zsadě nenkladn řzen, ve kterm bude takov spor rozhodnut spravedlivm a srozumitelnm způsobem a včas. Tato řzen se budou vztahovat i na přpady, kdy uživatel jsou ve sporu s telekomunikačnmi organizacemi ohledně jejich telefonnch čtů." Z tto formulace lze zřejmě usuzovat, že citovan směrnice nevylučuje rozhodovn těchto sporů ve sprvnm řzen, avšak požaduje, aby rozhodnut sprvnho orgnu podlhalo přezkoumn nezvislm tribunlem. Tomuto požadavku česk prvn prava odpovd jen potud, pokud jde o rozhodovn orgnu sprvnho, ale nen s nm v souladu, jestliže neumožňuje přezkoumn rozhodnut tohoto orgnu nezvislm a nestrannm tribunlem, kter rozhoduje v pln jurisdikci.
stavn soud tedy dovozuje, že člnek 6 odst. 1 mluvy, kterho se Vrchn soud v Praze dovolv, ve svm důsledku neznamen povinnost sttů, kter k mluvě sepsan v roce 1950 později přistoupily, aby vyloučily ze svch prvnch řdů sprvn rozhodovn o prvech a povinnostech fyzickch a prvnickch osob. O tom svědč např. Rezoluce /77/31 "O ochraně jednotlivce ve vztahu ke sprvnm aktům" schvlen v rmci Rady Evropy Vborem ministrů dne 28. zř 1977 na 275. zasedn zstupců ministrů. Tento dokument, kter byl publikovn např. v časopisu Sprvn prvo č. 5/1995, stanov někter zsady sprvn praxe členskch sttů Rady Evropy vztahujc se na ochranu fyzickch a prvnickch osob ve sprvnm řzen, kter se tkaj každho individulnho opatřen nebo rozhodnut v rmci vkonu sttn sprvy, jež m povahu přmho zsahu do jejich prv, svobod nebo zjmů (sprvn akty). To je pak konkretizovno zejmna v zsadě č. I. bodu 1, podle něhož "vůči každmu sprvnmu aktu, kterm by mohla bt dotčena prva, svobody a zjmy častnka řzen, m častnk možnost vyjdřit se ke skutečnmu stavu věci a k důkazům" ... a v zsadě č. IV., podle kter jestliže jsou sprvnm aktem dotčeny prva, svobody a zjmy častnka řzen, mus bt častnk informovn o důvodech, o něž se akt opr. Komentř k těmto zsadm pod bodem 2 uvd, že ochrana občana vzhledem k procesnm aspektům sprvnch zležitost, ktermi je dotčen, je součst ochrany zkladnch prv a svobod jednotlivce, kter je jednm ze zkladnch kolů svěřench Radě Evropy jejm statutem. I z tohoto dokumentu lze tedy usuzovat, že člnek 6 odst. 1 mluvy nemn vyloučit sprvn rozhodovn o prvech fyzickch a prvnickch osob z prvnch řdů jednotlivch sttů.
Podle přesvědčen stavnho soudu podstata věci netkv v tom, že by napaden ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona o telekomunikacch bylo protistavn, a nesoulad prvnho řdu Česk republiky s člnkem 6 odst. 1 mluvy nen dn tm, že by mluva vylučovala kompetenci sprvnch orgnů rozhodovat ve věci občanskch prv, zvazků nebo trestnch obviněn občana. V tto souvislosti je na mstě poukzat na ustanoven 247 o. s. ř., z něhož plyne, že sm o. s. ř. předpokld podvn žalob proti rozhodnutm sprvnch orgnů, kter řeš otzky prv a povinnost fyzickch a prvnickch osob, jež jsou svou povahou prvy a povinnostmi občanskoprvnmi. Ostatně nejen zkon o telekomunikacch, ale i jin zkony zakldaj pravomoc sprvnch orgnů rozhodovat o prvech a povinnostech fyzickch a prvnickch osob. Tak je tomu např. v ustanoven 12 odst. 1 zkona č. 222/1946 Sb., o poště, kter upravuje přpady, v nichž poštovn sprvn řad rozhoduje o nrocch vyplvajcch z odpovědnosti pošty za věci poštou dopravovan (viz 65 vyhlšky č. 78/1989 Sb., ve zněn vyhlšky č. 59/1991 Sb. - poštovn řd). Obdobně lze poukzat na ustanoven 14 odst. 2 zkona č. 543/1991 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 62/1988 Sb., o geologickch pracch a o Českm geologickm řadu, podle něhož, jestliže nedojde k dohodě mezi organizac a vlastnkem nemovitosti o rozsahu, způsobu nebo době vkonu oprvněn vstupovat na ciz nemovitosti pro čely projektovn, provděn a vyhodnocovn geologickch prac, rozhodne o tom okresn řad, v jehož zemnm obvodě je nemovitost nebo jej větš čst.
