kterým se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 7. Července 1926, č. 114 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců, a rozšiřuje platnost ustanovení §§ 62 a 63 služební pragmatiky (zákon č. 15/1914 ř. z.) na některé státní zaměstnance.

Vláda republiky Československé nařizuje podle § 210 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platového zákona):

Čl. I.

Vládní nařízení č. 114/1926 Sb. ve znění novely platových nařízení č. 19/1944 Sb. se mění a doplňuje takto:

1.

Za § 41 se vsunuje pod nadpisem „D. Úmrtné.“ nový § 41 a) tohoto znění:

„(1) Pozůstalým po pomocném zřízenci, který zemřel za služebního poměru nebo až do své smrti skutečně bral zaopatřovací plat podle ustanovení §§ 31 až 34 anebo by jej v případě neschopnosti k výdělku byl obdržel, náleží za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 4 - bez újmy jinakých zaopatřovacích nároků

- úmrtné, které činí v případě úmrtí pomocného zřízence za služebního poměru čtvrtinu pensijní základny (§ 31, odst. 3), jinak trojnásobnou částku měsíčního zaopatřovacího platu zemřelého.

(2)

Úmrtné náleží vdově. Nežili-li však manželé v manželském společenství, nepřísluší úmrtné vdově, leč že by manželé žili odděleně jen za příčinou výchovy dítek, ze zdravotních ohledů nebo z hospodářských nebo podobných důvodů, které netkvěly v jejich osobních vztazích.

(3)

Není-li oprávněné vdovy, náleží úmrtné nerozdílnou rukou nejprve manželským potomkům, kteří byli v péči zemřelého, a není-li těchto, těm manželským potomkům, kteří zaplatili z vlastních peněz náklady na pohřeb stavu přiměřený, nebo

- bylo-li jinak o pohřeb postaráno - ošetřovali zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí.

(4)

Ustanovení odstavce 3 platí obdobně ve prospěch zákonných dědiců po svobodném nebo ovdovělém bezdětném pomocném zřízenci.

(5)

Ve všech jiných případech může býti po pomocném zřízenci uvedeném v odstavci 1 povoleno úmrtné zcela nebo z části osobám, které prokazatelně ze svých peněz zaplatily náklady na pohřeb nebo ošetřovaly zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí.

2.

Nadpis nad § 42 zní:

“E. Různá ustanovení.„

Čl. II.

Ustanovení § 62 služební pragmatiky (zákon č. 15/1914 ř. z.) a § 63 téhož zákona ve znění zákona č. 2/1920 Sb. platí obdobně pro státní zaměstnance v pomocné kancelářské službě, na něž se vztahuje vládní nařízení ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě, jakož i pro pomocné státní zaměstnance, jejichž nároky na zaopatřovací platy se řídí ustanoveními části prvé, dílu II, vládního nařízení č. 114/1926 Sb., po případě pro pozůstalé po těchto zaměstnancích.

Čl. III.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.

Gottwald v. r.

Dr. Zenkl v. r.

Kopecký v. r.

Dr. Šrámek v. r.

Laušman v. r.

Ursíny v. r.

Ďuriš v. r.

Fierlinger v. r.

Zmrhal v. r.

Široký v. r.

Dr. Pietor v. r.

Masaryk v. r.

Hála v. r.

arm. gen. Svoboda v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Dr. Ripka v. r.

Dr. Procházka v. r.

Nosek v. r.

Majer v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Ing. Kopecký v. r.

Dr. Stránský v. r.

Dr. Franek v. r.

Dr. Drtina v. r.

Dr. Clementis v. r.

Lichner v. r.