O nesouladu prvnho řdu Česk republiky s člnkem 6 odst. 1 mluvy, jehož se navrhovatel dovolv, lze uvažovat podle nzoru stavnho soudu potud, že neexistuje zkonn předpis, jmž by bylo zřetelně a jasně založeno prvo na pln přezkoumn rozhodnut sprvnho řadu - v tomto přpadě vydanho podle 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb. - nezvislm a nestrannm tribunlem, kter by splňoval požadavky člnku 6 odst. 1 mluvy, tedy tribunlem, kter by nalzal nejen v otzkch zkonnosti sprvnho rozhodnut, nbrž i co do stavu skutkovho (tzv. pln jurisdikce). Tomu patrně v současn době brn česk koncepce sprvnho soudnictv založen na přezkoumvn zkonnosti rozhodnut orgnů veřejn sprvy, kter změnu skutkovho stavu soudem zřejmě vylučuje (srov. 244 odst. 1 a 2, 247 odst. 1, 250i o. s. ř.) a připoušt toliko zrušen napadenho rozhodnut sprvnho orgnu, jestliže zjištěn skutkovho stavu, z kterho vychzelo sprvn rozhodnut, je v rozporu s obsahem spisů nebo jestliže je zjištěn skutkovho stavu nedostačujc k posouzen věci ( 250j odst. 2 o. s. ř.). Nvrh na zrušen těchto předpisů však dosud podn nebyl. Uveden nesoulad s člnkem 6 odst. 1 mluvy - kter lze z prvnho řdu Česk republiky dovozovat - nelze odstranit prostm zrušenm napadenho 21 odst. 1 a 2 zkona o telekomunikacch. Podle přesvědčen stavnho soudu tedy napaden zkonn ustanoven - samo o sobě - nen v rozporu ani s člnkem 6 odst. 1 mluvy (jehož se navrhovatel dovolv), ani s jinmi ustanovenmi stavnch zkonů nebo mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch svobodch podle člnku 10 stavy.
3. stavn soud se konečně zabval i nvrhem navrhovatele na zrušen ustanoven 7 odst. 3 vyhlšky č. 111/1964 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a na zrušen ustanoven 31 odst. 11 věty druh a třet a odst. 12 věta prvn vyhlšky č. 108/1982 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Dospěl k nzoru, že obecn soud k takovmu nvrhu oprvněn nen. V ustanoven 64 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. je taxativně uveden včet orgnů, kter jsou oprvněny podat nvrh na zrušen jinho prvnho předpisu nebo jeho jednotlivch ustanoven podle člnku 87 odst. 1 psm. b) stavy. Soud mezi těmito orgny nen uveden. Extenzivn vklad člnku 95 odst. 2 stavy a ustanoven 64 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb. je podle nzoru stavnho soudu vyloučen. Ostatně stavn soud již shodně judikoval ve věci Pl. S 1/93, na niž se tmto nlezem odkazuje.
Podle přesvědčen stavnho soudu nen rozhodn, zda obecn soud podv nvrh na zrušen "jinho prvnho předpisu" samostatně nebo současně s nvrhem na zrušen zkona nebo jeho jednotlivho ustanoven. V tto souvislosti Česk telekomunikačn řad prvem namtl, že neexistence oprvněn obecnch soudů podvat nvrhy na zrušen tzv. jinch prvnch předpisů (než je zkon) vyplv i ze skutečnosti, že obecn soudy nejsou ustanovenmi podzkonnch norem vzny (ustanoven člnku 95 odst. 1 stavy). Jen pro plnost je na mstě uvst, že pokud sm stavn soud zrušuje zkon, současně vyslov, kter provděc předpisy, popřpadě kter jejich jednotliv ustanoven pozbvaj současně se zkonem platnosti. Ani v tomto přpadě se tedy nejedn o jejich zrušen.
Z těchto vah vyplv, že nvrh na zrušen uvedench podzkonnch předpisů byl podn někm zjevně neoprvněnm, takže je v tomto směru dn důvod k jeho odmtnut podle ustanoven 43 odst. 1 psm. d) zkona č. 182/1993 Sb. I když o odmtnut nvrhu podle tohoto ustanoven rozhoduje soudce zpravodaj, stavn soud dovozuje, že tm spše tak může učinit plnum stavnho soudu, kter jako sborov orgn současně rozhoduje o nvrhu na zrušen ustanoven 21 odst. 1 a 2 zkona č. 110/1964 Sb. (arg. a minori ad maius).
Odlišné stanovisko soudce JUDr. Pavla Holländera Odlišné stanovisko se zakládá na následujících důvodech: 1. Většinové votum vychází z akceptace zákonného svěření pravomoci správnímu orgánu rozhodovat o věcech občanskoprávních. Argumentuje přitom zejména ustanovením čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, dále směrnicí 95/62/EC Evropského parlamentu a Evropské rady ze dne 13. 12. 1995, jakož i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Další důvod ve prospěch zamítnutí návrhu na kontrolu norem shledává v negativních důsledcích možného zrušujícího nálezu, jímž by se vytvořil stav, kdy by neexistovala právní úprava postupu rozhodování ve věcech podle zákona o telekomunikacích, a to i v případě jejich správněprávní povahy. Ve svém nálezu Ústavní soud připouští, že o nesouladu právního řádu České republiky s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen "Úmluva") lze uvažovat, avšak pouze "potud, že neexistuje žádný předpis, jímž by bylo založeno právo na úplné přezkoumání rozhodnutí správního orgánu - v tomto případě vydaného podle § 21 odst. 1, 2 zákona č. 110/1964 Sb. - nezávislým a nestranným tribunálem, který by splňoval požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tedy tribunálem, který by nalézal nejen v otázkách zákonnosti správního rozhodnutí, nýbrž i co do stavu skutkového", čemuž "patrně v současné době brání česká koncepce správního soudnictví, založená na přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy, která změnu skutkového stavu zřejmě vylučuje". Jelikož však "návrh na zrušení těchto předpisů (tj. příslušných ustanovení o.s.ř. - pozn. P. H.) však dosud podán nebyl, ...uvedený nesoulad s čl. 6 odst. 1 Úmluvy... nelze odstranit prostým zrušením napadeného § 21 odst. 1, 2 zákona o telekomunikacích", přičemž "podle přesvědčení Ústavního soudu tedy napadené zákonné ustanovení - samo o sobě - není v rozporu ani s čl. 6 odst. 1 Úmluvy..., ani s jinými ustanoveními ústavních zákonů nebo mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 Ústavy". 2. Podle § 7 dost. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Tak čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i uvedené ustanovení o.s.ř. dávají tedy zákonodárci možnost svěřit rozhodování o občanskoprávních věcech správním orgánům. V otázce ústavní přípustnosti svěření rozhodování o občanskoprávních věcech správním orgánům nelez tedy než souhlasit s většinovým votem. Stejně tak sdílím i většinové pochybnosti, týkající se absence principu "plné jurisdikce" ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i ve smyslu judikatury Evropského soudu o lidských právech (viz např. rozhodnutí ve věci Schmautzer versus Rakousko ze dne 23. října 1995), v právní úpravě správního soudnictví obsažené v o.s.ř. Z těchto dvou premis dovozuji však odlišný závěr. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy upravuje soudní ochranu v případě rozhodování o občanských právech a o oprávněnosti trestního obvinění (přičemž pojem občanských práv je Evropským soudem pro lidská práva interpretován extenzivně). Stávající úprava správního soudnictví, neobsahující "plnou jurisdikci", je v souladu s Úmluvou potud, pokud se vztahuje na soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy, která mají správněprávní povahu (s výjimkou trestněsprávních věcí). Sama o sobě není tedy s čl. 6 odst. 1 Úmluvy v rozporu. Pokud o.s.ř. dává zákonodárci možnost svěřit orgánu státní správy rozhodování o věcech svou povahou občanskoprávních, lze ji využít pouze za podmínky, že fyzické nebo právnické osobě se dostane stejné právní (soudní) ochrany, jako je tomu při rozhodování o jiných občanskoprávních věcech, tj. soudního rozhodování (ve formě soudního přezkumu správního rozhodnutí) v plné jurisdikci. Pakliže tomu tak není, tedy pokud není tato podmínka splněna, nutno zákonnou úpravu, kterou se svěřuje správním orgánům rozhodování o občanskoprávních věcech, považovat za stojící v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i s ústavním principem rovnosti. Konečně nelze přijmout ani argument o negativních důsledcích možného zrušujícího nálezu. Je standardní praxí Ústavního soudu, že v obdobných případech využívá ustanovení § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. a vytváří zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí nové, ústavně konformní právní úpravy.